Lítejme! |
|
|
| Není tomu dávno, co u pražských akcízů bylo
pozorovat podivný zjev. Akcizáci na potravní
čáře stáli smutní a dívali se zoufale do
prázdna. A co bylo příčinou té melancholie mužů
od potravní daně? Farman, vynálezce letadla. Tak
najednou problesklo všemi novinami, jak geniální
Francouz na vojenském cvičišti u Paříže urazil
se svým letadlem ve vzduchu 1300 metrů a jak zas
přiletěl na místo odletu. Chápete tu zoufalost
mužů od potravní daně? Co bude s potravní čarou,
až budou lidé létat? Prosím vás, křičte do výšky
1000 metrů: „Máte něco k zdanění?“ A jako s akcizáky, mělo se to i s policajty. Ale poněvadž stráž bezpečnosti nikdy nesmí být melancholickou, dívali se policajti zuřivě do výšek oblačných. Když nevypátrali vraha v novostavbě v Jindřišské ulici, jak ho mají vypátrati ti, co po nich přijdou, někde bůhvíkde ve vzduchu. „Pak se oběsím,“ řekl jeden detektiv. Pak. To slůvko znamená: „Až se bude lítat.“ V těchto dobách objeví se inzeráty v novinách: „Jedna z největších bank přijme pokladníka, žadatel, který prokáže, že trpí závratí, obdrží přednost.“ Zcela správně. Kdo trpí závratí, nemůže se vznést do výšky. Jinak bude přihlíženo k tomu, aby pokladníci nezabývali se v prázdných chvílích vzduchoplavbou. Každý pokladník bude muset složit manifestační přísahu, že si nikdy neobjedná ceník letadel, že si nikdy letadlo nekoupí a že se bude pohybovat jedině po zemi, popřípadě v kundratickém mlýně po rybníčku na loďce. Objeví-li se u pokladníka sebenepatrnější nadšení pro letadla, bude okamžitě propuštěn ze služby a zavřen pro pokus zpronevěry. Až se bude lítat. Noviny budou muset založit novou rubriku, pod názvem: „Uletěli“. Možná, že bude vycházet zvláštní informační časopis, zabývající se jedině tímto předmětem. V rubrice „Uletěli“ bude kupříkladu stát: „Včera postihlo zdejšího předáka velké neštěstí. Když se vrátil ze schůze, zpozoroval, že jeho patentní letadlo zmizelo a s ním jeho mladá choť, s kterou byl před čtyřmi dny oddán. Současně zmizel mladý domovník. Oklamaný manžel vypil z lítosti rychle za sebou dvacet sklenic v Černém pivovaře a byl zatčen pro urážku stráže. Jak se nám sděluje, byli uprchlí spatřeni dalekohledem ve výši 2500 metrů nad Strašnicemi. Dle toho se soudí, že plují nejkratším směrem do Východní Indie.“ Za těch dob nebude zlých tchýní. Budou to hodné a tiché ženy, neboť bude jim jazyk držet za zuby letadlo. Jakmile by se jen zle podívaly na zetě, zeť sedne a frnk! Hledejte ho někde na ostrově Tahiti nebo Madagaskaru. Ale nastane něco jiného. Milenci nebudou říkat sobě navzájem: „Přísahej mně věčnou lásku,“ ale: „Přísahej, že mně nikdy, nikdy neodletíš.“ Ta doba bude mít mnoho nepříjemných stránek. Budete kupříkladu obědvat pod širým nebem a najednou zčistajasna spadne vám do polévky černoch. Pro kandidáty poslanectví bude to truchlivá doba. Hodláte kandidovat, mluvíte k davům a zčistajasna chytí vás někdo za límec a než se nadějete, už jste v letadle a za chvíli někde v Polynésii. A než vás z té malé procházky přivezou domů, už je dávno po volbách. A zas budou články v novinách: „Odletěl s protivným kandidátem.“ Literatura ponese se novým směrem. „Napsáno ve výši 3600 m“ a podobně. Básně budou ohnivé: Ve výši pět set ručku stisk, ve výši šest set vzdychl pak, a tisíc metrů. Zaplál zrak. A dva tisíce. Touhou výsk a tři tisíce. Vzdychl zas. A ještě pět set. „Mám rád Vás...“ Vyjdou romány pod názvem Těžší než vzduch. Pravda. Na tomto principu zakládá se Farmanovo letadlo. Naproti mně bydlí soused, truhlářský mistr. Jakmile se dočetl o Farmanovi v novinách, přiběhl nahoru: „Ukrad mně myšlenku,“ křičel, „lump mizerná. Těžší než vzduch! To je má myšlenka. Já už deset let pracuji na letadle. Každý den něco přidám. Dnes už to nemůže pozdvihnout ani deset lidí.“ Ten muž nelhal. Byl jedním z těch skromných vynálezců, kteří mají nyní jen jednu myšlenku, že je Farman okradl o myšlenku. Můj vynálezce myslel to ale vážně s těmi letadly. Četl jednou někde větu: „Holub je pitomé zvíře a lítá a já platím daně, proč bych také nelítal.“ A tak se ten dobrý mistr truhlářský zbláznil. Napřed počal dělat pokusy s deštníkem. Skákal doma se stolu na podlahu. Dělal to asi týden a jeho žena se odstěhovala k rodičům. Pak si udělal křídla a šel na Letnou k večeru. Tam si křídla připjal a večerní soumrak zahalil v neproniknutelné tajemství jeho konání. Faktem je, že ho za dvě hodiny našla policejní hlídka bolestně sténajícího. Zlámal si na rovině dvě žebra, zlomil nohu a vymkl ruku. Čtvrt roku ležel v nemocnici a tam si vymyslil svůj těžký létací přístroj. Tento přístroj dal dopravit jednou za Invalidovnu u Karlína. A přes to, že byl těžší než vzduch (500 kg), nehnul se z místa. Neztratil naděje, dal přístroj dopravit domů a odebral se do blízké zájezdní hospody, kde počal hovořit o vzduchoplavbě. Náhodou nebylo mu porozuměno. Hráli tam jedníka a ubožák marně namáhal se vysvětlit jim princip „těžší než vzduch“. Konečně zavolali podomka, který chvíli poslouchal a pak ho chytil za límec. Když se vrátil sám, ptali se ho: „Nu, jak je?“ „Byl těžší než vzduch,“ odpověděl zádumčivě podomek. Vidíte! Jaký to skvělý případ popularizování vědy. Ale zároveň příklad, jak lidstvo zneuznává vynálezce. „Já vám už dostal pro to bití,“ stěžoval si mně vynálezce, „to si ani nedovedete představit. Tak jednou jsem vykládal na venkově, že lidé budou lítat. Odporovali. Já jim řek, že jsou hlupáci, hovada a blbci.“ Tak mu ovšem natloukli, ale on dodnes myslí, že ten výprask způsobila jejich zaujatost vůči myšlence, že jednou budou se konat mikulášské zábavy ve výšce řekněme 2000 metrů. „Kde strávíte prázdniny?“ „Ve vzduchu!“ „Kde jste se seznámila, milostivá paní, se svým manželem?“ „Ve vzduchu.“ „A strávili jste líbánky?“ „Ve vzduchu.“ Doposud Farman lítá se svým přístrojem jen tři metry nad zemí. „To ještě nebere s sebou komíny!“ vykřiklo radostně mnoho domácích pánů. „Ale dojde na to,“ odpovídám, „dojde na to, že komíny nebudou bezpečny.“ A pro legraci budou vám na rozhlednách brát létající klobouky z hlavy. Zábav bude dost s letadly. A když pak se na Václavském náměstí podíváte nahoru, tu uvidíte leckdys, jak nějaký létající člověk lítá nejistě sem a tam. To si zajel dopoledne do Bavor na sklenici černého piva, či do Itálie nebo do Řecka na nějakou tu čtvrtku vína. A ženušky těch lítajících mužů neřeknou nikdy ani slovíčko ze strachu před definitivním odletem. Bude to velmi hezké, ale škoda, že to bude ještě dlouho trvat, než se bude lítat jinak než jako dosud z hospody, z úřadů a z ministerstva. |
 |