I
Jsou určité věci, události, příhody a zjevení,
které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou
složkou lidské radosti. Bez nich byl by lidský
život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo
potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to
nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná
legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si
vymyslilo obecní volby.
Představme si tedy okresní město, kde jsou tyto
politické strany:
Strana spasitelů lidu
Strana národního pokrokového obzoru
Lidoví minimalisti
Národní maximalisti
Demokratická strana svobodomyslných
Svobodomyslná strana pokrokových demokratů
Sociální lidoví pokrokáři
Strana realistických, sociálně založených
agrárníků
Strana venkovských demokratů
Vencelídesovci
Pokud se týče poslední politické strany, byla
zplozena v nepříčetném stavu místním občanem
Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém
jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže,
stolní společnost Bouli.
Pan Augustin Vencelídes patřil původně ke straně
spasitelů lidu, kam patřil též pan Chaura, který
ničemně však zradil jednotu strany tím, že
zčistajasna počal prodávat metr širtynku o
třicet haléřů laciněji, než pan Vencelídes.
Obyvatelstvo města pamatuje si velice dobře, že
se potom počaly objevovat na záchodech hostinců
nápisy: „Chaura je zloděj!“
Pan Vencelídes nedal si ani tu práci, aby trochu
alespoň změnil svůj rukopis, pro kterouž
neopatrnost byl potrestán soudem pro urážku na
cti a vyloučen jako trestaný lotr z obecního
zastupitelstva a stal se odštěpencem.
Z odštěpence není již daleko k založení vlastní
strany. To je genesis vencelídesovců.
Obecní volby byly v tom městě vypsány na základě
rezignace starosty, který byl pohlavárem strany
národního pokrokového obzoru. Nešťastný muž
provozoval demagogii a zašantročil městu parní
pluh, který patřil k městskému hospodářství.
Kromě toho byl obviněn z toho, že v době
kontumace opatřil náhubek svému psu na útraty
města, zapsav náhubek do položky „poštovné“. S
ním padli nejen ti členové obecního
zastupitelstva, kteří byli členy národního
pokrokového obzoru, nýbrž i souručenský blok
demokratické strany svobodomyslných, lidových
minimalistů, národních maximalistů, jejichž
členové vzdali se svých mandátů po hrozném
obvinění sociálních lidových pokrokářů, že ten
blok, uspořádav výlet k obecnímu rybníku,
vychytal všechny cejny a sežral i celou násadu,
pořízenou do obecního rybníka na útraty
poplatnictva. To bylo také dokumentováno tím, že
se vůdce národních maximalistů udávil narychlo
zhltnutým násadovým smaženým kapříkem.
Koalice se zhroutila. Rezignace padaly jedna za
druhou jako jehnědy z topolu. Smrdělo to na
všech stranách.
A tak jednoho dne se stalo, když se jeden občan
z města otázal vrchního v hotelu U koruny, co je
to za šilhavého a zrzavého pána, který si dává
již třetí porci drštěk, že dostal za odpověď:
„Von se nám ten zrzavej a šilhavej zapsal do
knihy cizinců jako vládní komisař. Už jsme to
voznámili na četnictvo a voni už půjdou po jeho
dokumentech.“
Nikdo není však prorokem ve vlasti. Ráno sám
okresní hejtman učinil návštěvu šilhavému a
zrzavému pánovi a objevilo se, že tato hříčka
přírody je skutečně vládním komisařem. Dokonce
bylo zjištěno, že ještě ke všemu pajdá a živí se
jenom dršťkami na základě teorie, že dršťky
obsahují v sobě pepsin.
Hříčka přírodní jedla tedy dršťky a dívala se z
okna hotelu na rozpuštěné obecní zastupitelstvo,
konferovala s okresním hejtmanem a každé její
druhé slovo bylo: „Já mám pouvoir!“
Zrůda vypsala obecní volby. Legitimace, volební
aparát, zjišťování příslušnosti, přesné zjištění
volebního práva, nejrůznější nepříjemnosti,
mrtví vstávají z hrobů, aby reklamovali své
volební právo do obce.
Kandidátní listiny. Porady politických stran
mezi sebou. Facky v měsíční záři, za nocí, kdy
měsíc leje své bledé světlo a kdy někoho tam
škrtí, poněvadž přívrženec strany realistických,
socialisticky založených agrárníků řekl straně
spasitelů lidu, že jim jde o koryto.
Vyměňují se facky mezi sociálními lidovými
pokrokáři a lidovými minimalisty.
Za těch tichých nocí národní pokrokový obzorář
dostal přes hubu od národního maximalisty,
kterého opět zchromil svobodomyslný pokrokový
demokrat někde v koutě za rohem.
To byla jen jakási předmluva, když se objevily
na ulicích úřední plakáty o vypsání nových
voleb. Potom každá strana vydala jakési své
prosté vstupní oznámení ke svým přívržencům a
nalepila je na rohy, v těchto oznámeních zcela
obyčejnými frázemi zdůrazňovali, že znovu
přikročuje k obecním volbám zdejší obec, to si
každý musí uvědomit, že to musí vyhrát.
Potom se objevil v Hlasech z Nučic, orgánu to
svobodomyslných pokrokových demokratů, článek,
kterým vlastně celá ta mela nastala. Článek ten
byl namířen proti vůdci sociálních lidových
pokrokářů Junesovi pod názvem „Měřítko mravní
otrlosti“.
Začínal se mnohoslibně: „Jednou z nejbídnějších
stran v našem městě je strana sociálních
lidových pokrokářů. Dlouho jsme váhali napsati
to slovo „z nejbídnějších“, ale vyloženě
nestoudné, pokrytecké, bídácké a nemravné
chování jejich vůdce p. Junesa přesvědčilo nás,
že s tou chasou páně Junesovou nemůže se jednati
v rukavičkách.
Do naší redakce dostavila se včera krátce před
uzávěrkou listu mladá dívka a sdělovala nám s
pláčem v očích, že byla vylákána p. Junesem na
procházku za město k Svatému Vavřinci a svedena
na Krásné vyhlídce pod slibem manželství.
Dokonce jí p. Junes sliboval (světe, žasni!), že
bude paní starostovou. Když pak otec zmíněné
dívky žádal ve čtvrtek minulého téhodne o páté
hodině odpolední p. Junesa, aby určil den
svatby, byl tímto nemravou sprostě vyhozen ze
dveří, přičemž za vykopnutým otcem křičel p.
Junes, že ho ani nenapadne se ženit s nějakou
courou, jejíž počestnost se zviklá hned na první
procházce.
Toť tedy je ta celá slavná morálka sociálních
lidových pokrokářů. Vlasy vstávají na hlavě,
když si pomyslíme, že tato strana měla dva členy
v městské radě a tři členy ve finanční komisi,
kteří měli přístup k pokladně městského důchodu.
Dnes se již nedivíme, kam se potom mohlo dojít s
městským hospodářstvím, když tato strana na účet
poplatnictva prováděla orgie s oklamanými a
nezkušenými děvčaty někde na Krásné vyhlídce.
Budete, pane Junesi, starostou, ale v kriminále!
O defraudacích bývalého člena městské rady p.
Pipicha přineseme obšírný článek v příštím
čísle, rozumí se samo sebou, že p. Pipich je též
sociálním lidovým pokrokářem jakým byl i známý
obecní vagabund a falešný hráč v karty
kriminálník Knížek, takto koňský handlíř a švagr
známého majitele nevěstince Za vodou, který prý
též bude kandidovati na jejich program!“
Tímto článkem Hlasy z Nučic prorazily slavně
blokádu a orgán sociálních lidových pokrokářů
Obecní zájmy velice svižně odpověděl zvláštním
vydáním. Přinesl na první straně tučnými
literami prohlášení napadeného pana Junesa,
který začíná důstojně:
„V posledním čísle smutně známých Hlasů z Nučic
hodil blátem po mých šedinách notorický lhář a
alkoholik pan redaktor Papík. Toto individuum,
štítící se poctivé práce, dovolilo si uveřejniti
o mně něco tak bizarního, což bych v tom
případě, kdyby se nejednalo o obecní volby,
považoval prostě za výtvor zpitomělého mozku a
pisatele bych prostě dal odvésti do blbince. V
daném případě však, kdy počíná se rozvinovati
zásadový volební boj mezi určitými volebními
stranami, nelze definovati p. Papíka bláznem,
ale padouchem největšího kalibru, zlomyslným
utrhačem na cti a vyvrhelem.
Kdo zná mé šediny, a těch je jistě mnoho, ví
velice dobře, že jsem ženat již přes čtyřicet
let a nemusím snad opakovati, že má minulost je
tak bílá jako má hlava. V městě i v okolí zná
mne každé malé dítě a nyní přijde na sklonku
mého života ničemný padouch, trestaný již pro
nesčíslné přestupky a bude mně tvrdit do očí, že
jsem někoho zprznil na svá stará kolena. To
nejde, pánové! Náš volební boj musí míti jistou
mravní úroveň a já jménem své strany sociálních
lidových pokrokářů žádám výkonný výbor strany
svobodomyslných pokrokových demokratů, aby
vyloučili okamžitě ze svého středu - řeknu to
přímo - toho mizerného pacholka, uličníka a
bídáka, nactiutrhače Papíka. Ze své strany
prohlašuji, že jsem již podal na to sprosté
individuum žalobu a že v nejbližším porotním
období bude náležitě oceněna mravní zchátralost
tohoto bídáka. Josef Junes, Břidlice, lepenka a
cementové tašky.“
Je již po druhé hodině noční. Nahoře v domě pana
Vencelídesa se ještě svítí. Tam za stolem sedí
ještě pan Vencelídes a píše leták proti všem
stranám. Občas zavolá vedle do ložnice na svou
manželku: „Tak jak to bylo s tím národním
maximalistou? Potřebuji fakta! Ukrad u Hořínků
tu láhev s octovou trestí? Že to byl bratranec
jejich služky? To nevadí, stalo se to v jejich
rodině a dobře. Oni si ti národní maximalisti
moc troufají.“
Pan Vencelídes píše dál a za chvíli zní jeho
hlas zas vedle do pokoje: „Tak jak to bylo,
Márinko, s tím venkovským demokratem?“
V hotelu U koruny vládní komisař přežvykuje
dršťky...
II
Jedna věc byla typická. Všechny strany na svých
plakátech nazývaly své kandidáty známými a
osvědčenými pracovníky, jichž volbou poslouží se
nejen městu, ale i sobě, když se budou volit do
zastupitelstva takové osoby, jimž se jedná o
blaho obce a ne o ukájení ctižádosti.
Zkrátka, každý z nich byl anděl, poctivec, který
nezná, co je to klam a šalba.
A tu teprve nastala jenerální zpověď. Letáky
vydávané všemi deseti politickými stranami
odkrývaly a obnažovaly svědomí protikandidátů.
Vycházely pěkné věci najevo, že vlastně vůdcové
všech politických stran bez rozdílu tvoří
dohromady náramně krásnou společnost, která by
se velmi pěkně vyjímala někde na Pankráci, na
Mírově nebo na Borech.
Občané se nesmírně divili, jací vyvrhelové
řídili do poslední chvíle osudy města.
Každá strana posílala druhé straně, totiž jejím
předákům, anonymní i výhrůžné dopisy. Tak
národní pokrokoví obzoráři píší leadrovi
svobodomyslných pokrokových demokratů: „Dej
pozor, aby se ti výsledek voleb nevrazil do
zadnice, abys ji měl zdravou a mohl na ní pak
sedět.“
Napadený odpovídá anonymním dopisem vůdci
národních pokrokových obzorářů: „Franto,
upozorňuju tebe včas, abys odstoupil do zátiší.
Takový smilník, keťas a uličník musí býti z
veřejnosti odstraněn! Vzdej se, Franto, nebo tě
udám a pak tě zrovna odvezou do Kutné Hory!“
Demokratická strana svobodomyslná posílá
národním maximalistům tento anonymní dopis:
„Pane Janoto! Doufáme, že po obdržení tohoto
dopisu oznámíte předsednictvu své strany svou
rezignaci, jinak jeden váš dobrý přítel oznámí
veřejnosti, jak to bylo s těmi bramborami pro
místní chudinu! S přátelským pozdravem J. M.“
Vůdce lidových minimalistů dostal anonymní dopis
velice stručný: „Zloději! Na voličskou schůzi
nechoď, jinak se tě zeptám, kam se poděly peníze
za prodaný cukr z obecní aprovizace!“
Vůdce demokratické strany svobodomyslných je
mile překvapen tímto dopisem: „Velectěný pane!
Jsem již dlouholetým Vaším straníkem a proto
velice bolestně se mne dotýká nečestné jednání
člena Vaší strany pana Semeráka, kterého jste
dali na první místo na kandidátní listinu. Ten
pán zneužil naprosto nejen Vaší důvěry, ale i
Vaší paní manželky. Přistihl jsem Vaši paní choť
v lesíku Na Markově in flagranti s panem
Semerákem. Divím se, že jste si doma nevšim, s
jak pomačkanýma sukněma vrací se Vaše paní z
procházky. Učiníte zajisté velice dobře, když
takového svého straníka veřejně zfackujete. Že
Vám nelhu, o tom se přesvědčíte nejlépe tím,
když se paní choti optáte, proč v tom dolíku Na
Markově od 16. května neroste tráva. Přeji Vám
plného úspěchu při očišťování Vaší strany a
zůstávám Váš starý přívrženec a straník. -
Hádejte: Kdo?“
Manželka vůdce strany spasitelů lidu obdržela
rekomandovaný dopis: „Paní Kindlová! Když ráno
chodíte do kostela, tak Váš muž vodí si školačky
do sklepa a než jste ho poznala, už měl tu
ošklivou nemoc. Řekněte mu, ať radši
nekandiduje, nebo že to jeden otec na něho udá.
Prozatím nazdar a očekávejte pokračování, vy
jedna svíčková bábo!“
Pan Vencelídes asi současně lítal po pokoji s
tímto otevřeným dopisem, který mu byl doručen
nevyplaceně: „Syčáku! Teď syčíš vo hlasy,
poněvadž už to máš v krvi, když jsi syčel před
lety v Dolních Rakousích, kde jsi seděl pro
žebrotu a pak Tě přihnali postrkem do
Nedouchova, Ty kluku furiantská! Hleď si kuželek
a vo politiku se nestarej, Ty prase. Rozumíš
politice jako koza petrželi. Takhle kdekoho
vokrást, Ty keťase!“
Neminulo to ani vůdce strany venkovských
demokratů. Nějaký muž ze strany realistických,
socialisticky založených agrárníků mu psal:
„Pepíčku Pohodnejch! To máš vztek, viď, že v tej
pokladničce Ústřední matice školský, kterou jsi
strčil pod havelok u Harculů před válkou, bylo
jen několik šestáků? Měls přijít do hospody vo
tejden dřív, tenkrát jsme tam měli přes stovku.
To by jsi se byl zas tenkrát vožral. Pamatuješ
se, žes nám ve válce prodával shnilý brambory?
Teď konečně přišel boží soud. Spakuj si hezky
svých pět švestek a vodejdi do ciziny hledat si
štěstí jiný! Jeden, kterej tě moc dobře zná a ty
jeho taky!“
Opakuji ještě jednou, že to byla obrovská, do
všech detailů vypracovaná generální zpověď.
Anonymní dopisy počaly se pomalu dostávat na
veřejnost, poněvadž každý napadený vydal leták,
ve kterém pozastavoval se nad sprostotou, nad
tím způsobem volebního boje. V tiskárně měli
práce přes hlavu, pracovalo se přesčas a jednou
z nejvážnějších osob byl korektor z tiskárny,
kterého kdekdo zastavoval a říkal mu: „Nečet
jste dnes, pane Benke, něco proti mně? Ale
neříkejte, že ne, já vám to vidím na očích. To
jsme to daleko dopracovali s tím volebním
bojem!“
Celé město bylo polepeno plakáty a do očí
zoufale bily veliké litery, tvořící velké slovo:
„Prohlášení!“
Nejmírnější prohlášení znělo v ten smysl:
„Odmítám s největším rozhořčením tvrzení mých
politických nepřátel, že bych byl v roce 1913
pojistil svou manželku Marii Drtinovou, roz.
Chloupkovou, na 25 000 korun a že byl bych ji za
zištnými úmysly utopil při koupání v obecním
rybníku dne 19. srpna okolo 7. hod. večerní.
Prohlašuji tímto, že jsem nikdy ženat nebyl,
nikdy nikoho nepojišťoval a zmíněného dne
nalézal se ve vazbě zemského trestního soudu v
Praze pro zločin veřejného násilí na policejních
strážnících, krátce po mém příjezdu do Prahy, ku
prohlídce Hradčan. Štěpán Drtina, předtiskování
ručních prací.“
Z čeho vůbec bylo možno obvinit, o tom svědčí
jiné zoufalé prohlášení nějakého Kříšty, který
se zapřísahá svědky, že nikdy na trati
Severozápadní dráhy pražce netrhal a neprodával
ve velkém opět eráru a na plzeňské silnici že se
nedopouštěl krádeží telegrafního drátu.
Tato různá prohlášení zrodila opět jiná
prohlášení, někdy dosti detailně zpracovaná,
kterými dřívější prohlášení vyvrácena a
doplněna.
Povšechně měla tato protiprohlášení asi tento
obsah: „Divíme se nesmírně, že pan Harcuba byl
tak smělý a měl tolik drzosti, že na naše
obvinění si ještě troufal vypustiti na světlo
boží svou obranu. My mu tedy připomeneme prostě
to, že událost, o kterou jde, stala se před
osmnácti lety v Čáslavi, kde v té době měl tento
podařený ptáček obchod se střižním zbožím, který
si zapálil v noci 12. srpna z úterý na středu,
když předtím si dal zvýšit pojistné. Týden před
požárem nebylo dne, aby v noci byl neodnášel z
krámu balíky různého zboží a my mu také přesně
připomeneme, že v neděli odtáhl domů kanafas, v
pondělí sypkoviny, v úterý damašky, ve středu
oxfordky, ve čtvrtek zefíry, v pátek hedvábí,
ručníky, kapesníky a utěrky, v sobotu prádlo, v
neděli balík vlněných látek na šaty a kus sukna,
v pondělí nitě a stužky a v noci z úterý na
středu že si ty prázdné pulty zapálil. Ano, pane
Harcuba, to není jen tak, chtít spatra nazvat
nás ve své Obraně nactiutrhači, když jsme vás
ještě šetřili a nazvali vás zcela mírným slovem
podpalovač. Víme sice předem, že máte hroší kůži
a vydáte ještě novou svou Obranu. Uvidíme, jak
je voličstvo vyspělé. Voličové musí si uvědomit,
že odevzdají-li kandidátní listinu se jménem
Harcuba, že volí tím za svého zástupce žháře,
který byl by málem vypálil Čáslav.“
Pan Harcuba má tolik troufalosti, že vydává svou
Obranu a dává ji lepit na rohy na návěštní
tabule: „Konstatuji prostě, že jsem před
osmnácti lety skutečně v Čáslavi přebýval, ale
neměl žádného obchodu se střižním zbožím, jsa
zástupcem továrny korkového zboží v Klášterci
nad Ohří, takže v mém skladu nemohl se nalézati
žádný kanafas apod. Myslím, že toto úplně stačí,
ne snad k mému ospravedlnění, neboť toho
nepotřebuji, mě zná každý, ale k úplnému
odsouzení známé strany politických lhářů a
ničemů.“
Ovšemže to nestačilo. Vrhli se na něho ještě s
větší chutí a již druhý den po ulicích byly
nalezeny plakáty:
PŘIZNÁNÍ P. HARCUBY!
POLITICKÁ MRTVOLA SE ZPOVÍDÁ!
„U svých politických odpůrců byli jsme sice
zvyklí na otrlost, nicméně překvapilo nás
cynické doznání p. Harcuby, že skutečně v
Čáslavi byl, když si zapálil svůj sklad
korkového zboží, k čemuž se připravoval celý
týden, odnášeje domů do bezpečného úkrytu balíky
zboží. Abychom jeho paměť osvěžili, podáváme zde
celé veřejnosti chronologický přehled, co a kdy
zašantročoval.
V neděli třetího srpna (v noci) ze soboty na
neděli odtáhl domů korky pro pivovary, výrobce
vína, pro lahve minerálních vod, výrobce likérů,
pro výčep piva. V pondělí zašantročil zátky pro
lékárny a drogérie, v úterý v noci vyvezl
slaměné obaly pro všechny druhy lahví, korkové
vložky a korkové vývrtky. Ve středu odtáhl celým
povozem korkové podklady pod linoleum, korkové
vložky do bot, korkové pásy ke koupání, korkové
mřížkové podložky do koupelen a lázní a korkové
násadky, ve čtvrtek koberce z korku a podlahové
korkové podložky bez štěrbin, v pátek korkové
pytle, v sobotu odvezl korkové cihly, korkovou
moučku a odpadky, v neděli korkovou izolaci pro
teplo i zimu a v pondělí korkové třecí vložky
pro stroje.
A dvanáctého už hořelo celé skladiště. To jsou
fakta, pane Harcuba! Těmito fakty odpovídáme
přesvědčivě a klidně na vaše pepické: Stačí to?“
Pan Harcuba, když přečetl toto nové obvinění,
dlouho do noci seděl jako odsouzenec před
popravou. Před ním ležel na stole půlarch
papíru, čistý až na nadpis, který pracně
sestavil, nežli začlo svítat:
Obrana číslo 3
Potom začlo svítat a půlarch byl stále čistý.
Panu Harcubovi pletla se již všechna logika a
konečně napsal: „Odpovídaje na sprosté útoky,
žádám soudnou veřejnost, aby se na mne
informovala v továrně na korkové zboží v
Klášteře nad Ohří, Blunnersdorf.“
Tato Obrana ocitla se také skutečně na plakátech
a veřejnost byla ten den překvapena štětkou
namalovaným nápisem na vratech radnice: „Bývalý
starosta Junes žere kočky“, a touže rukou na
chodníku před radnicí: „Volte Vencelídesa!“
Hříčka přírody vládní komisař naproti v hotelu
dál žvýkal své dršťky...
III
Pisatelé anonymních dopisů byli záhy odkryti a
poněvadž v každé straně byl aspoň jeden, patřilo
to vlastně k bontónu, takže po usvědčení
pisatelů jako kdyby si všechny strany řekly a
umluvily se, každá z nich vydala prohlášení s
touto větou:
„Anonymní dopisy člena naší strany jsou tedy
vše, co proti nám mají. Jiného takřka nenašli
proti nám ničeho...“
Obchodní cestující, kteří zavítali toho času do
města a přečetli si všechny ty letáky, měli
takový dojem, že padli do nějakého loupežnického
hnízda a když šli spat v hotelích, přitahovali
ke dveřím skříně a činili vůbec všechna možná
bezpečnostní opatření, ráno vstávali nevyspalí a
rychle ujížděli z města.
V městě měl být jarmark, ale přijelo velice málo
interesantů pod dojmem všech těch obvinění.
„Tam jsou pěkní lidi,“ říkalo se v okolí.
„Pojedeš tam a ještě tě tam zaříznou a oberou
páni kandidáti.“
IV
Nevím, jak obecní volby dopadnou, ale právě
přišel jeden občan a říkal, že ve městě, když
šel na nádraží, lepili nové plakáty, že bývalý
ředitel městských důchodů je perverzní
individuum a udržuje milostný poměr se
sekretářem své politické strany... |
