|
Kvartán Papoušek šel na
procházku s Gaiem Juliem Caesarem.
„Nevím, hochu,“ řekl Julius Caesar ku Papouškovi
tónem, jakým mluví profesor latiny, „jak dalece
prospěješ v jazyku latinském.“
Byli právě za městem v polích a Papoušek s bázní
pohlédl na Julia Caesara, který vyhlížel právě
tak jak na obraze visícím ve třídě. Přísný,
kulatý, upjatý v tógu a na nohou sandály. Na
hlavě měl však věnec z pampelišek místo vavřínu.
„Učím se, s Toníkem Pálkou,“ odpověděl bojácně
Papoušek, který si všiml, že Julius Caesar má
také po boku meč, jímž probodl vůdce Aremoriků.
„Toník Pálka neprospívá,“ řekl zachmuřeně Julius
Caesar, „slyšel jsem od vašeho ředitele, že
nevěděl, kdy byla bitva u Farsalu, ve které jsem
porazil... kohopak, Papoušku?“
Ubožák se lekl. Široko daleko jen lány polí,
nikde živé duše, Caesarův meč se leskne ve
slunci a Papoušek neví nic o bitvě u Farsalu.
„Toník Pálka,“ vyrazil ze sebe Papoušek, aby se
zachránil, „říkal o vás, pane Gaie Julie
Caesare, že jste nepřekročil Rubikon.“
„Cože,“ zahoukl Caesar, „quindam? A to máš
pěkného kamaráda! Povedu ho pod jhem do Říma a
liktory mu dám stíti hlavu. Víš, co jsem udělal
s Ariovistem?“
„Tak daleko jsme prosím ještě nepokročili,“
uděšeně zašeptal Papoušek, „učili jsme se, že
Galie jest rozdělena na tři části, quarum unam
incolunt Belgae, tertiam Aquitani, z nichž jednu
obývají Belgové, třetí Aquitani.“
„Kdes nechal druhou část?“ vykřikl zlostně
Caesar plivaje do polí, „jste všichni darebáci!
Roku 54 před Kristem dobyl jsem Británie a
napsal o tom kapitolu do svých pamětí o válce
galské. Roku 1909 dozví se to takový hoch, jako
je vás většina a nepamatuje si datum, byť bych
ho i zabil! Bylo to roku 54 před Kristem a ne
53, jak včera mylně řekl při dějepise Bukáč,
tvůj spolužák. Dostal za to nedostatečně a dobře
mu tak. Proto jsem neválčil s Britany, neporážel
Aeduje, Belgy, Aremoriky, neporazil
Vercingetoriga, náčelníka Arvernů, aby Bukáč
dostal nedostatečné a plakal.“
Julius Caesar mečem srážel pampelišky na mezi a
ozdoboval jimi svou hlavu.
Kvartán Papoušek ulekaně hleděl na Caesara a
chtěje se mu zavděčit pravil: „Vím, že jste,
vašnosti, jednou řekl: Veni, Vidi, Vici.“
„Ovšem,“ odpověděl blahosklonně Julius Caesar,
„něco podobného jsem řekl, nejsi úplně netečný
vůči mé osobě a to mne těší.“
Mluvil dál jako profesor latiny: „Bohužel tvé
vzdělání je povrchní, kdybych se tě zeptal, v
kterém roce opustil jsem Egypt, dáš se do pláče.
Za mých dob neplatilo se tak veliké školné, ale
přece byli hoši chytřejší. Pamatuji se, že jako
klouček ve tvém stáří zabil jsem dýkou otroka,
který nechtěl skočit do nádrže vařící se vody.
Měl jsem učitele rétora N. Antonia Guiphona,
tomu jsem ukousl prst. Chodil jsem v Římě po
fóru a v šestnácti letech zabil jsem druhého
otroka, který mne nepozdravil. Pak jsem
pokračoval na cestě slávy a svedl jsem konečně
několik vítězných bitev a nakonec i Kleopatru.
Vy jste však zbabělci. Dostanete-li cenzuru,
bojíte se rákosky, máte strach z písemných
prací. Když se na vás ředitel podívá, zblednete.
Nezasluhujete slitování. Bylo by záhodno, aby
vás odvezli do arény a poštvali na vás profesory
a ředitele středních škol, ozbrojené krátkými
meči. Pak by se vás liktoři veřejně ptali na
skladbu latinskou a vaše odpovědi by rozzuřily
profesory. Povraždili by vás v písku arény,
poněvadž neumíte užít náležitě konjunktivu po
spojce cum a infinitivu cum accusativo. Jiné dal
bych hodit lvům, poněvadž nesprávně užívají
futura exakta. Jest hrozným zjevem, že tvůj
spolužák Winter vymýšlí si slovíčka latinská,
je-li pak tázán na různé významy, przní jazyk
latinský a ještě hanebnější je, že neví nic o
bitvě u Mundy, po které jsem se stal 17. března
roku 45 před Kristem pánem celé Římské říše.“
Julius Caesar se vztyčil, zapletl si věnec
pampelišek i něco jitrocelového listu a
mateřídoušky.
„C. k. školní rada,“ pokračoval, „schválila mé
Zápisky o válce galské, buď tak laskav, odevzdej
tento věnec c. k. vrchnímu školnímu
inspektorovi.“
Julius Caesar sňal s hlavy věnec pampelišek,
jitrocele a mateřídoušky, podal jej Papouškovi a
zvolal: „Přemýšlej o skladbě latinské!“ a vznesl
se na nebesa.
Kvartán Papoušek se probudil. Naproti na posteli
oddychoval a pískal nosem jeho otec. V ranním
šeru vyhlížel jeho obličej přísně. Papoušek si
náhle vzpomněl, že zítra obdrží jeho otec
cenzuru, poněvadž on dostal v konferenci
nedostatečnou z latiny. Pak se zraky jeho svezly
na kalhoty, které přehodil večer přes židli.
Kvartán Papoušek tiše zaplakal do peřin... |
