|
Dnes sešli jsme se uvědomit sobě,
že marnost vše a hrad že zříceninou,
zub času straší, v krátké době
hrad opět tvárnost míti bude jinou,
že, pánové, hrad na rovině není,
je známo doufám asi všem,
na metrů šest set jedenáct si cení
tu jeho výšku nad tu českou zem.
Že Lipnicí pak hrad ten sluje,
zdá zbytečným se připomínat vám,
a vichřice že nade hradem duje,
o tom se každý přesvědč sám.
A místopis vám také stručně sdělí
tu velkou pro vás novinu,
že od Okrouhlic hrad ten celý
je vzdálen pouhou hodinu.
Že stanice to Sev. západní dráhy,
to jasně říká jízdní řád,
klást ale na to není třeba váhy,
čeho se budem taky bát?
A každý z nás ať pevně věří,
hrad v Čáslavský že patří kraj,
že obléhán byl různou sběří
a že tu býval pravý ráj.
A jak to v Čechách zvykem bývá,
zde častokráte požár byl,
na stavbu města mnoho padlo zdiva,
když se hrad šťastně rozbořil.
V příkopu hradním dnes se krávy pasou
na hrobech dlouhých staletí
a nad tou celou historickou krásou
si vrány v tanec vyletí.
Zjev turisty tu občas ticho ruší,
hrad nejradši by celý sněd.
Má mučírnu v své ušlechtilé duši
a lidomorny hledá sled.
A otázek by celou dlouhou řadu
hned naráz chudák vyklopil:
„Věšeli venku nebo přímo v hradu?
A provaz po nich také zbyl?“
„Zazděný rytíř?“ „Bože, jaká krása,
nevíte, prosím, jestli řval?“
„A našli na něm jistě zbytky masa,
či kat mu hnáty přelámal?“
- „Váš, pane, typ je skandinávský věru
prabábu vaši zprznil Švéd.
A Trčkovi když nechtěl vydat dceru,
byl kolem lámán prapraděd.“
Vzpomínky pěkné na ty staré časy
v tom rámci smutných rozvalin
a průvodčí si trhá nad tím vlasy,
kde asi padl Condé - syn.
A jak to bylo s Bílou věží,
kde bušících děl stál as val,
když viděli, že Condé běží,
jak na hradě se Švéda smál.
A v století jak patnáctém zas kolem,
běžela kolem uhřátá,
když Žižka táhl k Brodu polem,
ta Zikmundova Uhřata.
Je ticho v nádvoří, nuž ať již ohně vzplanou,
k těm velkým ohňům pojďme již se hřáti,
v mázhauze potom všichni na shledanou,
duch starých dob nechť ve hrad se dnes vrátí.
|
