|
Pouť filipojakubská na Smíchově
měla ještě to staré kouzlo bývalých poutí. Byly
přece jen kdysi krásné časy. Bývaly primitivní
cirkusy, v nichž padaly ze strany šašků a
augustů ještě primitivnější vtipy: „Kde leží
nejvíc vojáků?“ A odpověď: „Na slamníkách v
kasárnách“ bývala přijata s takovou srdečností,
o které nemáme již dnes ani tušení.
Loňská pouť filipojakubská měla přec jen nádech
té srdečnosti a byla to bouda číslo 15, která
lákala všechny dobré lidi, aby přišli a podívali
se na ty všechny divy skryté pod velkým,
významným názvem: „Zde lze vidět všechno
obyvatelstvo na dně mořském i pozemním.“
Nerozluštěný věru problém pozemního dna. Nový
terminus technicus, o kterém se doposud nezdálo
žádnému geometru.
A to vše chovala tato skromná bouda, chvějící se
v záchvěvech větru.
A když mladý muž v trikotu předstoupil před malé
pódium, zařval do zvědavého davu: „Jen vstupte
dál, uvidíte, že vše jest pravé a že vše zakládá
se na zoologickém předpisu.“
Vy tedy zlákáni pravostí a zoologickými předpisy
jdete se podívat za 20 haléřů na to všechno
obyvatelstvo mořského dna a pozemního.
Matně osvětlená prostora slouží k tomu, aby
přechovávala několik beden. Starší dáma s
vycpaným poprsím promluví několik slov na
omluvu, proč to tu tak všechno páchne. „Zvířata
ta jsou velmi choulostivá a nemožno je pouštět
ven, neboť jest to též podle policejního
předpisu,“ praví ve své omluvě a otvírá jednu
bednu.
Před diváky objeví se malá, opelichaná opička,
která se škrtí na řetízku, jak ji vytahuje z
bedny dáma se špinavým krkem. Opička naříká
táhle a smutně, vyšplhá se na rameno dámy a
začne si hledat blechy. Její život je velmi
smutný a její celá inteligence záleží v tom, že
přemýšlí o blechách.
„Mám tu čest,“ praví krotitelka k obecenstvu,
„představiti vám opici Mabo, která jest dle
zoologického předpisu 18 centimetrů vysoká a
živí se různými zeleninami, jak jí příroda
rozkazuje. Pochází z divoké Austrálie, před
lovci se skrývá na palmách a zuřivě se brání.
Dovoluji si požádati nyní p. t. ctěné publikum o
příspěvek na mlíčko.“
Strčí neurvale opičku do bedny a sbírá nyní na
talíř dvouhaléře a desetihaléře.
Zazvoní. Objeví se kluk, který sebere peníze a
jde s nimi majiteli boudy pro pivo.
Krotitelka, líbezně se usmívajíc, nakloní se
vzadu do jiné bedny a vytáhne odtamtud mladého
kajmana, asi ročního. Není delší půl metru.
Kajman dívá se ospale, občas otevře tlamu a
vidět řadu bílých zubů.
„Dovoluji si,“ počne krotitelka mluvit sladce,
„představiti nyní ctěnému obecenstvu ukrutného
krokodýla z řeky Nilu, který číhá na lidi a
pláčem svým je láká do vody a k sežrati se dáti.
Jest dle zoologického předpisu 25 let stár a má
62 zubů úplně zdravých a nevyžraných. Byl po
léta chován ve vodě nilské, nežli si zvykl na
vodu vltavskou. Neslyší na žádné jméno, neboť
doposud se zkrotiti nedal tou měrou, aby přivykl
si žráti z ruky. Nelze s ním též jako s jinými
obyvateli mořského dna nějaké kratochvíle
prováděti, poněvadž rozzuřiv se, přečasto i své
krotitele napadá. Tak lez do bedny.“
Kajman podíval se pohrdlivě na svou paní a vlezl
si do bedny. Víko sklaplo.
Čekal jsem, že nyní bude vybírat zas jeho paní
pro něho na mlíčko, ona však šla k jiné bedně a
vytáhla odtamtud obyčejnou vretku bílou. „Toto
zvíře,“ řekla s takovou určitostí, že se nikdo
neodvážil jí odporovat, „je promyka egyptská,
pohybující se po pozemním dnu s takovou
obratností, že jí jinak černoši neříkají než
lasička. Jest podle zoologického předpisu asi
půldruhého decimetru dlouhá a velmi zlá,
vyžírajíc hnízda krokodýlů, když se jim dostane
na vejce.“
Opět sklaplo víko bedny.
„A nyní, prosím,“ pravila velmi vážně, „bych
ukázala vám vzadu za touto oponou největší
zvláštnost světa.“ Odhrnula špinavou drapérii.
„Tam uvidíte, jakmile zazvoním, sevillskou
krasavici tetovanou. Prohlídka jejího tetovaného
těla přístupna jen dospělým mužům a vojsku za 20
haléřů. Tato zvláštnost španělská má na sobě
přes jeden milión dvakrát sto tisíc bodů. Jen
račte vstoupit bez obavy.“
Bylo nás dospělých mužů a vojáků, kteří jsme se
nebáli tetované krasavice sevillské a pohledu na
její tělo, asi patnáct.
Krasavice sevillská byla patrně však, jak jsme
shledali, nějaká tetovaná čarodějnice, která
použila obvyklého výletu v noci filipojakubské,
aby se usadila na filipojakubské pouti.
Paní krotitelka počala hůlkou ukazovat na různé
obnažené části těla sevillské krasavice a
vysvětlovat nám obrazy vytetované na tom
umouněném těle.
„Zde prosím na pravé zadní části uvidíte
vytetovaný obraz mexického prezidenta republiky
a na levé části zadní uvidíte vytetovanou
alpskou krajinu, v pozadí Mont Blanc. Otoč se k
nim zády, Bianko.“
Sevillská krasavice se k nám otočila rády a
uklonila se...
Opravdu, prezident mexické republiky, alpská
krajina, v pozadí Mont Blanc...
A my jsme se rozutekli. |
