Na polní práci |
|
|
|
Přišli sem do rovin na polní práci z vysokých hor, pokrytých jedlovými stromy, malebnými, rozsochatými borovicemi z lesů, kterými šumí horské vody, z kraje plného vůně pryskyřice, a našli zde sice výživu, které jim neposkytoval jejich pěkný kraj, ale též krajinu plochou jako stůl, zapáchající hnijícími močály, a namísto stromoví vysokou, žárem slunečním zežloutlou trávu a kolem dokola samou kukuřici. Namísto své libozvučné řeči slyšeli kolem sebe bez přestání podivnou řeč cizí, podobající se řehtání koní a křiku velkých ptáků, kteří za večera kroužili nad zapáchajícími vodami. Tam doma v horách neměli k jídlu nic než černý chléb z otrub nebo z černé mouky, zde jedli maso, ale v noci, když ulehli kolem ohnišť, zdálo se jim, že jsou doma; zas viděli rozbité chatrče v lesích, pili vodu z horských potoků a jedli černý chleb. A ráno, když se probudili, bylo jim tak líto jich krásného snu, když uviděli před sebou dlouhou, zamženou rovinu, slunce když k polednímu pražilo jim na hlavy a hnijící vody leskly se černě kolem nich. Ještě že si při práci zazpívali, a i když po denní namáhavé práci leželi, večerem rozlehla se jejich píseň:
Maryš, moja Maryš, A píseň střídala píseň, každá smutná, teskná, zatím co vedle u ohňů zpívali Maďaři divoké písně, divoké jako jejich koně, na kterých se hnali po rovinách za stády... A vzpomínali, jak se doma ženy, děti potěší, až se k nim vrátí s vydělanými penězi, a při těch vzpomínkách časem zapomínali na zapáchající mokřiny, na úpal sluneční a jak jeden za druhým umírá zimnicí. |
 |
|
|