|
Švejk šel na vojnu se srdcem
veselým. Jednalo se mu o to, aby užil na vojně
nějakou legraci, a podařilo se mu uvést v úžas
celou posádku v Tridentu i s hlavním velitelem.
Švejk byl stále usměvavý, líbezný ve svém
chování, a proto snad byl také stále zavřen.
A když vyšel z vězení, s úsměvem odpovídal na
všechny otázky, s naprostým klidem opět šel se
dát zavřít, spokojen ve svém nitru, že před ním
mají strach všichni důstojníci celé posádky v
Tridentu. Ne strach pro jeho hrubost, naopak
strach z jeho uctivých odpovědí, z jeho uctivého
počínání a laskavých přátelských úsměvů, z nichž
jim bylo úzko.
Přijde inspekce do světnice, usměvavý Švejk sedí
na kavalci a zdvořile zdraví: "Pochválen buď Pán
Ježíš Kristus, poslušně prosím."
Důstojník Walk zaskřípal zuby při pohledu na
upřímný přátelský úsměv Švejkův a byl by mu s
chutí rád opravil na hlavě čepici, aby mu seděla
podle předpisu, ale teplý a vřelý pohled Švejkův
zdržel ho ode všech projevů.
Do světnice vstoupil major Teller. Důstojník
Walk přísně změřil mužstvo stojící u kavalců a
řekl:
"Vy, Švejk, přineste sem kvér!"
Švejk plní svědomitě rozkaz a přináší místo
ručnice tele. Major Teller dívá se vztekle na
líbezné nevinné rysy v tváři Švejkově a spustí:
"Vy nevědět, co je to kvér?"
"Poslušně prosím, nevím." Už ho vedou do
kanceláře. Přínášejí sem ručnici a strkají mu ji
pod nos:
"Co je tohle, jak se to jmenuje?" - "Poslušně
hlásím, že nevím."
"To je kvér!" - "Poslušně hlásím, že tomu
nevěřím." Je zavřen a profous považuje za svou
povínnost říci mu, že je osel. Mužstvo jde na
těžké cvíčení do hor, ale Švejk klidně a
usměvavě sedí za mřížemi.
Poněvadž s ním nemohli nic pořídit, udělali z
něho sluhu jednoročních dobrovolníků, pomáhal
při obědě a při večeři v kasině.
Roznesl příbory, jídla, pivo a víno, skromně
posadil se li dveří, kouřil cigaretu a občas
pronesl:
"Poslušně prosím, páni, že pan důstojník Walk je
hodný pán, až moc hodný pán," a usměvavě
vypouštěl do vzduchu kouř cigarety.
Přišla opět inspekce do kasina a nějaký nový
důstojník měl to neštěstí, že otázal se u dveří
skromně stojícího Švejka, ku které kumpanii
patří.
"Poslušně hlásím, že prosím nevím." -
"Himlsakra, který regiment zde leží?" -
"Poslušně hlásím, že prosím nevím." - "Člověče,
jak se jmenuje město se zdejší posádkou?" -
"Poslušně hlásím, že prosím nevím." - "Tak
člověče, jak jste se sem dostal?"
S líbezným úsměvem, dívaje se mile a neobyčejně
příjemně na důstojníka, pravíl Švejk:
"Poslušně hlásím, že j sem se narodil, pak jsem
chodil do školy. Nato jsem se učil truhlářem a
také vyučil, potom mne přivedli do jedné hospody
a tam jsem se musel svléknout do naha. Pak pro
mne za pár měsíců přišli četníci a odvedli mne
do kasáren. V kasárnách mne prohlídli a řekli:
,Člověče, vy jste se opozdilo tři neděle s
nastoupením vojenské služby, to vás zavřem.'
Optal jsem se jich proč, když jsem nechtěl jít
na vojnu, že ani nevím, co to je voják. Přesto
mne zavřeli, pak mne vsadili do vlaku a vozili
sem tam, až jsme přišli sem. Nikoho jsem se
neptal, co je to za regiment, co za kumpanii, co
za město, abych nikoho neurazil, a hned při
první execírce mne zavřeli, poněvadž jsem si v
řadě zapálil cigaretu, ačkoliv nevím proč. Pak
mne zavírali, kde jsem se objevil, tu že jsem
ztratil bajonet, pak že bych byl málem zastřelil
pana obršta na střelnici, až konečně sloužím
pánům jednoročním dobrovolníkům."
Dětský, jasný pohled vrhl dobrý voják Švejk na
důstojníka, který nevěděl, má-li se smát či
zlobit.
Přiblížil se Štědrý večer. Jednoroční
dobrovolníci vystrojili si v kasině stromeček a
po večeři pan obršt měl dojemnou řeč, že se
Kristus narodil, jak všichni vědí, a že má
radost z pořádných vojáků a že pořádný voják sám
musí mít radost nad sebou ...
A tu v tento slavnostní proslov zapadlo vroucí:
"Bajó! Už je tomu tak!"
Pronesl to se zářící tváří dobrý voják Švejk,
stojící nepozorovaně mezi jednoročními
dobrovolníky.
"Sie Einjahriger," zařval pan obršt, "kdopak to
vykřik?" Z řady jednoročních dobrovolníků
vystoupil Švejk a zadíval se usměvavě na pana
obršta:
"Poslušně hlásím, já tady sloužím pánům
jednoročním dobrovolníkům a mně se moc líbilo,
co ráčili promluvít. Ono jim to šlo tak od
srdce!"
Když v Tridentě svolávaly zvony na půlnoční,
seděl už dobrý voják Švejk přes hodinu v base.
Tentokrát byl zavřen hezky dlouho a pak mu opět
opásali bajonet a přidělili ho k oddělení
strojních pušek.
Bylo velké cvičení na italských hranicích a
dobrý voják Švejk táhl za armádou.
Před výpravou slyšel výklady kadeta: "Myslete
si, že Itálie nám vypověděla válku a že táhneme
na Taliány."
"Dobře, tedy potáhnem!" zvolal Švejk, začež
dostal šest dní.
Po vypršení trestu byl vypraven s třemi jinými
vězni a s jedním kaprálem za svým oddělením
strojních pušek. Zprvu táhli údolím, pak na koni
do hor a tu, jak se dalo čekat, Švejk se ztratil
v hustém lese na italských hranicích.
Prodíral se křovinami, marně pátraje po svých
druzích, až šťastně v plné zbroji překročil
italské hranice.
A tam se dobrý voják Švejk vyznamenal. Oddělení
strojních pušek z Milána konalo právě cvičení na
rakouských hranicích a jeden mezek se strojní
puškou a osmi vojáky dostal se na planinu, po
které se pátravě rozhlížel dobrý voják Švejk.
Italští vojáci v bezpečném klidu zalezli do
houští a spali, mezek se strojní puškou pásl se
vážně a vzdaloval se od svého oddělení, až
přišel k místu, kde Švejk díval se s úsměvem na
nepřítele.
Dobrý voják Švejk vzal mezka za uzdu a s
italskou stroj ni puškou na italském mezku
vrátil se do Rakouska.
Sestupoval z horského úbočí nazpět, odkud
přišel, pak se ještě půl dne s mezkem potloukal
v nějakém lese, až konečně večer spatřil
rakouský tábor.
Stráž ho nechtěla pustit, poněvadž neznal heslo
dne, přiběhl důstojník, a tu Švejk s úsměvem
postavil se do vojenské pozice a zasalutovav
hlásil: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, že jsem
sebral Taliánům mezka se strojní puškou!"
Pak odvezli dobrého vojáka Švejka do garnizóny,
ale my víme, jak vypadá nejnovější model italské
strojní pušky. |
