I
Jeho Excelenci generálnímu
guvernéru Nového jižního Walesu
Port Jackson, dne 24. června
Vaše Excelence ráčila svoliti, aby můj přítel,
pan Broughton, byl přidělen výpravě, která má za
účel odebrati se do O-Wahu. Dlouho bylo mým
nejvroucnějším přáním navštívit ještě jednou
O-Wahu, neboť jen krátký pobyt nedovolil mně
učinit mnohá podivuhodná přírodohistorická
pozorování a dospět k mnohým cenným vývodům.
Dvojnásobně živě obnovuje se nyní toto přání,
abych mohl být po ruce svému příteli, neboť nás
pojí k sobě nejen přátelství, ale též to, že
zvykli jsme si společně spolu pracovat. Prosím
tudíž Vaši Excelenci, aby mně bylo dovoleno
provázet mého přítele Broughtona na výpravě do
O-Wahu.
S výrazem oddané úcty J. Menzies.
II
Odpověď generálního guvernéra
S potěšením konstatoval jsem, jak vy, pánové,
tak přilnuli jste ke vědě, že dá se souditi s
určitostí na velmi cenné výsledky. Z toho důvodu
dovoluji, přestože počet osob na Discoveru jest
úplný a na lodi málo místa, abyste provázel
výpravu do O-Wahu a současně uděluji kapitánu
Blighemu patřičné rozkazy. Podpis generálního
guvernéra. III
J. Menzies panu R. Johnstonovi v
Londýně Na palubě lodi Discovery dne 2.
Července.
Milý příteli! Mohu nyní ve společnosti svého
učeného přítele svému badatelskému zájmu dáti
nové pole k dispozici. Pakli se nemýlím, psal
jsem Ti již, že králi z O-Wahu, jménem Teimotu,
byla slíbena krásná loď, stavěná a vyzbrojená v
Port-Jacksonu. Kapitán Bligh obdržel rozkaz, aby
loď přivezl a nějaký čas se zdržel v O-Wahu, aby
upevnil přátelské styky s králem Teimotu. Oh,
jaký nádherný život mne očekává! Prsa se mně
dmou žádostí a radostí, jak příroda přede mnou
otevře své bohaté poklady. Vidím, že se ironicky
směješ nad mým nadšením, a slyším Tě mluvit: „Nu
ovšem, vrátí se s nějakou přírodní zvláštností v
kapse, ale když se ho zeptám po mravech a
zvycích oněch národů, které viděl, ukáže mně
několik korálových šňůr. Kvůli svým roztočům,
broukům a motýlům zapomene na lidi!“ Vím, že
považuješ to za zvláštní, jak mohu veškeré své
vědecké bádání přenést na hmyz. Říše hmyzu jest
však nejpodivnější a nejtajemnější. Pakli můj
přítel Broughton zabývá se jen říší rostlin a
vyvinutějších zvířat, žiji já mezi
neprozkoumaným hmyzem, mezi těmi bytostmi, které
září v nejkrásnějších duhových barvách a jsou
živými květinami.
Budeš to snad považovati za ztřeštěný sen, ale
nemohu jinak. Zřetelně cítím, že očekává mne v
O-Wahu největší štěstí, nebo nevyhnutelná zkáza.
Tvůj věrný Menzies. IV
Týž opět panu R. Johnstonovi do
Londýna Hanaruru na O-Wahu dne 12. Prosince.
Nikoliv! Nejsem žádný snílek, ale věřím v
předtuchy, které neklamou. Richarde, dnes jsem
nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Slyš mou
zprávu o mém nevyslovitelném nadšení.
Nedaleko Hanaruru, rezidenčního sídla krále
Teimotu, leží rozsáhlý les. Odebral jsem se tam,
když již slunce zapadalo. Měl jsem v úmyslu
chytit velmi vzácného motýla, který po západu
slunce vyletuje. Vzduch byl teplý, naplněný vůní
aromatických květin. Když jsem vstoupil do lesa,
cítil jsem zvláštní sladký stesk. A tu jsem byl
jako neviditelnýma rukama vtažen do křoví, které
ke mně mluvilo svým jemným šepotem a šumem jako
písní lásky. Sotva jsem vstoupil do houštiny, tu
zpozoroval jsem, ó nebesa! Mé štěstí! Na pestrém
koberci skvělých holubích perutí ležela
nejněžnější, nejkrásnější a nejmilovanější
ostrovanka, kterou jsem kdy viděl. Dech se ve
mně zarazil. Neslyšně přiblížil jsem se k
maličké. Zdálo se, že spí. Uchopil jsem ji a
odnesl s sebou. Nejkrásnější skvost ostrova byl
můj. Nazval jsem ji Vlastizasvěcenou, vyzlatil
jsem její malý příbytek, připravil jsem jí lůžko
z pestrých, lesklých holubích per. Zdá se, že
mně rozumí, čím je pro mne... Odpusť, Richarde,
musím se s Tebou rozloučit, neboť chci se
podívat, co dělá mé milované stvoření, má
Vlastizasvěcená. Otvírám její malý příbytek,
leží na svém lůžku a hraje si s pestrým peřím. Ó
Vlastizasvěcená! Žij blaze, Richarde. Tvůj
Menzies. V
Broughton generálnímu guvernéru
Nového jižního Walesu.
Hanaruru, dne 20. prosince
Kapitán Bligh zmínil se již Vaší Excelenci o
naší šťastné jízdě dosti podrobně a zajisté
neopomenul Vám oznámiti, že se stal král Teimotu
naším věrným přítelem. Jest u vytržení nad
bohatým darem Vaší Excelence a opakuje neustále,
abychom vše, co se zdá na O-Wahu užitečným a pro
nás cenným, považovali za svůj majetek. Též na
královnu Kahumanu učinil červený, zlatem
vyšívaný plášť hluboký dojem, takže ztratila
svou předešlou nezřízenou veselost a upadla ve
ztřeštěnost. Časně ráno jde do houštin v lese a
tam provádí různé posunky, přičemž přehazuje tím
neb oním způsobem darovaný plášť na rameno a tak
se cvičí po kolik hodin v nejrůznějších
posuncích a pózách, které pak dává večer k
lepšímu svému královskému dvoru. Přitom jest
stižena zvláštní bezútěšností.
Podařilo se mně přesto již častěji potěšit
naříkající královnu snídaní ze smažených ryb,
které velmi ráda jí, a velkou sklenicí rumu,
který zdá se že tiší její beznadějnost. Podivné
jest, že královna Kahumanu krok za krokem
sleduje našeho Menziese, chce ho objímat a
nazývá ho nejněžnějšími a nejsladšími jmény. Při
této příležitosti musím bohužel oznámit Vaší
Excelenci, že Menzies, o kterém jsem dobře
smýšlel, mně spíše v mém bádání překáží nežli
prospívá. Zdá se, že nechce ani opětovat lásku
královny Kahumanu. Naproti tomu je stižen jinou
bláznivou vášní, která nás podle všeho navždy
rozdvojí.
Dovolím si Vaší Excelenci podat zprávu o
bližších okolnostech tohoto, mne hluboce
zarmucujícího případu a kdyby se Menzies
nepolepšil a pokračoval tak stále, byl bych
nucen obrátiti se na Vaši Excelenci s prosbou,
aby mne chránila před tím člověkem, který
vystupuje náhle proti mně tak nepřátelsky, úplně
zapomínaje na naše staré přátelství.
V hluboké úctě Vaší Excelenci oddaný Broughton.
VI
Broughton píše Menziesovi.
Ptáš se, čím jsi mne urazil? Ty mně nechceš
rozumět? Slyš, křičím Ti do ucha, aby to celý
vzdělaný svět slyšel, jedno jméno, které mluví o
Tvém bídáctví: Vlastizasvěcená! Ano,
Vlastizasvěcenou nazval jsi tu, o kterou jsi mne
oloupil, kterou skrýváš před celým světem, tu,
která byla má, kterou jsem se sladkou pýchou
chtěl nazývat svou! Nezoufám však nad Tebou,
vydej mně ji a já opět přitisknu Tě jako svého
nejvěrnějšího přítele na svá prsa.
VII
Menzies píše Broughtonovi.
Příteli! Ty jsi se prazvláště zbláznil! Tobě že
jsem Vlastizasvěcenou uzmul a Tebe o ni oloupil?
To rozkošné stvoření, které jsem nalezl svobodně
ve volné přírodě, spící na nejkrásnějším koberci
a na které jsem první se láskyplně zahleděl a
kterému jsem dal jméno? Má jest Vlastizasvěcená
a svou ji budu nazývat. Vše, ba i život, dám
radostně za ni. VIII
Broughton Menziesovi.
Nestydatý zloději! Vlastizasvěcená že mně
nenáleží? Že jsi ji našel volnou? Lháři! Nebyl
ten koberec, na kterém spala, mým majetkem?
Nepoznals na první pohled, že ona jedině mně
náleží? Vrať ji, jinak svět zpravím o Tvém
bídáctví. Chceš se chlubit cizím péřím, ale to
se Ti nepodaří. Vrať mně ji, nebo nazvu Tě
veřejně největším darebákem! IX
Menzies Broughtonovi.
Trojnásobný darebáku! Pokud jsem živ, nevzdám se
Vlastizasvěcené. X
Broughton Menziesovi.
Tak se tedy věci mají, darebáku! Dobrá, zítra
mohli bychom tedy náš spor rozhodnout zbraní za
Hanaruru, na úpatí sopky, večer o šesté hodině.
Doufám, ničemo, že budeš mít pistole v pořádku.
XI
Menzies Broughtonovi.
Bídníku a lotře! Dostavím se určitě na udané
místo. Vlastizasvěcená bude svědkyní boje o ni.
XII
Kapitán Bligh generálnímu
guvernérovi Nového jižního Walesu.
Hanaruru, dne 26. prosince.
Konám tímto smutnou povinnost, podávaje Vaší
Excelenci zprávu o strašlivém případu, který nás
oloupil o dva nejcennější muže. Dávno jsem již
pozoroval, že pánové Menzies a Broughton, kteří
dosud žili v nejužším přátelství, na sebe
najednou nevraží. Konečně počali se jeden
druhému pečlivě vyhýbat a vyměnili si mezi sebou
dopisy, jichž výměnu zprostředkoval náš
kormidelník Davis.
Včera zpozoroval Davis, že Broughton nabil své
pistole a spěchal z Hanaruru. Nemohl mne rychle
nalézti. Ihned, jakmile mně sdělil své
podezření, že dle všeho bude se mezi Menziesem a
Braughtonem odbývat souboj, odebral jsem se
rychle s důstojníkem Calnetem a lodním lékařem
Whidby ven z města k pusté planině na úpatí
sopky, neboť tam jsem měl za to, že je
nejvhodnější místo k souboji.
Mé tušení mne nezklamalo. Nežli jsme došli na
místo, uslyšeli jsme výstřel a bezprostředně za
ním druhý. Zrychlili jsme kroky, ale přece
přišli jsme pozdě. Nalezli jsme Menziese a
Broughtona ležet v tratolištích krve na zemi.
Tento měl díru v hlavě, onen v prsou a nejevili
oba známku života. Mezi nimi ležel onen
nešťastný předmět, který mně označil Menzies v
zanechaném psaní jako příčinu nenávisti a
žárlivosti Broughtonovy. V malé, pozlátkem
vylepené krabici nalezl jsem mezi lesklým peřím
malý hmyz, krásně zabarvený, velmi zvláštního
tvaru, který nazval důstojník Davis, zabývající
se také přírodopisem, vší, která však zvláštním
tvarem spodní části těla a noh, jakož i barvou,
liší se značně ode všech dosud známých druhů
hmyzu. Na víčku krabičky stálo jméno:
Vlastizasvěcená.
Menzies nalezl tento vzácný, doposud neznámý
hmyz na zádech krásného holuba, kterého
Broughton zastřelil. Chtěl tento hmyz uvésti do
přírodopisu pod jménem Vlastizasvěcená
(Patriacharé Menzieri). Broughton naproti tomu
tvrdil, že on je prvním nálezcem, neboť hmyz byl
na těle holuba, kterého zastřelil a chtěl si
také objev přivlastnit, hodlaje nazvat tento
nový druh hmyzu jménem královny Kahumanu
Broughteri. Z toho povstal tento trapný spor,
který skončil smrtí obou znamenitých učenců.
Dovolím si Vaší Excelenci při této příležitosti
poukázat na vzácný a zajímavý zjev tohoto nového
hmyzu. Dovolím si tedy upozorniti, ačkoliv
nejsem žádným přírodozpytcem, že hmyz ten,
bedlivě pozorován pod zvětšovacím sklem, má v
sobě něco přitažlivého, zejména krásná lesklá
očka, krásně zabarvený zadeček a jeho pohyby
jsou lehké a svižné. Dovoluji si, Vaše
Excelence, zaslati tento vzácný exemplář
nešťastného hmyzu v bezpečném obalu pro muzeum v
Sydney.
Račte přijmouti, Vaše Excelence, ubezpečení mé
největší úcty -
Váš kapitán Bligh. |
