|
Ve statutu o vyznamenání georgievskými kříži
jest více bodů, které těsně přiléhají k činnosti
českého vojáka na posici. V nesčetných případech
český voják jednal takto:
1. Vele vzvodu, vytěsnil nepřítele z okopu,
záseky nebo jiného opevněného místa.
2. Při zmocnění se nepřátelského a opevněného
místa, příkladem osobní chrabrostí povzbudil své
druhy, aby ho následovali.
3. Nalézal se na prvním bodu nebo v zástavě,
udržel ten bod a odbyl nepřítele silnějšího nad
rotu.
4. Zajal nepřátelskou polní stráž.
5. Přihlásil se dobrovolně k nebezpečnému úkolu
a provedl jej s úspěchem (vyhození mostů do
povětří a pod.)
6. Jsa rozvědčíkem, za silného nepřátelského
ohně - získal cenné zprávy o postavení
nepřítele.
7. Jsa obklíčen, probil se řadami protivníka a
vrátil se ku své části.
8. Odrazil postupujícího nepřítele, nalézaje se
v sekretu a zavčas podal zprávu o jeho pohybech,
nehledě na nebezpečí s tím spojené.
9. Vytrval na svém místě a sám přikročil к
úspěšnému útoku.
10. Pronikl v týl nepřátelských posic a vrátil
se s cennými zprávami, majícími v zápětí větší
vojenský úspěch.
To je jakési desatero českého vojáka, s kterým
setkáváme se v těch sterých případech, kde v
denních rozkazech armádním sborům a divisím
oceněna jest práce českého vojáka.
Každá ta stuha znamená čin. U mnohého, že
stokrát hleděl smrti v tvář, spoléhaje se jen na
svůj bodák, s kterým se probil obkličujícími jej
massami nepřítele.
A nejen rozvědka, přímé účastenství v boji
dokumentováno v je mnohými přípisy vojenských
kruhů:
[Předejte skvělým
Čechům horoucí vděk za energické a přátelské
činy ve společném boji při útoku na výšiny....v
noci od 8. do 9. března. Generáů Š....]
То byla jedna z těch nocí, kdy ozývá se české:
„Ku předu, hoši!“ Za toho zmíněného boje
dobrovolník R., nedbaje deště šrapnelů a ohně
strojních pušek, obvázal těžce raněného
dobrovolce a odnesl ho na obvaziště a sám, raněn
jsa do ruky, vrátil se v české útočné řady.
Před mým zrakem defiluje celá řada hrdinů. Jich
jména na věčné časy zaznamenána v armádních
příkazech. Padesát dobrovolců probije se do
nepřátelských zákopů, přinutí 7o Němců složiti
zbraně a vzdáti se. A těch padesát hrdinů
probije se i se svými 70 zajatci ohromnou
převahou nepřítele a vrátí se ku své části.
A opět jiní dva. Probijí se do vesnice, obsazené
nepřítelem a přinášejí podrobnosti o tom, kde se
nalézá nepřátelské dělostřelectvo.
Dobrovolec S. ničí nepřátelské telefonní spojení
a vrací se s dvěma zajatými rakouskými kadety.
Naše části, operující na oddílu ... divise
súčastní se boje s nepřítelem a první obsazují
důležitý bod. Z rozvědky přikročuje se k vážným
dějstvím. Naše rota zaskočuje nepřátelský
prapor. Tím dodává váhy druhým operacím na jiné
části oddílu.
V pochvalném přípise mluví se o tom, že Češi
„ободрили солдатъ“
[povzbuzovali vojáky].
Dobrovolec T. dostane se v noci přes drátěné
překážky nepřítele, zjistí počet strojních pušek
a jich rozestavení. Po celé tři dny ukrývá se ve
vesnici v zadu za okopy a zjišťuje pohyby
nepřátelských vojsk na silnici k Š. Jeho cenná a
přesná zjištění slouží za podklad k rozvinutí
válečných operací.
Dva dobrovolci Z. a M. nabídnou se, že se půjdou
podívati na druhou stranu přes řeku do vesnice.
Vypátrají za silného dělostřeleckého ohně, kde
nepřítel chce stavětí
mosty a kdy se připravuje k útoku.
F., nyní praporčík, převlečen za rakouského
důstojníka, dva dny žije v nepřátelských
okopech, přivádí ssebou do zajetí několik lidí a
přináší nejnovější válečné proposice
nepřátelského armádního sboru.
A dále vidíme tuto statistiku: 7 našich proti
30, 6 proti 42, 15 proti setnině.
A to jsou ti vojáci ideálu, k jehož uskutečnění
vede cesta přes bojiště. Tak vznikají naši
georgievští kavalíři, jejichž činy diktovány
jsou svědomím české minulosti.
A když na prsou českého vojáka září georgievský
kříž, je v té záři světlo naší budoucnosti. |
