CUKR
Obchodník s cukrem Tereba zvýšil
cenu cukru na 1 K za kg. „Příčinu toho sluší
hledati ve velké krizi hospodářské,“ říkal všem,
„podívejte se na bursu, co tam dělají s cukrem.“
Ve skutečnosti však 100 kg cukru ve velkém bylo
zvýšeno jen o 8 haléřů.
Pan Tereba se však rozčiloval: „Tato vleklá
krize hospodářská bude míti ještě své dozvuky,
copak se mám jít pást?“
Aby se nemusel jít pást, zvýšil o dva dny nato
cenu cukru na 1 K 10 h za kilogram.
Pak četl v novinách, že vláda chce snad vydat
ceník, ve kterém dle § 56 živnostenského řádu
ustanoví ceny potravin.
„A pak přijdu zkrátka,“ řekl si pan Tereba,
„musím zachránit, co se dá.“ A přirazil na 1 kg
cukru nových 10 h. Stál už tedy 1 K 20 h.
Pan Tereba byl velkoobchodník s cukrem. Od něho
brali cukr menší kupci a hokynáři.
Tito vrhli se s chtivostí na ceny, a každý aby
vydělal, přirazil nových deset haléřů na kg.
Když to viděl pan Tereba, dobře si to rozvážil a
řekl k sobě: „Já prodávám za 1 K 20 h kg a oni
za 1 K 30 h a je to taková chudá pakáž. Ne,
přítelíčkové, já chci býti také živ, a ne abyste
jen vy všechno zhltli!“ a přirazil hned 20 h na
1 kilogram.
O této věci se rozepsaly noviny. Psalo se o
všeobecné drahotě, o strašně vyšroubovaných
cenách cukru. Pak byla historická reminiscence o
dějinách cukru a stálo tam, že když se začal
cukr vyrábět, že jedna libra stála tři tolary.
„A byly tenkrát menší výdělky,“ řekl si pan
Tereba, ,,a lidi dali rádi za cukr tři tolary za
libru, a teď i kilogram za 1 K 50 h zdá se jim
drahý, já je naučím.“
A napsal křídou na tabuli před krámem 1 kg cukru
za 2 K.
Týž den ho přistihli, že to píše na zeď
vedlejšího domu. Byl rozpálen v obličeji a večer
škrábal uhlem na Národní divadlo: 1 kg cukru za
6 K.
Na radu příbuzných uchýlil se do sanatoria dr.
Šimsy v Krči. Od té doby klesla cena cukru opět
na 80 h za kg. PŘÍPAD
MAGISTRÁTNÍHO PRAKTIKANTA KOLOŠKY
Magistrátní praktikant Kološka
měl 60 korun měsíčně a chodil do jedné rodiny na
obědy. Za oběd platil 50 h. Když nastalo první
zdražení potravin, musel za oběd platit 70 h. Za
týden 80 h, za čtrnáct dní 1 K, za tři neděle 1
K 40 h, za čtyry neděle 2 koruny. Aby mohl se 60
K vyjít, chodil na obědy, když zvýšena byla cena
jednoho na 2,40, jen obden, pak stál za šest
neděl oběd 3 K, pak 4 K a tu chodil na oběd jen
třetí den, konečně stál oběd 5 K a tu chodil jen
čtvrtý den na obědy a spadl se, že vážil jen 28
kg, později jen 22 kg. A to založilo jeho
štěstí. Jeden impresario angažoval ho do svého
panoptika, kde představuje „Člověka vrabce“ a má
gáži 500 korun měsíčně. To mu teď stačí při
nynější drahotě, že jí každý pátý den. Kdyby byl
zůstal u magistrátu, mohl by nyní obědvat teprve
každý 40. den. AGRÁRNÍ IDYLA
V Kozovazech živili si dědečka
Plivance v pastoušce. Dostával od obce brambory,
mléko a mouku.
Když pak nastala všeobecná drahota, šel mu to
agrární starosta Jančů vysvětlit.
„To se ti to, dědku zatracená,“ povídá, „hezky
válí. Takhle brambory žrát, mléko chlastat,
mouku brát zadarmo, to dovedeš. Ale pánbůh se už
na to nemoh koukat. Brambory nejsou, tak je
nedostaneš a přestaneš se cpát, mléko taky ti
nemůžeme dát, poněvadž je ho málo, a tak ti
přejde volizování, a obilí málo sypalo, tak jsme
ti mouku taky škrtli z deputátu, a teď mně
řekni, starej lenochu, co budeš dělat?“
„Poníženě prosím, pantatínku, že se budu muset
jít pást.“
„I ty lumpe, ty by ses chtěl jít pást, trávy je
letos málo, že musíme prodávat dobytek, a ty bys
chtěl ještě ten dobytek vokrádat,“ zvolal
rozčileně starosta a šel zlořečený úmysl dědečka
Plivance rozhlásit po vsi. |
