Je na světě stát, kde zvěrolékaře udělají
ministrem spravedlnosti a právníka ministrem
orby. Následkem toho došlo mezi novým ministrem
orby a jeho sluhou Františkem k následující
poutavé rozmluvě.
Nový ministr orby k sluhovi Františkovi: „Tak
vidíte, Františku, už jsem ministrem. Apropos,
Františku. Znáte venkov, jste z venkova?“
„K službám, excelence!“
„Na venkově musí být krásně, Františku. Často,
když jsem ležel v zákonících, vzpomínal jsem si
na venkov. Prý jsou tam stromy. Nevíte,
Františku, co to je takové kulaté, různého
tvaru, roste to na stromech? Viděl jsem to
jednou, když jsem jel do hlavního města.“
„To je ovoce, excelence.“
„Aha, už rozumím. Pamatuji se také, že něco
takového dlouhého se vyváželo s polí. Když vál
vítr, tak se to sklánělo. Na konci to mělo
chlupy. Nevíte, co by to mohlo být? Možná, že
teď jako ministr orby budu s tím mít co dělat,
tak abych věděl.“
„To bylo obilí, vaše excelence.“
„Obilí, obilí, to slovo mně zvlášť napište na
tabulku u telefonu. Slyšel jsem už o něm
povídat, nemá to snad také dělat něco se
slámou?“
„Vaše excelence, má. Z obilí se totiž jí jen ten
vršek a to jsou s tím ještě obtíže, to by vaši
excelenci nudilo, to je dlouhá procedura.“
„Františku, jen mluvte otevřeně. Moderní ministr
orby se má o všem řádně informovat.“
„Tedy, vaše excelence dovolí: Obilí se musí
mlátit. Napřed se pokosí, pak se udělají snopy.“
„Jen ne tak rychle, Františku, abych to mohl
sledovat. Tedy napřed se udělají snopy, ty se
pokosí a celek se vymlátí. To už začíná nudit.“
„Ano, vaše excelence, abych tedy nezapomněl.
Když se do obilí mlátí, tu obilná zrna padají
ven a to dlouhé, žluté, co zůstane, tomu se říká
sláma. S tou se stele pod dobytek.“
„Jak jste řekl to poslední slovo? Dobytek, to je
věru zvláštní výraz. Poznamenejte to slovo na
tabulku pod to obilí. Slyšel jsem už také o
dobytku. Žere prý to, běhá to, řve to, ale
nehodí se o tom mluvit v saloně. Raději mně
řekněte, co by to mohlo být: Jednou, když jsem
jel vlakem, viděl jsem u trati nějaké zelené
listy a tam stál člověk. V ruce měl nějaký
předmět a tím rýpal pod listy a vyrýpl vždy něco
kulatého, bělavého.“
„To byla řepa, excelence.“
„Dobře, poznamenejte to, Františku. Stele se též
řepou pod ten tak zvaný, jak to jmenujete,
dobytek?“
„Nikoliv, vaše excelence, to není doposud
zavedeno. Místo toho dělají z řepy cukr.“
„Ale to je interesantní, Františku. Kdo by si to
pomyslil, že ten člověk, co tam stál, něco
takového dovede. Ale teď už pro dnešek dost.“
A v ministerstvu orby se ten den strašně divili,
proč jejich nový pan ministr chodí po své
pracovně a stále si odříkává: „Dobytek, obilí,
řepa, sláma, sláma, řepa, obili, dobytek.“ |