|
„Den“: My utvoříme silnou stranu
mladočesko-dělnickou.
Místo sjezdu: Redakční pokoj časopisu „Den“.
Slavnostní nálada. Do pokoje padají mladočeské
sluneční paprsky. Nábytek je od mladočeského
truhláře, jedině lustr byl objednán z Německa.
Naproti tomu plivátko je výrobek mladočeský.
Vzadu vidět neprodané výtisky „Dne“.
Pohromadě jsou všichni mladočeští předáci. Za
stranu mladočeskodělnickou přítomen kamenický
dělník Karas, pracující u vinohradského
purkmistra Víška, mladočecha prvního stupně.
Přítomna dále sl. Sísová, která si vzhledem ke
sjezdu poznovu dala ostříhat vlasy.
Sjezd zahajuje Dr. Klumpar: „Velectěné
shromáždění, pánové a dámy! Když před rokem byla
výzva k utvoření dělnické mladočeské strany, tu
nedomníval jsem se, že brzy bude naše práce
korunována tak velkolepým způsobem. Domnívali
jsme se skepticky, že v řadách dělnictva při
dnešní rozháranosti nenajde se jeden, který by
hrdě a otevřeně se hlásil pod prapor
mladočešství.
Přiznávám se, že jsem to byl já, který prohlásil
v mladočeském klubu, že jest to utopie, velmi
odvážná myšlenka, nápad přímo zarážející, chtít
utvořit dělnickou stranu, cítící mladočesky.
Přiznávám i to, že jsem řekl, že nepřihlásí se
ani jeden do nové strany dělnicko-mladočeské.
Děkuji osudu, že jsem se mýlil. Za měsíc po
utvoření strany přihlásil se do ní jediný člen.
Byl to přítomný zde přítel Karas, pracující u
našeho milého přítele, starosty Král. Vinohradů,
pana Víška. Na domluvu pana starosty uznal před
zimou své poblouznění, neboť byl sociálním
demokratem a ochotně se přihlásil do mladočeské
strany dělnické, kam přihlásil i svou ženu i
babičku.
Na jaře však zemřela jeho paní babička, čímž
ztenčil se počet členů mladočeské dělnické
strany na dva. On zůstal sám pak jediným mužským
členem mladočeské strany dělnické. A tu tento
Adam nové strany dělnické, náš vzorný přítel a
bojovník za práva strany, si umínil, že
prospěje, seč slabé síly jeho stačí,
mladočechům. O svém plánu, který choval doposud
v tajnosti, poradil se s předsednictvem klubu,
které jeho plán schválilo.
Přiznávám se opět, že se stanoviska opatrnosti
byl jsem zprvu proti tomu, s čím se nám svěřil.
Jednal jsem přitom v zájmu strany a mohu vás
ujistit, že mne těší, když jsem se zmýlil.
Se svolením předsednictva strany byl tedy přítel
Karas ukazován v panoptiku. Ihned sestavil se
celý finanční výbor, který poskytl náležitou
peněžní podporu k zřízení panoptika, které se
stalo kočovným podnikem a atrakcí prvního řádu.
V čelo tohoto výboru postavil se Dr. Koerner,
který laskavě uvolil se podat obšírný výklad o
činnosti panoptického kočovného finančního
podniku. Prosím pana Dr. Koernera, aby laskavě
objasnil nám celý postup.“
Dr. Koerner: „Děkuji vám, pánové a dámy, předem
za onu důvěru, nezbytnou ve straně, neboť v mém
případě nešlo jen o politickou činnost, v mé
ruce byly svěřeny i peníze pro stranu. Přítel
Dr. Klumpar vysvětlil vám zajisté ony skromné
začátky strany mladočesko-dělnické a onen
šlechetný úmysl přítele dělníka Karasa zachránit
svým vlastním vystoupením novou stranu. V prvé
řadě přijali jsme tedy s povděkem nabídku
přítele Karasa, že se dá ukazovat v panoptiku
jako jediný člen nové dělnické strany
mladočeské, na druhé straně přikročili jsme
rychle k zbudování kočovného panoptika. Byla
pořízena dřevěná přenosná bouda, koupen
komediantský vůz a koník. Pak byla zakoupena
železná klec pro našeho přítele a u vynikajícího
mladočecha Krystlíka objednána tabule na
panoptikum. Nápis byl schválen výkonným výborem
strany mladočeské a zněl:
Zvláštnost 20. století!
Jediný člen nové mladočeské strany!
Zvláštnost 20. století!
Předčí i siamská dvojčata a jiné anatomické
zvláštnosti!
Vstupné 20 hal. Děti a vojsko platí polovic.
Klec byla opatřena také nápisem, schváleným
výkonným výborem strany mladočeské:
Prosím nekrmit!
Při panoptiku zřídili jsme též prodejny časopisů
„Národ“ a „Den“. Děkuji tímto za finanční výbor
panoptika sl. Sísové, za onu krásnou báseň,
která tak platně rozhlásila otevření panoptika
českému lidu. Nemýlím-li se, zněl poslední verš:
„Nuž, ve své kleci, mladočechu statný!“
(Slečna Sísová se klaní.)
Krásná ona báseň získala nepopiratelnou reklamu
našemu podniku. Celé zařízení stálo 800 zlatých
i s koněm. Podotýkám, že kůň byl také od
mladočecha. Přítel Karas tedy jezdil v kleci po
českých krajích v zájmu mladočechů, ano, to byl
náš mladočeský Bu-Hamara!
(Pohnutí.)
Příjem z lístků byl skvělý. Do panoptika našeho
se hrnuly zástupy, zato však nikdo si nekoupil
ani „Den“ ani „Národ“. Od prvého června do konce
prodáno bylo lístků 720.000 v úhrnné ceně
108.000 K. V měsíci stoupl počet lístků na jeden
milion, čímž vytěženo 150.000 K. Příteli
Karasovi bylo placeno 200 K měsíčně, což činí za
ony tři měsíce 600 K. Kůň stál mnohem méně, asi
200 K, dohromady 800 K. Odpočítáme-li ještě 1000
K za zařízení, 200 K za poškození inventáře
včetně s přítelem Karasem, zbylo 147.600 K.
Pět členů finančního výboru, revisoři a
pokladníci, si počítají diet po 1000 K, což činí
5000 K. Zbylo tudíž 142.600 K. Daní a poplatků
za propůjčení místa placeno 3.700 K, zbývá tudíž
138.900 K, s kterými naloženo takto: Sto tisíc
korun věnováno k zaplacení jedné desetiny dluhu,
který má náš časopis „Den“. Ostatních 38.900 K
se ztratilo.
Nečítaje tuto ztrátu, s kterou se ve straně
muselo počítat, jest jistě výsledek činnosti
přítele Karasa krásný.
Pokud se týče samotného vystavování a dojmů,
které si návštěvníci odnášeli, jest to
nevypsatelné.
Představte si našeho přítele Karasa v kleci
(pohnutí) s tabulkou na prsou: „Jediný člen
mladočeské strany dělnické“, a na něho hledí
tisíce a tisíce občanů nejrůznějšího povolání,
stáří, návštěvníci ze všech vrstev. Spolky
sociálně demokratické a jiné konaly výlety do
našeho panoptika, ale musím konstatovat přes
sympatie k této lidové straně, že se nám vždy
něco při té příležitosti z panoptika ztratilo.
Jednou ztratilo se deset korun z pokladny,
podruhé celá pokladna. Jindy opět připravený
oběd našeho přítele. Přesto byl úspěch našeho
panoptika velice čestný. Nešlo nám o slávu,
nýbrž o finanční úspěch. Národ, který je
finančně silný, zdolá nepřítele. Ke konci
nezbývá mně nic jiného, než provolat slávu naší
mladočeské dělnické straně!“ (Mnohonásobné
volání slávy).
Ozve se klepání na dveře a do místnosti vstupuje
posluha, který vážně přináší Dr. Koernerovi
dopis. Na tváři Dr. Koernera rozprostírá se
blažený úsměv a za všeobecného ticha a pohnutí
praví: „Ctění shromáždění! Nejradostnější zprávu
mohu vám nyní podat. Právě se narodila našemu
obětavému příteli Karasovi dvojčata! Rosteme,
přátelé, rosteme! Sláva vzrůstu mladočeské
dělnické strany!“
Slečna Sísová napsala pak do „Národa“ po sjezdu
úvodní článek o vzrůstu mladočeské dělnické
strany.“ |
