|
Za
jasných nocí
na jaře v snění
na stezku hledím,
dívám se v dál.
Stezka se kroutí,
točí se, ztrácí,
vychází zase,
musím se smát.
Zdá se mi stále, sebe že vidím
po stezce kráčet před rokem zde.
Vedle mne ona,
kterou jsem míval
někdy snad trochu,
trochu snad rád.
Za jasných nocí na jaře v snění
na stezku hledím, musím se smát. |
