|
Dne 1. Května.
Řečnil jsem na táboru lidu v Klobzíně.
Pakoměřícké pivo a studená vepřová s octovým
křenem. Téma: Rovnost, volnost, bratrství. Těžce
raněno pět národních dělníků, dva agrárníci.
Jeden mladočech omylem zabit. Na nádraží pivo
dobrovické. Starostovi zapálen chlívek.
Dne 5. května.
Přednášel jsem opět v Klobzíně v hostinci U
krále Jiřího. Téma: Žlutá mafie. Jednomu
národnímu socialistovi vypíchnuto oko. Po
přednášce volná debata. Znásilněna služka
hostinského. Čin ten lze omluvit následujícími
okolnostmi: 1. Zdařilou přednáškou. 2.
Znásilněná nepatřila do místní organizace
sociálně demokratické. 3. Případ se nestal ve
spolkové místnosti, nýbrž ve sklepě. 4. Pachatel
je z prvních průkopníků sociální demokracie v
městečku.
Večeřel jsem papriku.
Dne 8. května.
Byl jsem pozván na schůzi lidu do Bolehoště.
Slivovice srěmská, magador a višňovka. Program
schůze: O klerikalismu. Odpůldne byl jsem v
kostele za kmotra dcerušce místního sociálně
demokratického předáka. Při přátelské večeři na
počest křtěňátka vyměnili jsme si s kaplanem
klobouky. Opili jsme porodní babičku a
zpoličkovali. Jakživ jsem se tak nenasmál.
Dne 9. května.
Narychlo svolána důvěrná schůze do místního
hostince, poněvadž kaplan mně nechtěl půjčit pět
korun. Téma: O rozpínavosti klerikalismu.
Kostelníkovi zapálen záchod na dvoře. Slivovice
uherská, višňovka, čert a alaš. Tu noc viděl
jsem myši a šváby lézt po podlaze.
Dne 15. května.
Mluvil jsem na táboru lidu v Roklanech O úkolech
sociální demokracie. Raněni dva národní
socialisti a jeden radikální pokrokář. O
uzdravení posledního se pochybuje. Po táboru
průvod městem. Vymáčknuto pět výkladních skříní.
Jeden ze soudruhů pořezán povážlivě sklem z
výkladní tabule hodináře Svatka. Rozlícený dav
zpustošil nato úplně celý krám. Žena hodináře
Svatka udeřena polenem do hlavy. Vůz, kterým
odvážena do nemocnice, převržen, kočí se
zachránil. Koně odvezl místní koňský řezník. Co
tyto řádky píši, hledají naši soudruzi po městě
uprchlého hodináře Svatka. Až ho najdou a
spráskají, pokusím se je utišit.
Dne 17. května.
Řečnil jsem na schůzi lidu v Dobříně. Program:
Proč zavrhujeme terorismus? Pronesl jsem jednu
ze svých nejlepších řečí. Poukázal jsem na
mírný, evoluční postup. Muž, který chtěl něco
proti tomu namítat, k nepoznání zohaven.
Dne 24. května.
Schůze lidu v Tamicích. Téma: Živnostnictvo a
dělnictvo sociálně demokratické. Rozbito 200
sklenic a 150 pivních tácků. Zařízení sálu
rozbito a hostinský odvlečen k rybníku. O osudu
jeho není nic známo. Ostatně byl-li to jeho
osud, nelze se proti tomu bránit. Ve sklepě
nalezeno 10 láhví vína. Vezu je s sebou do
Prahy. Pivo, které se nevypilo, vypuštěno ze
sudů. Bedničku olomouckých syrečků vzal domů
jednatel spolku Rovnost. Ve vlaku jsem znečistil
kupé, abych dokázal, že nedržíme sociální
demokraté s vládou. Stalo se tak na stanici
Křinice. Za úklid zaplatí místní křinická
organizace. Halelujah!
Dne 26. května.
Šel jsem v Praze rozbít národním socialistům
schůzi. Dostal jsem slovo. Tento ničemný trik
národních, nedat se vyprovokovat, bude předmětem
veřejné schůze lidu, svolané na 30. květen do
Libně. Oni mně, na jejich schůzi, dají slovo,
zrovna když jsem předtím vypil tři litry vína.
Zákeřnictví národních socialistů objevilo se v
plném světle a charakterizuje pověstné
záškodnictví žluté organizace. Poněvadž jsem se
nedovedl udržet na nohou, posadili mě dokonce na
židli. Řečnil jsem vsedě a nakonec usnul,
ukolébán jsa ve spánek smíchem zákeřníků.
Probudil jsem se v obecní truhle. Případ dám
našimi poslanci interpelovat. V separaci, když
jsem na pryčně vystřízlivěl, napsal jsem na
stěnu: „Ať žije sociální demokracie!“ Ano!
Hlaste se vždy a všude ku straně i v dobách
perzekuce. Připadal jsem si v té době jako
politický vězeň-mučedník, v ústech měl jsem jako
v jámě na řízky. To dělá to víno. Ráno mne
pustili. Okamžitě odebral jsem se do Práva lidu,
neboť štítil jsem se použít kbelíků v separaci k
vykonání tělesné potřeby. Z vězeňského fondu
bylo mně vyplaceno šest korun.
Dna 30. května.
Konal jsem zdařilou přednášku v Letovicích o
hnutí protialkoholickém. Židenické pivo a
jalovcová. Po přednášce, ve které poukázal jsem
na alkohol jako na hubitele dělnictva, konala se
přátelská zábava. Po půlnoci inscenována umělá
rvačka. Hostinský cení si škodu na tři sta
korun. Noc jsem přespal v příkopě na cestě k
nádraží. Jalovcová byla dle všeho třikrát
destilována. Nikdy jsem nepil tak znamenitě.
Mrský alkohol. Vidívám v noci myši a šváby.
Dne 5. června.
Tábor lidu na Ohradisku. Vyložil jsem program
strany sociálně demokratické. Průběh zdařilý. Po
táboru zapálen statek agrárního předáka. Jeden
národní socialista hozen do ohně. Pivo
žehušické, silné, černé. Opět v noci viděl myši
a šváby.
Dne 7. června.
Nevěřím, že se země točí. Karel Čtvrtý nebyl
sociální demokrat. Myši mně běhají přes cestu.
Výprodej rumu zahájen v obchodě bratří Josů.
Myši, šváby, rusy, žáby.
Dne 8. června.
Kam letíme přes hory a doly? Proč plaveme rumem
jako Rudým mořem? Cheche!
Dne 10. června.
Já, mne, mně, mne, mnou, o mne, ne, tak to není.
Já, o mně, mnou, nás, jejich. Halelujá. Alašové,
rumové! Hora Říp se zelená. Kapusty chodí po
hlavách! Halelujá!
Dne 12. června.
Sedím na bobečku na programu strany. Marx sedí
na okně a povídá: Milý soudruhu! Tisíc myší a
tisíc žab je osm tisíc dvě stě dvacet pět kousků
mýdla od Holoubka po pěti krejcařích. Řekl jsem,
že za krále Holce byla za groš ovce. Kdo říká,
že nebyla? Král Holec byl sociální demokrat. Rum
dochází. Zbyly dvě láhve koňaku. Pastuší tobolka
kvete v máji, halelujáh!
Dne 13. června.
Myši se za noc v bytě úžasně rozmnožily. Kam se
podívám, tam je jich tucet. Mají červená očička.
Svině chrochtá v prádelníku. Cheche!
Dne 14. června.
Die Gegend ist wirklich hier sehr romantisch,
sie ist österreichisch. Halelujá.
Dne 15. června.
Salem alejkum! Učím se turecky. Verhaba kartaš!
Pochodeň slouží k obeznámení kamence s agátem.
Přísahy neplatí do sedmdesátého roku věku svého.
Marx na stěně změnil oči. Bim bam!
Dne 16. června.
Koropetetumunaňunajujuzušmarjájosef! Říkají, že
mě vezou na tábor lidu.
Dne 17. června.
Cheche! To je legrace. Vedle jeden povídá, že je
v blázinci. Cheche! Sedím na bobečku a jedu na
tábor. Vagón má vycpané stěny, cheche!
Dne 18. června.
Několik národních socialistů dalo mně svěrací
kazajku. Ten vedle pořád křičí, že je v
blázinci! Hlupáček, chlupáček!
Dne 19. června.
Obtěžkal jsem. Porodím sociálně demokratického
předáka, poslanecká. Kdo mně dá plínky a
povijan? Halelůja Tobě, Františku, čest a chvála
navěky věkův... |
