Prase je prase

Veselá historka z amerického dopravnictví

 „Dobře, dělejte, jak vám libo !“ přičel Flanery. „Zaplaťte a vezměte si je, aneb neplaťte a nechte je tady. Předpis je předpis!“ „A vy jste pitomec,“ volal Morehouse a mával špatně vytištěnou knihou správci před nosem, „nedovedete zde čísti — ve vašem vlastním katalogu sazeb? Za zvířátka pro zábavu, krotká, dobře zabedněná, z Franklinu do Westkote 25 centů za kus.“ Zlostně hodil knihu na stůl. „Co ještě chcete? To snad nejsou zvířátka pro zábavu? Co? Zví-řa-ta pro zá-ba-vu! 25 centů za kus. Zde jsou: 2 x 1! 2! 2 x 25 = 50! Rozumíte tomu? Tu máte 50 centu.“

Flanery uchopil knihu. Listoval a ukázal prstem na stranu 64! „nepříjmu 50 centů! Zde to máte černé na bílém: Není-li úředník jist, jaké sazbě zvířata podléhají, má počítati sazbu vyšší. Majitel může si stěžovati u centrálního ředitelství společnosti! V tomto případě jsem v pochybnosti. Mohou to býti zvířátka pro zábavu, krotká mohou také býti a prasata jsou zcela určitě. Mé rčení je tak jisto, jako nos na vaši tváři, sire! Prasata z Franklinu do Westkote 30 centů za kus. Mistr Morehouse máte 50 centů.“

„Nesmysl!“ vykřikl mistr Morehouse. „Toto ustanovení platí pro obyčejné prase, ale ta zde jsou morčátka, mořská prasátka, krotká zvířátka pro zábavu!“

Flanery zůstal jako skála. „Prase je prase! Morčátko, mořské prasátko, bergshirské prase, nebo yorkshirské prase, to je pro internacionální dopravní společnost všechno jedno!“

Mistr Morehouse zelenal zlostí: „Tak dobře,“ křičel, „abyste věděl, já nebudu platit nic, ale oznámím vše vašemu ředitelství! Nabízel jsem vám 50 centů! Nechtěl jste. Podržte si prasátka tak dlouho, až budete nucen přijati 50 centů! Bůh je mi svědkem! Bude-li morčátkům zkřiven jediný chlup na hlavě, budeme se spolu soudit.“ Práskl dveřmi a odešel.

Flanery vzal opatrně bedničku od mýdla a postavil ji do rohu. Byl klidným . Pociťoval klid, jejž cítí věrný sluha, když svoji povinnost dobře vykonal. Morehouse vracel se domů v zuřivé náladě. Jeho syn očekával mořská prasátka. Neopovážil se však otázati se na ně svého otce, jak uviděl, že se vrací rozezlen, Byl výborný hoch a zdálo se mu vždy, že jaksi je vinen tím, když se otec zlobí. Proto  vytratil se raději z domova. Už ve dveřích, přicházeje domů, křičel Morehouse na svou paní: „Kde je inkoust?“

Paní Morehousová hledala inkoust. Než ho našla, zlobil se pan Morehouse na svou paní, na syna, na inkoust.

Konečně inkoust nalezen. Morehouse zasedl ke stolu a napsal stížnost na ředitelství dopravní společnosti. Přečetl ještě jednou dopis a triumfoval: „Já ti povím, jestli mořská prasátka jsou prasata nebo zvířátka pro zábavu.“

Po týdnu obdržel Morehouse úřední dopis. Na hlavě dopisu bylo číslo 6 754 A. Psaní bylo krátké: Sazba pro mořská prasátka. — Ctěný pane! Dopis jsme obdrželi a zaslali jej na prezidium naší společnosti. O veškerých stížnostech, týkajících se sazby, rozhoduje naše právní oddělení. Proto dopište ještě tomuto.

Mr. Morehouse dopsal ještě právnímu oddělení. Popsal 6 stránek velkého formátu, vysvětloval na těchto, že mořské prasátko není prase, ale zvířátko pro zábavu.

Odpověď byla následující: „Váš dopis jsme obdrželi. Obrátili jsme se na našeho správce ve Westkote a jeho odpověď připojujeme. Seznali jsme z jeho odpovědi, že vedete stížnost proti sazbě, což není právní, a proto naše oddělení nemá s tím nic společného. Obraťte se na oddělení pro sazby.“

Mistr Morehouse dopsal oddělení pro sazby. Vysvětlil vše jasně.

Dopis z oddělení pro sazby vykonal okružní cestu, než se dostal opentlen různým i kusy papíru a poznámkami, nákladním listem morčat do ředitelství oddělení. Přednosta oddělení po přečtení akt týkajících se mořských prasátek přeložil nohy křížem, odplivl si a pravil к své stenografce: „Miss Alice, napište následující dopis. Správce Flanery, Westkote, N. Y. Prosím, vyrozuměte nás, proč morčata, pro něž je vedena stížnost na přiložených papírech, nebyla pokládána za zvířátka pro zábavu.“ Připsal к tomu: Spravte nás okamžitě o stavu mořských prasátek.“

Když Flanery dopis obdržel, potřásl hlavou. Spravte nás ihned o stavu mořských prasátek! „Šel k bedničce s morčátky a zaradoval se. Může zpraviti ředitelství oddělení pro sazbu, že morčátka jsou v dobrém stavu. Pochutnávala si stále na zelenině, kterou jim kupoval Flanery. Mořská prasátka se však za tu dobu rozmnožila. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,“ počítal Flanery. „Sedm je jich strakatých, jedno černé. Všechna zdráva a něžná a žerou jako hroši!“ Na to sedl a napsal dopis panu Morganovi, šéfovi oddělení pro sazby: „Proč, ptáte se, mořská prasátka jsou prasata! Protože jsou prasata a zůstanou jimi tak dlouho, až račte ustanoviti, že prasaty nejsou. Zdravotní stav jejich je výborný, myslím, že i váš je takový jako jejich. P. S. Rozmnožila se. Je jich nyní 8. Až do dneška platil jsem 2 dolary za zeleninu, kterou žerou velmi ráda. Mám vystaviti účet?“ Šéf Morgan se smál. Četl psaní několikrát. „Flanery má pravdu: Prase je prase. Zeptám se na to autority.“

Na to dopsal správci Flaneryovi: „Vystavte účet a inkasujte u majitele zvířat obnos za potravu. Dle stanov dopravní společností máte k tomu právo.“

Následujícího jitra obdržel Flanery dopis.

Vzdychl: „Vystavte účet, inkasujte! Lehko se píše, ale kdo zná Mr. Morehouse, ten ví, že to není lehké inkasovati u něho 2 dolary 25 centů za zeleninu, kterou jeho mořská prasátka snědla.“

Správvně usuzoval Flanery. Když přišel k Morehousovi a žádal vyrovnání účtu, Morehouse ho chytl za límec a vyhodil. Veškerá akta zatím putovala do prezidia společnosti s dotazem, co slavné prezidium myslí, zda jsou mořská prasátka — prasata anebo zvířátka pro zábavu.

Oddělení pro sazbu odpovědělo, že za vepře 30 centů, za zvíře pro zábavu 25 centů.

Prezident po prošetření odpovědi pravil: „Pak jsou mořská prasátka rozhodně prasaty!"

„Ano,“ pravil Morgan, když se dověděl o úsudku prezidenta, „já jsem také tak soudil. Zboží, jež spadá mezi dvě sazby, nutno uznati dle sazby vyšší.“

Prezident přemýšlel. V zamyšlení na morčátka pravil: „To je divné s těmi mořskými prasátky, já nevím, jestli snad nejsou králíky. Taková odrůda mezi prasaty a králíky. Kdo ví, kdo ví! Myslím, že otázka je, zda náleží mořská prasátka do druhu krotkých prasat. Zeptám se profesora Gordona na to, je autoritou na slovo vzatou v takových případech. Dal dopsati profesoru dotaz a zapomněl na mořská prasátka. Morgan zapomněl na mořská prasátka, ba i majitel Morehouse zapomněl na mořská prasátka, jen Flanery nezapomněl. Polovinu svého času musil věnovati prasátkům. Dlouho nedocházela odpověď na dotaz od profesora Gordona. Tu dostal prezident dopis od Flanerуho. „Co mám dělat s mořskými prasátky. Rodina jejich je veliká. Je jich již 32. Mám je prodati? Což mé skladiště je zvěřincem? Prosím okamžitě odpověď.“

Morgan vzal telegrafický blanket a napsal: „Agent, Westkote. Neprodávati morčata.“

Na to dopsal Flaneryovi, že prasátka nejsou majetkem společnosti, nýbrž jen zadržené zboží, dokud spor nebude vyřízen.

Po přečtení tohoto dopisu pohlédl Flanery na prasátka a dlouze si vzdychl. Bedničky již pro morčata nestačily. Flanery dal proto ohraditi zadní část skladiště dřevěným pažením a sem byla morčátka přenesena.

Dlel-li Flanery na cestách za obchodem, rozčilovalo ho jen pomyšlení na to, co dělají morčátka, neboť vyžadovala veliké péče. Mořská prasátka zabírala skoro všechen jeho čas pro sebe. Po několika měsících napsal na kus papíru 160 a zaslal Morganovi s prosbou o radu. Morgan vrátil papír s číslem 160 s prosbou o vysvětlení Flaneryovi zpět. Flanery odpověděl: „Ted už máme 160 mořských prasátek. Prosím vás, nechte mne aspoň párek prodati. Nebo chcete, abych se zbláznil? Co?“

„Neprodávati žádných prasátek,“ odpověděl mu Morgan telegraficky. Za nedlouho obdržel prezident dopravní společnosti dopis od profesora Gordona. Bylo to učené psaní, a hlavní jeho body byly následující: Mořské prasátko je Caria aporea, obyčejné prase naproti tomu náleží do druhu suidea. Poznamenal ještě, že je velmi plodné a rychle se množí.

„To nejsou prasátka,“ telefonoval prezident Morganovi. „Podléhají sazbě 25 centimů.“

Morgan připsal noticku k papírům, jež se této záležitosti týkaly, a předal je oddělení pro revisi. Oddělení pro revisi potřebovalo nějaký čas k prohlédnutí akt. Na to dopsalo Flaneryovi: „160 mořských prasátek náleží adresátovi. Tento může si je odebrati a za každý kus 25 centimů zaplatiti.“

Flanery odpověděl oddělení pro revisi: „Nedávno bylo prasátek 160. Od té doby do dneška však počet jejich vzrostl na 800 kusů. Mám vyzvednout poplatek za 800 kusů, nebo co mám dělat? Kdo mi nahradí 64 dolary, které jsem zaplatil za zeleninu pro prasátka?“

Několik dopisů se vystřídalo na vysvětlení, proč je prasátek 800 a ne jako dříve 160. Flanery měl již pro svou potřebu jen nepatrnou část skladiště. Skoro veškerý prostor potřebovala morčátka. Dva lidé byli ustanoveni k jejich opatrování. Skoro každého dne bylo morčátek více. Flanery byl zoufalý. Nevěděl si rady. Nevěděl, co počít. Nemohl se morčátek správně dopočítat. Než je spočítal, už zas jejich počet vzrostl. Namísto 800 měl už 4064 morčátka.

Pojednou obdržel Flanery od oddělení pro revisi telegram : „Chyba v počítání morčátek. Inkasujte poplatek jen za dvě mořská prasátka. 50 centimů. Odešlete všechna morčátka na adresáta.“

Po přečtení telegramu se tvář adresáta vyjasnila. Napsal účet, tak rychle jako ještě nikdy před tím a běžel s ním sám k Morehousovi. Před domem zůstal však státi v ustrnutí. Dům byl prázdný. Na dveřích byla tabulka s nápisem: „K pronajmutí.“ Morehouse se vystěhoval. Flanery spěchal nazpět ke skladišti. Za jeho nepřítomnosti narodilo se devětašedesát mořských prasátek. Flanery byl zoufalý. Po celém městě hledal byt Mr. Morehouse, ale toho více ve městě nebylo. Flanery vrátil se opět domů. Mezi tou dobou narodilo se opět 206 mořských prasárek. Telegrafoval oddělení pro revisi: „50 centimů nemůže složití. Adresát nebydlí už ve městě. Neví se, kam se odstěhoval; co mám dělat? Flanery.“

Telegram byl dodán úředníku oddělení pro revisi. Když ho tento četl, dal se do smíchu. „Flanery se zbláznil. Přece ví, že zboží má býti sem zasláno.“ Telegrafoval Flaneryovi: „Prasátka zaslati centrále společnosti do Franklinu.“

Po obdržení telegramu dal se Flanery do práce. Také jeho 6 zřízenců mu pomáhalo. Pracovali co nerychleji. Dělali klece z bedniček od mýdla, z bedniček na piškoty, ze všech možných bedniček, a jakmile byly klece hotovy, plnili je mořskými prasátky a posílali do Franklinu. A přece Flanery ještě hotovil stále nové a nové klece z bedniček pro prasátka — balil a zabedňoval, až se mu pot z čela lil. Na konci týdne shledal, že se narodilo od počátku zasílání nových 704 morčátek. Pojednou přišel telegram: ..Neposílejte dále morčat, veškero místo ve skladišti je jimi vyplněno.“ Flanery telegrafoval naznět: ..Nemohu uposlechnouti,“ a posílal dále. Následujícím vlakem přijel inspektor dopravní společnosti, který měl nařízeno na každý způsob zastavit další dopravu mořských prasátek. Na nádraží ve Westkote spatřil inspektor velký vůz pro zvířata, plný morčat. Přede dveřmi viděl nákladní vůz, do kterého 6 zřízenců Flaneryho nosilo v koších morčata. Vevnitř skladiště viděl inspektor Flaneryho, jak lopatou nabírá morčata a hází je do košů. Přišel proto, aby ukončil prasečí episodu. Zuřivě podíval se Flanery na inspektora. „Ještě jeden nákladní vůz a budu s morčaty hotov! Do smrti mne nikdo neuvidí vésti boj s cizozemskými prasaty. Ne! Opravdu! Byl jsem blízek smrti! Ale pro podruhé vím, že prasata, ať jsou jakékoliv národnosti, jsou zvířaty pro zábavu a budu vždy počítati za ně dle nižší sazby.“

Rychle uchopil lopatu a nabíral opět morčata. Při tom pokračoval v řeči: ..Předpis je předpis, ale Flaneryho nebudete mít podruhé za blázna. Jedná-li se o živý dobytek, musí předpisy stranou. Jak dlouho bude Flanery filiálku vést, tak dlouho jsou prasata zvířaty pro zábavu a krávy jsou zvířata pro zábavu a koně jsou zvířaty pro zábavu a poplatek za ně obnáší 25 centů.“

Zbylo již jen několik morčat к nakládání. Když uviděl Flanery jejich malý počet, vrátil se mu humor, oddechl si a pravil: „No, není špatně, aby nebylo zas dobře! Jaké by to bylo, kdyby mořská prasátka byla slony?“

V Rudém právu dne 16.4.1988 vyšla reportáž ve které Augustin Knesl vypráví o svých objevech Haškových prací. Bohužel neuvedl zdroj, kde Haškovy články nalezl. Proto zatím nebyly některé z nich znovu objeveny. A to je případ s nadpisem "Prase je prase".

Situace se změnila v květnu 2025, kdy Jomar Hønsi objevil brožuru "Sešity novináře", 1988 (XXII/1-4) která je věnována článku "Haškův svět zvířat" od Augustina Knesla, kde je povídka publikována na str.113 (7). Později nalezl povídku v rubrice "Veselý koutek", "Svět zvířat", ročník XII., č. 221,15. srpna 1908. Nepodepsáno.

Vzhledem k tomu že nelze jednoznačně potvrdit Haškovo autorství, zařazujeme povídku do skupiny autorství sporného.