|
Měsíc březen znamená obrození českého
politického života. Jsou to přímé důsledky
vítězné ruské revoluce. Český člověk probouzí se
z tísně a dělá pořádek ve svých řadách. Úkol
uspořádání českých politických poměrů jest
těžký, ale vděčný — on ukládá nám velké
povinnosti sebezapření, odstranění politiky
osobni na obou stranách. 26. března
manifestovali čeští zajatci na veřejné schůzi v
sále obchodního učiliště v Kijevě za naprostou
jednotu ve věci národní. Bude třeba ještě
probrati mnohé otázky,aby jednota byla pevně
utvrzena. Z práce ve prospěch národa nesmí býti
vyloučen nikdo, jinak podobné manifestace byly
by pouhou snůškou pěkných řečí.
O desáté hodině byl velký sál obchodního
učiliště naplněn úplně posluchači a ještě
přicházely nové a nové řady, které tísnily se na
schodištích a přilehlých chodbách. Ve čtvrt na
11. schůze, svolaná oficiálními delegáty
československé brigády Lužou a Housku byla
zahájena a akklamací zvoleni do předsednictva
inž.Šeba a Bartoň.
Inž. Šeba uvítal přítomné krátkou řečí, ve které
zdůraznil, že třeba nyní tím houževnatěji
pracovati.
První řečník dr. Кudela objasňuje naše revoluční
stanovisko. Mluví o státním převratu v Rusku a
nabádá přítomné, aby si vzali poučení z
disciplinovanosti ruských revolucionářů a
přičinili se ze všech svých sil o vítězství
našeho boje za samostatnost. Jeho řeč stejně
jako řeč redaktora Špačкa z Petrohradu nese se
výzvou ku společné práci.
Redaktor Špaček mluví jako člen Národní Rady v
Praze. Během své řeči poukazuje na činnost posl.
Dyricha, o kterém praví, že nelze jej odsuzovati
příkře. Měl dobrou vůli; ale byl slabý politik.
Appeluje na shromážděné, aby uznali všichni za
jediného representanta českého národa Národní
Radu v Paříži v čele s profesorem Masarykem.
Jeho řeč provázená jest projevy souhlasu.
Předseda uděluje slovo dobrovolníku
československé brigády, spisovateli Jaroslavu
Haškovi, který v krátké, rázné řečí vyzývá
shromážděné; aby všichni seřadili se v jeden
mocný blok, velkou českou stranu
republikánsko-demokratickou, pro kterou mluví
již celá naše historie. (Bouřlivý souhlas.) „V
nejbližších dnech", praví spisovatel Hašek,
„budou již zahájeny práce к utvoření české
republikánsko-demokratické strany, jež bude
podporovati Národní Radu pařížskou. Strana bude
trvati na principu volby do všech odboček Rady a
naším heslem je, že víra a nadšení dobudou
každé Bastilly." Na to navrhuje shromáždění, aby
se usneslo jednomyslně na odeslání tohoto
telegramu prozatímní ruské vládě: „Čeští
revolucionáři-republikáni v Kijevě prosí
svobodné Rusko, které povalilo dynastii
Romanových o osvobození zajatých Cechů
revolucionářů, aby mohli se súčastniti činné
práce na povalení dynastie Habsburgů.“ Návrh
Haškův jest jednomyslně přijat. Řečník končí
provoláním slávy českému revolučnímu vojsku
první československé republiky.
Pan Кleсanda, člen redakce „Čechoslováka", mluvě
o oposici, snažil se objasniti celoroční činnost
oposice v jejím boji proti Správě Svazu vůbec, a
proti poslanci Dyrichovi zvláště. Odsoudiv celé
vystupování p. Dyrichovo co nejpřísněji,
zdůrazňuje to, co on nazýval „policejní
činností" Národní Rady, okolo poslance Dyricha
shromážděné.
Pan J. Koutňák, důstojník-dobrovolec ujal se
posl. Dyricha s větší odvahou než úspěchem.
Pan Вláha, důvěrník skupiny důstojníků
dobrovolců v Bělgorodě, vzal si za úkol vyložiti
stanovisko svých soudruhů. Mluvil o neutěšeném
postavení, o strádání a odříkání se těchto
důstojnických kandidátů, kteří, jak známo, stojí
za p. generálem Červinkou.
Ohražoval se proti nařčeni, že zaujímají
odmítavé stanovisko vůči trvajícímu českému
vojsku.
Za všeobecného napětí vystoupil teď p. dr. V.
Vondrák, předseda Svazu s referátem o svém
posledním pobytu v Petrohradě. Pokud to bylo
možno za 10ti minutové doby, každému řečníku
povolené, podal dr. Vondráк obraz nálady, která
se jeví vůči české věci u jednotlivých osob
nynější vlády. Celkový dojem byl plně
uspokojující.
Pan Kadlec, spolupracovník Svazu, též vrátivší
se právě z Petohradu, poukázal na nutnost pro
zajatce, teď, kdy se přikročuje k utvoření nové
odbočky Národní Rady pařížské na Rusi,
nahlédnouti do genese Rady posl. Dyricha. Jal se
též korrigovati některá, zřejmě jednostranná
hlediska v této oblasti, opíraje se o bohatý
materiál získaný, respektive vyžádaný v dlouhé
rozmluvě s poslancem Dyrichem, vůči kterému p.
Kadlec stál na tom, že třeba vůči české
veřejnosti ospravedlniti a odůvodniti celý
politický postup.
Pan Houska, dobrovolec a svolavatel schůze,
mluví jménem českého vojska,
důstojníků-kandidátů v Bělgorodě, sboru
spolupracovníků Svazu a kijevských zajatců,
kritisoval činnost správy Svazu a posl. Dyricha
a odkazoval na očekávanou blahodárnější činnost
nové projektované odbočky Národní Rady.
Poslední řečník, předseda schůze p. Šeba
resumoval přednesené řeči v tom smyslu, že
iniciativa nápravy politických poměrů na Rusi
může vyjiti příště jen od zajatců, kteří vezmou
vedení revoluční akce do svých rukou. Řečník
vyjádřil požadavek, by příští sjezd byl
pracovním, tudíž by na něm nebylo ani
obžalovaných, ani hájících se a končil výzvou
každého zbraně schopného vstoupiti do řad našich
borců, což vyvolalo bouřlivý souhlas.
Dojemně a neočekávaně končila schůze tím, že
starousedlý letitý Čech, vystoupiv na tribunu,
položil lOOrublovku na stůl, řekl prostě, že
narodil se na Rusi, Čechy nikdy neviděl a odolal
přání podívati se do země svých rodičů, nechtěje
ji viděti porobenou Habsburgy, je již neschopen
nositi zbraň, ale chce bojovati aspoň tímto
způsobem, by konečně mohl před svou smrtí
uviděti osvobozené Čechy.
Po schůzi byly zaslány tyto telegramy:
Ministru zahraničních záležitosti P. N.
Miljukovu.
„My, shromáždivší se v Kijevě zástupcové
desetitisíc československých dělníků ze zajatců
a vojenští delegáti československé dobrovolnické
brigády, na základě jednomyslného usnesení
žádáme Vás, abyste uznal za jediného a hlavního
politického zástupce československého národa
československou Národní Radu s Masarykem v čele,
potvrdil v Rusku zřízený odbor Československé
Národní Rady dle návrhu, podaného členem Rady
Štefanikem a definitivně odstranil Národní Radu
Dyrichovu."
Předseda schůze Šeba.
Petrohradské a moskevské Radě dělnických a
vojenských delegátů.
„My, shromáždivší se v Kijevě zástupcové
desetitisíc československých dělníků ze zajatců
a vojenští delegáti československé dobrovolnické
brigády blahopřejem Vám, soudruzi, k zavedení
demokratického řádu v Rusku. Jako členové
nejdemokratičtějšího slovanského národa, ježto
více než třetinu jeho poslanců v parlamentě
tvoří socialisté, projevujeme upřímné přání, aby
zničení německého militarismu a absolutismu,
tohoto prototypu nyní Vámi odstraněného režimu,
upevnila se v Rusku forma správy, dávající mu
možnost kulturního i hospodářského rozkvětu ke
blahu ruské demokracie. Jsme plni naděje, že
organisovanému ruskému proletariátu a lidové
ruské armádě se podaří dovésti válku do takového
konce, jenž umožní provedení ohlášené Vámi
zásady o právu národně politického sebeurčení
národů. Organisovaný proletariát
desetimilionového československého národa od
samého počátku války vstoupil na dráhu aktivního
revolučního boje s odvěkou porobitelkou našeho
národa, rakousko-uherskou monarchií, vidě jen v
jejím pádu a vítězství spojenců záruku
uskutečnění Vámi prohlášeného ideálu a utvoření
podmínek, za nichž je možný plánovitý třídní boj
proletariátu. Naše práce pro vítězství Ruska a
jeho spojenců k úspěchu naší lidové republiky
bude nyní konána se zdvojnásobenou energií,
ježto nyní to bude nejen práce pro politickou
nezávislost naší země, ale zároveň pro vítězství
demokracie a přiblížení velkých ideálů
socialismu."
Předsednictvo schůze:
Předseda Šeba, místopředseda Bartoň,
sekretář Zavadil,
Anglickému velevyslanci Bucanonovi,
francouzskému velevyslanci Paleologueovi,
italskému velevysianci Carlottimu a
severoamerickému velevyslanci Francisovi.
„My, shromáždivší se v Kijevě zástupcové
desetitisíc československých dělníků ze zajatců
a vojenští delegáti československé dobrovolnické
brigády žádáme Vaši Excellenci předati dělníkům
Vaší ušlechtilé země tento náš pozdrav:
Organizovaný proletariát desetimilionového
československého národa od samého počátku války
vstoupil na dráhu aktivního revolučního boje s
odvěkou porobitelkou našeho národa,
rakousko-uherskou monarchií, vidě jen v jejím
pádu a vítězství spojenců záruku uskutečnění
všesvětovou demokracií uznávané zásady o právu
národně politického sebeurčení národů i utvoření
lepších podmínek pro plánovitý třídní boj
proletariátu. Vítězství ruské revoluce umožnilo
družnou práci proletariátu všech spojeneckých
zemí ke zničení žandarma všeevropské demokracie,
německého militarismu a imperialismu dalo i nám
možnost organisovaného účastenství na frontě i v
týlu, při práci к vítězství koalice svobodných
národů. Ať žije všesvětová organisace proletářů
svobodných národů."
Předseda schůze: Šeba. |
