Mladý císař a kočka |
|
|
|
Byl to mladý císař. Jeho srdce bylo naplněno dobrotou a vzpomínkami na slavné skutky válečné předků. Byl toho jména nevím kolikátý. Jeho předkové vypálili dohromady přes tisíc měst, zpustošili na tisíce nepřátelských vesnic, jejich vojska pobila tisíce tisíců nepřátel a vracela se po staletí se zajatci do pevností říše, provázena vítěznými chvalozpěvy, za znění zvonů všech kostelů slavné říše, neboť zem ta byla zbožnou a obyvatelstvo i vítězní vojáci dobrými věřícími. Proto jejich bůh je sílil v jich počínání a před vojsky jejich mocnáře třásli se vždy nepřátelé zsinalí a bledí, poněvadž udatné vojsko slavného panovnického rodu nedávalo milosti. Novému mladému císaři bylo čtrnáct let, když ujal se vlády. Jeho mladá mysl byla naplněna dobrým předsevzetím, udělal reformy, a tak se stalo, že jednoho dne, když se po své korunovaci mladý císař probudil, zavolal si, když ho umyli, učesali a oblekli, dvorního kuchaře a tomuto řekl v přítomnosti ministra vnitra, ministra vojenství, ministra zahraničních záležitostí a ministra orby a kultu: „Milý hrabě a dvorní kuchaři, vykládali mně učitelé, že všichni moji poddaní nejí paštiky, že jsou také mezi mými poddanými lidé chudí, kteří jí kočky. Milý hrabě a dvorní kuchaři, jmenuji vás tímto ministrem krajanem některého z mých národů, který si dle libosti vyberete, ale dnes chci mít k obědu kočku.“ Dvorní kuchař objal kolena šlechetného mladého císaře. „Vaše Veličenstvo, to není možné, považte, Vaše Veličenstvo, že se kočky nejí na panovnických dvorech.“ Mladý císař se usmál a řekl laskavě: „Nikoliv, vím, že se u dvorů panovnických kočky nejí, ale vím, že je jí chudí lidé. Mé srdce mně praví, že musím být otcem chudiny, jako byli moji předkové. Můj dědeček slavné paměti vzal vlastnoručně srp a před veškerými venkovany nažal trávy pro dva králíky. Můj slavný otec zatloukl vlastnoručně do boty dva cvočky v bytě chudého obuvníka. Pradědeček, bohatýr, vlastnoručně natočil si okovem vodu ze studně, a já bych neměl ctít chudinu, když všichni moji předkové dali najevo, že si váží těžké práce chudého lidu? A proto pravím, že je to nezlomná vůle má, vůle císaře a vládce, který vládne absolutisticky. Chci mít dnes k obědu kočku a basta! Vzdalte se!“ Když mladý císař osamotněl ve své komnatě, tu jeho srdce zaplesalo. Oknem císařského hradu díval se na říšské město, které se pod ním černalo. Tam v tom kamenném moři domů žije mnoho chudých lidí, kteří, jak mu učitelé vykládali, jedí kočky a jiné odpadky, dle čehož se chudina pozná. A on silný a mocný vladař sklání se k nim a menší jejich bídu, neboť bude mít také kočku k obědu. Jest to začátek reforem, které nutno provést, aby do celého světa roznesla se zpráva o jeho dobrotě. Pak se otevřely dveře a vešla uplakaná císařovna vdova. „Císařský synu,“ pravila s pláčem klesajíc do křesla, „vy chcete mít kočku k obědu? Můj císařský synu, je to vaše nezměnitelná vůle?“ Mladý císař se uklonil: „Chci a budu,“ řekl slavná císařská slova, „neboť tím přikloním své srdce k chudině. Hleďte, císařovno vdovo a má máti, na naše předky. Má slavná prabába vzala jednoho dne jehlu a nitě do ruky a přišila kolemjdoucímu žebráku knoflíky ku kalhotám, má znamenitá babička vyprala jednoho dne vlastnoručně kapesní šátek chudého kamenického mistra a vy, má císařská máti, naplnila jste vlastnoručně sklenici vínem a podala dvornímu maršálkovi, na důkaz, že se za žádnou práci nestydíte. A tak slavné dějiny mluví k našim srdcím o tom, že císařovny nestyděly se nikdy za práci i sebe těžší, nýbrž dávaly najevo, že chudina může v nich vždy naleznouti zastance. A tak já dnes budu mít k obědu kočku, to je má císařská vůle. Neplačte, má císařovno máti, je to začátek reformy, neboť budu moderním vladařem a otcem chudiny.“ Když císařovna vdova odešla, přišel dvorní maršálek a objal nohy mladého císaře. „Vaše Veličenstvo,“ pravil vzdychaje, „pohleďte ven.“ Venku na dvoře černalo se to rádci, dvorními dámami a dvořeníny. „Těm všem,“ řekl dvorní maršálek, „se udělalo špatně, když hrabě a dvorní kuchař a ministr krajan, Jeho Excelence, dal rozkaz, aby bylo posláno pro pěknou kočku. A všichni ti žádají, aby jim byla prokázána ta milost, by se nemuseli dívat na to, jak Vaše Veličenstvo bude jíst svrcho-vaně žádanou kočku. A já sám mám k Vašemu Veličenstvu nejpokornější prosbu, by ráčilo Vaše Veličenstvo upustit od svého přání ...“ Ochromen touto drzostí, dupnul mladý císař zlostně a zvolal: „Já chci mít k obědu kočku se smetanovou omáčkou!“ „Vaše Veličenstvo!“ Mladý císař obrátil se k němu zády. Dvorní maršálek zdrceně odešel podat demisi a císař zazvonil na ministra vnitra. „Milý ministře,“ pravil, moudře se dívaje a houpaje se v křesle, „často jsem přemýšlel o nerovnosti stavů od té doby, co jsem byl korunován. Mí učitelé vštěpovali mně dobré zásady. Jsou lidé bohatí a chudí. Chudí lidé jedí kočky. Bohatí a mocní koček nejedí. Chudí lidé jedí také nudle. Já tedy chci mít k obědu kočku se smetanovou omáčkou a nudlema. Zavolejte mně dvorního kuchaře!“ Když přišel hrabě a dvorní kuchař a Excelence ministr krajan v jedné osobě, pravil k němu mladý vladař: „Chudí lidé jedí kočky, bohatí a mocní koček nejedí. Já dělám reformy. Chudí lidé jedí nudle, udělejte mně dnes k obědu kočku se smetanovou omáčkou a nudlema.“ Pak si dal zavolat poznovu ministra vnitra a pravil k němu: „Chci, aby také se to dostalo do novin. Zítra mně předložíte všechny časopisy, neboť jsem slyšel od učitelů, že i v naší říši vycházejí noviny. Chci od zítřka číst zprávy o mém vladaření a o mých reformách.“ „Apropó,“ obrátil se k dvornímu kuchaři, „pozvete k obědu ministry, a poněvadž myslím, že byste mě mohli s tou kočkou oklamat, budu přítomen její úpravě ...“
Na schodišti, když kráčel k budově kuchařství,
potkal ministra vojenství ten hodný mladý vladař
a řekl k němu vesele: „Milý ministře, moderní
panovník hledí urovnat nerovnost stavů. A tak i
my budeme mít dnes k obědu kočku, neboť chudí
lidé jedí kočky a bohatí a mocní koček nejedí.
Jste také pozván. Zítra to bude ve všech
novinách a ode dneška dělám reformy. Jsem císař
a chci kočku - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - |
 |
|
|