[BEZ NÁZVU]

U Roztok je pěkná álej ...

Zpěv první

U Roztok je pěkná álej
a tou pěknou álejí,
mnozí lide z Velký Prahy,
na vejlety chodějí.
Jeden chudej flašinetář,
hrál tam na svůj flašinet,.....

Nedatovaný, restaurovaný rukopis již není v majetku Ančíka, ale je uložen tam, kde má být: V literárním fondu Jaroslava Haška v Památníku národního písemnictví. Zde jsou také i černobílé fotokopie, které jsou čitelnější než samotný originál. Jedná se o společné, nedokončené dílko Haškovo a Longenovo, dílko skutečně silně pornografické, pojednávající o dvou paničkách, které znásilnily starého flašinetáře.

Přesto je v Haškově práci téma této básně velmi důležité, jak se pokusím dále objasnit.

Text, podle údajného Invaldova svědectví, připravoval Hašek společně s E. A. Longenem na Silvestra roku 1921 pro pobavení společnosti v Invaldově hospodě „U české koruny“ v Lipnici nad Sázavou. Longen se sice ve své knize „Můj přítel Jaroslav Hašek“ o silvestrovských oslavách roku 1921 zmiňuje, ale o tomto pornografickém kupletu mlčí. Vyzývavost textu byla zjevně zapříčiněna silvestrovskou atmosférou a alkoholickým opojením obou autorů.
Originál rukopisu je na přeloženém archu papíru, přibližně formátu A3. Na první stránce, v levé části, je Zpěv první a část Zpěvu druhého. V pravé části je přeškrtnutá, zřejmě starší varianta, kterou zde neuvádím. Na stránce druhé je ve dvou sloupcích dokončení Zpěvu druhého a Zpěv třetí, ze kterého je i tato ukázka:

Zpěv třetí

Den krásný byl a jarní slunce plálo
a kvetly třešně v aleji,

byl všední den a výletníků málo,
se dívat šlo, jak stromy vonějí,
a vonných třešní bílý květ,
se tiše vznášel jako sníh,
na starý sešlý flašinet,
kde klikou točil, kdyţ šel chodec kolem,
a potom opět rychle ztich
a skřivánek nad zeleným polem,
a dědek přemýšlel jak ptáček ten si vrznul
a byl by málem zmrznul
stařeček šedý, vetchý, bílý,
ten dědek známý,
bez pohlavní síly.
Pak opět klid a ztichla alej celá,
svěžestí zavoní vlahá země,
dál padal třešní květ,
ty vločky bílé vznášely se jemně,
na zmlklý dědkův flašinet.
Bezbožný dědek neviděl tu krásu,
v přírodě boží neměl žádný stání,
na starý kolena zas myslel.....

Nač dědek myslel, nechť si čenář doplní sám. Dál to pokračuje v erotickém duchu, ale nelze to zde prezentovat. Dopustil bych se šíření pornografie.

Na třetí stránce je poznámka, ze které je zřejmé, co mělo být obsahem nedokončené básně: Tragedie odehrává se v jedné jámě po vykopaných mohylách skrčenců profesorem Axamitem.

A toto téma o flašinetáři znásilněného v roztocké třešňové aleji dvěma paničkami, Hašek téměř ve stejné době, kdy psal s Longenem tento kuplet, využil a rozvinul v románu Osudy dobrého vojáka Švejka: “Vona je to holt vášeň, ale nejhorší je to, když to přijde na ženský. V Praze II byly před léty dvě vopuštěný paničky, rozvedený, poněvadž to byly coury, nějaká Mourková a Šousková, a ty jednou, když kvetly třešně v aleji u Roztok, chytly tam večer starýho impotentního stoletýho flašinetáře a vodtáhly si ho do roztockýho háje a tam ho znásilnily. Co ty s ním dělaly! To je na Žižkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrčenců a několik jich vybral, a voni si ho, toho flašinetáře, vodtáhly do jedný takový vykopaný mohyly a tam ho dřely a zneužívaly. A profesor Axamit druhej den tam přišel a vidí, že něco leží v mohyle. Zaradoval se, ale von to byl ten utejranej, umučenej flašinetář vod těch rozvedenejch paniček. Kolem něho byly samý nějaký dřívka. Potom ten flašinetář na pátej den umřel, a voni ty potvory byly ještě tak drzý, že mu šly na pohřeb. To už je perverse.“