|
Zas přišla sezóna, když třešně zraji,
do lázní všechno odchází,
peníze úlohu zde hlavní hrají,
tož nic nám více neschází.
A jedou nemocní i lidé zdraví
do lázní, různých zátiší,
když nemoci ne, peněz přec se zbaví,
toť vymoženost nejvyšší. . .
Svým dcerám v lázních mnozí
také k tomu zaopatřují manžela,
co nevěsty je vezou potom domů, -
to se to jede zvesela.
A mnohý manžel ženu starostlivě
(jsou mezi nimi závody)
odváží ven a loučí se s ní tklivě
a navrací se v hospody . . .
I hraje se tak mnohá komedie
a s dámami se flirtuje
a v bahnech koupá, slaná voda pije
i ohnivě se miluje.
A sní se všechno, v karty také hraje,
je dosti všude zábavy,
pikantní historky pak letí v kraje,
že stěží pověst napraví . . .
Jak kdesi cosi . . . On a ona vdaná
(však od toho jsou romány),
pan manžel přijel jednoho dne zrána
a on mu přišel do rány.
A lesy k tomu, stromy tiše šumí,
lázeňské krásné pozadí,
mech kroky hostů v hloubi lesů tlumí,
s tím loučíme se neradi . . .
A pošlem známým odtud pohlednice
a ke všem máme ohledy,
my nedáváme dovolenou sice,
leč z lázní pošlem pohledy . . .
Předložen účet, zázraky se dějí,
dnou stižení se postaví,
koktaví souvisle a správně klejí,
i chromí se hned uzdraví . . . |
