Milý pane bratře a drahý kolego!

Dnes třicet let! Jak, hochu, časy běží

a po třicet let pracovat,

být přitom rovný, veselý a svěží,

v dobrém si trunku libovat.

Třicet let pilné, neúnavné práce

a neznat přitom únavy,

tu věř mně, každý, řekněme to krátce,

s tebou to rád oslaví.

Je, věř mně, mnoho síly třeba,

tak dlouho o sousto se rvát,

byť to suchý nebyl jenom chleba,

osudu statně vzdorovat,

a přečkat rány, jichž je plno v žití,

a mnohý přečkat duše žal,

jehož je plno naše živobytí,

ty jsi však, hochu, vzdoroval.

A vítězně jsi těžkou prošel školu,

v níž život tříbí hrdiny,

a nezoufal jsi i v nejkrutším bolu,

když zůstals v světě jediný.

Však s novou chutí útěchu jsi hledal

a našel ve svém snažení,

a jako voják ty ses, bratře, nedal

a to tě v stáří odmění.

Zříš spokojeně na ta dlouhá léta,

která jsi práci zasvětil,

spíš dobro hleděľs než užívat světa

a skromně přitom's, bratře, žil.

Dnes přijmi nás všech, bratře, přání,

by nejmíň jednou tolik let

ti plynul život v božím požehnání

a spokojeně hleděls v svět,

kolik jsi práci obětoval v žití.

Zde, bratře, máš mou pravici

a přijmi naši zdravici.