Svědomitý censor Svoboda

 

 
Na cenzora Svobodu to zase přišlo. Ráno ho počala bolet kuří oka a odpůldne počal konfiskovat. Večer pršelo a pršelo i druhý den. A tu, když i příroda hněvala se na české časopisy, cenzora Svobodu nepustila konfiskační horečka, „delirium confiscationicum canonicum“.

Hádal na smysl i zdaleka a ve všem viděl přečiny proti veřejnému pořádku i pokoji, proti bohu, proti všemu, co má patent na cenzorskou tužku.

A když si vzpomněl, že se jmenuje Svoboda, tu teprve horlivě škrtal a škrtal a škrtal.

Škrtal, škrtal, škrtal, škrtal, odplivl si a zase škrtal, škrtal a škrtal a škrtal, škrtal a zas ... Škrtal a škrtal.

Ostatně za to škrtal, škrtal, škrtal a škrtal a zas škrtal béře 6000 K ročního platu. Lidé se živí všemožným způsobem, čestně i nečestně.

Byl to strašlivý zápas s potištěným papírem.

Vybíral slova z celého čísla a konfiskoval je. Bral to napořád. Ale, alébrž, avšak. I to propadlo konfiskaci, poněvadž po „ale“ si člověk může ledacos myslet o slavných úřadech, a „alébrž“ a „avšak“ - to je vyložený delikt proti pokoji a řádu.

Z textové části časopisů přešel i na inzeráty.

Ihned do oka mu padlo: „Kupte si hole! U firmy Tulka!“

„Aha!“ pomyslil si, „znám vás, chlapečkové! Hole, demonstrace!“ A zkonfiskoval inzerát.

Pak zkonfiskoval inzerát srbských losů a inzerát „Česká mouka vítězí“, poněvadž tímto inzerátem popuzuje se proti druhé národnosti.

„Vojáčku! Přijďte dnes na zástěrkovou zábavu ke Kapounům!“ četl inzerát pod českou moukou.

Samo sebou se rozumí, že tento inzerát podlehl konfiskaci, poněvadž šlo o vojsko.

Pak přišel na velký inzerát:

Nejlevnější cihly dodává na stavby

CIHLÁŘSKÁ JEDNOTA,

společnost s ručením obmezeným.

Žádejte ceníky! Adresa telegramů: C. j. s. s r. o.

Co je to C. j. s. s r. o.?

V tomhle něco asi vězí. Skloněn nad inzerátem kombinoval přes půl hodiny, pak vzal papír a psal:

C = cenzor j = je

s = sprostý (nebo surový, sakramentský)

s = sakramentský (nebo sprostý, surový)

r = rabiátní (nebo r... ský)

o = osel (nebo ohava, ohavník, opilec)

„Tak oni též proti mojí osobě?“ dospěl v úvaze. „Já jim dám C. j. s. s r. o.! Já jim ukáži, zač je toho loket!“ Vzal tužku a škrtl celý inzerát Cihlářské jednoty, společnosti s ručením obmezeným = C. j. s. s r. o.

To byl jeho poslední škrt, poněvadž tam časopis končil.

Díval se nyní s hrdostí na dílo svých tužek. Pobil na 3000 slov, zkonfiskoval za tři hodiny 28 časopisů, 5 divadelních kusů, tucet plakátů a 62 kusů oznámení sňatku a 9 školních zpráv.

Spokojeně seděl, obklopen pobitými nepřáteli, když tu strašná myšlenka projela jeho hlavou.

Jisto je, že časopisy budou psát, že to všechno konfiskoval Svoboda.

A tak slovo Svoboda rozběhne se po časopisech a vnikne i do nejvzdálenější chýšky a on to nebude moci zkonfiskovat. Nebude moci zkonfiskovat svobodu!

Bylo to hrozné pomyšlení, srdce mu bušilo úzkostí, v hlavě mu hučelo. A tu pevně rozhodnuv zavolal na sluhu Petráska: „Sie, Petrasek, zde máte pět korun a kupte někde břitvu.“

Za čtvrt hodiny se Petrasek vrátil s pěknou břitvou.

Cenzor Svoboda se zavřel v kanceláři. Když po dvou hodinách nemohli se na něho doklepati, vypáčili dvéře a jejich zrakům naskytlo se strašné divadlo.

Na haldě zkonfiskovaných časopisů válela se hlava, kterou si svědomitý cenzor uřízl břitvou a ležel tam papír, na němž stálo:

„Konfiskuji Svobodu.“

Měl velmi krásný pohřeb na státní útraty.