|
Starého starostu pochovali na vesnický hřbitov
pod modříny, ženy a děti šly domů do chalup a
sedláci šli k strýci Šimonovi do krčmy.
„Šimone,“ křičel jeden ze sedláků, když se
posadili k rozřezaným stolům, „och, Šimone,
dones k obveselení.“
Sedlák utřel si oči rukávem kontuše a vzdychl,
obraceje se k ostatním: „Och, nemáme už
starosty.“
„Smrt rozdílu nedělá,“ promluvil šedivý Stanko,
„bere starosty i nestarosty.“
„Ba, smrt si nevybírá,“ ozval se Zęb, „upije se
člověk, spadne s vozu, kola přejedou mu přes
prsa a konec.“
„Ten cikán mu to dobře prorokoval,“ pravil’
Stanko, „to už je řada let. Přijde cikán do vsi
a nebožtík starosta jde právě od Šimona. ,A co
ty, chlape, se směješ,’ povídá starosta cikánovi
a dal cikána zavřít. .Trochu mu namrskejte,’
poručil mně a nebožtíku Chochliczovi. Trochu
jsme cikána zmrskali a cikán potom povídá: ,Váš
starosta se upije nebo v opilosti zabije.’ A
hle, po letech vrací se starosta z města. Napil
se křesťansky, spadne s vozu, vůz ho přejede a
nemáme starosty.“
„Nu, Šimone, napij se s námi,“ křičel Zęb,
„takového starosty škoda.“
„Och, škoda ho,“ řekl Šimon, když se napil,
„pamatujete se, jak loni zavřel ty dva tuláky do
prázdného chléva a tři dny jim nedal co jíst?
,Nu,’ smál se jim, když prosili, aby jim nedal
zahynouti hladem, ,nu, chlapci, vidíte, že se
zde v horách špatně žebrá.’
Čtvrtého dne je pustil a dal jim každému po
krajíci chleba. ,Šimone,’ povídá, ,ti chlapci
běželi. Nu, já jim tento . . . Ať pracují.’ “
„A stařičké žebráky pohostil,“ ozval se Zeb.
„Přišel stařičký žebrák. ,Odkud jsi, brachu?’
,Od tam.’ ,A tvůj otec?’ ,Mrtev, pane.’ ‚Těžkou
máš svízel,’ řekl nato starosta, a třebas týden
žebráka starce hostil.“
„To vím,“ pravil Šimon, „seděl starosta zde,
popíjel a přijde stařičký žebrák. ,Pij se mnou,
bratře,’ vyzval žebráka. A žebrák pije, a když
se opil, starosta rozkázal: ,Ulož ho někde
poctivě, Šimone.’ “
„Pijme na jeho památku,“ vyzýval sedlák Michal,
„na čestnou památku!“
Když se všichni napili, promluvil šedivý Stanko:
„Tak si vzpomínám, než jel nešťastně do města,
ten večer předtím, sedí starosta před domem.
,Ty, Stanko, brachu,’ řekl mně, když se k němu
posadím na lavici, ,podej mně ruku.’ Podám mu
ruku a on nato: ,Hleď, brachu, člověk nikdy
neví, kdy opustí ves, jak říká pan plebán ze
Stroze, vyjde ze vsi a neví, zdali se vrátí. A
tak má člověk stále strach. Každý člověk,
Stanko, to víš sám o sobě, je hříšný člověk, a
tu si myslím, že kdyby na odpuštění mých hříchů
hořela v kapličce svatého Josefa u lesa velká
svíce, že by nebeský otec řekl mně po smrti:
»Počkáš tak dlouho v očistci, dokud ta svíce
neshoří, a pak se dostaneš do nebe.« Tak na to
myslím poslední dobou, a zdálo se mně včera, že
svatý Josef ke mně řek:
‚Brachu, brachu, ať je ta svíce hodně velká.’
‚Pojedeš do města,’ myslím si, ,a koupíš sám
velkou svíci; a tu třebas bys víc pil, peníze
probil a svíci nekoupil.’
‚Brachu, Stanku,’ řekl nebožtík starosta, ještě
dnes ho vidím: .Brachu, Stanku, buď tak laskav,
dám ti peníze na svíci a po mé smrti kup svíci a
dej ji k sv. Josefu do kapličky, ať hoří na
odpuštění hříchů. Och, jsem hříšný člověk.’ “
Šedivý Stanko se napil, utřel si slzu, která mu
při řeči vytryskla z očí, a pokračoval: „Dal mně
peníze a řekl: ,Vidíš, brachu Stanko, zde máš
tři rýnské; to bude pěkná svíce, a jak bude
hořet, zatím co se budu trápit v očistci, a až
dohoří, řeknete: »Hle, náš starosta je již v
nebeském království.« A musí to být tlustá
svíce, neboť hříchů mých je plno. Ať se trochu
potrápím. Nu, vidíš, tři rýnské držíš pěkně v
hrsti a po smrti koupíš svíci. Zapálíš v kapli,
a až půjdete do lesa, pokřižujte se a řeknete:
,Dej mu Pán věčnou slávu, mnoho zhřešil, ale Bůh
jest milosrdný.’ To povídal den před svou smrtí
nebožtík starosta, a dnes se nenadál, že ho
pochováme pod modříny. Chudák nebožtík.“
Šedivý Stanko utřel si druhou slzu, vytáhl z
opasku tři zlaté a položil je na stůl a
promluvil: „Blýskáte se vesele, a až půjdu do
města, koupím za vás svíci, velkou svíci. Och,
chudáku, starosto, když jsi šetřil na rýnské,
nepomyslil jsi, jak brzo bude za tebe hořet
svíce u sv. Josefa.“
„Nu, měl z čeho šetřit,“ prohodil Zeb, „to víme
všichni. Daně, chudák, vybíral, platili jsme, a
když si vzpomněl, daně propil a do města peníze
nedones. A když nes peníze, jistě je všechny
nedal.“
„Sám říkal o sobě,“ promluvil Maciech, ,jsem
hříšný člověk, není dne, abych nezhřešil.’ Jako
když říkal, že se postará, aby mně syna
neodvedli. ,Bude tě to stát peníze,’ řekl, ,já
už nějak s pány velkomožnými při odvodu
promluvím.’ Dal jsem mu pár rýnských. A syn
dosluhuje dnes u hulánů třetí rok. Taký byl,
chudák, nebožtík. Peníze schoval a pak lehko mu
dávat tři rýnské na svíci.“
„I časem si leccos vypůjčil,“ ozval se mladý
Chochlicz. „Tak přišel jednou ke mně. ,Půjč mně,
hochu, rýnský.’ Rýnský jsem mu půjčil. ,Nu,
starosto,’ povídám jednou, ‚kdypak mně vrátíš
rýnský?’ - ,Eh, chlapče,’ odpověděl starosta,
,mně jsi nic nepůjčil.’ - ,Ale, starosto,
pamatuj se!’ - ,Nu, proč bych lhal,’ odpoví
starosta, ,byl jsem dobrý s tvým otcem,
odpouštím ti, hochu, ten žert.’„
Zęb zadíval se žádostivě na tři rýnské, ležící
na stole, a pravil: „Někdy se mně také na
nebožtíkovi starostovi nelíbilo, že, chudák,
vypůjčí si dnes, a zítra jako kdyby zapomenul.
Tak jednou půjčil jsem mu také rýnský, a když
jsem jej upomenul, řekl starosta: ,Nevím,
brachu, věru nevím, myslím, že jsi mně nic
nepůjčil.’„
„Jsme všichni hříšní lidé,“ řekl sedlák v
kontuši, „a starosta dobře říkal, že je hříšný,
nu, myslím, abychom mu odpustili ...“
„Ale to povídám,“ ozval se mladý Chochlicz,
„nebožtík starosta na daních nám ubíral,
vypůjčil se a nezaplatil. I když třebas mu
nějaké domácí potřeby došly, přišel, zase si
vypůjčil, a upomínej ho. A pak po smrti svíce mu
kupuj, zač, povídám . . .?“ Zęb podíval se opět
žádostivě na peníze, ležící před šedivým
Stankou, a řekl: „Nu, zač, zač? Všichni víme,
zač. Dobře jsi řekl, Chochliczi, na daních
ubral, peníze nesplácel, vypůjčil se, neoplatil.
Nu.“
Zeb položil ruku na peníze. „Nu, Stanko, myslím,
že netřeba kupovat svíce pro nebožtíka za tři
rýnské.“
Šedivý Stanko vzdychl: „Nebožtík, dej mu bůh
nebeskou slávu, také jednou vypůjčil si rýnský
ode mne, propil a nesplatil. Bůh je milosrdný
...“
Stanko vzdychl po druhé: „Bůh hříšným odpouští
dle milosrdenství. Nač platit svíce? Byl sice
nebožtík hříšný člověk, ale ...?“
Šedivý Stanko se zamlčel a dokončil: „Ale rýnský
třebas i po smrti čestně splatil.“
Starý Stanko zastrčil jeden zlatník ze tří za
opasek a řekl: „A po právu zde máš, Chochliczi,
rýnský, i ty, Zębe.“
A dodnes je v kapličce sv. Josefa, patrona
nebožtíka starosty, temno. Nesvítí tam žádná
velká svíce za duši hříšného starosty. Temno v
kapličce hodí se dobře k tichu lesa, které
přerušeno bývá jen tehdy, když mladý Chochlicz,
Zeb nebo šedivý Stanko, vracející se z krčmy
otce Šimona, zastaví se před kapličkou,
pokřižují se a zašeptají: „Och, starosto, bůh je
milosrdný, i bez svíce otevrou ti bránu
nebeskou, a pak se přimluv za hříšné lidi . . .
Za tři psí syny ...“ |
