|
Mluvilo se o různých příšerných
historkách a na celou společnost největší dojem
učinilo vypravování hostinského Vidnavy.
„Bylo to časně ráno onoho dne, ‘kdy otevřel jsem
ponejprv svou novou hospodu ve větším okresním
městě. Jak se člověk těší na prvního hosta,
můžete si pomyslet. Kolem sedmé hodiny dostavil
se také první host, mladý, slušně oděný muž,
který poručil si čtvrtku vína a doutník. Zdál se
být po cestě velice unaven a pravil, že nese
nějaké peníze do spořitelny.
Bavím se s ním a najednou mladý muž zadívá se na
jedno místo, zavře oči, chvíli sedí a najednou
ale spadne se židle. Jaktěživ jsem se v životě
tak nelekl. Počnu ho křísit, on nedýchá, ruce má
studené.
Ježíši, je mrtev! To je pěkný začátek! Jakmile
se to rozhlásí, že první host v mé nové hospodě
umřel, nepáchne sem živá duše!’ Žena byla
energičtější než já a měla v sobě víc obchodního
ducha. ,Odneseni ho zatím do sklepa,’ pravila
klidně, ,a večer ho strčíme do sousedovy
zahrady.’ Vedle totiž byla restaurace mého
konkurenta. Tak jsme také učinili. Netrvalo to
dlouho a objevil se ve dveřích nový host.
Starší pán příjemného zevnějšku, který objednal
si drštkovou polévku a sklenici piva a
rozpovídal se, že má zde schůzku se synem v této
nové restauraci, který nese peníze do
spořitelny. Popsal ho tak důkladně, že jsem
ihned seznal, že ten syn je týž nešťastný první
host, nacházející se tou dobou ve sklepě jako
chladná mrtvola.
Starší pán jevil nepokoj.
,Mám strach, aby se mu nic nestalo,’ řekl, ,aby
ho nepřepadli a neoloupili. Dnes se nesmí věřit
žádnému. Měl peníze ve svrchníku zašité!’ Můžete
si pomyslit, že jsem byl bledý jako stěna.
Jen žena zachovala rozvahu a kamsi odešla.
Vrátila se však bledší a řekla mně tiše, že ve
svrchníku nebožtíka, který jsem uschoval do
komory, je podšívka odpáraná a peníze že jsou
pryč.
Starší pán jevil stále větší nepokoj a dal si
čtvrtku vína, když dopil pivo. Náhle prohlásil,
když se napil vína, že jest mu nevolno, podíval
se do kouta, sklopil oči a položil si hlavu na
stůl.
Pln neblahého tušení zatahal jsem ho za kabát a
ubohý starý pán svalil se jako houska ze židle.
Když jsme ho nemohli vzkřísit, odnesli jsme ho
také do sklepa.
Tak jsme měli ve sklepě už otce se synem. Zamkli
jsme sklep a uvažovali jsme o našem hrozném
neštěstí. Zdálo se nám téměř jisté, že náhoda si
strašně s námi zahrála. Bylo to hrozné
reprezentační otevření hospody.
Po osmé hodině dostavila se starší paní, která
se ptala po svém muži a synovi, neboť prý jí
řekl strážník, že vešli sem. Cekala na ně na
trhu již půl hodiny a má strach, aby se jim nic
nestalo, poněvadž oba nesou peníze do
spořitelny.
Třesoucím hlasem řekl jsem jí, že zde takoví
páni dosud nebyli.
Pravila, že tedy na ně počká ...“
Hostinský Vidnava napil se vína, přejel si rukou
čelo a skácel se se židle . . .
Skonal v mém náručí, aniž by dopověděl, jak
dopadla tato velmi zapletená historie.
Instinktivně chtěli jsme ho odnést také do
sklepa.
Mluvilo se o různých příšerných historkách a na
celou společnost největší dojem učinilo
vypravování hostinského Vidnavy.
„Bylo to časně ráno onoho dne, ‘kdy otevřel jsem
ponejprv svou novou hospodu ve větším okresním
městě. Jak se člověk těší na prvního hosta,
můžete si pomyslet. Kolem sedmé hodiny dostavil
se také první host, mladý, slušně oděný muž,
který poručil si čtvrtku vína a doutník. Zdál se
být po cestě velice unaven a pravil, že nese
nějaké peníze do spořitelny.
Bavím se s ním a najednou mladý muž zadívá se na
jedno místo, zavře oči, chvíli sedí a najednou
ale spadne se židle. Jaktěživ jsem se v životě
tak nelekl. Počnu ho křísit, on nedýchá, ruce má
studené.
Ježíši, je mrtev! To je pěkný začátek! Jakmile
se to rozhlásí, že první host v mé nové hospodě
umřel, nepáchne sem živá duše!’ Žena byla
energičtější než já a měla v sobě víc obchodního
ducha. ,Odneseni ho zatím do sklepa,’ pravila
klidně, ,a večer ho strčíme do sousedovy
zahrady.’ Vedle totiž byla restaurace mého
konkurenta. Tak jsme také učinili. Netrvalo to
dlouho a objevil se ve dveřích nový host.
Starší pán příjemného zevnějšku, který objednal
si drštkovou polévku a sklenici piva a
rozpovídal se, že má zde schůzku se synem v této
nové restauraci, který nese peníze do
spořitelny. Popsal ho tak důkladně, že jsem
ihned seznal, že ten syn je týž nešťastný první
host, nacházející se tou dobou ve sklepě jako
chladná mrtvola.
Starší pán jevil nepokoj.
,Mám strach, aby se mu nic nestalo,’ řekl, ,aby
ho nepřepadli a neoloupili. Dnes se nesmí věřit
žádnému. Měl peníze ve svrchníku zašité!’ Můžete
si pomyslit, že jsem byl bledý jako stěna.
Jen žena zachovala rozvahu a kamsi odešla.
Vrátila se však bledší a řekla mně tiše, že ve
svrchníku nebožtíka, který jsem uschoval do
komory, je podšívka odpáraná a peníze že jsou
pryč.
Starší pán jevil stále větší nepokoj a dal si
čtvrtku vína, když dopil pivo. Náhle prohlásil,
když se napil vína, že jest mu nevolno, podíval
se do kouta, sklopil oči a položil si hlavu na
stůl.
Pln neblahého tušení zatahal jsem ho za kabát a
ubohý starý pán svalil se jako houska ze židle.
Když jsme ho nemohli vzkřísit, odnesli jsme ho
také do sklepa.
Tak jsme měli ve sklepě už otce se synem. Zamkli
jsme sklep a uvažovali jsme o našem hrozném
neštěstí. Zdálo se nám téměř jisté, že náhoda si
strašně s námi zahrála. Bylo to hrozné
reprezentační otevření hospody.
Po osmé hodině dostavila se starší paní, která
se ptala po svém muži a synovi, neboť prý jí
řekl strážník, že vešli sem. Cekala na ně na
trhu již půl hodiny a má strach, aby se jim nic
nestalo, poněvadž oba nesou peníze do
spořitelny.
Třesoucím hlasem řekl jsem jí, že zde takoví
páni dosud nebyli.
Pravila, že tedy na ně počká ...“
Hostinský Vidnava napil se vína, přejel si rukou
čelo a skácel se se židle . . .
Skonal v mém náručí, aniž by dopověděl, jak
dopadla tato velmi zapletená historie.
Instinktivně chtěli jsme ho odnést také do
sklepa. |
