|
Holič pan Špachta je již v plné
práci. Jeho oběť byla důkladně namydlena a pan
Špachta jal se ji vážně holit, při čemž hovořil:
„Tak tedy konečně došlo na Turka. Ta potvora.
Ten Turek, pěkně se roztahoval, až konečně
Talián řekl: Potud až dotud, vašnosti, jen hezky
račte dát hlavu dozadu. My starší vojáci,
vašnosti, to je jen malé škrábnutí, vašnosti,
ten kluk líná zapomněl ten jeden chloupek
namydlit. Tak, vašnosti, jen hlavičku dozadu. My
staří vojáci víme, co to teď válka znamená:
Talián má, vašnosti, ty nejlepší zbraně a Turek
také nebude chtít zůstat pozadu. Jen aby se do
toho nepletlo Srbsko, vašnosti. Ono dnes na
Balkáně všecko to vře, to nic není, vašnosti, to
byla bradavička, ta se musí břitvou seříznout a
už víc nenaroste. Když zas, vašnosti, mocnosti
tomu nepřejí. Ten Balkán, to je horká půda,
najednou to vybuchne, ale ne, vašnosti, to
nebylo do kůže, to byl jen takový malý uher, to
je lepší ho seříznout než vymačkat. A vidíte,
vašnosti, Uhři už snad otevřou hranice a pustí
si do země srbský dobytek. Jen aby Srbové to
nechtěli prodávat turecké armádě. Oni to ale
neudělají, nejlepší je ty Turky vyhladovět, ale
když ono to také dobře nejde, vašnosti, oni
budou za armádou hnát velbloudy. To je můj
rozum, vašnosti, račte dát hlavičku trochu na
stranu, tak, děkuji, vašnosti, na Turka se musí
jít chytře. Turek je mazaný chlap a on teď vydal
Tripolis, ale půjde do vnitrozemí a tam s Araby
začne drobnou válku a budou do toho řezat, ale
kdepak, vašnosti, to není říznutí, to byl takový
štiráček a ten musí pryč, to bude, vašnosti,
těžká válka, taková drobná a bude stát moc krve,
ale, vašnosti, neráčejí si myslet, pysku není
nic, to jen ten kousek oparu se uholil a to je,
věřejí mně, moc dobře. To se asi ráčili leknout
v noci, kdepak dnes aby se člověk nelekal a
jestli vypukne ta všeobecná evropská válka, to
bude teprve oparů a bude to hrozný, vašnosti,
bratr bratra bude mordovat, ale, vašnosti, to
jen břitva sjela, tu krev hned zastavíme, tak už
je všechno zas v pořádku, jó, kdyby to mohly
říct mocnosti, já vskutku, vašnosti, nevím, co
dnes ta břitva dělá, ona jako by chtěla jít na
Turky, je jako rtuť a ostrá. Věřejí mně,
vašnosti, kdybych neměl rodinu, že bych sám šel
na Turka, ne snad tento, že je nevěřící, na to
dnes kašlem, věř si, co chceš, ale že je Turek.
Turek je neřád, podívejte se, vašnosti, na Turky
v Praze, jaký nosí kalhoty, to už je člověku
úzko a když potom místo těch titěrek, co
prodává, má za pasem jeden dlouhý a jeden kratší
nůž a pistol a ještě jednu pistol a handžár a
potká vás a vrazí to všechno do vás, vašnosti,
ale, vašnosti, to je jen malý kousíček kůže
pryč, to už musíme doholit! Ony nejsou s Turky
legrace, každý z nich je jako drak a Talián je
taky divoch, tak pomoz pánbůh, když se to začne
chumelit kolem sebe. To bude pranice, vašnosti,
Ježíšmarjá, vašnosti, hned to zastavíme, zas tam
byl, věřejí mně, jen takový štirák. Musil pryč,
vašnosti, nešlo to jinak, odřízli jsme ho a
slyšeli, vašnosti, že už Turci odřízli Taliánům
u Tripolska cestu po moři? Posílají tam
bašibozuky, to je pěkná hanba, hlavičku na
stranu, vašnosti, teď budem holit pod nosem.
Tak, vašnosti, ani Taliáni nelení a posílají tam
pluk za plukem. Ale Arabové, ti jdou, vašnosti,
společné s Turky, mají jedno náboženství a taky
to rádi začnou řezat a do toho píchat.
Kristepane, vašnosti, snad mně tady neomdlejí!
Josef, postříkají pána a setřou mu krev s nosu -
tak, vašnosti, zas je všechno v pořádku, to
nebyla, vašnosti, špička nosu, to byla jen
bradavička, ráčili mít na nose takovou
bradavičku, snad mateřské znamení, vašnosti a to
musí taky jít pryč. Vždyť to hyzdilo, vašnosti,
jejich obličej. Tak abych nezapomněl, budou mít
ti Taliáni s Turky velkou práci, když se Arabové
vzbouřili proti Vlachům. Arab, vašnosti, je
podle mého rozumu ještě větší potvora, než
Turek, ten uřízne hlavu... Josef, postříkej toho
pána...! Vašnosti, nic to není, jen kus kůže a
to je svrchu. Ta kůže, když se nepoddá, je
neřád, tak jen pryč s ní, vašnosti, já se tam na
mou duši rozběhnu do toho Tripolisu, tak,
vašnosti, Josef, přinesou vodu, tak, vašnosti,
teď jich hezky omyju a přeholím, to musí být,
vašnosti, přeholit se musí, podejte mně, Josef,
tu novou břitvu. Víte, vašnosti, hlavičku hezky
dozadu, kdo by si to byl pomyslil, že zas poteče
krev, ne, vašnosti, to jsem zajel do té staré
rány, já jsem velice opatrný, já nechci, aby
zákazníci se mnou nebyli spokojeni, víte,
vašnosti, ono je to dnes na světě nahnutý. Ať se
člověk podívá, kam chce, všude vidí jen samou
rebelii a krev teče hned... prokristapána,
vašnosti... Josef, vzkřísejí ho, nos je,
vašnosti, celý, to bylo pod nosem, kousíček, ani
za řeč ta nestojí, to by si ti vojáci medili,
teď v té válce, kdyby jen takhle si Turci
počínali, já jsem, vašnosti, celý z toho
spletený. Josef, dají sem obvaz, to, vašnosti,
přejde, sečné rány se brzo hojí, tak, vašnosti,
teď dáme náplast a račte dát hlavičku na stranu,
ať doholíme do čista i na téhle straně. Víte,
vašnosti, člověk je, přece jen krvežíznivý tvor,
to bude sirotků a nářku a pláče až přijdou
zprávy z bojiště. Josef, zabalte to ucho do
papíru... Tak je to v pořádku, vašnosti, měli
jsme o nich strach když jste spadl se židle jako
meteor, hned to bude v pořádku... Zas prý padají
meteory, vašnosti a je vidět novou kometu. To
značí, vašnosti, válku, to je neomylné
starodávné znamení. Tak a teď vašnostu načisto
doholíme pod krkem, ne, vašnosti, to musí být,
jen se neračte hýbat, válka je hrozná věc!
Zejména v takové divoké zemi, jako je Afrika.
Tam, vašnosti, pod krkem to bude hned hotový,
víte, vašnosti, že tam ti divoši zajatcům
podřezávají krky? Chytnou zajatce, vezmou dlouhý
nůž, nasadí mu ho pod krk asi takhle, jen račte
držet, vašnosti, hned to bude, asi tákhle,
vašnosti a šmik a hlava jest dole. Josef,
seberou tu hlavu a dají ji někam stranou...“
Po chvíli: „Ježíšmarjá, vašnosti, co mně to
vyvedli?“
Pan Špachta padá do mdlob. |
