Podivuhodný zázrak sv. Ewerharda

I

Františkáni v Beckově rozprostírali daleko široko své požehnané baculaté ruce údolím zeleného Váhu a Slováci přicházeli k nim z roviny, hor i kopanic, aby zásobili kuchyni velebných otců a pomodlili se v klášterním kostele před černým obrazem zázračného světce Ewerharda ze slavného rodu Franků. Světec Slovákům velmi blízký, neboť byv místodržitelem za časů Ludvíkova syna, bojoval proti Slovákům a jiným pohanským národům, a též postavoval se na odpor proti mouřenínům a Numidům.

Summou:

1. Všelikou snažnost k tomu přiložil, aby církev mečem před nevěrou chránil a obhajoval.

2. Vystavěl kláštery pro ty, které ďáblu z hrdla vydřel.

3. On ve Frankrajchu na mnohých místech kostely založil a bohatě je obdařil z válečné kořisti a z plundru krajin pohanských.

4. Obzvláště pak na svůj statek Cysonium řečený v Tornacenském kraji laskav byl, kdež klášter svatého Kalixta vystavěl a kanovníky svatého Augustýna řádu tam uvedl, spolu s tělem sv. Kalixta, kteréhož mrtvolu krátce předtím Notingus, biskup v Brixii, od svatého papeže Sergia v Římě dostal.

5. Umřel okolo léta Páně 855.

I chodili Slováčkové a obdivovali se černému obrazu sv. Ewerharda. Od nepaměti chodila procesí až i z Gemeru, aby pomodlila se před zázračným obrazem světce, tolik blízkého Slovákům, a obdařila klášter na penězích i na různých darech.

Obraz znamenal pro beckovské františkány blahobyt od nenepaměti a ubozí Slováčkové platili, až se ohýbali, a najednou stalo se něco hrozného.

Františkáni ve Fryštáku chtěli obraz nazpátek. Beckovský opat Paregorius díval se zasmušile ze svého pokoje na zelené vlny Váhu a klel maďarsky jako v té době, kdy byl poručíkem u honvéd-husarů v Körmentu.

Před ním na okně leželo to nešťastné psaní fryštáckého opata Donula a tam dole v klášterní zahradě procházeli se bratři ve veselém hovoru a bratr zahradník zpíval vesele refrén: „Oravában, Ostrohában“, čardášový nápěv. Bratři nevěděli dosud o ničem.

„Pitomá,“ pomyslil si opat Paregorius, dívaje se na nešťastné psaní, „jak jsou veselí. Uložím jim mimořádně půst. Kapustu budou žrát, basom azanyát!“

II

Pravdou je, že obraz sv. Ewerharda skutečně patřil františkánům ve Fryštáku, a za časů císařovny Marie Terezie byl z kláštera ukraden bratrem Erminem.

Bratr Erminus a tehdejší opat Cesarius měli dohromady jedno děvče, markytánku od husarů, ležících v tom půvabném městě.

Po některých zkušenostech s opatem věnovala markytánka větší přízeň bratru Erminovi nižšího svěcení a výsledek toho byl, že reverendissimus dal Ermina zavřít, uložil mu těžké pokání, aby se při vodě a chlebě naučil nazpaměť knihu první Tomáše Kempenského: „Napomenutí k životu bohomyslnému prospěšná.“

Těžce zkoušený bratr Erminus přišel až ku kapitole: „De contemptu omnium vanitatum mundi“, i zmizel za noci z kláštera, vzav s sebou obraz sv. Ewerharda, který už v té době těšil se přízni celé horní krajiny uherské. Kromě toho vzal s sebou veškeré jmění opatovo, čtyři sta bílých tolarů. Obraz prodal pak nějakému židovi na dolní uherské zemi, šel dolů do Turecka, dal se obřezat, stal se mohamedánem a ku cti jeho budiž řečeno, že zajatým křesťanům jako paša torogelský, před popravou nikdy neodepřel křesťanské útěchy.

Obraz sv. Ewerharda nastoupil pak cestu po různých kostelích. V těch bouřlivých časech nikde nebyl dlouho, marodéři, kteří rabovali kostely, prodávali ho z místa na místo, až konečně dostal se v majetek hraběti Bártanyimu, který daroval ho františkánům v Beckově. Bylo to pro ně lepší, než kdyby dostali dvůr, poněvadž dovedli tomu udělat reklamu.

A nyní píše nový opat fryštácký Donulus beckovskému:

Reverendissimepater!

In nomine domini! Reverendissime! Prosím, nehněvej se na mne, že píši v záležitosti týkající se kostelního jmění našeho kláštera ve Fryštáku. Ve vašem bratrském klášteře nachází se obraz sv. Ewerharda, který, jak jsem shledal revisí našeho archivu, darován byl klášteru našemu roku 1715 za opata Emilasia a za generála našeho sv. řádu hraběte Galia di Elemonte a ukraden členem našeho svatého řádu Erminusem za opata Cesaria. Majetek kostelní je nedotknutelný a vím, reverendissime pater et collega, že ty, obdrže osobně ode mne důkazy, týkající se pravosti toho, co píši, obraz vrátíš našemu klášteru. Až vyzpovídáme procesí z Báňské Bystrice, přijedu, abychom vyjednali bližší.

Odporučuji Tě, reverendissime, do ochrany Všemohoucího a znamenám se s křesťanským pozdravem

Donulus, opat řádu sv. Františka
z Assisy ve Fryštáku

Nevyletěl by člověk po takovém hamižném psaní z kůže?

III

Opat Paregorius hromoval celé dny, ukládal půsty, kterých se ze zoufalství také sám zúčastnil. Ve dne v noci viděl ten černý obraz světcův, tu nejasnou postavu, ze které vyzírala a bylo lze rozeznat jen několik rysů. Mniši bez rozdílu svěcení po seznání obsahu prožluklého psaní chodili a modlili se jako bez duše.

Vezmou jim ten zázračný černý obraz sv. Ewerharda, který táhl sem zástupy nábožného lidu. A ten pobožný lid také platil. Příjmy byly pěkné.

Ve stájích plno dobytka, chlívky nabity prasaty. Na dvoře plno husí, slepic, kuřat, kachen. Až k Tematínu pronajímali si revír. A tam je tolik zajíců, srn, koroptví a jiných chutných tvorů, běhajících, poletujících. Bratři kuchaři znají tucty receptů, jak upravovat zvěřinu.

A teď má obraz vandrovat a místo v Beckově ve Fryštáku budou chodit se zamaštěnými ústy.

Procesí shora nezastaví se u nich. Dál podél Váhu půjdou ke Fryštáku.

„Marnost nad marnostmi, všechno jest marnost. Marnost jest milovati to, co nade vše rychle pomíjí, a nechvátati tam, kde trvá radost věčná.“

O tomto thematě hovořívali dlouho do noci v refektáři. Připomínal jeden druhému: „Nebývá nasyceno oko hleděním, aniž ucho slyšením nasyceno bývá.“

Tato pravda dojímala je. Na dvoře viděli procházet se drůbež, selátka kvičela ve chlívku. A oni zachovávajíce uložený půst, rozjímali o nezřízených žádostech.

Až konečně jednoho dne opat Paregorius uhodil pěstí do stolu, zrušil půst, dal přinést víno, zapíchnout selata a vykřikl opojen vínem kostelním „az ebb adta!“, obraz jim nedáme! Ať přijde Donulus!“

IV

Přijel opat Donulus z Fryštáku a objal Paregoria. Ustrojila se hostina a víno nosilo se staré padesát let pro oba opaty. Hovořili o církevních otázkách a o tom, že nelze připustit, aby vážnost bible byla podryta v očích lidu.

Opat Donulus pravil, že nepopiratelná a skutečná výška vod potopy obnášela asi 17 000 stop.

Opat Paregorius rozpálený vínem počal křičet, že matematické zákony jsou přírodě dány od Boha, který je utvořil svou Všemohoucností.

Donulus poznamenal, že Bůh se nevázal na matematické zákony, když z ničeho stvořil všechno.

Bývalý poručík od honvéd-husarů Paregorius mávl pak rukou a řekl, že všechno šlo při stvoření světa jako na vojně. Egy, ketló, három, jedna, dvě, tři. „Tak je to, namouduši, bratře. Pij, reverendissime!“
Pili a dosud ani zmínka o obrazu sv. Ewerharda. Po dlouhém obědu a po modlitbě odebral se fryštecký opat do pokoje k Paregoriovi a tam teprve zmínil se o obrazu.

„Nu, víš, bratře,“ řekl vínem rozpálený Paregorius, teď obraz nedostaneš.“

„A dostanu, bratře.“

„Tak tedy dostaneš, ale co...“

„Reverendissime, přijel jsem pro obraz.“

„Reverendissime, pojedeš bez obrazu domů.“

„To je sprosté, obraz je náš,“ křičel dopáleně Donulus.

„Chovej se slušně, reverendissime, nebo dostaneš jednu.. .“

Opat Donulus vyběhl na chodbu a volal: „Zapřáhnout!“

A ještě v to odpoledne odjel do svého kláštera a druhý den, když vystřízlivěl, napsal psaní generálu řádu, kde vylíčil původ obrazu a nárok kláštera na černý obraz. Přiložil dokumenty, a to věnovací listinu hraběte Galia di Elemonte z roku 1715.

Za měsíc došlo vyřízení. Nároky fryštáckého kláštera jsou správné.

Beckovský opat dostal pak od generála řádu přísný rozkaz, aby vydal fryštáckým františkánům svatého Ewerharda.

Za asistence generála řádu obraz také sňat a s velkou uctivostí odnesen do kočáru, kde seděl opat Donulus.

Mniši plakali. Byl to srdcervoucí výjev, kdy tlustý fráter Fortunat, kuchař, chtěl se dát kočárem, který odvážel jejich blahobyt, přejet.

Ke všemu nařídil opat Paregorius třídenní půst a noční hodinky v kostele, ve dvě hodiny, ve čtyři a v pět.

Hromoval až hrůza a večer po chudé večeři řekl bratřím: „Uvidíte, že sv. Ewerhard udělá zázrak, který bude fryštácké zatraceně mrzet.“

V

Obraz přibyl šťastně. Školní dítky šly mu naproti až hodinu cesty. Před městem sedl si pak na kozlík kočáru farář z Fryštáku, dávaje tak najevo svou nicotnost.

Průčelí kláštera bylo ozdobeno kvítím a obraz donesen za zvonění zvonů slavnostně do kostela k nemalé radosti mnichů, kteří musili se postem připravovat na tuto slavnou událost.

A již visel nad oltářem černý, nejasný, jako jeho osudy za bouřlivých starých časů.

Opat Donulus uspořádal pak hostinu klášterní na počest světce i generála řádu.

A tu generál řádu, jsa v dobré náladě, řekl k opatovi:

„Svatý Ewerhard našel nový příbytek, a proto také ať se restauruje. Dejte obraz umýt. A vzpomínám si, že znám jednoho malíře, který pomocí různých vodiček obnovuje staré obrazy. Obraz vypadá jako nový. Dám vám adresu onoho pána a uvidíte, jak světec pěkně vystoupí. Takhle není vidět skoro nic na obraze. A lidé teprve se budou modlit, až uvidí čistý, krásný obraz.“

A tak povolali do kláštera známého restauratéra kostelních a starých obrazů, malíře Gotharda z Vídně.

Zakrátko bylo zbudováno před obrazem lešení a napjato plátno, aby umělec nebyl rušen.

„Půjde to?“ tázal se večer opat.

„Zítra j sem hotov.“

Po obědě prohlásil pan Gothard, že obraz nyní ještě přetře cibulí a že je jako nový.

Mniši s opatem v čele šli se podívat na obnovený obraz. Odstranili plátěnou roušku, pan Gothard přetáhl ještě obraz houbou s octem a opat Donulus s hrozným výkřikem skácel se k zemi. Omdlel.
Z obrazu sv. Ewerharda dívala se na ně sv. Kateřina se všemi nástroji, které uvedly ji do nebe...

VI

V Beckově ukáže vám nyní ochotný fráter Firminián prázdné místo v kostele, kde je tabulka: Sancte Ewerharde, ora pro nobis,“ a bude vám vyprávět o podivuhodném zázraku sv. Ewerharda, který dal svou nelibost z přestěhování najevo tajemným proměněním se.

A do Beckova k františkánům dál chodí procesí a Slováci bojkotují fryštácké, poněvadž ti je připravili o sv. Ewerharda, který tak zázračně promluvil.

*

A opat Donulus z Fryštáku tvrdí, že pán, který obraz sv. Ewerharda restauroval, byl žid. Snad to také mělo nějaký vliv na celou událost...