|
Mluvilo se o různých příšerných
historkách a na celou společnost největší dojem
učinilo vypravování hostinského Vidnavy.
„Bylo to časné ráno onoho dne, když jsem
ponejprv otevřel svou novou hospodu ve větším
okresním městě. Jak se člověk těší na prvního
hosta, můžete si pomyslit. Kolem sedmé hodiny se
dostavil také první host, mladý, slušně
ustrojený muž, který si poručil čtvrtku vína a
doutník. Zdál se po cestě velice unaven a
pravil, že nese nějaké peníze do spořitelny.
Bavím se s ním a najednou se mladý muž zadívá na
jedno místo, zavře oči, chvíli sedí a náhle
spadne se židle. Jakživ jsem se v životě tak
nelekl! Počnu ho křísit, ale on nedýchá, ruce má
studené.
Ježíši, je mrtev! To je pěkný začátek! Jakmile
se to rozhlásí, že první host v mé nové hospodě
umřel, nepáchne sem živá noha!
Žena byla energičtější než já a měla v sobě víc
obchodního ducha. „Odneseme ho zatím do sklepa,“
pravila klidně a večer ho strčíme do sousedovy
zahrady.“ Vedle totiž byla restaurace mého
konkurenta.
Tak jsme také učinili. Netrvalo dlouho a ve
dveřích se objevil nový host. Starší pán
příjemného zevnějšku, který si objednal
dršťkovou polévku a sklenici piva a rozpovídal
se, že zde má schůzku se synem, který nese
peníze do spořitelny, právě zde v této, nové
restauraci. Popsal ho tak důkladně, že jsem
ihned seznal, že ten syn je týž nešťastný první
host, uložený tou dobou ve sklepě jako chladná
mrtvola.
Starší pán jevil nepokoj. „Mám strach, aby se
nic nestalo,“ řekl, „aby ho nepřepadli a
neoloupili. Dnes se nesmí věřit žádnému. Měl
peníze ve svrchníku zašité!“
Můžete si pomyslit, že jsem byl bledý jako
stěna...
Jen žena zachovala rozvahu a kamsi odešla.
Vrátila se však bledší a řekla tiše, že v
nebožtíkově svrchníku, který jsem uschoval do
komory, je podšívka odpárána a peníze jsou pryč.
Starší pán jevil stále větší nepokoj a když
dopil pivo, dal si čtvrtku vína. Náhle
prohlásil, když se napil vína, že je mu nevolno,
podíval se do kouta, sklopil oči a položil si
hlavu na stůl.
Pln neblahého tušení zatahal jsem ho za kabát a
ubohý starý pán se svalil jako houba se židle.
Když jsme ho nemohli vzkřísit, odnesli jsme ho
také do sklepa.
Tak jsme měli ve sklepě už otce se synem. Zamkli
jsme sklep a uvažovali jsme o našem hrozném
neštěstí. Zdálo se nám téměř jisté, že náhoda si
s námi strašné zahrála. Bylo to hrozné
representační otevření hospody.
Po osmé hodině se dostavila starší paní, která
se ptala po svém muži a synovi, neboť prý jí
řekl strážník, že vešli sem. Čekala na ně na
trhu již půl hodiny a má strach, aby se jim nic
nestalo, poněvadž oba nesou peníze do
spořitelny.
Třesoucím hlasem jsem jí řekl, že takoví páni
zde dosud nebyli.
Pravila, že na ně počká...“
Hostinský Vidnava se napil vína, přejel si rukou
čelo a skácel se se židle.
Skonal v mém náručí, aniž dopověděl, jak tato
velmi zapletená historka dopadla. Instinktivně
jsme ho chtěli odnést také do sklepa. |
