|
Jako jiná malá města, tak i městečko X mělo svůj
pivovar, a to obecní. Byla to neveliké,
nevzhledné stavení se dvěma komíny. Avšak vzdor
tomu, že špinavý dvorek a oprýskané zdi pivovaru
nečinily příznivého dojmu na pozorovatele, přece
každý obyvatel městečka onoho s pýchou zíral na
budovu tu. Vždyť pivo se tam vařilo znamenité!
Tak aspoň tvrdil sládek Netluka, který dokonce
užíval o svém pivu výrazu „nejlepší v celém
okolí“.
Všichni obyvatelé městečka nebyli téhož názoru s
panem starým. Vůbec o jakosti a výrobě ...ského
piva pronášeny byly od domácích i přespolních
různé názory. Tak například zvláště odchylné
bylo tvrzení ševců, jichž byla v městečku dobrá
třetina obyvatelstva, od mínění krejčí, ať
mužských či ženských, jichž bylo o mnoho méně.
Ševci tvrdili výsměšně, že ...ské pivo se vaří
ze starých nohavic, kdežto krejčí naproti tomu
se zapřísahali, že užívá se k účelu tomu starých
podešví. A časté hádky byly kvůli tomu mezi
krejčími a ševci. Odtud povstala i vzájemná
přezdívka „pivovarský dodavatel“. Krejčí však i
ševci svorně pili pivo z obecního pivovaru. Snad
to činili z piety k domácímu průmyslu.
„Vždyť pan starej má přece někdy dobrý pivo,
aspoň o žních!“ říkali zase jiní. Bohužel ve
výroku tom se skrývala ironie. V dobu žní
kupoval totiž pan starý Netluka pivo odjinud.
Nestačil živou mocí vyrobiti tolik piva na svém
krcálku, aby svlažilo sdostatek věčně vyprahlá
hrdla ženců i sekáčů.
To bylo tedy pravda, co se říkalo o tom kupování
cizího piva, avšak pověst naprosto nezaručená,
vymyšlená snad mrzkými utrhači, tvrdila, že
...ské pivo nikdy ještě nepoznalo chmele, že
však dobře ví a rozumí, co je to pelyněk.
Naproti tomu jedna zasvěcená, věrohodná osoba se
vyjádřila, že v obecním pivovaře rozhodně se
užívá při vaření piva chmele a že na to může
přísahat. V pivovaře jest prý malý pytlík
chmelem naplněný, pocházející z botanických
sbírek jednoho zrušeného gymnasia, nejméně
dvacet roků starý, kterým pan sládek nad každou
várkou všelijaká znamení dělá, mumlaje přitom
nesrozumitelná slova . . .
Quot capita, tot sensus! Těžko soudili, na které
straně byla pravda!
A vzdor všem těm řečem a pomluvám přece jednou
(ale jen jednou!) bylo ...ské pivo dobré, ba
výborné. Stalo se to takto.
Po městečku roznesla se kdysi zpráva, že v
obecním pivovaře oběsil se potulný sladovnický.
Nalezli prý ho oběšeného na šalandě pan starý a
pan podstarší. Křísili ho, křísili, ale vše bylo
marné. Přivolaný lékař zjistil, že sladovnický
je načisto mrtev. Jeden občan, který se nahodil
k tomu případu, tvrdil později, že kupodivu
bylo, jak ty šaty toho nešťastníka byly zmáčené
a obličej tak divně nabotnalý. Avšak doktor
vyřkl, že sladovnický se oběsil, a ...ský doktor
byl přece autorita!
Trochu se o události této mluvilo, ne však
dlouho.
A jednoho dne! Jednoho dne seděli pod několika
košatými kaštany před pivovarem pan správce
velkostatku, pan farář a pan řídící. Seděli a
pochvalovali si, jak se to ve stínu pěkně sedí a
pije.
„Ba, dneska je pivo výtečné, pánové, tohle pivo
jako by ani nebylo ze zdejšího pivovaru,“
liboval si pan farář.
„Taky se mi zdá, pane faráři! Věru, věru jako
křen, pan starý se nějak činí. Nikdy ještě
nebylo tak dobré jako dnes!“ dodával pan
správec.
Pan řídící jen si pomlaskával a mlčky jim
svědčil. Všichni tři měli tak bezstarostné,
spokojené vzezření. Dobré pivo, chládek, jasná
obloha, vše to naplňovalo jim prsa rozkoší.
Z jejich klidu vyrušil je pojednou hrozný lomoz
a křik.
Z nedalekého obydlí sládkova ozvaly se nadávky a
zanedlouho vyběhl ze dveří podstarší provázen
spíláním pana starého.
Podstarší všecek rudý ve tváři běžel kolem
stolu, kde seděl pan farář se svými druhy, a v
zřejmém rozčilení házel rukama a mluvil k sobě.
„Copak se vám to stalo, pane podstarší?“
zastavil ho v úprku pan správce.
„Inu, tak mě pan starý dopálil. Vynadal mi pro
maličkost! Jářku, když ty tak, tak já zase tak!
Vyčetli jsme si pak všelicos. A já na pana
starýho vím pěkný věci! Jako například s tím
sladovnickým!“ Tvář podstaršího se stáhla v
škodolibý úsměv. V obličeji posluchačů jevila se
napjatá po-zornost.
„Tak ten sladovnickej,“ pokračoval podstarší,
„ten se vlastně nevoběsil, ale utopil. A víte
kde? Uvařil se v pivovarském kotlů!“
Zbledl pan farář, pan správce i pan řídící.
„A myslíte, že pan starej tu várku vypustil?
Kdepak! To by bylo škoda, vždyť oni to lidé taky
vypijou, povídal pan starej. Dneska, právě
dneska jsme tu várku ze sudů načali!“ Úsměv pana
podstaršího stal se ještě škodolibějším.
Tváře pana faráře, správce i řídícího měnily
všechny barvy.
„No, nepůjdeme domů!?“ vypravil ze sebe takřka s
namáháním pan farář.
„Půjdem!“ zněla stručná odpověď.
K panu faráři, správci i řídícímu musili povolat
toho večera lékaře. Všichni tři dostali
žaludeční křeče.
A přece ...ské pivo bylo toho dne znamenité jako
nikdy jindy!
V sousedních Obcích vysmívali se pak dlouho
obyvatelům městečka X, že v ...ském obecním
pivovaře uvařili jen jednou dobré pivo, a to
když se ve várce utopil sladovnickej! |
