Nazdar!

Haličí jedem -
plno rozbitých tu tašek,
čemuž se obdivuje spisovatel Hašek.
A tak každý domek zkoumán -
i kroutí nad tím hlavou
vagonkomandant p. Hofmann.
Krajina ta velmi pustá
láká také Masopusta;
a hory vysoké jak Sněžka
nadchly frajviliga Ježka;
a všude vidět něco novýho,
Halič poprvé vidí herce Krejčího.
A když do zákopů ranní padá rosa,
nic nového pro Rákosa.
Huculských dívek vnadná tílka
dvojsmyslně lákají kaprála Bílka.
A tak vesele tu vojnu ve vagónu vedem,
dál na bojiště ve dne v noci jedem!

Báseň, která vznikla během cesty na bojiště, dal opsat Janu Morávkovi svobodník Toncer a infanterista (vojín) Masopust. Oba patřili do čety, kde byl i Hašek a Strašlipka, vojenský sluha nadporučíka Rudolfa Lukase. Oba také Morávkovi sdělili, že Hašek verše napsal na stěnu vagonu, odkud si je Toncer i Masopust opsali. Opis básně cizí rukou (asi Ančík) je v literárním fondu Jaroslava Haška v Památníku národního písemnictví.