První česká opereta v Kyjevě

Referát o uvedení operety „Kněžna Pepička“

Prvni česká opereta v Kijevě. Divadelní odbor spolku Jan Amos Komenský v Kijevě přinesl v neděli 19. t. m. novinku. Pokusil se přednésti obecenstvu první českou operetu. Ozvaly se vzpomínky na doby smíchovské arény a „Kněžna Pepička“ přišla na jeviště v kuse dosti záhadně zdůvodněném a bájném. Autorem textu byl záhy sesnulý O. Fastr, tvůrce „Pražských Švadlenek“ a jiných populárních operet. Řekneme-li populární, nemusí to ovšem býti ještě něco dobrého. Naštěstí kijevská „Kněžna Pepička“ má tu přednost před pražskou, že hudbu k ní neskládal zesnulý O. Fastr, ale hudebník, snažící se podati něco lepšího, než byla stará hudba Fastrova. Obsah „Kněžny Pepičky“ není třeba uváděti, vykazuje všechny ubohosti svého vzoru vídeňské operety, se zdomácnělými v ní kabaretnimi triky, zejména tanci, provázejícími různé souzpěvy. Obecenstvo operetní jim tou měrou všude přivyklo, že je považuje za nezbytnost a zaručuje úspěch. Opereta „Kněžna Pepička“ horlivě k tomu přihlíží, aby v této příčině nedopustila se nějaké zaostalosti, vydrážďuje zálibu diváků v odtancování zpěváků do kulis všemi prostředky a tak skutečně silou přímo nezdolnou se vtancovává v jich přízeň. Aplauduje se vášnivě všem zpěvákům a tak to pokračuje až do konce. „Kněžna Pepička“ uklání se tedy oddaně až po pás před svými vídeňskýmí vzory, třeba v důsledcích říznější kresby karikovaných figur, jakož i nápadnější vybíravosti tanečních invenci při dobrém zhudebnění textu přec jen trochu, ale jen velmi málo se od nich odlišovala. Nebožtik Fastr dal sice děj do Prahy, aby mohl uplatniti vděčné figury bodrých obchodnic a obchodníků pražských trhů, aby uplatnil své pražské Pepíky s šístkami, ale ani on, ani p. inž. Křepela, který skládal hudbu a převzal tak smutné dědictví po O. Fastrovi, nevzpomněl si na českou píseň, ačkoliv se ohlížel po národních motivech písní, přibrav na př. do hudebního doprovodu melodie ze „Steňka Razina“ beze změny. Р. Křepela, zcela otvřeně přiznává v programech, že sestavil hudbu ku „Kněžně Pepičce“ s použitím operetmích motivů. Nevybral právě to nejlepší. Opět ty valčíky vídeňských typů, Dobré však je, že hudba р. Křepely uznává přednost mluveného dialogu a omezuje se v některých jednáních na krátké solové pověvky a taneční souzpěvy nesložitých forem. Nepřestává však na tom primitivismu, nýbrž má snahu vyjádřovati se nevulgárně pěstováním hybnějších basů, figur, melodií oplétajících a bohatší modulace. P. Křepela dbal však též toho, aby jeho skladba neobjevila se v nejvšednějši vypůjčené říze, tu a tam kmitne se pak i líbivý lyrický nápad. A jeho vlastní skladba, ouvertura, dává v něm tušiti dobrého hudebního skladatele. S horlivostí uznání hodnou přičinili se účinkující, dirigující kapelník p. učitel Volek, režissér Novák o vhodné doporučení novinky, které se také velice zdařilo, soudě dle hlučné pochvaly. P. učitel Volek, řídící hudební a dirigentskou část, měl velmi těžkou úlohu. Podařilo se mu však překonati obtíže a 19. března viděli jsme ho za dirigentským pultem, jak se dobře uplatnil. Jevilo se to ohledně výběru temp i vyzdvihování akordických akcentů, oddechů před nástupem vět, mnohá snad zvláštnost, odlišující se od tradičního provádění, s kterou nutno še předem spřáteliti, aby po zásluze poznána a uznána byla oduševnělost, kterou nese se jeho životná a jiskřívá dirigentská činnost. V souhlasu s hudbou, až na některá menší váznutí zpívaného slova s hudbou, hráli všichni, kterým svěřeny hlavní role, velice dobře. Sl. Kondrlová v úloze Pepičky snažila se soustřediti všechnu svou roztomilost a ponechávala si hlasové prostředky pro několik vášnivých scén. Její výkon, inteligentní a disciplinovaný, trpěl poněkud nejasností přednesu při zpěvu, což bylo vůbec pozorovat! i u ostatních účinkujících pánů i dam, vinou špatné akustiky divadelního sálu, ve kterém hudba úplně místy tlumila zpěv. P. Štěpánek zahrál s vervou mladého ideálního a milého knížete Románského, podal i ve zpěvu jeho mladickou vášeň. Pěkně hrála sl. Gagalíková Hruškovou a stejně byla dobrá maska i hra pí. Fialové v úloze hokynářky Zaostalové. P. Gagalík měl jako vždy svůj šťastný den. Jeho Zaostal byl dobře pochopen. P. Nováka pí. Moudrá, představující párek mechanika Svobody a Nanynky, dcery Hruškové, soustředili na sebe pěknou svou hrou pozornost obecenstva. Sl. Krupková tančila graciosně s p. Janáčkem tanec apačů. Šťastné bylo vystoupení p. Sehnala. Pí. Babánková, р. Babánek, pí. В oučková, р. Krucký, р. Moravec, р. Měšťánek, sl. Folkertova i sl. Tichá a všichni ostatní účinkující uvedli důstojně první českou operetu v Kijevě na jeviště.

J. H.