Můj otec jest vyšším státním
úředníkem a jmenuje se Nový. Má sestra se
jmenuje Matylda. Vzala si také státního
úředníka. Ten se jmenuje Handšlág.
Nejdříve chodila má sestra s jedním pánem od
místodržitelství. Tatínek se postaral, aby toho
pána povýšili. Když ho povýšili, maminka s
Matyldou plakaly, poněvadž ten pán přestal
chodit s Matyldou.
Nato k nám chodil jeden profesor. Ten dělal
pořád rukama: Takhle, takhle, a za každým druhým
slovem říkal: "Přísně vzato." Jednou mně přinesl
glóbus, a když k nám potom přestal chodit, zase
si pro něj poslal.
Po profesorovi chodil s Matyldou jeden inženýr
od zemského výboru. Ten měl ve zvyku, že se
neustále přel a říkal: "Zájem země tomu chce."
Matylda ho měla moc ráda a plakala celý týden,
když ho tatínek od nás vyhodil, poněvadž chtěl,
aby peníze zůstaly v zemi a neposílaly se do
Vídně.
Nato přivedl k nám otec jednoho úředníka ze
svého odboru. To byl takový tichý člověk. S tím
si povídali dlouho do noci o státních
záležitostech.
Matylda vyšívala a tatínek s tím pánem mluvili o
politice a pili vodu.
Matylda měla toho tichého pána moc ráda. Pak
vyšlo najevo, že ten tichý pán má tři děti na
Moravě. Víckrát nepřišel a tatínek řekl, že ho
přeložili.
Půl roku nechodil k nám nikdo. Matylda chodila,
aby to doma nevěděli, s jedním důstojníkem.
Potom na to tatínek přišel a mluvil k ní, až se
rděla. Pak jsme všichni plakali, poněvadž
tatínek říkal: "Ta hanba, ta hanba!"
Hned druhého dne přivedl tatínek jednoho
hubeného člověka, a to je právě ten Handšlág.
Tatínek pravil po jeho odchodu, že je to velmi
nadaný člověk. Za každým slovem říkal: "Ruce
líbám, milostivá paní radová!" a tatínkovi řekl:
"Vašnosti, pane rado!" Tatínek je jeho
představeným. Třetího dne přišel zase a byl
pořád takový uctivý, neustále říkal "s
dovolením" a "milostivá paní" a líbal ruce. Byl
u nás na večeři, ke všemu, co řekl tatínek,
kýval hlavou, každé sousto polykal uctivě a tiše
žvýkal, říkaje: "Je to, s dovolením, výtečné!"
Také říkal: "Jak račte poroučet, pane šéf!"
Po jeho odchodu řekli mně, abych šel spat, a
radili se v jídelně. Poslouchal jsem za dveřmi
jako dělám vždy, a slyšel jsem, jak tatínek
povídá: "Ty si ho vezmeš z mého otcovského
rozkazu a on tebe z povinnosti úřední!" Pak jsem
slyšel, jak Matylda říká, že je blbec.
Maminka vzdychala a říkala, že ho napřed nemusí
mít ráda, ona že také neměla zasvobodna tatínka
ráda, až teprve po svatbě za pět let, ale že
tomu trojkovi nesmí dát znát, že je blbec a že
ho nemiluje.
Matylda naříkala, že raději půjde do porodnice,
než by si vzala někoho, koho nemá ráda. Maminka
jí to ale rozmluvila, poněvadž dnes už není
tajné oddělení.
Potom slíbil tatínek Matyldě náramek,
briliantovou brož a ještě jiné věci.
Matylda řekla, že si ho tedy vezme, aby nebyla
hanba v rodině.
Pak ji tatínek s maminkou líbali a říkali: "To
je naše hodná Matylda."
Nato jsem slyšel, jak mluvili o Handšlágovi.
Tatínek povídal, že toho blbce povýší, ale až po
svatbě, aby nemohl utéci nebo se vymknout. Je
blbý, ale jinak řádný úředník, kterému je úřední
povinnost svatou. "Jen jestli si ji vezme,"
řekla maminka. "Nařídím mu to jako jeho šéf,"
pravil tatínek, "a řeknu mu všecko."
Když příštího dne pan Handšlág přišel, choval se
velmi nesměle a prohlížel si pořád Matyldu.
Matyldě předtím řekli, aby se hodně na něho
smála a povídala si s ním. Poslechla a on pořád
tiše odpovídal: ,,Ano, milostivá slečno." Pak
přinesli víno, on si srkl a řekl: "S dovolením,
pane šéf!" a počal mluvit o úředních výkazech.
Toho dne si o něm nic nepovídali, když odešel.
Nazítří řekl tatínek v pokoji, abych to
neslyšel:
"Dnes přijde můj úředník požádat o tvou ruku.
Matyldo, vezmi si růžičku do blůzy!" Služka šla
koupit růžičku a maminka se zlobila, že nemusela
kupovat růži za třicet krejcarů, že stačila také
za patnáct. Pak Matyldu navoněli. Zbytkem
voňavky namazal jsem našeho psa.
Pan Handšlág přišel v černém oděvu a v bílých
rukavicích. Byl ještě bledší a hubenější než
včera. Když se posadil, mluvil opět o výkazech.
Maminka přinesla likérku a nalila mu tři
skleničky. Když mu nalévala čtvrtou, řekl: "Již
stačí, milostivá paní," a tatínkovi povídal:
"Prosil bych, pane šéf, o soukromou rozmluvu!"
Tatínek ukázal mně prstem na dveře, pak odešla
maminka k Matyldě, která zívala vedle v pokoji a
povídala: "Ten vrták dlouho nadělá s tím
ženěním!" Maminka ještě přetřela Matyldu pudrem
a vtom bylo slyšet tatínkovo volání: "Matyldo!"
Stoupl jsem si ke dveřím a slyšel jsem, jak
tatínek říká: "Drahá Matyldo, zde pan Handšlág
požádal mne o tvou ruku. Nemám nic proti tomu,
ale hlavním činitelem jsi ty. Co tomu říkáš?"
Slyšel jsem, jak Matylda pláče a říká: "Ano,
ano!" Pak jsem slyšel: "Maminko!" Maminka
přiběhla a řekla: "Děti, já jsem to hned na vás
zpozorovala. Jak vám to pěkně sluší!" Potom
křičeli: "Pepíčku!" Přišel j sem, a tu mně
řekli, že pan Handšlág vezme si Matyldu. Maminka
se mě ptala, zdali ho budu mít rád. Nemohl jsem
říci, že ne, a on mě chytil, líbal a křičel:
"Pepíčku pana šéfa!" Od té doby říkal tatínkovi:
"Račte poroučet, pane šéfe a otče," a matce:
"Rukulíbám, milostivá paní a matinko!"
Když odcházel, dal v předsíni služce zlatník a
mně dal korunu a povídal: "Tumal, Pepíčku pana
šéfa!"
Následující den přinesl pan Handšlág prstýnky, a
když přišlo víno, pozvedl sklenku a řekl: "Na
naše šťastné manželství, s dovolením, pane šéfe
a otče a milostivá paní matinko!"
"Buďte šťastni, děti," pravila matinka a
plakala.
Když ho šla později Matylda doprovodit do
předsíně, tu mě vyhnali z pokoje a maminka
povídala k tatínkovi: "Matylda slehne v
listopadu, to je za dva měsíce."
"Za měsíc bude svatba," řekl na to tatínek, "a
pak mu teprve dáme dekret, že povýšil ... "
Pak přišla Matylda a řekla, že ten blbec chtěl
na ní hubičku.
"To je opovážlivost," povídala maminka. "Ale je
řádný úředník," řekl tatínek. |