|
Na vědomí a k provádění všem
politickým pracovníkům interbrigád, politických
oddělení armády, válečných komisariátů a
gubernských organizací strany
A) Mezinárodní situace
1. Přesto, že od počátku Říjnové revoluce
uplynulo již třicet měsíců, zůstalo sovětské
Rusko jedinou bází světové proletářské
komunistické revoluce. Stále sílící revoluční
hnutí v táboře spojenců, úplná porážka Judeniče,
Kolčaka a Denikina, rozkol mezi spojenci samými
- to jsou hlavní příčiny toho, že sovětské Rusko
bude mít nyní zřejmě na chvíli pokoj od občanské
války.
2. Na druhé straně tento krátký oddech předchází
pouze ještě silnějšímu a organizovanějšímu boji
se světovou kontrarevolucí. Je stále zřejmější,
že tento boj - vzhledem k průtahům s revolucí v
západní Evropě - bude probíhat za svrchovaně
nepříznivých podmínek pro Proletariat, jestliže
Proletariat nedokáže této přestávky v boji
všestranně a plně využít.
3. Reakční puč v Berlíně znovu nezvratně dokázal
kolísající části německého dělnictva
neudržitelnost jakéhokoliv kompromisnictví, když
ji postavil před nevyhnutelnou volbu mezi
diktaturou buržoazních generálů a diktaturou
proletářské strany spartakovců. Není ovšem
vyloučeno, že pomalý průběh občanské války na
Západě, kde chybí silná revoluční strana, může
ještě o mnoho měsíců oddálit revoluční řešení;
jakékoliv akce mezinárodních oddílů by tedy byly
předčasné a minuly by se účinkem. Přitom zase
mezinárodní oddíly získají čas, pomohou vnitřně
upevňovat sovětské Rusko a budou se učit
sovětskému revolučnímu budování.
Příslušníci mezinárodních oddílů, jejichž
posvátnou touhou je vypořádat se s vlastní
buržoazií na Západě a nastolit tam diktaturu
proletariátu, projdou tak novou zkouškou
vytrvalosti a trpělivosti.
B) Vnitřní situace
1. Centrum světové revoluce, Rusko, zpustošené
za šest let imperialistickou a občanskou válkou,
musí využít získaného oddechu k rozvinutí
výrobních sil a k organizování dopravy v
nejširším měřítku; všechno ostatní je třeba
tomuto upevnění hospodářství podřídit. K zvýšení
výroby může dojít na základě jednotného
ekonomického plánu a vytvořením nové
komunistické pracovní morálky tím, že masy
pochopí, že budují své vlastní hospodářství, a
dospějí k poznání, že jejich životní úroveň
závisí jedině na jejich pracovní kázni. Splnění
tohoto velkého úkolu se stává naléhavějším právě
teď, kdy sovětské Rusko z hospodářské nutnosti
navazuje obchodní styky s imperialisty a je
vystaveno nebezpečí, že do jeho organizace
výroby bude pronikat zahraniční kapitál.
2. Pevně řízené hospodářství je zároveň nejlepší
zbraní v boji s domácí kontrarevolucí, která se
vždycky snaží těžit ze zmatku a desorganizace.
Kontrarevoluce nachází příznivou půdu zejména v
oblastech, které obsadila Rudá armáda teprve
nedávno, protože zde je ještě soustředěna
uprchlá buržoazie, bělogvardějské důstojnictvo a
různé kontrarevoluční organizace a protože tady
jistá nesehranost mladého sovětského aparátu po
nějakou dobu sama napomáhá šíření
protisovětských nálad hlavně mezi zaostalým a
neuvědomělým rolnictvem.
3. Vnitřní situace sovětského Ruska nesmí být
internacionalistům lhostejná, protože právě ona
je jejich proletářskou baštou. Nestačí, aby
internacionalisté s heslem komunistické práce
pouze rozumově souhlasili, musí jim přejít do
krve a musejí být hotovi je i prakticky
uskutečňovat. A s kontrarevolucí, s tou mají
internacionalisté bohaté zkušenosti jak z
domova, tak ze současného Ruska, ať už jde o
německé a rakousko-uherské důstojníky, nebo o
Červený kříž, kancelář světové kontrarevoluce,
která se maskuje vlastenectvím, nadstranictvím a
milosrdenstvím. Internacionalisté musejí být
ustavičně na stráži, aby kontrarevoluce pod
nějakou „ušlechtilou záminkou nepronikla do
jejich řad, aby ji ničili všude, kde zvedne
hlavu, aby i zde pomohli svým soudruhům - ruským
proletářům.
C) Organizace internacionalistů
1. Politická práce mezi bývalými válečnými
zajatci internacionalisty se nesmí stát pouhou
schůzovní agitací k pozvednutí revolučního
ducha, ale musí být prováděna systematickou
ústní i písemnou propagandou, přednáškami a
hlavně pak besedami v malých skupinách, jejichž
tématem budou jak zásadní programové otázky,
tak, a to především, otázky uvedené v bodě A a
B. Přitom, v souhlase s programem a stanovami
RKS, musí být pečlivě vybíráni nejuvědomělejší
soudruzi, kteří budou organizovat stranické
buňky. Vedle politické přípravy dalším významným
prostředkem k zvýšení uvědomělosti je kulturně
osvětová práce. Avšak jak politická, tak
kulturně osvětová činnost nesmí být v žádném
případě nějakým kázáním k zástupům, ale musí
vycházet z aktivní účasti mas a musí rozvíjet
jejich iniciativu. Pokud jde o komunisty z řad
bývalých válečných zajatců, ať podle možností
pracují v RKS a sovětských úřadech, třeba jen
jako praktikanti.
2. Veškerou politickou práci u jednotek provádí
příslušný aparát podle jednotného plánu
politických oddělení Rudé armády. Politická
oddělení jednotek pracují i v táborech,
pomáhajíce tak zahraničním sekcím při místních
výborech RKS, organizovaných podle pokynů
oblastního výboru RKS, a pokud je někde
nedostatek politických pracovníků, přechodně je
plně nahrazují.
3. Z výše uvedených důvodů (A 3, B 3) nebudou se
zatím internacionalisté formovat do frontových
jednotek s úkolem bojovat na Západě; technicky
vyspělí a disciplinovaní západoevropští
proletáři se stanou jednak vydatnou podporou
pracovní armády, jednak budou tvrdou pěstí v
boji s kontrarevoluci všeho druhu. Tyto dva nové
úkoly musí internacionalisté dobře pochopit. Za
prvé musí vyvinout plánovitou činnost (pod
vedením místních revolučních výborů, sovětů a
výborů bývalých zajatců) a vybrat veškeré
kvalifikované dělníky a specialisty v oboru
průmyslu i dopravy a zařadit tyto síly do místní
výroby i do průmyslových center. Za druhé musí
zformovat oddíly na vnitřní obranu republiky.
Konečně je třeba oddělit od masy
internacionalistů negativní elementy, které se v
době formování Rudé armády pod heslem „na západ“
vetřely do jejích řad.
Revoluční vojenský sovět 5. armády
Politické oddělení 5. armády
Jenisejský guberniální výbor RKS |
