|
Fabián Vočko bydlí kdesi na
Vyšehradě. Jeho zaměstnání lze těžko
charakterizovati. Ani to obvyklé biblické
„ptactvo nebeské, kteréž neseje, aniž žne, aniž
do stodol sváží“, se na něj nehodí. Fabián Vočko
se živí poctivěji!
Lépe řečeno: živil poctivěji.
Dnes, upadají-li všechna řemesla, i jeho
živnost, zdá se, pozbývá denně znenáhla své
ceny. Doby, kdy bůh Vyšehradu JUDr. Karel
Černohorský denně se s ním stýkal, jsou pryč,
pustne hostinec Černá hora a kyselí život
všechněch, které on tam pod svými křídly
shromažďoval...
Fabián Vočko je jeden z těch lidí, kteří by
cedili pro Černohorského krev. Snad ani ne tak
pro Černohorského samotného, jako více pro
pověstné čtvrteční „kulichy“, na jeho náklad
pořádané.
Fabián Vočko byl až donedávna zarytým
mladočechem. A nespokojil se jen tím, že se
hlásil ke straně! Agitoval, bil se za ni, pro ni
jedl volební guláše a pil zdarma dávaná piva.
Eh! Nevzpomínat ani! Toť vlastně páně Vočkova
živnost. Když byly volby, sháněl legitimace,
falešně volil, agitoval, strhoval plakáty, jedl
volební guláše, pil volební pivo, kouřil volební
cigára, oslavoval vítězství nebo mírnil smutek
prohry. Z peněz z kampaně nastřádaných (a hodně
jich bývalo, neboť mladočeši dovedou kavalírsky
platit!) žil zase až do příštích voleb. Živnosti
vedlo se znamenitě, neboť v Praze jsou nějaké
volby každý týden skoro. On zúčastnil se všech a
každý krůček si nechal dobře zaplatit. Měl právo
na to, pohlédneme-li na jeho vliv a konexe.
Eh! Nevzpomínat ani! Posledně prodělal volby
Metelkovy. Nechtělo se mu sice do nich z lásky k
Černohorskému, o jehož čistém štítě je až dosud
přesvědčen, ale živnost je živnost: pustil se do
nich.
Dva měsíce byl živ jak hrabě. Zadarmo jedl a
pil, zadarmo jezdil v kočáře a automobilu.
Metelka vyhrál, Vočko nastřádal si z voleb
slušný kapitálek. Každý měl z voleb něco!
Tou dobou lnul Vočko k mladočeské straně celou
duší. Sekretariát strany vedl jej v katastru
červeným inkoustem, což znamená - pro
nezasvěcence podotčeno budiž! - straníka zvláště
nadšeného a bojovného. (Červeným inkoustem
vedena je též slečna Süsová, ve hvězdy pověrčivá
Viková-Kunětická, dr. Tobolka, Fr. Soukup a m.
j.)
Přiblížil se den mladočeského sjezdu, ku
kterému, možno-li věřit Dnu, poslány byly tisíce
pozvání. Jedno z nich dostal rozmilý Fabián
Vočko. Živnost, zmrtvená jaksi poslední dobou,
zdála se oživovati.
Šel tedy na sjezd. Slyšel řeči, mnoho řečí.
Všichni jásali nad výsledkem sjezdu. 826 osob
tam bylo, sama vyšehradská organizace vyslala
jich tam, Fabiána Vočka v to počítaje, 63.
Všichni jásali, jen na dně Vočkova srdce
pobručovalo cosi stále, že něco tomu schází.
Na společný oběd už nečekal.
Sjezd jej zklamal, hanebně zklamal. Co kdo vypil
a snědl, musil si platit sám. Zadarmo nebylo
nic, jen ty řeči. Útěchou zbyla Vočkovi naděje,
že účty se vyrovnávají snad dodatečně.
Přišel První máj, První, První máj mladočeských
sedmnácti dělníků, který letoškem počínaje budou
každoročně slavit s Internacionálou, s
proletariátem celého světa.
Na První máj byl Vočko rovněž pozván. Dostavil
se s přesností, jako jindy dostavoval se na
voličské schůze neb sezení volebních výborů, kde
teklo laciné pivo a zaváněl znamenitý guláš.
Mluvilo se hodně. O moci, o síle, o bohatství
mladočeské strany. O všem možném se mluvilo.
Vočko poslouchal a pil. Vždyť je První máj,
první svátek mladočeského dělnictva, na který
vyšehradská organizace vyslala osm „dělníků“,
pod jeho dozorem.
Promluveny nadšené řeči. Potlesk se ztratil,
zapadl kamsi. Průvod, manifestační průvod
nekonán z té příčiny, že strana pozitivní
politiky nemiluje politiku ulice.
Pak byl rozchod, klidný, nehlučný.
Pivo, guláš, diety nikde. Co to?
To byl druhý nešťastný den Fabiána Vočka.
Útěchou zbyla mu zase naděje, že účty
vyrovnávají se snad dodatečně.
Den. Druhý. Třetí. Týden. Nikde nic. Čekání
zdálo se marným. Neupadl snad Fabián Vočko v
zapomenutí?! Nikdo se nehlásil, aby zaplatil
Vočkovi jeho přítomnost, účast na sjezdu a
Prvním máji, potlesk a volání „Výborně!“ Nemizí
ve vůdčích hlavách úcta k nadšení straníků?
Fabián Vočko šel se informovati k jednomu z
vyšehradských vůdců. Proč že nedostává peníze za
objednané vystoupení.
Krutou zvěst dostal za odpověď. Teď prý strana
už nic neplatí a platit nebude. Počítá prý pouze
s obětavostí a nadšením stoupenců.
Vočko byl zdrcen...
Přišel domů, napsal charakteristickým svým
písmem:
P. T. sekretariátu mladočeské strany v Praze!
Oznamuji, že v případu neobdrženi obvyklých diet
za objednanou přítomnost na sjezdu a na
slavnosti Prvního máje vystoupím ze strany. Dle
připojeného podrobného účtu připadá k mému dobru
67 K 51 h, nejnižší to obnos, který vzhledem k
dnešní konkurenci mohu počítati. Osobní moje
útrata je v to už započtena.
K dalším službám ochotný -
Fabián Vočko
Jak celá záležitost a v čí prospěch vyřízena
bude, těžko předvídati. Faktem však zůstává, že
živnost Fabiána Vočka ztrácí na výnosnosti.
Příznak doby?? |
