Již se na to pomalu zapomíná, poněvadž se to
stalo roku 1897 a dnes je rok 1907.
Tenkrát přijel k nám v prosinci z Vídně jeden
poslanec. Přijel, večer sešli se v hospodě a on
vykládal, jak to ve Vídni dopadlo a co jest to
parlamentarismus. Pravil, že parlamentarismus
jest ona forma politické soustavy, dle níž stát
jest řízen za spoluúčinkování zástupců lidu,
kteří jsou imunitní čili jinými slovy, že
policie na ně nesmí sáhnout.
Potom se zamlčel, utřel si nos a povídal, že se
jim ve Vídni stala malá nehoda.
Policie vnikla do parlamentu, ztloukla několik
poslanců a tahala je, vynášela za vlasy, za nohy
z parlamentu na ulici. On při své imunitě dostal
několik ran, než ho vyhodili z parlamentu
orgánové bezpečnosti, on se ale bránil. A zas
opakoval snivě, že parlamentarismus je ona forma
politické soustavy, dle níž stát jest řízen za
spoluúčinkování zástupců lidu…
Byl tam jeden gymnasiální profesor, který řekl,
že v latině je jedno slovo a to slovo že se
jmenuje „parlare“, což jest česky „mluvit“, a
slovo „parlament“ že má dle všeho ten samý kmen
a že to znamená tedy formu politické soustavy,
dle níž stát jest řízen za spoluúčinkování
mluvících zástupců lidu.
Pak tam byl také jeden člověk, kterému nebylo
nic svatého, který se ušklíbl a hovořil, že je
to divné spoluúčinkování mluvících zástupců lidu
v řízení státu, když ty mluvící zástupce lidu
může vláda pomocí policajtů vynášet z
parlamentu.
Nato se počal ten poslanec vrtět nervózně na
židli a prohlásil, že je mu z celého
parlamentarismu nanic…
Jak říkám, od té doby uplynulo deset let a za té
doby leccos podobného jsme viděli a slyšeli.
Vláda má moc, poslanci mají jenom hlasové
orgány.
V Uhrách honvédský poručík rozpustil říšský
sněm. Přišel do parlamentu, vytasil šavli a cosi
přečítal. Poslanci se nechtěli hnout z místa.
Přišlo vojsko.
Vláda má vojsko. Vojsko má šavle, vojsko má
pušky, vojsko má děla, a poslanci?
Již to říkal ten profesor, že „parlare“ je česky
„mluvit“. Poslanci mají proti těm šavlím, puškám
a dělům jen svoje huby.
Mluvit se ovšem může. Jako v té ruské dumě.
Poslanci prohlásili, že půda, patřící bojarům,
má patřit původnímu majiteli, mužíkům. Ovšemže
pak museli utéci až do Finska, několik jich
zavřeli, několik jich poslali na Sibiř apod.
A zas jsou na Rusi nové volby, zas budou mít
parlament, zas se bude mluvit, zas poslanci
budou utíkat do Finska a zas mluvící zástupce
lidu, spoluúčinkující v řízení státu, budou
zavírat, pokutovat a posílat na Sibiř.
Tomu se říká spoluúčinkování v řízení státu.
Dle vládních teorií takoví poslanci-trestníci
řídí stát. Jsou zavřeni, ale mají dobrou
vzpomínku, že byli nedotknutelnými. A když se
vrátí z vězení, budou chtít se znovu stát
poslanci? To by dovedl jen idiot, aby se dal
volit, když má menší svobodu než volič.
Význam slova parlament, anglický parliament,
francouzsky parlement, německy Reichstag, rusky
duma, italsky dieta, v Americe congress, ve
Španělsku cortes, v Srbsku skupština, v
Bulharsku sobranje atd., všechny mají týž
podklad. Sejdou se lidé, které lid volí. Pak ti
lidé cosi povídají. Když se to vládám líbí,
dobrá, proč by nemluvili. Když se to nelíbí,
také dobrá. Zástupcové lidu se pošlou domů. Je
to tak jednoduché, že těm poslancům často ani
nenapadne, proč by nešli domů, když si toho
vláda přeje.
Je to to samé, jako když ke mně přijde na ulici
policajt a říká: „Ve jménu zákona se rozejděte!“
Když nejdu, vytáhne šavli a křičí: „Ve jménu
zákona se rozejděte!“ A když ani pak nejdu, tak
řekne: „Ve jménu zákona vás zatýkám!“
To je na ulici a v parlamentě, kde jsou
nedotknutelní, to je to samé.
Povím vám historku o nedotknutelnosti poslanecké
z prosince roku 1897.
Když tenkrát policie vnikla do parlamentu a
tahala poslance ven, všichni křičeli, že jsou
nedotknutelní.
„Pane policajte, já jsem s dovolením
nedotknutelnej!“
„Upozorňuji vás, pánové, že jsem
nedotknutelným!“
„Lidičky, což to nechápete, že jsem imunitním?“
„Prokristapána, proč mne kopáte, když jsem
nedotknutelným!“
„Člověče, policajte, co si to dovolujete,
fackovat mne, nedotknutelného!“
„Marš hinaus, sie Lausbuben!“
„Já na to ještě jednou kladu důraz, že jsem
nedot. ...“
Dál takový jednotlivec nedořekl, kopli ho na kus
jeho těla, na kterém dřív seděl v poslaneckém
křesle a už letěl.
Byl tam také jeden poslanec, který se skryl pod
poslaneckými převrženými křesly. Strachem ani
nedýchal a tu se mu stalo něco, co se stává v
nejlepších rodinách. Vydal zvuk.
Policajti šli po hlase a chudáka posledního
mohykána ve sněmovně vytáhli ven.
„Taky jeden nedotknutelnej,“ povídal policajt a
táhl ho za límec ke schodům.
„Já jsem nedotknutelnej,“ křičel ubožák zoufale,
domnívaje se, že ho to zachrání před ranami.
Zmýlil se.
„Ten chlapík ani neví, jaká má práva,“
rozzlobili se policajti, „on ani neví, že je
imunitním a takoví lidé jsou poslanci, hanba!“
Chytili nebožáka a namlátili mu. „To jsi pěkný
poslanec, když ani nevíš, že jsi
nedotknutelným!“
Parlament, sněmování, je už od dávných dob. Je
to něco podobného jako s náboženstvím. Lidé
věří. Věří v pánaboha, věří v parlament.
Ve starém Řecku rokovali již o potřebách Helady
vyslanci jednotlivých obcí. V Římě senatus
populusque Romanus.
Ovšem někdy v říšském senátě děly se věci velmi
sympatické, jako když zabili spiklenci Caesara,
tyrana.
Jinak už za starověku mnoho času proplýtvalo se
na takových shromážděních, kde se jen mluvilo.
Ve středověku byla to Francie, která ponejprv
užila slova parlament, jenže tenkrát to slovo
znamenalo původně soudní dvůr.
Parlamenty francouzské odsuzovaly lidi na smrt.
Později užívalo se ve Francii toho slova ve
významu „sněm“.
A co je tedy sněm?
Sněm, praví povšechná definice, jest sbor osob k
tomu oprávněných, který se schází občasně, aby
jednal jménem a namístě veškerenstva země,
veliké společnosti lidské nebo tříd
obyvatelstva, kupříkladu církevní sněmy.
Sněmy tedy jednají za někoho. Každý nemá práva
jednat sám. Nemám toho práva, ale mám právo
přidat svůj hlas k těm ostatním hlasům, které
rozhodují, že za nás půjde tam někdo, aby
mluvil, že tolik a tolik tisíc lidí musí se
spokojit tím velkým bezprávím, které jmenuje se
právem, totiž napsat někoho na lístek, aby za mě
jednal v parlamentu, ku kterému nemohu mít
důvěry proto, poněvadž parlament je takovým
předsudkem jako náboženství.
Všechny staré předsudky kácíme, ale kácet
parlament, jehož hanba vleče se dějinami
lidstva, k tomu ne a ne dospět rozumově.
Nyní o sněmech vůbec. Pokud se týče toho, jak se
někdo stane poslancem, jsou jen dvě možnosti,
buď mám hlas přímo sobě vládou udělený, jen
sobě, pro svou osobu, popřípadě takzvané právo
dědičných poslanců čili hlasy virilní, nebo jsem
volen voliči.
Sněmy pak dělí se na sněmy poradné a sněmy
rozhodující. A tu to máme. Sněmem rozhodujícím
je panská sněmovna.
Chápete to slovo panská sněmovna?
Pán, pán, pán. Páni rozhodují o tom, na čem
rozhodla se sněmovna poradná, skládající se z
lidových poslanců.
Takové panské sněmovny mají býti závažím proti
demokratickým živlům a sem do té panské sněmovny
přicházejí náčelníci panských stavovských rodů,
vysocí hodnostáři, vyšší duchovní, reprezentanti
různých universit, korporací a ústavů.
V Anglii komora lordů (House of Lords), v
Bavorsku komora říšských radů, v Itálii senát, v
Americe senát (House of Representations), ve
Španělsku senát grandů, u nás sněmovna panská
apod.
A ti všichni členové panovnických rodin,
biskupové, šlechtici a jiní reprezentanti
schvalují nebo neschvalují usnesení
demokratických poslanců z demokratické sněmovny.
Povinnosti poslanců! Uvidíte, jak to bude
vypadat po tom všeobecném právu hlasovacím. To
bude báječné. Poslanci přijdou, samí
republikáni, a řeknou: „My chceme republiku!“
A bude to jako tenkrát ve Španělsku, mezi léty
1870 - 1880. Tam to také řekli. Vláda dala, to
se rozumí, namířit na parlament děla a obklíčila
ho vojskem. Ale ono to tak nebude. Noví
poslanci, volení na základě všeobecného,
rovného, tajného, přímého vládního práva
hlasovacího, se sejdou a jeden z nich,
nejodvážnější, zahájí řeči tou řečí:
„Slavná sněmovno! Chovati vepřový dobytek v
Rakousku je pohodným v Čechách zakázáno
ministerským výnosem z 10. května 1866 čís.
8823. Naproti tomu dovoleno jest pohodným, kteří
provádějí živnost svou bezúhonně, chovati vepře
ku své vlastní potřebě. My, shromáždění na
základě všeobecného a tajného práva hlasovacího,
vznášíme uctivou prosbu na slavnou vládu, aby
tomuto očividnému bezpráví učinila přítrž a
dovolila pohodným chovati vepře ku blahu
celku...“ |