|
Ufský kupec Ivan Ivanovič neutekl z města s
ostatními měšťáky, nýbrž zůstal na své
pozorovatelně, v krámě, se zcela určitým úmyslem
— aby po příchodu sovětských vojsk šmelil a
provokoval.
To, co Ivana Ivanoviče nejvíce odlišovalo od
ostatních zvířat, byl dar řeči, dar slova.
Ivan Ivanovič uplatňuje tuto vlastnost co
nejbohatěji a zneužívá svobody slova při každé
příležitosti.
Jeho řečnický talent má ohromný význam v celé
Ufě.
Tento dar se netýká toho, co vykládá doma, v
kruhu rodinném, nýbrž toho, co říká jako občan
na veřejných místech, na trhu, v čajovnách, v
kavárnách, u holiče a ve svém krámě.
Pracuje tak, aby si nikdo neuvědomil, že on je
ten provokatér, který rozšiřuje vylhané zprávy,
aby vyvolal paniku nebo získával nové
kontrarevoluční živly a nepřátele sovětské
vlády.
Nikdy neřekne přímo: „Poznal jsem to a to.“
Říká, že „to slyšel“, že „to někde četl“.
Zůstal v Ufě, aby mohl co nejvíce škodit
sovětské vládě. Pracuje pomocí obecenstva.
Zajde na trh a baví se s trhovci jako člověk,
kterého nezajímá nic než zelí, kapusta, mouka,
maso nebo sádlo.
„Hm,“ prohodí prohlížeje si prase, „Bugulmu
dostali bílí zpátky, a proto se nesmí jezdit do
Simbirska.“
Zná psychologii trhovců, temné masy drobné
buržoazie a kulaků, kteří spolknou sebepitomější
zprávu, jen když je aspoň trochu nepříznivá pro
sovětskou vládu.
„Chvála pánu bohu,“ řekne nějaká babka, která
poslouchala a běží domů papouškovat mezi
zaostalými babami idiotské provokace Ivana
Ivanoviče.
Ivan Ivanovič jde k holiči.
„Dneska v noci,“ praví přidušeně, „byl pořádný
mráz.“
Po této nevinné předehře pokračuje:
„To je zajímavé, jak je v takovém mrazu slyšet
kanonádu. Bylo to tak silné, že jsem si hned
pomyslel, že bílí nemůžou být dál než patnáct
verst od města.“
Ivan Ivanovič ví dobře, že v holírně čeká stejný
nepřítel sovětské vlády jako on, kupec Zacharov,
který svým známým určitě řekne: „Naši jsou
patnáct verst od Ufy,“ a pak lhostejně dodá:
„Dneska přivezli spoustu raněných.“
Když Ivan Ivanovič splnil svůj provokatérský
úkol u holiče, ubírá se do kavárny. Ví, že tam
sedí a žvaní bývalí podnikatelé, kterým
vyvlastnili majetek.
Těm přináší velkou novinu: „Dutov dobyl Kazaň u
Moskvy! Petrohrad obsadili spojenci.“
Všichni vědí, že je to blbost, ale přesto na ně
ten pitomý žvást působí velice příjemně.
Ivan Ivanovič chladnokrevně vykládá dál, že
Dutov zatkl Radu lidových komisařů, slyšel to
prý na nádraží.
Všichni zase vědí, že Dutov byl bit u Orenburku,
ale to jim nebrání, aby provokační zprávy
nešířili po městě, mezi nepřáteli sovětské
vlády.
Dneska slyšíte, že byl obsazen Birsk, zítra
Sterlitamak, a nevíte, jestli se máte těm
idiotům smát, nebo vzít revolver a vpálit jim
kulku do hlavy.
To druhé je podle mne nejlepší způsob boje s
provokatéry.
Za Francouzské revoluce provokatéry
negilotinovali, ale věšeli.
Vzhledem k tomu, že provaz je u nás zrušen,
navrhuju všechny ty provokující Ivany Ivanoviče
na místě střílet. |
