Každý občan alespoň jednou ve
svém životě snažil se oklamat berní úřad. V
berním úřadě jsou totiž dravci, kteří číhají za
tištěnými haldami formulářů a dotazníků na svou
kořist s vytrvalostí mucholapky, která vypadá
zcela nevinně, ale nakonec ubohou mouchu
spolkne.
Zprvu zahrne vás berní úřad velmi laskavými
dotazy. Dostanete formuláře, kde píšou vám z
úřadu „Vaše Blahorodí“. V takřka úpěnlivé prosbě
vás žádají, abyste byl tak laskav a vyplnil,
kolik máte příjmů, jaké máte jmění, máte-li
domy, chlévy, dobytek, automobily, aeroplány,
balóny, zdali si utíráte nos šátky batistovými
nebo plátěnými. Ptají se, nosí-li váš dědeček v
uších zlaté náušnice a ptají se vůbec na vaše
nejintimnější záležitosti.
Druhý přípis je již horší. Neříkají vám již
„Vaše blahorodí“, nýbrž „Velectěný pane“ a ptají
se, máte-li stodolu. Když i tento přípis
ignorujete, dostanete třetí přípis, kde vás
titulují „Ctěný pane“ a vyhrožují vám pokutami,
v případě nedobytnosti vězením a po čtvrtém
přípise, kde vás titulují jen „stranou“, vás
vedou do kriminálu.
Odpovíte-li, nevěří vám ani jedno slovo, mají v
pochybnosti i prohlášení ubohého metaře, který
ujišťuje, že „následující údaje a vysvětlivky
učinil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“
který ujišťuje, že nemá ani stodolu, ani
velkostatek, ani automobil, ani toho dědečka se
zlatými náušnicemi, napíšou mu jednoduše, „že
zde nejsou okolnosti, které by odůvodňovaly, aby
mu byla berní sazba podle §173 snížena nebo
podle §184 zcela prominuta.“
Tím hůře však pro toho, kdo má nějaké jmění. To
na sobě smutně zkusil zámožný velkoobchodník
Sychrava.
Jednoho dne dostal přípis od berního úřadu, „že
při zkoumání přiznání jeho přiznání k osobní
dani z příjmu na berní rok 1912 vznikly určité
pochybnosti vzhledem ku poměrně nízko přiznanému
příjmu. Odpovídá-li udaný příjem pravdě?“
Nešťastníku napadlo, že může berní úřad oklamati
vypočítáním strašlivých tragédií a nehod
obchodních, kterými jeho příjmy byly domněle
zdecimovány. Nežli napsal na archu papíru první
vysvětlivky, potil se strašlivě, ale pak to šlo
hladce.
Psal: „Slavnému bernímu úřadu v Praze II.
Dovolím si učiniti některá objasnění, aby bylo
zřejmo, že mé příjmy nejsou tak ohromné, nemohu
platit předepsanou mně daň z příjmu, poněvadž:
1. Podnikl jsem velkou cestu pro zábavu po moři
Egejském, kde u jednoho malého ostrůvku
ztroskotala se loď a než jsem mohl zachránit
cenné papíry, loď se potopila a já byl zachráněn
několika námořníky. Slíbil jsem jim odměnu
deseti tisíc korun. Obávaje se, že by peníze ony
přišly do špatných rukou mezi lupiči řeckými,
odjel jsem podruhé, abych statečným námořníkům
odměnu vyplatil a vybral si tentokrát, maje
strach z mořských bouří, cestu vlakem směr:
Praha-Vídeň-Budapešť-Soluň a dolů přes Thesálii.
U zastávky Čebraku byl železniční most vyhozen
do povětří povstaleckou tlupou řeckou a já upadl
do zajetí komitů. Obrali mne nejen o těch deset
tisíc korun, ale odvlékli mne do hor a rodina
moje zaplatila jim výkupné dalších deset tisíc
korun.“
Zamnul si spokojeně ruce a řekl: „Copak bych jim
ještě napsal, aby mi věřili?“
2. Byl jsem oklamán neznámým mně agentem s
budíčky. Domnívaje se, že učiním výborný obchod,
koupil jsem 18.872 budíčků a když jsem je
přijal, shledal jsem, že chybějí v nich kolečka.
Dal jsem za každý 1 K 70 h a protože jsem je jen
s velikou ztrátou prodával, ztratil jsem kolem
9000 K, čili přibližně 9820 K.“
Zamyslil se a řekl pro sebe: „Ten chlap mne
podvedl.“ Pokračuje:
3. Mám velmi četnou rodinu, čítající čtrnáct
kusů. Bydleli jsme v domě velice nezdravém, kde
byl veliký průvan a nosili jsme stále bavlnku v
uších. Nešťastnou náhodou byla nám však místo
obyčejné bavlny prodána bavlna třaskavá - a tu
se stalo, že když na velké zábavní cestě do
Švédska navštívili jsme velkou bibliotéku v
Uppsale - bouchly průvanem dvéře. Účinek byl
strašný! Detonací dveří přivedeni k explozi dva
členové rodiny a to syn Jan a dcera Marie. Kromě
nich vyletěla do povětří celá knihovna a já po
dlouhém smlouvání musil zaplatiti škodu 90.000
K. Převezení obou mrtvol na Olšanské hřbitovy
stálo rovněž hezké peníze, které však nesrážím,
neboť jsem konal jen svoji povinnost.
V jeho očích objevily se slzy. Zvolal: „Ubohé
děti, jak jsou hodné! - na těch jsem se přece
jen dočkal radosti“ a psal dále:
4. Ztratil jsem zlaté hodinky v ceně 100 K.
5. Objednal jsem si z Ceylonu náklad kávy. O
lodi dosud nikdo neví, čímž jsem ztratil 4000 K.
6. Můj účetní nesl do banky peníze, a to 7201 K.
Také se o něm neví...
„A teď si to přečtem,“ řekl spokojeně, „a
spočítáme to!“
Zpočátku klidná jeho tvář brala na sebe čím dál
tím žalostnější výraz a když se dopočítal ztráty
240.000 korun, byl bledý jako mrtvola, dal se do
pláče a vypotácel se ze dveří.
Co dále následovalo, bylo senzační událostí, o
které se mluvilo po celé Praze. Velkoobchodník
Sychrava byl za dvě hodiny nato zatčen, když
žebral u kostela sv. Štěpána. Když ho odváděli,
volal do davu, který provázel zatčeného,
srdcelomně: „Já jsem, pánové, na mizině!“ |