[BEZ NÁZVU] |
|
|
V les šel jsem. Jaro zpívalo. Pár navrtaných mladých bříz, z nichž kluci mízu sáli, zde stálo s hlavou skloněnou jak moje ideály. V les šel jsem. Jaro zpívalo. A trávu svěží zdupali, když hledali zde kvítí, já vzpomněl si, že zdupal jsem už leccos ve svém žití. V les šel jsem. Jaro zpívalo. Tak bylo krásně pod stromy, já v dlaně sklonil čelo . . . Les voněl. Jaro zpívalo, mně bylo neveselo . . .
|
|