Otevřeně se přiznávám, že mám
styky s policií. Jsem dlouho hledaným
podvodníkem a celé okolí mě považuje za kupce na
odpočinku. V restauraci, kde jsem denním hostem,
velice si mě váží, půjčuji tam občas jednomu
policejnímu komisaři, který kdysi po mně
usilovně pátral, peníze do karet. Chodí tam též
jeden vyšší policejní úředník od politické
policie a my tři, já a ti dva páni od policie,
jsme dobrými přáteli. Stýkáme se každý den a
není mezi námi žádných tajností.
Ale předešle se stalo, že úředník od politické
policie nepřišel na obvyklou partii dardy.
Příštího večera sice přišel, ale pozdě a byl
velice mrzut.
Pravil, že se přišlo na stopu
antimilitaristicko-socialisticko-komunisticko-anarchistickému
spiknutí a že dělali u jednoho člověka domovní
prohlídku.
„Pánové,“ řekl, „věc jest velice vážná.“
Oddechl si a pak se rozhovořil. „Poslední dobou
došel z Vídně na určité úřady pokyn, že v
Lisaboně způsobilo námořnictvo převrat. Pak
přišel druhý pokyn, že námořnictvo chtělo udělat
státní převrat i v Brazilii. Začalo ta s
bombardováním a bylo po pořádku. I přišel třetí
pokyn, aby byl vzat zřetel i na rakousko-uherské
loďstvo, které je chloubou říše a které, jak
pevně doufám, získá nám v dohledné době kolonie
i na jižní točně, jako kdysi získalo Špicberky a
Zemi císaře Františka Josefa u severní točny.
Přivtělení jižní točny však k našemu mocnářství
vyžaduje přísnou disciplinu u námořnictva. Nyní
si však představte, že dole pod Terstem mužstvo
jedné torpedové lodice...“
Naklonil se k nám a šeptem dodal: „Chodilo na
víno k jednomu muži, jehož bratr měl přítele,
který byl sešvagřen s člověkem, jehož sestra
udržovala známost s mladým mužem, bydlícím na
téže chodbě s jedním socialistickým agitátorem.“
Oddechl si a pokračoval: „Není to však nikterak
zapletené, neboť onen mladý muž se jistě stýkal
s oním socialistickým agitátorem, slovo dalo
slovo, řeklo se to, řeklo se ono, jak se právem
domníváme, nakonec sestra onoho mladého muže,
pardon, sestra onoho člověka, vzala si onoho
mladého muže a tím se sešvagřila s přítelem toho
prvního člověka, pardon, chci říci s bratrem
onoho přítele toho prvního člověka.“
„Kam,“ dodal šeptem, „chodili námořníci oné
torpédové lodice na víno.“
„Jak vidíte, politická policie vypátrá všecko.
Prvně zmíněný člověk se stal svatbou sestry
mladého muže se socialistickým agitátorem velmi
blízký celému podvratnému hnutí, neboť přítele,
který měl bratra sešvagřeného s člověkem dříve
vzpomenutým, bydlícím na chodbě, ne tak to není.
Měl sešvagřeného přítele svého bratra, ne tak to
také není. Odpusťte, pánové, je toho příliš
mnoho na mne za celý den! Zítra budu
pokračovat.“
Pak nám podal ruku a rozechvěně odešel.
Příští večer pak pokračoval: „Včera jsem,
pánové, brzo odešel, poněvadž jsem byl velmi
unaven za celý den. Dnes si vám dovolím
vysvětlit další pokračování oné aféry. Zapomněl
jsem vám říci, že onen zatčený výčepník vína měl
sedm synů a jeden z nich si vzal za ženu dceru
jistého pražského domovníka, s kterou se
seznámil ve Vídni. A tato okolnost hraje právě
důležitou roli v celé aféře.
Snacha zatčeného měla v Praze bratrance a u toho
bratrance jsme vykonali překvapující domovní
prohlídku, o které se ještě zmíním. Celá
záležitost se zdá být na pohled velmi
komplikována, ale je strašlivě jednoduchá. Že
šlo o snahu porušit disciplinu u námořnictva
vidno z toho, že v Praze zatčený bratranec
snachy onoho zatčeného obchodníka s vínem se
připravil k životu na moři tím, že udržoval
styky s mužstvem Pražské paroplavební
společnosti. A na tu kombinaci jsem přišel já.
Zjistili jsme, že byl důvěrným přítelem kapitána
parníku, Zbraslav. Toť něco úžasného a
ohromujícího! Jezdíval parníkem až do Davle. A
na co kladu důraz, snažil se podplatit
kormidelníky parníků Chuchle a Bráník, aby mu
vysvětlili zařízení kormidla. Znali ho všichni
topiči a strojníci od Pražské paroplavební
společnosti, kterým platil pivo jedině proto,
aby z nich vylákal návod, jak se řídí parní
stroj u parníků.
A pak, pánové, není to podezřelé na nejvyšší
stupeň, když se vyptával, kolik mužstva bývá na
jednotlivých parnících, jako je Vyšehrad a
podobně? Nepřipravoval se ten člověk k
antimilitaristickým rejdům na moři? K čemu,
prosím vás, chodil též do biografů, když je na
programu: Přehlídka válečného loďstva? A k čemu
by právě takový podezřelý člověk se stal
příbuzným onoho zatčeného obchodníka s vínem,
nebo opačně řečeno, proč by měl onen vinárník z
jihu sedm synů, z nichž jeden si vezme za ženu
právě sestřenici člověka, který na parnících
Pražské paroplavební společnosti se připravuje k
podvratným rejdům na moři?
Muž, který neváhá za litr piva vylákat z
kormidelníků parníku Zbraslav tajemství, jak se
řídí loď nalevo i napravo, co by asi ten muž
dělal na rakouském dreadnoughtu?
Muž ten by jistě obětoval své celé jmění, aby se
dověděl, jak se na příkladu dělá u rakouského
loďstva zpáteční pára. Muž ten však žádného
jmění nemá, ale má přece tolik, že rozdává
doutníky strojníkům malých šroubových parníků na
řece Vltavě a snaží se osvojit si znalost v
malém, jak se parník uvede v chod. A je-li to
torpedoborec či rakouská torpedová lodice nebo
šroubový parníček Přemysl, v principu to zůstane
jedno. Lodní mužstvo svádí z discipliny,
prohlíží šrouby, kormidla, kola a nakonec se učí
plavat.“
Policejní úředník si oddechl a pak pokračoval:
„Toto všechno jsme si dali předem zjistit, než
jsme toho muže zatkli. Dva detektivové ho zatkli
právě, když vstupoval na parník Zbraslav, aby se
dal dopravit do Modřan. Podotýkám, že Modřany
mají podobnou polohu, jako rakouský námořní
přístav Pulje. Seberou ho tedy a dopraví na
policejní ředitelství. Najdou u něho tři dopisy.
On se zaříká, že je nevinen. To mu nepomůže,
přečtou se dopisy. Lotr!
Na oko objednává kuřata, máslo a sušenou
zeleninu. Tvrdí, že nemá žádného příbuzného na
jihu a říká, kde bydlí, že je to v druhém patře,
že tam není visitka na dveřích. A říká to tak
klidně a drze do očí, až hrůza.
Nato ho na oko pustíme domů a já dostanu rozkaz
vykonat u něho časně ráno domovní prohlídku.
Vezmu tedy detektivy s sebou a jdeme. Jdeme
najisto. Číslo to a to, druhé poschodí, žádná
visitka na dveřích. ‚Milostpán není doma,‘ praví
služka. ‚Aha, ptáček uklouzl!‘ Dáme si otevřít
psací stůl, sebereme jeho korespondenci,
prohlížíme kamna, vlezeme pod postele, vyházíme
všechno ze skříní, uděláme z toho balíky a
inspektor Špaček to chce odnést, když vtom se
ptáček vrátil do hnízda.
Inspektor Špaček zatáhne nás za kabát a povídá:
‚Proboha, pánové, my jsme v cizím bytě, to není
on, to je pan soudní rada!‘ My se tedy
omlouváme, že jsme si spletli dveře a vida,
vedle v bytě je ten pravý provinilec!‘“
Policejní úředník si setřel pot s čela a
pokračoval: „A nyní, pánové, vám dokáži, jak je
naše služba těžká. Všechno naše snažení bylo
marné. Zabavili jsme korespondenci a pátrali
dál. A právě dnes přijde z Vídně telegram,
abychom prozatím nechali věc běžet, poněvadž k
tomu zatčenému obchodníku s vínem nemohli chodit
námořníci z torpédovek na víno, neboť to nebyl
žádný obchodník s vínem, nýbrž sluha v obchodě s
karfiolem, od mládí hluchý.
A ten druhý chlap, jehož korespondenci jsme
zabavili, ten s tím neměl mnoho společného,
poněvadž ten vlastní viník, který by to byl
všechno spáchal a který chodil na parníky v
Praze vyzvídat, umřel před deseti lety.“
Policejní úředník se napil, utřel si šátkem ústa
a tím byla vzpoura v rakouském loďstvu
definitivně potlačena. |