Maďarská strana práce

Poslední dobou objevil se v některých časopisech názor, že Khuen-Héderváry a jeho strana práce nebude snad vystupovat tak ostře proti nemaďarským národnostem, zejména proti Slovákům. Zkrátka vypadalo to, jako by ve straně práce byli vesměs pořádní lidé.

Práce člověka šlechtí, a proto ta strana práce také podle toho vypadá.

Maďarská strana práce zasáhla do politických dějin Evropy způsobem prazvláštním:

Jest pravda, že dnes neupozorňují na sebe Maďaři svými hordami a že nepožívají už dle asiatského zvyku syrového masa, ale všechny ty nájezdy divokých hord maďarských v historii nejsou ničím proti činnosti maďarské strany práce, která dnes je u vesla nad roztomilou Translajtánií. Bylo to vidět o posledních volbách.

V Krupině na Slovensku vystoupil vládní kandidát maďarské strany práce. Byl to tamější župan. Poněvadž však dle volebního zákona nesmí tak vysoký úředník kandidovati v okrese svého působení, pomohla mu vláda velice praktickým způsobem.

Zčistajasna objevila se vyhláška, ve které stálo, že Krupina patří pod pukanecký okres, kde vládní kandidát nebyl županem, a Pukanec že patří pod krupinský okres. Kandidoval tedy v pukaneckém okrese za Krupinu zcela klidně, poněvadž liteře zákona bylo učiněno zadost. Byl tedy zvolen za Krupinu a současně bez provedené volby za Pukanec, poněvadž týž najednou se ocitl v krupinském okrese. Neměl protikandidáta, neboť toho hned na počátku volební kampaně dal zavřít jako župan do vězení.

Tento výkonný člen strany práce jmenuje se Borbány. Celá strana práce skládá se z takových výtečníků. V Szatmár Sigetu kandidoval za tuto stranu Ujhely. Během volebních agitací vyšlo najevo, že Ujhely byl trestán pro podvod tříletým žalářem. Vláda mu však pomohla na nohy. Neprodleně byla provedena revize jeho procesu a on osvobozen a dána mu náhrada v obnosu 10 000 korun, jichž použil k pohoštění voličů svého protivníka, takže ti přišli volit až po volbách.

Ve Spišském Podhradí kandidoval za stranu práce Tamba, proti němuž vystoupil kandidát lidové strany Kolarik. Vláda poslala Tambovi na pomoc dvě setniny honvédských husarů a 120 Černíků. Každý z honvédů volil Tambu, každý Černík Tambu, takže týž vyhrál pěknou většinou.

Ve Velké Kanidži vyhrál to také muž strany práce. Měl pěkně vypočteno, že musí odstraniti 390 voličů ze Zaly, kteří by volili svého kandidáta.

Úřady mu šly na ruku, jako všude o těch volbách. V předvečer voleb obstoupilo vojsko Zalu a královský uherský notář veřejně vyhlásil, kdo by pokusil se prorazit kordonem, že bude bez milosti zastřelen. Toto opatření že činí se z důvodů zdravotních, neboť vyskytl se v Zale případ břišního tyfu. To bylo pravda, ale toho nemocného daly úřady přenést z nemocnice ve Velké Kanidži do školní budovy v Zale.

Zatímco se toto dálo na jihozápadě, volilo se na severovýchodě mezi Šikuly stejně roztomile. V Nagy Banyi horlivý župan byl by málem dal pověsit padesát sedláků, kteří nechtěli volit muže strany práce. Když sedláci viděli, že posílá pro kněze, umoudřili se a dali své hlasy příteli župana.

V Kološváru vehnali četníci protivládní voliče i s jejich kandidátem do zvláštní, k tomu účelu připravené ohrady a tam je hlídali. „Můžete jim tady řečnit dle libosti,“ řekl rytířsky četnický rytmistr k protivládnímu kandidátovi. A mezitímco volili vládní voličové muže strany práce, poslal týž zavřeným voličům svého zavřeného odpůrce dva sudy vína.

Toto šlechetné jednání vzbudilo všude v uherském tisku radostný ohlas a nemusím snad dodávati, že hrabě Khuen-Héderváry, nynější předseda ministerstva, byl oním džentlmenem, jenž tak šlechetně jednal.

Mužové strany práce mají mnoho rytířského v sobě. V Bátor-Füredu na břehu jezera Blatenského četnictvo obstoupilo 200 opozičních voličů, vehnalo je na připravenou loď, na lodi hudba hrála maďarskou národní hymnu a lodivoda vozil je po jezeře sem tam tak dlouho, dokud v Bátor-Füredu nebylo po volbách.

V Körmentu ve stolici Železné volili muže strany práce i školní dítky.

V Báčce statkáři zapisovali všechen dobytek mezi voliče muže strany práce.

Mužové strany práce s dobrým svědomím, tam kde nevyhráli, přepadali urny a přepsali si hlasovací lístky pro sebe.

V Nyitra Bajna zaopatřil notář hlasovací lístky pro občany zemřelé v den obecních matrik před dvěma sty léty. Poněvadž však tito nemohli se dostaviti k volební urně, zastaly to plné moci, opatřené podpisy zemřelých. Královský notář soudil správně, že zemřelí tenkrát neuměli psáti. Opatřil tedy plné moci křížky a tyto sám jako notář legalizoval.

Tak pracují mužové strany práce, promyšleně a bystře ve prospěch národa.

Poslední dobou mluvilo se mnoho o aféře se sbírkou pro pohořelé v Ötököritu.

Kdo přijímal sbírky, byl vrchní župan Kesserú István. Kdo nešťastníkům po dvou letech nic neodvedl, byl opět István Kesserú.

Jest pravda, že ho vláda urgovala. Poněvadž však byl vrchní župan též členem strany práce, bylo mu ohleduplně ministerstvem dopsáno: „Můžete-li, rozdejte peníze nešťastným.“ A předseda ministerstva obdržel od toho stručnou odpověď: „Nem lehet, barátom! Nemožno, bratře!“ A od této strany práce slibují si Národní listy obrat ve prospěch Slováků, Srbů, Rumunů a Sasíků v Uhrách.