I
Když dal císař František Josef do novin inzerát,
že vypovídá válku Srbsku a kterýž dal také
uveřejnit a nalepit po všech nárožích, ve
kterémž inzeráte nabízel svou zodpovědnost se
zárukou před Všemohoucím, spoléhal na „svoje
národy“, kteří se budou předplácet na válku za
cenu jednoty a věrnosti.
Nabízeje svou patentovanou válku národům, jistě
musel mít na mysli národ usazený ve čtyřiceti
chalupách směrem jižním od silnice spojující
Krásnou Horu přes Březinku a Poděbaby s Německým
Brodem. Území tohoto věrného lidu nazývá se
Lhotou Hurtovou, kde v roce 1915 byly správa
obecné školy, místní školní rada i obecní úřad
hotovy k největším obětem pro čest, velikost a
moc trůnu habsburského a přemýšlely na nejbližší
příležitost, vzdáti horoucí projev své loajality
za všech čtyřicet čísel. Ať císař pán ve svém
těžkém boji ví, že není samoten, že daleko od
zoologické zahrady v Schönbrunně, tam někde až
za Poděbaby, pod silnicí, myslí na něho obecní
úřad a místní školní rada, podle nařízení c. k.
místodržitelství ze dne 6. září 1914, kterým se
nařizovalo posílat holdy ke stupním trůnu.
Až do 1. května 1915 neměla Lhota Hurtova
příležitost uvésti projevy své loajality ve
známost na stupních trůnu. Jednou jedině byla k
tomu příležitost, a to 2. prosince 1914. Noviny
tam přišly, ale až druhý den, a současně tam už
někdo z Německého Brodu přinesl zprávu, že
Bělehrad není dobyt, což potvrdila též třetí den
zpráva z hlavního štábu, že udatné vojsko
rakouské vniklo sice hluboko do Bělehradu, ale
následkem změněného válečného plánu nesmělo
využitkovati svých teritoriálních úspěchů a
vyklidilo zabrané bělehradské území a odebralo
se do připravených dřívějších pozic. Potom
nastaly události, které hluboce otřásly Lhotou
Hurtovou. Padl Lvov, vzdal se Přemysl a Rusové
se převalili do Uher. Marně se tedy říkalo ve
škole, že až bude nějaká větší akce, že se bude
holdovat, ale prozatím z toho sešlo, alespoň to
nedopadlo tak, jako v jedné věrně
katolicko-monarchistické obci v Orlických
horách, kde starosta slyšel, že padl Přemysl,
dal vyvěsit prapory a poslal místodržitelství
holdovací telegram. Marně se u soudu vymlouval,
že myslel, že padl do „našich“ ruk. Dostal za
tento projev holdu dvanáct let a vůbec od té
doby, jak vyšel s holdovacím projevem z domu,
aby ho odevzdal na nejbližší četnickou stanici,
se se svojí rodinou nesešel, poněvadž černici
vzali ho hned s sebou k soudu. Dobře, že se
ještě před tím holdem nasnídal.
Ve Lhotě Hurtově čekali dál, že Rusové pořád
nechtěli z Uher, takže se už začali kolísat v
důvěře ve válečné štěstí stařičkého pitomečka
mocnáře.
Prvého května 1915 zahájena byla
rakousko-uherská válečná ofenzíva a Rusové
odešli až k Bugu. Když Rusové ustupovali i v
Polsku, bylo ve Lhotě Hurtově přemýšleno, že
přece teď už by snad mohl přijít čas poslat
nějaký holdovací projev, aby císař pán na Dunaji
dostal vědomost, že tam někde za Poděbaby u
Německého Brodu drží s ním Lhota Hurtova a
raduje se z haličských úspěchů podle nařízení c.
k. místodržitelství ze dne 6. září 1914, kterým
se nařizuje holdovat atd.
Tedy 22. června 1915 Rusové opustili Lvov a po
zprávě o tomto úspěchu rakouských zbraní
rozpředla se v místní školní radě debata, jestli
je to trvající úspěch, předpokládající, že by
hold k trůnu nezdál se být paskvilem na
vznešenou loajalitu zástupců čtyřiceti chalup
podle nařízení c. k. místodržitelství atd ...
Jeden z přítomných si odplivl a zasykl mezi zuby
nahlas: „Vono se řekne semenec.“
Pan učitel Komárek prohlásil, že když se štěstí
válečné zdánlivě obrátilo, každá ukvapenost že
by vlastně mohla porušit vážnost holdovacího
projevu. Musí se vyčkat, až padnou Černovice.
Proti tomu ohradil se správce školy. Chtěje
vyjádřit určitou myšlenku, neřekl však něco
jiného nežli: „Utíkají-li lidé 0 Božím těle před
deštěm od oltářů, utíkati budou ve žních od
mandelů.“
Celková nálada byla však pro vyčkání a četnický
strážmistr z Poděbab udělal už zasmušilý
obličej, když potkal někoho ze Lhoty Hurtovy.
Noviny bombardovaly čtenáře zprávami o nových
vítězstvích, o nových porážkách Rusů v Haliči,
takže konečně musela Lhota Hurtova přistoupiti
15. července 1915 k holdovacímu projevu ku
příležitosti znovudobytí Lvova 22. června 1915.
Bylo to opožděné, ale jisté.
Poněvadž pošta přinášející Národní politiku
přicházela až v pět hodin, bylo usneseno čekati
na zprávy z bojiště. Čert nikdy nespí a může
být, že Rusové jsou opět zase ve Lvově.
V novinách však stálo, že Rusové vyklízejí
Černovice, proto bylo usneseno, aby byl přijat
holdovací připiš na místodržitelství Království
českého, sestavený již čtrnáct dní předtím panem
učitelem Josefem Komárkem:
Vaše Excelencí!
Statečná a obětavým nadšením naplněná branná moc
Ra-kousko-Uherska, v jichž řadách prolévají svou
krev synové Lhoty Hurtové, vrátila hlavní město
Haličského království naší říši.
Na dnešní schůzi obecního zastupitelstva spojené
se schůzí místní školní rady vítáme dojati
slavné činy naší slavné armády, která ukázala,
že čest a vážnost Našeho Mocnářství jest
nezničitelnou, když všichni národové v
neochvějné věrnosti seřadili se kolem trůnu Jeho
Veličenstva.
Prosíme Vaši Excelenci, aby ráčila tento projev
loajality uvésti ve známost na stupních trůnu.
Ve Lhotě Hurtově 15. července 1915.
Za správce školy:
Tringler František, říd. uč. Josef Komárek,
učitel
Josef Moravec
Jan Kučera, předseda Josef Drahozal Beránek
Frant.
Josef Moravec Josef Čapek
František Moravec
II
Hold šel po instanci. Tedy obecní úřad poslal ho
napřed na okresní hejtmanství do Německého Brodu
s novým přípisem, aby okresní hejtmanství tento
hold Lhoty Hurtové poslalo do Prahy na
místodržitelství.
Panu učitelovi Komárkovi se zdálo, že dostal
komturský kříž k Rytířskému řádu císaře
Františka Josefa a jeden z podepsaných Moravců
zapamatoval si z toho jenom: „Prosíme Vaši
Excelenci, aby ráčila tento projev naší
loajality uvésti ve známost na stupních trůnu“,
a představoval si to v duchu tak, že císař pán
sedí na trůně, najednou někdo zaklepá, vejde pan
místodržitel, poklekne na kolena a předčítá
císaři pánu dopis ze Lhoty Hurtové.
Zatím oficiál okresního hejtmanství podal došlý
hold kancelistovi a řekl mu: „Byli někdy ve
Lhotě Hurtové? Nechodějí tam a škole se vyhnou!
Podívají se, co nám ti blázni z obecního úřadu
poslali opožděně a místo Bělehradu. Dají na to
římskou šestku a podací číslo a pošlou to dál.“
III
Tak šel hold ke stupňům trůnu na
místodržitelství, na číslo 16, kde se holdy
prozkoumávaly, jestli neobsahují něčeho
velezrádného. Tam na to úředník připsal „Nicht
gefährlich“ a šlo to do oddělení 26, kde
úřadující síla napsala přes hold Lhoty Hurtové
došlé jednací číslo archívní 7682 a Lhota
Hurtova šla do registratury a odtud do archívu,
kde odpočívala až do doby, kdy byla nouze o
papír a místodržitelství rozesílalo ze svého
archívu archy s holdovacími projevy ke státním
úřadům, kde z nich dělali obálky na úřední
spisy-
Po převratu dál se využitkuje tento cenný
obálkový materiál, takže podobných obálek s
holdovacími projevy užívá dnes brigádní soud v
Liberci.
Dokument sám dostal se mi do ruky se starým
papírem, byv použit jako obálka.
Jest to jistě výstražný případ pro všechny ty,
kteří chtěli uvádět své projevy loajality ve
známost na stupních trůnu prostřednictvím c. k.
místodržitelství, když je nouze o papír. Podobné
holdovací projevy visely, rozřezané na čtvrtky,
i na záchodech c. k. místodržitelství. |
