|
V provincii „Čtvero údolí“ žilo spokojeně v
klášteře Zlaté květnici sedm svatých Chunguzů.
Krmili zlaté kapříky v jezírku a ptáky pelikány
na březích stojatých vod i nádherné stříbrné
volavky u říčky Lar-Me-Har, která jim také
poháněla velké mlýnky modlitební. Tak žili
spokojeně, dokud tam nepřišli Němci stavět dráhu
z města druhé třídy Kičan-ongu do města třídy
třetí Mo-Ho-Ping, aby byla spojena provincie
Čtvero údolí s provincií Ptačích hlav u pramenů
Jan-tse-Kiangu. Tito němečtí diblíci ze západu
měli průvod od místokrálů obou provincií a
vycházeli celkem dobře s obyvatelstvem,
navštěvovali pagody, učili se nářečí provincie
Čtvero údolí a pojídali kořeny lilií, nakládané
v sladkém víně.
Mezi těmito německými diblíky vynikal obchodním
duchem pan Theodor Feuergart, který provázel
průvod inženýrů a stálého řadového čínského
vojska. Původně křtil obyvatelstvo v provincii
Ming-Lao za mírnou náhradu, kterou mu
poskytovala Společnost pro záchranu srdcí,
založená nejdůstojnějším biskupem Lichtersternem
v Kantoně. Dávali mu zprvu za každou duši,
kterou vyrval Budhovi nebo stoupencům filosofa
Laotse a Konfu-tse, obnos deseti malých ,,pa“,
později dostával za každý křest dva stříbrné
penízky a 10 procent provise z toho, co museli
odvádět pokřtění biskupovi v Kantonu. Obchody se
dařily, i byl přijat na pevný plat šesti taelů
stříbra měsíčně a zvýšena mu provise na dvacet
procent. Bylo to, jako by sbíral inseráty. Byl
by si rád kromě křtu vzal s sebou také nějaké
jiné vzorky zboží než nože solingenské, které
prodával nebo vyměňoval za vzácná péra
stříbrných volavek, kdyby byl nemusel s sebou
nosit plány, mapy a fotografický aparát,
poněvadž tento výtečný člověk hodlal bud Anglii
nebo Rusku prodat důkladně vypracované
rozestavení posádek čínského vojska v severních
a západních provinciích. Byl to tedy člověk
naprosto podnikavý a pocházel z Trutnova, kde
jeho bratr byl městským radním a zuřivým
německým nacionálem. Když se přidružil k výpravě
inženýrů, vyměřujících dráhu z Ki-čan-onga do
Mo-Ho-Ping, hádal se s nimi často o politice
mezi háji tamarišků a malými jezírky, kde se
proháněly želvy a rostl bambus. Jeden z
inženýrů, bydlící v Pekingu od dvaceti let, stal
se před několika léty wolfiánem. Bylo to příliš
platonické a nemohl nijak své přesvědčení dále v
lidu rozšířit, poněvadž to bylo příliš daleko od
střediska evropské německé kultury. Ostatním
inženýrům bylo to jedno. Hádat se o politice
připadalo jim trochu podivným v této zemi divů,
podivných tvarů v území Velkého draka, kterému
právě zapověděla vláda přísným zákonem vstup do
severních provincií, poněvadž Velký drak poslal
příliš mnoho deště do jižní části říše.
Konečně však se stalo, že pan Theodor Feuergart
pohádal se i se svým přívržencem a rozmrzelý
odešel od společnosti, pokřtiv předtím najednou
čtyry sta kuliů, pracujících u společnosti v
řece Svatých znaků. Prošel tak sám východní část
provincie, a málem byl by pro Krista Pána
podstoupil v městě Wong-Sing smrt noži, kdyby
byl včas před soudem úředníků s modrými
kuličkami na čepici Krista Ježíše nezapřel a
neřečnil přes dvě hodiny lámaným nářečím
provincie Čtvero údolí o božských a posvátných
pravidlech, obsažených v knize filosofa
Konfu-tse a filosofa Laotse: „Hledati pravdu.“
Byl za to pochválen a v průvodu tří vojáků
odveden do kláštera Zlatá květnice, kde žilo
sedm svatých Chunguzů.
Co měl ubožák Theodor Feuergart dělati mezi
sedmi svatými Chunguzi, mezi hodným Pu-dze,
rozšafným Lodže, moudrým Ma-dze, ctihodným
Rong-dze, bystrým Ig-nong-dze, poctivým
Fong-dzem a jemným Ci-yong-dzem?
Místodržitel provincie Čtvero údolí vydal
nařízení, aby udělali z ubohého pana Theodora
Feuergarta bonze, kněze, který by pokřtěné
obyvatelstvo provincií Čtvero údolí přivedl opět
na cestu nauk filosofa Laotse a filosofa
Konfu-tse. Ubohý ďábel od západu, ubohých sedm
svatých Chun-guzů! Učili ho tibetánskému jazyku,
kterým proplétají ná-boženské úvahy obou
filosofů. Učili ho stavět se na hlavu a provádět
ony podivuhodné kejkle, pro které stali se sami
svatými. Krmili ho masem čínských psů
,,chow-chow“, nadívaných huspeninou z očí koček
a z rozsekaných psích tasemnic. Cpali do něho
shnilá vejce upravená s omáčkou ,,wang-ho“, v
níž plaval zvláštní druh hmyzu. A přitom
hovořili s ním o nekonečnosti, dobrotě a úctě k
rodičům, o zásadách mravnosti, o bohatství, o
chudobě, o tajemné značce ,,kio-ting“,
nacházející se na hřbetě želv v jezírkách
horních provincií. Učili ho neúnavně 80 000
značkám, kterými se vyznamenává písmo čínských
učenců. Vštěpovali mu do hlavy písně ku chvále
menšího draka, sepsané před vpádem dynastie
Mandžů, a jednoho dne, kdy jeho duch opět po
dlouhém čase byl jakž takž svěží, vyvedli ho
před klášter, který musel obtančit tolikrát,
kolik je svatých zna-ček na mušli
,,jiming-mang“. Byl s tím hotov až za devět dní.
Pak mu propíchali tváře a chodidla ostnatými
kolíky a musel odříkávat modlitbu Vítězných pěti
srdcí, totiž spravedlnosti, ctnosti, slušnosti,
mírumilovnosti a rozumu. S těmi modlitbami byl
hotov za čtrnácte dní. Pak odvedli ho k
místokráli provincie, který řekl: „Ďáble od
západního moře! Jaké učení se ti lépe líbí,
učení Krista Ježíše, či učení filosofa Laotse a
božského Konfu-tse?“
„Učení božského Laotse a třikrát božšího
Konfu-tse!“
I bylo mu dovoleno, aby připlížil se po čtyřech
k místokráli, který ho laskavě kopl a řekl:
„Jdi, ďáble od západu, do síně ,dračí’, kde
nalezneš ku svému občerstvení pečeného jelena s
vrchů Inde-Ming. I odešel pan Theodor Feuergart
do síně, kde jak náleží pochutnal si na pečeném
jelenu. Jedl tu vonnou pečeni po dlouhých těch
útrapách s takovou chutí, že když ho odnášeli od
stolu, a zakopnuvše pustili ho na břicho, tu v
pravém slova smyslu pukl. Ubožáka zakopali pak
pod pahorkem Bílých stínů vdov, a když později
za tři roky dozvěděl se biskup v Kantonu, pan
Lichterstern, o jeho smrti, rozeslal zprávu, že
v provincii Čtvero údolí zahynul mučednickou
smrtí německý misionář Theodor Feuergart,
rakouský příslušník.
Takový byl konec tohoto poctivého Němce. |
