😥Panu Erbekovi zatočila se hlava...

Panu Erbekovi zatočila se hlava a udělalo se mu špatně od žaludku.

"Proč jen já, hňup," pomyslil si pan Erbek, "sedím již v této společnosti přes dvě hodiny. A kvůli komu to vlastně dělám? Dnes je systematický postup ve službě, takže nemusím brát žádné ohledy na svého představeného, který nás sem pozval na takovýhle nesmyslný společenský večírek. Ta jeho nejstarší dcera Máňa, to je učiněný idiot. Co jí to dneska napadlo zavádět společenské hry. Mě už jednou pomalovali sazema obličej, potom jsem musel dělat učeného pudla a ty druhé blbosti a hovadiny."

V tom již slečna Máňa zatleskala a zvolala:

"Pozor všichni! Teď si sedneme na koberec, všichni pěkně do kruhu. Tak."

Slečna Máňa chodila nyní od jednoho k druhému a ptala se šelmovským úsměvem:

"Umíte hru na havrany?"

Všichni říkali, že ji neznají, a tu když všechny obešla, řekla jásavě:

"Nu když ji neznáte, tak ji nemůžeme hrát."

To byla celá pointa, to byl celý ten vtip.

Pana Erbeka to dorazilo a dostal lidožroutské choutky. Naproti visel obraz tropické krajiny a Erbekovi napadlo, že jediným zadostiučiněním za dnešní zábavu by mohlo být, kdyby ti domorodci pod palmami zabývali se Máňou.

Erbek dostal ohromnou zlost, když viděl, jak oči jeho představeného září mateřskou pýchou nad tím, co si Máňa nevymyslí a co všechno nedovede:

"Je to taky takový hňup," pomyslil si Erbek. "Kdyby nás byl alespoň pohostil, ale to každému nalili skleničku punče a hned začali hrát hru ztracený prsten, Máňa je do toho hnala, jako vojevůdce vojáky do bitvy."

Pan Erbek si umínil, že se podívá do kuchyně, jestli tam nenajde něco k pití. Tam bylo již tma. Rozsvítil tedy elektrické světlo a vyraboval kredenc. Bylo tam čtvrt poloviční lahve koňaku a v jiné lahvi něco na dně staré ořechovky.

Erbek to všechno slil dohromady a vrazil to do sebe.

Stále je naděje, že někde existuje pokračování této povídky...Hledejme, pátrejme.