|
Jmenovala se Džáma a sama o sobě nevěděla, zdali
je chladnokrevná či teplokrevná. Starý hejtman,
který ji kdysi měl, říkal sice o ní, že je
horkokrevná, poněvadž kdysi s ním skočila přes
jednoho bubeníka a hnala to kupředu,
zanechávajíc vyjevené mužstvo pluku daleko za
sebou a majíc na sobě tlustého majora, který v
zoufalství se pletl a volal na všechny lidi,
které potkával na silnici v tom letu, ba i na
jeden vůz s mlékařkou: „Kupředu, hoši!“
Vletěla s ním ve vsi do jednoho loutkového
divadla, kde konečně spadl, když byl, naprosto
jsa již popleten, rozsekal šavlí všechny kulisy
i s čertem a kašpárkem. Když se vesničané
seběhli, měli s ním co dělat, než ho zmohli a
než mu to vymluvili, zatím co Džáma pásla se za
těmi zříceninami a za tou spoustou báječně
klidně, jako by právě dosáhla největšího svého
snu: nažrat se mladé lociky.
Major šel nato co nejrychleji do pense a prodal
Džámu. Koupil ji jeden krasojezdec z malého
cirku, který právě přišel o svého koně, jak
říkal, nešťastnou náhodou. Ve skutečnosti ho
prodal, aby měl do karet, na jedné takové malé
venkovské štaci.
Major ze zlosti prodal Džámu velice lacino.
Umínil si beztoho, že ji prodá do špatných
rukou, aby se jí pomstil.
Náš krasojezdec nebyl však zlý člověk. Začal
celou drezúru s cukrem. Džáma žrala cukr jako
seno, až byl z toho zoufalý. Zvykla si
prohledávat kapsy a neodstrašila ji ani četnická
uniforma. Jednou svlékla i četnického
strážmistra z úřední blůzy, a když ležel na
zemi, jala se ho obracet, aby se mu dostala do
kapes u kalhot, vedena utkvělou představou, že
takový hezký pán, v takové blýskavé uniformě,
který ji tak přátelsky hladil zprvu po krku,
musí mít cukr někde v kapse.
Na tom nebylo však dost; poněvadž byla právě
pouť, vyšla si k cukrářské boudě a zabořila svůj
chrup do velké krychle tureckého medu. Když si
pochutnala, počala olizovat cukroví a ze samé
bujnosti postavila se zadkem k boudě a vyhodila.
Sudžuky, svěženky, čokoláda, peprmátové pastilky
a jiné k radosti mládeže rozletěly se a vylétly
do výše, a tu zaržála vítězně a měkkým houpavým
krokem šla ku svému cirkusovému vozu, před
kterým ležel na břiše její pán a plakal. Hořce
plakal - co měl také jiného dělat?
Bylo jí ho líto. Shýbla se k němu a popadla ho
za kabát silnými zuby, aby ho postavila, kabát
se však roztrhl vedví a krasojezdec upadl na
nos. To bylo také jednou z příčin, že dívaje se
pak do rozbitého kapesního zrcátka na svůj
oteklý nos, prohlásil příšerně chladně: „Dobrá,
prodám ji řezníkovi!“
Ráno jel na ní do města, a tu ona dělala své
divy, až krasojezdec přelétl s ní nějaký
automobil.
Jak se divil, když za chvíli je automobil
dohonil a majitel automobilu započal s ním
rozprávku, ze které vyrozuměl krasojezdec, že
koho přeskočili, je majitel velkého varietního
cirkusového podniku. „Tlupa kovbojů - jeden se
zabil pádem s koně - angažuji vás!“ to vše
slyšel krasojezdec.
V městě podepsali smlouvu. A první její
vystoupení po měsíci, kdy nabyla ohnivé drezúry,
bylo to, že měli z manéže za střelby revolverů s
druhými koňmi tryskem jet ku vchodu cirku a
zpět.
Džáma s krasojezdcem byla v čele, ale nevrátila
se. Vchodem vyletěla ven a silnicí pak přes
nějaké pole hnala to z města ven, a když konečně
několikakilometrovou oklikou se vrátila do
cirku, bylo již po představení a též po
engagementu jejího pána.
Hned ráno prodal ji řezníkovi. Když Džámu vedli
na porážku, tu právě spustil gramofon nějaký
pochod. Džáma zastříhala ušima a šla vpředu
smrti odsouzených herek pochodovým krokem.
Vykračovala si vysokou školou.
„Hle, toť talent!“ zvolal řezník a místo na
porážku odvedl ji domů a prodal mně.
Teď jezdím na Džámě já. Má obyčejně ten zvyk,
když jedu Stromovkou, že si umíní, že už nebude
dělat další kolo. Majestátním krokem vystoupí z
cesty vyhrazené koním a mně a jde přes silnici k
stanovišti pro koně, přičemž obyčejně někdy
zajde se mnou k restauraci. To dělá jen tehdy,
když vidí, že nějaký host na kraji restaurace
ještě si nehodil cukr do kávy. Převrhne kávu na
něho a cukr schroupne. Jsem úplně bezmocný proti
ní. Jakmile chci protestovat, počne vyhazovat, a
nejraději kope do dětských kočárků.
Žere také ráda preclíky a všichni preclíkáři se
jí ve Stromovce zdaleka vyhýbají. Někdy si
vzpomene, že už půjde domů, a tu ji nic
nezadrží. A což když si vzpomene, jak uháněla s
panem majorem a s krasojezdcem! Tak mě předešle
odnesla místo domů do Kralup.
Díky jí za to! V Kralupech jsem předtím nikdy
nebyl. |
