Modlitba těhotných

Zámecký pan farář zpovídal paní hraběnku dvakrát týdně. Tato hezká žena obyčejně zpovídala se z přestoupení šestého přikázání.

„Vaše milost je nenapravitelná,“ vzdychával farář, „bože dobrotivý, přiznáváte se sice, jak káže Sv. tajemství zpovědní, kajete se, Vaše milosti, ale dosud nevyčistila jste všechny své vezdejší žádosti svatým ohněm lásky nebeské.

Jste pravda, mladou, silnou, hezkou, ale Bohu by bylo milé, kdybyste se co nejmíň oddávala tělesným chtíčům.“

Farář při těchto zpovědních domluvách celý se rděl a odfukoval rozčilením.

Ta krásná hříšnice měla věčného zatracení hodné krásné krajkové spodničky - a při zpovědi vždy klečela tak svůdně na klekátku domácí kaple, že ubohý farář nevěděl, kam se má dřív podívat – zda na její nožku, nebo do modlitební knihy, odkud čerpal výklady o hříchu.

„Okem, Vaše milosti, nebudiž nikdy v srdci vašem roznícen nečistý plamen", pokračoval, upíraje rozčilené své zraky na bělostný sníh spodních sukní, „přísně račte, Vaše milosti, ozbrojit oko své, kdyby hrozilo vám pokušení. Svatý stav manželský neznačí jen poslouchati tělesných žádostí. Tobiáš z bible buď v tom příkladem. A proto, Vaše milosti, pomodlete se desetkrát vždy na noc modlitbu víry, a za pokání pomodlete se třikrát Zdrávas.“

Dnes opět zpovídala se paní hraběnka z přestoupení šestého přikázání, tentokráte výjimečně spáchaného „myšlením“ a po pokání pravila s úsměvem faráři:

„Velebný otče, Bůh vyslyšel konečně modlitby mého chotě a po tříletém manželství mohla jsem mu včera svěřit sladké tajemství. Je to mrzutá věc. Být matkou nepřidá krásy, velebný otče. A pak se bojím, velebný otče, sestavte pro mne modlitbu těhotných matek, ať vzývám krásně každodenně prosbu o milost Boží. Vy umíte tak krásné modlitby, vy jste básník u Božího trůnu.“

„Nesmíte mně, Vaše milosti, tolik lichotit. Napíši vám modlitbu, ale račte vědět, že každá vroucně pronesená modlitba volá k nebesům!"

Farář odešel toho dne ze zámku mrzut. Hrom aby to toho! Pane Bože, odpusť! Ta hraběnka má divné nápady. On má pro ni napsat zvláštní modlitbu těhotných matek? To je k zbláznění! Taková modlitba není ani v Náboženském křesťanu, sbírce od knížete Alexandra z Hohenlohe, duchovního rady biskupství bamberského. Těhotná matka! To není ani pro kněze vhodné. A teď má psát ještě ke všemu modlitbu pro těhotnou matku. Copak to dovede? Jakážpak pomoc. Odnese si to kaplan. Píše mu kázání, proč by mu tedy nenapsal modlitbu pro těhotnou matku? Ať si vymyslí, co chce, ať tu modlitbu ukradne z jakéhokoliv pramene. Od čeho má kaplana! At se, chlap zrzavá, potí.

Řekne mu prostě: „Milý bratře! Potřebuji to a to!„

S tímto úmyslem vstoupil do kaplanky. Zámecký kaplan, zrzavý chlapík hřmotné atletické postavy právě se holil, když farář vstoupil.

„Jen, pane bratře, se nevytrhujte, holení patří k nejtrapnějším povinnostem sluhů Páně a není dobře, když mydlí zaschne. Tupí břitvu. Tak se jen oholte a poslouchejte. Co tomu řeknete, když vás poprosím, abyste mně složil modlitbu pro těhotné matky? Nějaký ale pěkný kousek, něco brilantního, je to pro paní hraběnku. Pane bratře! Ježíš Maria, jak se to holíte, vždyť jste se říz do ucha. Copak jste se tolik lek?“

„Nelek,“ vyrazil ze sebe zrzavý kaplan, „jen se podivil. Hraběcí Milost je tedy těhotnou?“

„Zajisté že ráčí, pane bratře, a prosila o modlitbu. Vy jste mladší než já, proto byste mohl spíš něco bystrého složit. Pošleme to pak do Věstníku duchovenstva. Páni bratři často potřebují modlitby pro těhotné matky. Tím si uděláte jméno v literatuře a vyplníte mezeru."

Zrzavý kaplan vzdychl: „Vy mne přeceňujete, a já mám všechno za vás odřít? Ale na holičkách vás nenechám. Modlitbu složím, až se oholím.“

(3 řádky byly zde konfiskovány.)

Farář odešel do vedlejšího pokoje prohlídnout si zatím pikantní knihu Žena v karikatuře.

Když se zrzavý kaplan oholil, chytil se za hlavu, a když se umyl, počal běhat rozčileně po pokoji. Pak za chvíli vytáhl ze skříně láhev anýzového likéru, požehnal se křížem a napil, dobře se napil. Nato vyňal čtvrtky papíru, sedl si ke stolu a přemýšlel...
„Pod srdcem mým spočívá stvoření lidské..." „To je dobrý začátek,“ myslil si kaplan, načrtl a uchýlil se poznovu k anýzové.

„Stvoření lidské nesmrtelné, obraz Boha mého..." Také dobré!

„Jaké svaté city vzbuzuje to pomyšlení v srdci mém, že se matkou stanu...“

Ostatně říkal jsem paní hraběnce, aby dala pozor!“ Rozčílil se a počal hlasitě myslit:

„Ale, ó Bože, jak ráda vyplním všechny povinnosti mateřské...“

Ba! Ba! Co je to ale všechno platné? A kolik se toho naříkal, navykládal Její Milosti. Ale ta hezká paní je učiněný divoch...

„Pane, dej, ať všecky povinnosti mateřské svědomitě vyplním, at smýšlím tak jako Sára, Rebeka, Rachel v Zákoně Starém...“

Ve vedlejším pokoji uslyšel farář tato poslední hlasitě pronesená slova, usmál se radostně. „Ten zrzavý chlap se činí... Jen aby byl už hotov, abysme mohli hrát taroky.“ A farář jal se poslouchat pokračování modlitby, která se ozývala z kaplanky:

„Ó, jak utěšené jest mi vědomí, že se nemusím za svůj stav stydět, žádná lítost nad porušeným manželským slibem netrápí duši mou.“

„Výborně,“ myslí si farář, „ten to zná, ten to umí“. Vtom zazní z kaplanky nová vroucí věta zrzavého kaplana:

„Jen dej, nejvýš dobrotivý Bože, aby to dítě nemělo zrzavé vlasy..."

*

A nad touto podivuhodnou větou ze skládané Modlitby těhotných matek se zámecký farář hluboce zamyslil......