KONFERENCE DELEGÁTŮ STRANY MÍRNÉHO POKROKU V MEZÍCH ZÁKONA S VYNIKAJÍCÍMI UHERSKÝMI POLITIKY

 

Říká se, že u nás se politizuje u džbánku - ale Maďaři politizují u vína. Pivo nikdy neučiní člověka tak politicky vyspělým jako víno, neboť: ,En oinó alétheia - ve víně jest pravda.’ A Maďaři hledají tu pravdu tak dlouho, až spadnou pod stůl. Když u nás spadne někdo pod stůl, tak už nemluví. Ale Maďaři ještě pod stolem politizují. Ve svých konferencích s vynikajícími maďarskými politiky viděli jsme několik takových případů. V Nagy Mártonu okresní královský notář Barabás ještě pod stolem křičel: „Éljen a Kossut!“ a pronesl právě leže pod stolem jednu ze svých nejlepších politických řečí.

Wágner myslil tenkrát, že ho musí napodobit, spadl pod stůl a řval: „Ať žijí Maďaři, sláva Čechům!“ Byla to tehdy nezapomenutelná politická konference. Cikáni stále hráli „Kossut Lájos az bigentes“ - „Košut Lájoš to nám píše, že ztratil tři regimenty“. - Účastníci přitom neztráceli regimenty, ale rovnováhu na židlích, kývali se z jedné strany na druhou, a když i padali ze židlí, do posledního dechu křičeli: „Éljen a Csehek, éljen a Kossut!“ - Klofáč tenkrát svou návštěvou v Pešti výborně nám prorazil tu cestu. A do toho chaosu vpadl tenkrát v Nagy Mártonu župan stolice Vašské István Vargay nezapomenutelnou řečí, ve které prohlašoval, že Češi a Maďaři jsou jeden národ, odlišný sice řečí, ale národ, který se již léta přátelsky stýká mezi sebou. Čeští fotbalisté hrají v Pešti, maďarští v největším městě Čech, ve fovarosi Pragaban a Isten hoszta három legnagyob esek ember Nagy Mártonba! Éljen a Kossut, éljen a Csehek. Bůh přivedl tři nejlepší Čechy (totiž nás dle všeho) do Nagy Mártonu, nechť žijí Češi! Sláva Kossutovi!

A přistoupiv k cikánské hudební bandě, zvolal, aby primas zahrál na housle českou národní hymnu. „Rozumíme, velkomožný pane,“ řekli cikáni a spustili: „Jeszcze Polska niezginiela“.

Pak to všechno vstalo a podpírajíce se navzájem, vykřikli rázem: „Edy pohárt sár!“ - „Vrazme do sebe sklenici vína!“

A v tom slavnostním okamžiku, když jsme pili ex, velebně se nesla hospodou naše česká hymna Jeszcze Polska niezginiela. V té chvíli Wágner, ležící pod stolem vedle pana královského notáře, pumpl toho o deset korun. Dodnes jest mi záhadou, jak to provedl, poněvadž neznal ani slovo maďarsky a druhý ani slovo česky. Kubín se vztyčil, a rozohněn vínem, pronesl svoji panenskou politickou řeč česky:

„Slavní magnáti, ctění Maďaři! Velectění přátelé, vidím, že slovutný královský notář leží pod stolem jako ta nejhorší svině z bakoňských lesů, když se válí po žaludech.“

„Éljen,“ zařvali Maďaři.

„A podívejme se,“ pokračoval Kubín, „jak vypadá tady ten vrchní župan stolice. Vždyť ty seš učiněná karikatura, pitomče! Oči máš jako tele, uši jako osel, to jsi pěknej královskej úředník. Co na mě koukáš jako vůl na nový vrata? To se ti to líbí, viď?“

„Éljen,“ vykřikli Maďaři.

„Tak vidíte, vy pitomci, já vám tady nadávám, inu, jste beze všeho hlubšího vzdělání“ - a máchnuv pěstí, zesílil hlas: „Vy darebáci, neumíte ani česky.“

„Éljen, éljen,“ ozvalo se místností, a když se potlesk utišil, povstal jsem a promluvil jsem:

„Éljen Kossut, éljen a haza!“ - Ať žije vlast! Co je vás tady, jste všichni opilí pod obraz boží, a kdyby se vás někdo teď zeptal, co to je sviňobrodská zeleň, tak byste mu to nemohli vysvětlit za živého boha“ (bouřlivý potlesk). „Sviňobrodská zeleň je jed, vy chytráci! Obsahuje v sobě otrušík, tak, teď to víte a dejte nám pokoj. Ten váš Košut také to jistě nevěděl“ - (bouřlivé volání „Éljen a Czehek! Ať žijí Češi!“) - „Tak, teď už toho mám dost, abych se s vámi bavil. Nazdar!“

Pak hráli zas Jeszcze Polska niezginiela a nakonec uvítalo ranní slunce všechny účastníky politické konference pod stoly i na stolech.

A když jsme z Nagy Mártonu odcházeli dál za svým velkým politickým posláním, zastavil nás na chodbě číšník a řekl správnou češtinou: „Já jsem Bohuslav Koudelka z Heřmanova Městce.“ - To byl ten Maďar, který nejvíc tleskal a křičel éljen.