|
Hlavní předností dobrého loveckého psa jest jeho
báječný čich. Všem loveckým psům napomáhá při
slídění dosud nevysvětlitelný, vrozený, tudíž
instinktivní smysl orientační. To mohlo každého
hned napadnouti, když se podíval na Henryho
Hallera, šikovatele v tockém táboře zajatců.
Přiblížil se vždy nenápadně, kde čeští zajatci
hovořili o vlasti, a pak doma "na poště", v malé
zemljance, vytáhl knihu zápisek a zapisoval si,
co kdo řekl. Jeho kniha zápisek měla nápis:
"Poznámky c. k. šikovatele Henry Hallera od 13.
pěš. pluku". Henry Haller, obchodník odněkud z
Prahy, vedl si tu po obchodnicku. Vedl dvojí
účetnictví. V jedné zápisní knížce měl seznam
všech těch, kteří se hlásili do českého vojska,
pečlivě očíslovaný, například 1. Viktor Matyáš,
pluk, atd... a nyní ve své knize: "Poznámky c.
k. šikovatele Henry Hallera", byla věta,
opatřená číslicí, která se vztahovala ke jménu.
Tedy například poznámka "4. Nemáme nic
společného s Rakouskem." Číslice "4." znamenala,
že to řekl řekněme: 4. Viktor Rupert, pluk...
atd., čtvrtý na řadě v jeho seznamu.
A v té chvíli, když byl dobrý lov a hodně toho
pochytil, po skončené práci vylézal ze své
zemljanky a v tom tichu spícího tábora zadíval
se na barák číslo 11, kde bydleli ti
revolucionáři a potichu se zasmál. Má již toho
materiálu. A pak se podíval na západ. Tam za
samarskou, kurskou a celou řadou gubernií leží
Rakousko. A tam až se dovědí, co se zde děje. A
že to objevil a účetnicky uspořádal on, Henry
Haller, c. k. šikovatel od 13. p. pl.
Henry Haller byl výtečný člověk. Jeho žena
udávala v Praze na komisařství různé výroky,
které pronesli u ní její zákazníci, když si šli
koupiti kravatu a punčochy.
Haller sloužil v Přemyšlu, a to u zásobovacího
oddělení. Když se pevnost vzdala, ukradl Haller
12.000 K z plukovní pokladny a šel do zajetí. V
tockém táboře dostal se na poštu, otvíral
zásilky, které pro zajatce docházely, a když
maďarští saniťáci stáhli s mrtvých zajatců boty,
kupoval je ve velkém a pašoval je ven do
městečka. A pak byl také politicky činným, jak
vidíme z jeho poznámek. Zkrátka, znamenitý muž.
Někdy v noci se mu sice zdávalo o provaze a
jednou dokonce, že ho před jeho krámem v
Jindřišské ulici tahali na lucernu, ale když se
probudil, konstatoval, že ještě nevisí.
Byla tichá hvězdnatá noc nad táborem. Řeka
Samarka dole proudila mezi titěrnými rozbořenými
domečky, kde kdysi před lety žili zajatí
japonští důstojníci a Henry Haller šel po čichu.
Již jsem na počátku poznamenal, že hlavní
předností dobrého loveckého psa je báječný čich.
Na břehu řeky pod mazlivými větvemi smutečních
vrb spatřil Haller známou skupinu z baráku č.
11.
Viděl tam svá čísla: 1., 2., 4., 7., 5., 8.,
12., 16., 18.
Byla to jedna z těch nádherných nocí v blízkosti
Asie. Nebe plno hvězd a člověk se cítí tak
svobodným v tom nekonečném prostoru.
Co je proti tomu Rakousko, Mackensen a c. k.
divisijní soudy?
Henry Haller naslouchal. Poslouchal dlouho a
dlouho a pak odešel domů, aby přenesl do svých
poznámek vše, co ještě měl v čerstvé paměti.
2. Pohnutá doba nynější, kdy jde o bytí či
nebytí národa našeho, kdy naše vlast má
ocitnouti se na prahu nové slibné budoucnosti
aneb úplně zmizeti ze seznamu národů, nutí nás
vzíti do ruky pušku a sestřeliti toho
černožlutého orla.
1. Jsou mnozí Čechové, kteří by svou
samostatnost rádi si nechali vybojovat jinými.
4. S těmi se udělá potom krátký proces.
7. Rakousko musí zmizeti a z celého Rakouska
zbude jen stránka v dějepise.
5. Přihlásil jsem se před měsícem do českého
vojska. To je má odpověď na...
1. Rakouskou bestialitu.
12. Ano, když je jednou revoluce, tu nestačí jen
po pověrce v táboře zpívat: "Kde domov můj".
13. To vezmu do ruky pušku s bodákem a půjdu na
Vídeň.
16. A vezmu si na mušku...
"Koho si chtěl vzíti na mušku?" uvažoval Henry
Haller a doplňuje si poznámku: "Císaře pána."
Zdá se mu to býti ale přece jen trochu neuctivé
a proto píše před to ještě: "Jeho Veličenstvo".
*
Do Tocka přijela hraběnka hraběnka Revertera z
Rakouska pod firmou "Červeného kříže", aby
vzbudila u zajatců uhasínající zájem o
rakousko-uherskou monarchii modrými kalhotami,
bluzou a půldruhým rublem. S ní přijel vytáhlý
pán, o kterém mezi romantickými Maďary se
rozšířila pověst, že je to hrabě. Ten pán měl
dlouhé hovory s maďarským zajatým vojenským
lékařem Kákonyim o dvou českých důstojnících,
kteří zůstali v táboře a z nichž jeden přednášel
českým zajatcům o Havlíčkovi.
Henry Haller byl ve svém živlu. Jeho
instinktivní smysl orientační přivedl ho do
cesty hraběnce Reverteře, která chodila po
barácích a všude říkala: "Rakousko na vás
nezapomnělo, císař pán vás dává pozdravovat."
Henry Haller vychrlil na ni řadu připravených
vět. Je to opravdu strašné, co se dnes děje. A
roste to jako lavina. Na štěstí je zde on. Má
materiál. Tam budou míti z toho radost.
Oddychoval těžce, jako lovecký pes, když dožene
zajíce. Zítra, až bude po rozdávání dárků z
Rakouska odjížděti dále, dá jí dva zápisníky.
Čísla v jednom doplňují druhé v seznamu.
"Dobře," řekla hraběnka Revertera významně,
pozorujíc, že se blíží zajatci, "vyřídím v
Rakousku od vás pozdravy."
Henry Haller se spokojeně usmál. Pak druhý den
bylo rozdávání dárků. Maďaři řvali "Éljen" a za
baráky nové kalhoty a bluzu nabízeli
Tatarům-konvojům: "Karaša pan, tri rubla, davaj
pan".
A Henry Haller na cestě ke kanceláři přidružil
se k hraběnce Reverteře a podal jí dva
zápisníky.
Hraběnka s vytáhlým pánem sedla do bryčky a jelo
se k nádraží. Henry Haller dlouho se díval za
nimi, jak mizí za hřbitovem zajatců a jak se
bryčka brodí červeným pískem k městečku. Měl
vyleštěné knoflíky, čerstvě přišitá vyložení
šikovatelská a tak se mu zdálo, že on tu u Asie
chrání zájmy Rakouska.
Když večer přišel do své zemljanky, zapálil si
memfisku, kterou našel v jedné zásilce na
jednoho zajatce, a jeho zrak mimoděk upřel na
stůl. Tam ležel zápisník. Mimovolně po něm sáhl,
otevřel a čte: "Namenverzeichniss".
Počal se třást po celém těle a prohledával kapsy
u bluzy. Sám nevěděl, proč tak činí. Sedl si na
improvisovanou dřevěnou postel a počínalo mu být
jasno. Měl tři zápisníky. V tom chvatu vzal
čistý, dosud neposkvrněný jmény rebelantů, a
druhý s nápisem "Poznámky c. k. šikovatele Henry
Hallera od 13. p. pl." A ten odváží hraběnka
Revertera do Rakouska a seznam rebelantů zůstává
na stole.
Vyskočil a běžel. Vyběhl na kopec nad porážkou a
viděl, jak daleko odtud noční tmou vine se pás
jisker odjíždějícího vlaku širými rovinami k
Samaře.
A slyšel, jak ten vlak, odvážející jeho
poznámky, posměšně hvízdá.
*
Poznámky c. k. šikovatele Henry Hallera od 13.
p. pl. podařilo se hraběnce Reverteře
propašovati přes hranice. Nápadné jen jí bylo,
proč jí dal ještě malý čistý zápisník. Na
patřičných místech v Rakousku byly zase nápadné
ony číslice při jednotlivých projevech c. k.
šikovatele Henry Hallera od 13. p. pl. Dlouho o
tom však neuvažovali a předešle jsem četl v
novinách, zaslaných oklikami z vlasti, že c. k.
šikovateli Henry Hallerovi od 13. p. pl. bylo
skonfiskováno jeho jmění pro zločin velezrady a
zločin proti válečné moci. |
