|
Bylo to v dobách, kdy se člověk mohl spolehnout,
že mu přátelé půjčí frak a klak. V těchto
nezapomenutelných dobách, kdy měl jsem přátele,
kteří měli fraky a klaky a byli ochotni mně je
zapůjčit, objevoval jsem se rád na plesích, kam
se scházela tak zvaná ,,nejvybranější
společnost“.
Rád jsem tam chodil, poněvadž větší legraci jsem
neviděl. Viděl jsem místodržitele Království
českého, viděl jsem policejní rady, viděl jsem
knížete Lobkovice, kochal jsem se pohledem na
velícího jenerála Cibulku. Taková vám legrace.
Místodržitel přišel, zahřměly fanfáry, kníže
Lobkovic přišel, zase fanfáry, pan Cibulka, zas
fanfáry. Pan Křikava, zas fanfáry. Výboři se
ukláněli, výboři rděli se rozčilením, výboři
úctou bledli. Dole roj panáků, stáda ladies
patronesses.
Bledě šedé toalety s pravými bruselskými
krajkami, světle žluté empirové toilety s
krajkovým přehozem a aplikacemi z pravých
bruselských krajek, roby bledě fialové s
hedvábnými krajkami, róby šedě hedvábné, černé,
světle modré, sametové, toilety z krepu de Chin
s flitrovým přehozem, roby lila hedvábné a
bruselské krajky atd. A šperků plno, briliantů,
které zářily na účesech, na uších, na prstech
...
Heine napsal:
Nemáš-li však zhola nic,
ach, to ať tě pochovají,
neboť, lumpe, právo žít
mají jen, kdož něco mají ...
Když jsem se díval dolů, vzpomněl jsem si na
Heineho a pak jsem si vzpomněl, že než jsem šel
na Žofín, viděl jsem na nárožích několika ulic
stát žebračky.
Toaleta těch žebraček skládala se ze dvou
roztrhaných sukní a záplatované blůzy ...
„Toalety dam byly okázalé a nádherné, zejména
ladies patronesses vynikaly nádhernými a
drahocennými robami ...“
Chápete, že člověk dostane chuť pověsit někam na
lucernu všechny referenty měšťáckých žurnálů z
rubriky: Masopustní věstník?
Taneční páry v následujícím pořadí: Princezna
Marie Terezie Lobkovicova - p. ing. Jiří Víšek,
slč. Láda Štětková - p. Rudolf Řivnáč atd.
Co je k čertu lidu do toho, jestli nějaká
princezna Lobkovicova tančila s jakýmsi ing.
Jiřím Víškem ...
Zabaveno
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - -
Masopustní věstník! Plesy, a jaké! Ples špiclů,
ples domovníků, ples právníků, ples porodních
babiček, kominíků, katolické ligy, ples
hostinských, plesy filosofů atd.
Všude ples a jásot. Máme plesy lumpů,
,,lumpenbály“, na kterém loni dostal první cenu
za podařenou masku muž, který přišel v masce
policejního strážníka.
Naproti tomu kdesi v cizině na plesu policejních
strážníků dostala první cenu maska podařeného
syčáka.
Za dnešní doby pořádá kdekdo bál. Kdo má dva
pokoje a chce náležet mezi lidi, o kterých se
mluví, odšoupne z pokoje kanape a uspořádá
domácí ples.
Jaká hrdost leží ve slovech: Dnes máme v bytě
bál.
Na Rusi mají také bály, ale zábava je odlišná od
našich. Říká se, že tam nejsou plesy tak
animované, poněvadž přečasto se stává, že při
takových plesech objeví se v sále záhadní lidé,
kteří místo aby měli v rukou klak, drží v nich
revolvery systému Browning a oberou jednu dámu
po druhé o šperky.
Referáty o tamějších plesích vypadají asi takto:
„Gubernátor zdejšího města uspořádal ples na
oslavu potlačení revolučního hnutí v okolí.
Zábava byla započata hrou Bože carja chrani. V
zábavě bylo pokračováno až do časného rána.
Nehoda na plesu neudala se žádná. Jedině k ránu
zpozorovali tanečníci, že gubernátor byl
neznámým pachatelem zavražděn, zatím co dámám
ztratily se náušnice a šperky, které si
nelegitimovaní hosté s sebou odnesli ...“
Nebo úryvek z jiného referátu: „Mezi přítomnými,
kteří se zúčastnili dvorního plesu v carském
selu, viděli jsme jenerála X., který dal
zastřelit dvě stě revolucionářů. Pozornost dále
vzbudil bílý vous jenerála J., který dal oběsit
na tři sta revolucionářů ...“
Dvorní plesy! Důvěrný přítel anglického krále
Eduarda vypráví, že král Eduard nemá rád dvorní
plesy, poněvadž působí to nemilým dojmem, když
pozvaní vidí svého panovníka v bufetu namazaného
...
Proti těmto plesům dvorním stojí naše drahé bály
venkovské, kde všechno dýše prostotou a
upřímností, od rozbitých hlav tanečníků po
rozlité pivo na podlaze a napilé hudebníky.
Za devět měsíců po takových bálech rodí se mnoho
dětí.
A jsou plesy pravé venkovské, plesy
demokratické, kde nedbá se na takt, kde všechno
je tak dojemně prosté.
A piva co se vypije, a co v kořalce propije.
Zábavy jsou velmi nenucené. Dobré je sypat v
tanečním sále na zem prach vyčesaný z koní.
K ránu stává se z místnosti taneční záchod.
Takovým osvěžujícím způsobem působí pravý ples
venkovský na městského člověka. K ránu je vidět,
že jsme všichni lidé z jednoho těsta. Vedle
malého chalupníka nemocí mořskou, či jak chcete,
otřásán je starosta obce.
Všichni jedno tělo a jedna duše. Demokrati ve
všem.
I naši kamarádi mají své bály. Lákají do svých
vesniček pod záminkou, že uspořádají přednášku.
Přednáška je a po přednášce bál. A kamarádi
milují své hosty a ctí je tím, že nechají je
tančit sólo s šenkýřem a kapelníkem.
A poněvadž my anarchisti už jsme takoví, že
snažíme se zvrátit všechny řády, nikomu
nenapadne, aby šel v šest hodin domů, jako chodí
měšťáci z bálu.
Takový ples kamarádů trvá do půl druhé hodiny
odpolední druhého dne ... |
