|
Profesor Dr. Sahula býval v
mládí silným alkoholikem. Píval až třicet piv
denně. Pak dostal ledvinovou nemoc, rozšíření
žaludku, ztučnění srdce a výsledek toho byl, že
přestal pít pivo, lihoviny, víno a vrhl se na
minerální vody.
Ani tu však neznal míry. Vypil v restauraci
třebas deset lahví kysibelky, která mu začala
tak leptat žaludek, že seznal, jak i tato cesta
bez alkoholu je pochybná.
Přestal proto navštěvovati restaurace a poněvadž
nemohl dlouho usnout do noci, jsa zvyklý na
noční potulování po restauracích, vrhl se na
vědu.
Polykal učenost jako kdysi alkohol, s vervou, s
chutí a v neobyčejně velkých dávkách.
Habilitoval se na universitě a nebylo dlouho
snad do té doby tak známého a na slovo vzatého
psychiatra, jako byl profesor dr. Sahula.
On vynašel několik nových způsobů léčení
ošetřovanců v blázinci. Známý jest přece slavný
systém Sahulův, mající v principu přenášení
duševních chorob z osoby na osobu (přímo). Do
jedné cely např. zavře se duševně zdravý
opatrovník a zuřivý blázen a oba krmí se okénkem
ve zdi. Když pak po třech měsících je vypustí,
tu zjistí se něco překvapujícího. Blázen se
uzdravil, stal se z něho úplně normální člověk a
zato se zbláznil opatrovník. Nechá se tedy v
cele a strčí se k němu jiný zdravý opatrovník.
Nechci vás unavovati, ale podotýkám, že po třech
v měsících ten první už je uzdraven a zato ten
druhý se zbláznil. Přesně tak, jak tomu bylo v
případě prvém a jak to vyžaduje systém prof. dr.
Sahuly.
Známý jest též jeho „systém vzestupný“. Někdo
trpí totiž slavomamem a myslí o sobě například,
že je metař. Ošetřující lékař mu řekne: „Vy se
mýlíte, vy jste přece dozorce nad metaři.“
Dobrá, myslí o sobě, že je dozorce. Za několik
dní řekne lékař k němu: „Vy nejste dozorce, vy
jste rada z městské hospodářské komise.“ Dobrá,
myslí o sobě, že je magistrátní rada z městské
hospodářské komise. Za pár dní mu pak řekne
lékař: „Vy se mýlíte, vy nejste magistrátní rada
z městské hospodářské komise, vy jste sám
starosta města.“ Choromyslný jakmile to uslyší,
počne sebou škubat, začne zuřit a křičí: „Copak
jsem blázen, to bych byl pěkný lump.“ Dá se mu
svěrací kazajka, veronal a on pěkně usne. Když
se probudí, neví o ničem a je uzdraven.
Pak je znám jeho systém „křížového rozčilení“.
Duševně chorý musí se rozčilit nad něčím, co
kdysi hrálo v jeho životě nějakou roli, ale
křížilo jeho zájmy a stálo na opačném pólu jeho
snažení. Systému toho používá se u apatických
bláznů, kde je třeba rozčilení, aby byli
vybaveni z otupělosti. Příklad to lépe vysvětlí.
Ředitele divadla vedou opatrovníci do
přeplněného kinematografu. Ředitele
kinematografu vedou pak opatrovníci do
naplněného divadla na činohru. To je tedy ten
systém křížového rozčilení. Choromyslného
automobilistu posadí na drožku na kozlík a dají
mu do ruky opratě. Drožkáře posadí do automobilu
k řidítku.
Všechny tyto systémy nejsou však ničím proti
tomu, jak profesor dr. Sahula bádal o hnutí
proti alkoholismu. Zprvu pravda leckde pochybí.
Nicméně právě i těmto pokusům sluší vzdáti
patřičnou úctu, neboť byly součástkou jeho
velkého boje proti alkoholismu.
Zprvu totiž vycházel z toho principu, že třeba
alkohol znechutit. Nosíval tedy s sebou malou
lahvičku odporného roztoku kamene pro dávení a
chodíval s ní po kořalnách. Tam hostil všechny
kořaly a potajmu jim kapal svůj roztok do
skleniček. Pili to jako vodu a dokonce ho
odkryli a jeden řekl: „Kápnou mně tam taky
trochu, je po tom větší žízeň.
Tedy kromě toho, že vlastně jim alkohol zchutil,
byl by málem upadl profesor dr. Sahula v boji
proti alkoholismu opět do jeho objetí. Jeden
ilustrovaný časopis přinesl jeho fotografii,
„Profesor - dr. Sahula, známý psychiatr, na
procházce“. Na fotografii vypadá pan profesor
trochu nakřivo. Vracel se totiž z jedné kořalny,
kde si dal po dlouhém půstu opět ponejprv dvě
desetiny kontušovky, neopomenuv kápnouti si do
své skleničky též spravedlivě onoho odporného
roztoku. To bylo však také jeho poslední setkání
s tatíčkem Alkoholem.
Od té doby počal studovat následky alkoholismu,
alkoholismus dědičný, přenosný a jeho důsledky.
Došel k překvapujícím výsledkům. Alkohol působí
dle něho jako radium do dálky. Tak například
není jist fotograf fotografující nějakou opilou
skupinu, že jeho děti nenarodí se blbé.
Jeho kniha „O účincích alkoholismu“ jest pestrou
snůškou zajímavých dokumentů, jak alkohol řádí i
na dálku. Kupříkladu: Osmiletý chlapec jednoho
bednáře spadl do nehotového ještě sudu na pivo.
A když ho vytáhli, měl červený nos. Jeden mnich
zabýval se pěstováním chmele, neboť si zakládal
velký herbář. To však stačilo. Jeden jeho syn
byl zloděj a jedna dcera stala se kuplířkou.
Vážený občan jeden přečetl si plakát „Bay-Rum na
vlasy je nejlepší“ a ožral se tím čtením tak, že
ho nemohli zmoct ani čtyři strážníci. Příkladů
všech je v knize 116.
Co však jest slovo psané proti slovu živému,
obrázek proti skutečně viditelnému předmětu? A
právě tuto výchovnou stránku měl profesor dr.
Sahula na paměti. Přednášky o alkoholismu s
demonstracemi. Podařilo se mu zjistit typický
případ akutního alkoholismu.
Před ním stojí muž s červeným nosem, opuchlých
tváří a třesoucích se rukou. „Vy jste alkoholik,
Bezděko.“
„A jakej,“ odpovídá radostně Bezděka.
„Jste ženat.“
„Někde na Novém Světě,“ odvětí Bezděka, pleta si
pojmy, což jest značkou alkoholika.
Profesor dr. Sahula našel také paní Bezděkovou
skutečně na Novém Světě a předvedl ji
posluchačům ve své přednášce i s jejími pěti
dětmi, ve stáří od jednoho do patnácti let. S
jakým nadšením ukazoval ty potomky alkoholika
Bezděky, o kterém zjistil, že vypil denně až dva
litry slivovice a že snesl padesát šest piv a
pět litrů vína najednou. Typičtí potomkové.
„Podívejte se,“ volal s nadšením, strkaje
kupředu prostředního Bezděku, „jaký to nádherný
blbeček a co tenhle nejmladší, to je dokonalý
idiot.“
„Poslyšte, Bezděková,“ obrátil se na ženu
alkoholikovu, „povězte nám ještě, jak se k vám v
posledních letech choval váš muž.“
„To prosím nevím, pane profesore,“ řekla
Bezděková, „já s ním prosím nežiju už dvacet
let. Líbějí vodpustit, milostpane, týhle děti
mám s jiným.“
Když šel profesor dr. Sahula z přednášky po
náměstí, slyšeli lidé, co šli za ním, jak mlátí
holí vztekle do dlažby a jak si bručí: „Dneska
se ale ožeru.“ |
