PRVNÍ SCÉNA
V kanceláři ředitelství
dopravního ústavu.
SEKRETÁŘKA
(přehrabuje spisy)
PÍSAŘKA
(pojídá bonbóny.)
KUMES (vstoupí)
Má úcta. Pan ředitel se dosud nevrátil?
PÍSAŘKA
Vězí asi někde v liftu. Včera uvázl na tři
hodiny s liftem mezi třetím a čtvrtým
patrem, mezi podatelnou a výpravnou.
SEKRETÁŘKA
(posuněk k písařce)
Nebavte se, slečno, a opište si raději
stenografický diktát, abyste to mohla pak
vyklepat na stroji.
(Ke
Kumesovi) Račte
si přát?
KUMES
Mám cosi důležitého projednat s panem ředitelem.
SEKRETÁŘKA
Mohla
bych zvědět, o co běží?
KUMES
To, dovolte, slečno, je nadmíru choulostivé a
důvěrné hehe - -
PÍSAŘKA (k sekretářce)
Máte ráda choulostivé věci?
ŘEDITEL (vstoupí,
zpravodaje si ani nevšimne - k sekretářce)
Slečno sekretářko, dostali jsme znamenitý nos ze
správní rady našeho dopravního ústavu. Měli jsme
již před měsícem dopravit vlečný parník Lanna 8
z karlínského přístavu do Bratislavy, a teprve
dnes jsem si vzpomněl. To je opravdu k
zbláznění. Parník už měl býti před měsícem v
Bratislavi. Už moh dávno tahat vory až do
Cařihradu. Vývozní společnost Orient bombarduje
denně - jak ze spisů se dozvíte - naši správní
radu. (Rozčiluje se.)
Bombarduje oddělení pro zahraniční obchod.
Možná, že ti vrtáci z Orientu nás dají naposledy
do novin - a máme po reputaci. (Vyjede
si na zpravodaje.) A co vy si přejete?
KUMES (polekán)
Dovolte, abych se představil. Já jsem Kumes,
redaktor a zpravodaj nově založeného největšího
a nejrozšířenějšího listu Denní pochodeň. Bylo
mně přikázáno informovati se u vás o poměrech v
dopravním ústavě. Doufám, že mi poskytnete
kratičký interview.
ŘEDITEL
Jsem vám k službám, posadte se, prosím.
KUMES
(vytáhne z kapsy papír
a tužku – sedne)
Račte mně laskavě říct, jaký vlastně je účel
vašeho dopravního ústavu?
ŘEDITEL
To je zcela jednoduché. Dopravovat. Dopravovat
osoby, dopravovat zboží, zkrátka dopravovat
všecko možné ve státním měřítku. Proto je to
dopravní ústav. Chápete to?
KUMES
Já to chápu, ale je mně to dosud nejasné. Prosil
bych o jedno kupříkladu -
ŘEDITEL
Tak kupříkladu, pane redaktore, slyšel jste zde
rozhovor o parníčku Lanna 8. To je malý
vléčný parníček, takový krcálek, rozumíte? Potom
je v Bratislavi vývozní společnost Orient.
Chápete to? Ta vývozní společnost Orient má v
Bratislavi nový obchodní přístav, doky a
skladiště, rozumíte? Má nákladní lodě a ráda by
vyvážela, ale nemá parník, který by tyto lodě
táhl, chápete to? A poněvadž máme všechny
dopravní prostředky v rukách, my jim takový
parníček z karlínského přístavu pošleme,
rozumíte?
KUMES
Rozumím, rozumím, ale dovolte mně -
ŘEDITEL
Já vám to hned vysvětlím. Zde se jedná o
rychlost. O tom se ihned přesvědčíte. Slečno
sekretářko, pište.
(Diktuje.) Kapitánu Struhovi na parniku
Lanna 8. Karlinský přístav. Dopravní ústav dává
vám tímto rozkaz dopravit okamžitě, bezodkladně
a s největší rychlosti z karlínského přístavu
vašemu velitelství svěřený parníček Lanna 8 do
obchodního přístavu exportní společnosti Orient
v Bratislavi. (Ke
Kumesovi.) Tak vidíte, teď se tady na tom
podepíšu, slečna zanese číslo, dá se to do
obálky, pak se to dá sluhovi a už to běží.
Chápete, rozumíte?
(Podpisuje, vrátí slečně, která zanáší číslo a
dává dopis do obálky.)
KUMES
Chápu a rozumím úplně - hm-hm-, ale dovolte, jak
ten parníček dopravíte do Bratislavy?
ŘEDITEL
To je věcí kapitána Struhy. My zde dali jenom
rozkaz, a on ho vyplní. Jak se to udělá, to je
jeho věcí. Přece uznáte, že se nebudu starat o
takovou maličkost, jako je dopravovat parníček z
Karlína do Bratislavy. Kapitán Struha je za to
zodpovědný. Je to jeden z našich nejlepších
kapitánů. Když ještě bylo nebezpečí za války, že
by mohli použíti parníčku k válečným výkonům,
potopil ho i s mužstvem, kde se vlévá Botič do
Vltavy. Chápete jeho pohotovost, duševní rozvahu
a inteligenci?
KUMES
Opravdu, jsem nadšen takovým kapitánem. Dosud
jsem se neseznámil se žádným námořním kapitánem.
ŘEDITEL
Hm, jestli se s ním chcete seznámit a psáti o
něm, bezevšeho navštivte ho prostě na parníčku
Lanna 8 v karlínském přístavu.
KUMES (zapisuje si
adresu)
Jsem vám nesmírně povděčen za vaše obsáhlé
informace. Račte si představit tu senzaci, až
budou čtenáři Denní pochodně číst zprávu
dopravního ústavu, který dopravuje dopravu.
ŘEDITEL
My dopravujeme všechno, všechno. V parlamentě má
prý býti již nějaká předloha, týkající se
dokonce zestátnění našeho ústavu a přeměnění
jeho na zvláštní ministerstvo dopravy, přepravy
a vývozu, takzvané ministerstvo -
KUMES
- špeditérství.
ŘEDITEL
Ano, špeditérství.
KUMES
To nám ještě scházelo.
(Telefon zvoní.)
PÍSAŘKA (chopí se
sluchátka)
Haló, haló. Ano, zde dopravní ústav,
sekretariát. Pane řediteli, prosím k telefonu.
Přeje si s vámi mluviti prezident správní rady.
ŘEDITEL (ke Kumesovi)
Promiňte. (Vezme
sluchátko.) U telefonu, pane prezidente,
ale ano, ano, dobře jsem se dostal domů včera.
Ano, ano, bylo to až příliš veselé. Něco
úředního? Poslouchám, poslouchám. Ihned odpovím
Orientu telegraficky, aby si přestali konečně
stěžovat. Zařídil jsem vše potřebné, aby
parníček už jednou měli v Bratislavi. Snad se
správní rada Orientu nezblázní. Poklona!
(Položí sluchátko, ke
Kumesovi.) Zas intervence stran parníku
Lanna 8. (K
sekretářce.) Pošlete, slečno, ihned tento
telegram: Bratislava, exportní společnost
Orient. Parník Lanna 8 na cestě. Dobu převzetí
oznamte telegraficky. Kapitána Struhu pošlete
obratem zpět. Dopravní ústav.
(Ke Kumesovi
slavnostně.) Vidíte, tak to u nás chodí.
Rychle, přesně a dokonce dokonale. Kdyby ve
všech státních úřadech panoval takový pořádek
jako u nás, mohli bychom si gratulovat.
KUMES (píše)
Kdyby ve všech státních úřadech panoval takový
pořádek jako u nás, mohli bychom si gratulovat.
(Telefon zvoní do
řeči.)
SEKRETÁŘKA
(poslouchala)
Pane řediteli, už nám zase někdo nadává. Pan
Vondrák, obchodník z Čáslavi, že prý už tři
týdny čeká na zboží.
ŘEDITEL
Ať nám vleze na záda. Kde je Praha a kde je
Čáslav!
KUMES
To je dálka, pane řediteli.
 ----OPONA----
DRUHÁ SCÉNA
Hostinec U zlaté lodě.
Ze stropu visí loďka,
hračka.
MIKULÁŠEK (sedí za
stolem opilý)
Pane Rampadada, dejte mně štamprdli.
RAMPA (směje se)
Chacha - pane Mikulášek, to je dneska těžký,
nalejvat na dluh.
MIKULÁŠEK
Ale pane Rampa, proboha jich prosím, jaký řeči
pořád. Zůstal jsem vám někdy něco dlužen, abych
to byl nezaplatil? Už sem chodím deset let, vod
tý doby, co stojíme s parníkem Lanna 8 v
Karlíně. Vožral jsem se někdy tady u vás?
Nevožral. Dostal jsem někdy přes držku? Dostal.
Dělal jsem vám tady někdy vostudu? Nedělal.
Zeptejte se hostů, co jsou tady v lokále. Hosté,
máte někdo něco proti mne? - Žádný protest, no
tak -
RAMPA
Voni dnes zas nějak mluvějí z cesty - jako
obyčejně - chacha.
MIKULÁŠEK
Ale to jsou hlouposti, pane Rampa. Já jsem
uvědomělý člověk. Tak mně ještě tu
štamprdli daji. Tady to je, no, nalejou mně to.
RAMPA
Nemáš-li peněz - do hospody nelez.
MIKULÁŠEK
Jako bych tady neseděl vod rána, vždyť jsem se
tu abonoval - předplatil jsem se a pomaloučku
jsem to propil. (Po
chvíli pro sebe.) Ten vůz se zastavil na
rohu a z něho vystoupila Dobromila Rettigová a
pak jeli dál.
RAMPA
Chacha, už zase mají to delirium tremens? Kdypak
začnou něco dělat?
MIKULÁŠEK
Co mám dělat, když je všecko hotový? Už přes rok
jsme furt v přístavu. Jednou denně zapálím si
pod kotlem a pak to zase nechám vyhasnout. No
jo, kdyby přišel nějakej rozkaz, tak musí bejt v
kotli pára.
KUMES (ostejchavě
vstoupil)
Jsem tady dobře u Zlatý lodě?
RAMPA
Chacha! - Vždyť to mají venku na štítě - jako
vrata.
MIKULÁŠEK (pro sebe)
Odešel za roh a zase se obrátil. Kdyby byl dal
do toho trošku fernajzu, tak by to bylo lepší.
KUMES (tiše a ostýchavě
se směje s Rampou)
Nechodí sem pan kapitán Struha z parníku Lanna
8?
RAMPA
Pan kapitán, jo, jo, každý den tady bejvá, jo,
tady je pan Mikulášek z parníku. Mám nalejt něco
vašnosti?
KUMES
Děkuji, mně postačí úplně lahev sodové vody.
(K Mikuláškovi.)
Dovolite, abych si přisedl? Jsem redaktorem
nejrozšířenějšího listu Denní pochodeň,
zpravodaj Kumes. Prosím, vy račte být z parníku
Lanna 8?
MIKULÁŠEK
Řekněte mu, prosím vás, ať mně něco naleje.
KUMES
Nalejte něco panu Mikuláškovi, dobrou slivovici.
(Důvěrně k
Mikuláškovi.) Tak Mikulášku, copak děláme
(plácá ho po zádech.)
Co dělají plavby? Vanou vám příznivé
větry?
RAMPA
Vo to není nouze, tady pan Mikulášek když se
dožere, tak nám s těma větrama vzbouří celou
hospodu.
KUMES (k Mikuláškovi)
Umíte plovat?
RAMPA (dá slivovici
Mikuláškovi)
Plavat, ten už se naplaval, takhle v kořalce -
chacha -
MIKULÁŠEK
To jsou hlouposti, pane Rampa. Já jsem uznanej
člověk, inteligentní, dvacet pět let jsem na
vodě. Jeli jsme jednou do Tausiga nad Labem
[do
Ústí nad Labem], panečku, to byla plavba.
Vypili jsme tenkrát sud kořalky franzcovky. Vy
pijete vodu?
KUMES
Ne - nesmím. Jsem členem sdružení abstinentů
pana profesora Housky.
RAMPA
Taky byl tady jeden takovej. A taky byl samej
profesor Houska, a tak to vydržel až do půlnoci,
a pak začal chlastat. A nakonec tady vostal spát
vožralej na lavici. Ráno nechal nám tady plakát
proti alkoholu a všecko co sněd a vypil.
MIKULÁŠEK
To je pravda. Já už utratil víc peněz za svýho
života.
KUMES (dívá se na
hodinky)
Ano, ano, tak chodívá sem určitě pan kapitán
Struha -
RAMPA
Jsou bez starosti, on přijde. To je jeden z mých
nejstarších každodenních hostů.
STRUHA (vstoupí. Je
oblečen v ošumělý kapitánský úbor s čepicí bez
port.)
RAMPA
Řeč o vlku a pan Struha za humnama. Tak panu
kapitánovi přineseme jeden pěknej grog -
námořnickej grog.
MIKULÁŠEK (Štouchne do
Kumese)
Tady je starej Struha. - Struho, hledá tě tady
někdo. Tadyhle.
STRUHA (se ohlédne)
Dobře. (K Rampovi.)
Pane Rampa, ať ten grog není zas jen
taková vodička bez rumu jako posledně. Víte
dobře, jak si to přeju; půl litru vína, půl
litru rumu a hodně pepře. Člověk je pořád na tej
vodě.
RAMPA
- jako na vodě - chacha.
(Odejde poručit, aby se
grog uvařil.)
KUMES (vstal a uctivě
se blíží ke Struhovi)
Dovolte, pane kapitáne, buďte ujištěn, že mohu
sám sobě gratulovati, maje příležitost seznámit
se s vámi, pane kapitáne.
STRUHA (ke Kumesovi,
jedva naň pohlédne)
Dobře, dobře. (K
Mikuláškovi.) Máš dost uhlí? Máš lopatky
v pořádku? Máš kotel v pořádku?
MIKULÁŠEK
Tak co se stalo? To se divím - celej rok se mě
nikdo na nic nezeptá - a najednou - jestli mám
kotel v pořádku. Mám. Co bych neměl? Kotel. No
jo, před rokem jsme z něj dali vysekat kámen.
Jo. A vody máme taky dost. Všeho dost - bez
starosti.
KUMES (vytáhl notes a
znamená si rozmluvu.)
STRUHA
A kdy myslíš, že můžeš pod kotlem zatopit a
uvést všechno do pořádku? Máš lodní šroub
namazanej?
MIKULÁŠEK
Já nejsem namazanej - ale jinak mám všecko v
pořádku. Přece mě znáš už leta. Když se něco
řeklo, tak to dycky bylo, nebo nebylo. A teď si
najednou na mě zasedneš.
(Plačky.) Kvůli
nějakejm hloupostem. Dyť je to hloupost.
STRUHA
Vždyť je to hloupost - podívej se.
(Vytahuje psaní.)
Před hodinkou jsem tu volovinu dostal.
(Sedne si k němu a
ukazuje list.) Tady to máš, tu pitominu.
- Zatracený hovada! No přečti si to.
MIKULÁŠEK
Mně to skáče před vočima - co bych čet nějakou
pitominu a hovadinu.
(Pro sebe.) Jednou, když jsme byli támhle
na mostě a potom – a potom to všechno padlo
dolů. Copak už nevstanete?
STRUHA (zatím si četl
znova a rozčílil se zuřivě)
Kruci, ty volové! Dopravit okamžitě, bezodkladně
a s největší rychlostí.
(Přeruší čtení.) Hm -
KUMES (radostně použije
příležitosti, aby vplul do rozmluvy)
S největší rychlostí z karlínského přístavu
vašemu velitelství svěřený parník Lanna 8
dopravit do obchodního přístavu exportní
společnosti Orient v Bratislavi.
STRUHA (vstane)
Vy jste to četl? Vy jste od dopravního ústavu?
(Odplivne.) Tak
řekněte těm pánům, že to dokážu - že to dokážu,
ale v mejch vočích že je to hrozná kravina.
MIKULÁŠEK
No jo - to je všechno hloupost. - Támhle v
Kobylisich zajeli do uzenářskýho krámu s
motocyklem.
RAMPA (nese grog ve
sklenici)
Tak jsem to uvařil, až to hoří - chacha.
KUMES
Pane kapitáne, jsem redaktor Denní pochodně,
zpravodaj Kumes, a mám zjistiti, jak dopravite
parníček Lanna 8 z Prahy do Bratislavy. Zároveň
mám však odevzdati od správní rady našeho listu
Denní pochodeň tento dopis.
STRUHA (k Mikuláškovi)
Čti to!
MIKULÁŠEK
To nečtu, to je anonymní.
STRUHA (ke Kumesovi)
Tak to čtou voni.
KUMES (čte)
Panu kapitánu Struhovi na parníku Lanna 8. Ctěný
pane kapitáne. Posíláme k vám našeho zpravodaje
pana Kumesa, pověřujeme ho prozkoumati poměry
vašeho dopravního ústavu. A poněvadž jde o zájem
celku, prosíme vás, abyste přijal pana redaktora
Kumesa za společníka při dopravě parníku Lanna 8
do Bratislavy. Současně dovolujeme si vám
oznámiti, že veškeré útraty spojené s dopravou
hradí vydavatelstvo našeho časopisu. Pan Kumes
je povinen denně oznamovati nám průběh
dopravy.Žádáme vás zdvořile, aby zprávy pana
Kumesa byly potvrzeny vaším ctěným podpisem. S
veškerou úctou: Správní rada Denní pochodně. P.
S. Přiložen šek na banku Bohemii.
MIKULÁŠEK
Jo - tam dole u nás je domovnice, její muž je
taky v jedný bance.
RAMPA
V Bratislavi, tam jsou holčičky, pozor na ty
holčičky.
STRUHA (ke Kumesovil)
Nedá se nic dělat, jedeme. Rozloučím se jen s
manželkou, vytáhneme kotvy. - Jakáž pomoc.
Mikulášku, zatop pod kotlem, namaž lodní šroub.
Přesně v šest hodin dvacet minut vyplujeme.
KUMES
Račte mně dovolit malou otázku. Velice by mě
předem interesovalo, jak se vlastně dostanete
parníkem z Karlína do Bratislavy?
STRUHA
Po Vltavě, pane redaktore,
(zdůrazňuje) po
Vltavě, vy vole.
MIKULÁŠEK
Jo, po Vltavě, voni vole.
----OPONA----
TŘETÍ SCÉNA
V karlínském přístavě u
parníčku Lanna 8.
Parníček zakotven u
nábřeží, z něhož jde prkno na palubu.
KUMES (chodí po
nábřeží, tj. před parníčkem, na první polovině
jeviště.)
MIKULÁŠEK (po chvíli
vystrčí hlavu na palubě)
Jo, jo, to se do Bratislavy vypotíme. Tak jsem
tam zafajroval pod kotlem,
až se ze mě všecka kořalka vypařila. Jako bych
vod narození pil jen samou
sodovku.
Pane redaktore, mohli by taky dojít pro kořalku,
když už jedou s sebou.
KUMES
Milý příteli - býti topičem je velice zodpovědné
zaměstnání. Což kdybyste se
opil - a sed náhodou na záklopku - pára nemůže
unikat - výbuch, katastrofa. -
- Zohavené mrtvoly.
MIKULÁŠEK
To bychom ovšem byli v glozetu, pane redaktore.
Ale tohleto je takovej krcálek,
že to ani žádnou záklopku nemá. A pak, co bych
si sedal na horkej kotel,
dyť bych si popálil roštěnou. Je tady ale hic,
abych eště přiložil -
KUMES (hledí na
hodinky)
Už aby tady byl pan kapitán, abychom nezmeškali.
MIKULÁŠEK
Vo to nemaj žádnou starost. Když jsme se celej
rok odtud z tohohle místa
ani vo jeden metr nehnuli, tak nám přece nebude
záležet na nějaký tý minutě. -
Hergot! (Dívá se dolů
pod palubu.) Že mně to zas zhaslo? Na mou
duši.
Musím tu vodu vypumpovat. Furt nám sem teče,
furt nám voda leze
až k roštům. Nemají šnuptychl, abych zacpal tu
díru?
KUMES (chodí)
Ježíšmarjá, to je pěknej parník. Já jsem si to
představoval docela jinak.
Musím si poznamenat
(vytáhne notes a píše), že jsem si to
docela jinak
představoval.
STRUHA (Struha a jeho
žena přicházejí; Struha nese velkou knihu, v
každé
kapse láhev kořalky.)
STRUHOVÁ
Řekla jsem ti, že si máš vzít teplý prádlo, a
místo toho jsi si vzal atlas Evropy.
Já jsem z toho celá blbá, kam vlastně jedeš.
STRUHA
Já nevím vlastně, kam mám ject. Řekli mně, jedou
do Bratislavy, tak jedu.
A to mě zas neznáš! Když jsem jel tenkrát před
lety do Mělníka, takys začala
kušnit, a vrátil jsem se živ a zdráv.
(Je podnapilý.)
A nebyl jsem tenkrát
vožralej. Ty si o mně vůbec nic nemysli, já mám
s sebou redaktory - pořádný
lidi, kteří vůbec nic nepijou.
STRUHOVÁ
Mlč, ty mě jen obelháváš, já jsem slabá žena,
jemné stvoření, a ty se mi
vožereš, že tě nakopnu, ty nestydo, až ti urazím
hnáty..
STRUHA
Ale vždyť nic nepiju.
STRUHOVÁ
Mlč! Já tě znám dobře. Před patnácti lety
vodjels do Mělníka a vrátil ses tak
vožralej, že tě ani naše nebožka čuba nemohla
poznat. Ale teď se styď!
Máš děti, máš ženu. Já jsem u tebe ňáká flundra?
STRUHA
To zas prr! O mně si řekni, co chceš, ale mou
ženu neurážej.
STRUHOVÁ
Najednou si vzpomene po roce, že jede do
Bratislavy. Myslíš, že ti to věřím?
Takhle v Selci se bavit s holkama, to dovedeš.
KUMES
Milostivá paní, slyšel jsem určité poznámky, ale
buďte ubezpečena, že se jedná
o ohromné věci. Rukulíbám, milostpaní.
(Políbí jí ruku.)
MIKULÁŠEK (se objevil)
Tak jedem nebo ne?
STRUHA
Jedem! Počkej ještě chvilku, než se rozloučím.
KUMES (jde na palubu.)
MIKULÁŠEK (opět se
vynořil)
Už jsme se o půl hodiny opozdili. Mám přiložit?
STRURA
Přilož!
MIKULÁŠEK
Mně to zhaslo, půjč mi sirky.
STRUHA (se loučí)
Tak sbohem, Mary, v nejbližších dnech se
uvidíme. Do Bratislavy je od Prahy
strašně blízko. (Líbá
ji.) Poslyš, nezapomeneš na jednu věc? Ty
už víš co!
STRUHOVÁ (pláče)
Nevím, já nevím. Tak co víš?
STRUHA
Já to taky nevím.
MIKULÁŠEK
Sbohem. (Zpívá.)
Sbohem nám dává naše krásná otčina...
STRUHA (vstupuje na lod
a křičí dolů)
Neřvi, Mikulášku, vždyť víš, že se loučím se
svou manželkou.
KUMES (volá)
Rukulíbám, milostpaní - račte odpustit.
STRUHOVÁ
Panenko Maria - vy rošťáci, flamendři. -
STRUHA a MIKULÁŠEK
(zpívají)
Vzhůru plavci na palubu...
----OPONA----
ČTVRTÁ SCÉNA
Na parníčku Lanna B.
MIKULÁŠEK (sedí u
komínu. Pije z láhve)
Nepouštěj se bez vesla na moře.
KUMES (píše.)
STRUHA (listuje si
knihu.)
KUMES (diktuje si
telegram)
Redakci Denní pochodně. Referát číslo 1.
Doprava parníku Lanna 8 z Karlína do Bratislavy:
Přesně v sedm hodin dle určitého propracovaného
plánu kapitána Struhy vytáhli jsme kotvy a
dostali se na šírou vodu. Četné obecenstvo
dostavivši se
na nábře ží, aby se rozloučilo s naší výpravou,
propuklo v nepopsatelný jásot za zpěvu státní
hymny! Posádka lodi je ve velmi dobré náladě. Z
osob, přičinivších se o zdar odplutí, dlužno
jmenovati mimo kapitána Struhy topiče Mikuláška,
který svou bodrostí a obezřetelností překonává
všechny obtíže plavby. Parník Lanna 8 patří k
nejstarším parníkům a jest budován přesně podle
modelu parníku Resslova, který se nalézá ve
městském muzeum! Pohoda jest překrásná, úplné
bezvětří, hladina vody mírně zvlněna, bezoblačné
nebe. Magnetická střelka ukazuje na prudké bouře
v nejbližších hodinách.
Náš referent Kumes, který jest nervus rerum
[hlavní věc, hybná páka]
celé výpravy, cítí se úplně svěží. V
příštím referátě přineseme další senzační
podrobnosti o směru dopravy. Naší nejbližší
stanicí -
(přeruší se) - (k
Struhovi). Pane kapitáne, dovolte,
kterápak je naše nejbližší stanice. -
STRUHA
Dyť to právě hledám v atlasu.
(Zoufale listuje.)
Ježíšmarjá - kdepak jsou tady mapy v tom
atlasu?
MIKULÁŠEK
Kam jedeme! Kam jedem! Dolů po Vltavě s proudem.
K Tróji!
KUMES
Děkuji vám. (Píše.)
Naší nejbližší stanicí je starobylý přístav
Trója. Kolik vzpomínek z historie. Paris a
Helena! Již vítá nás roztomilý zámeček ve starém
gotickém slohu - stráně na vinicích, kde lesy
šumí po skalinách - v sadě skví se zjara květ -
zemský ráj to napohled - s veškerou úctou Kumes.
(Přestal psát a podal
list Mikuláškovi.) Tento telegram, pane
Mikulášku,
mně podáte jako pilný telegram na nejbližší
poště. Zde je padesát korun.
MIKULÁŠEK
Takový věci já nerad dělám cizejm lidem. Ale
poněvadž voni nejsou cizej - voni sou náš
člověk, tak vám to k vůli udělám.
KUMES
Ale, pane Mikulášku, račte odpustit – mohu se na
to spolehnout?
MIKULÁŠEK
U mě jedno slovo jako tisíc - u mě je všechno
jistý. Já s nejistejma věcma neměl nikdy vůbec
co dělat! To sou bez starosti - že to dojde.
Došly jiný věci. -
(Podívá se do své láhve.) Hergot, tady to
viděj - už mám zas prázdnou flašku.
STRUHA
Tohle je divnej atlas. - Samý ňáký povídání –
samý kecání a mapa žádná! Co tady má co dělat v
atlasu obrázek svatého Cyrila a Metoděje!
Ježíšmarjá! Dyť je tady taky svatá Ludmila - a
svatý Vavřinec na voleji! Prokristapána - co je
to s tím atlasem? Přece nejsem vožralej - tady
trhaj svatý Kateřině zuby -
MIKULÁŠEK (Sťouchá
Kumesa)
Tady to mají - už ho to chytlo. - Když já měl
taky delirium tremens - tak já místo svatejch
viděl samý policajty, cenzuru – četníky - myši a
ministry -
KUMES (dělá si
poznámku)
Teď si musím udělat pěknou poznámku: Šílenec na
palubě. (K Struhovi.)
Pane kapitáne, račte mně dovolit na
chvilku váš atlas!
STRUHA (podává mu
knihu)
Ani vy tam nic nenajdete.
KUMES (obrátí titulní
list, podívá se na hřbet vazby)
Pane kapitáne, když naši exulanti odebírali se
do ciziny - brali s sebou Bibli králickou - a
vy, pane kapitáne, jste vzal po vzoru našich
předků místo atlasu Životy a utrpení svatých
Páně!
MIKULÁŠEK (vzal mu
knihu, otevřel v polovině a čte opilým hlasem)
A tak svatý Theodosius, ukrutnými pohany jsa na
kůl naražen, zvolal: „To sem rád, velký Bože
Spasiteli!“
----OPONA----
PÁTÁ SCÉNA
Ve zdymadle.
VŠICHNI TŘI (sedí vedle
sebe a kouří z dýmek. Chvíli pauza. Dívají se
melancholicky a odplivují na všechny světové
strany. Takzvané nosni flusy.)
STRUHA (podívá se na
hodinky. Přeruší mlčení)
Schází ještě osm minut a sedíme zde ve zdymadle
čtyřicet osm hodin.
OSTATNÍ (vzdychnou a
odplivnou zuřivě.)
MIKULÁŠEK
Já už odedávna žádným zdymadlům nevěřil. K čemu
ňáky zdejmadla? Darmo nás to zdrželo v plavbě -
OSTATNÍ (odplivnou)
KUMES (dívá se na
hodinky)
Pane kapitáne, vám jdou hodinky špatně -
neschází do čtyřiceti osmi hodin žádná minuta –
naopak - . Jsme zde ve zdymadle čtyřicet osm
hodin patnáct minut.
VANĚK (přichází a nese
lahve a jídlo. Ke Struhovi)
V celejch Libšicích jsem nemoh sehnat koňak. -
Tak jsem šel do Klecan, a tam taky nic. - Tak
jsem vám přines rum z Malejch Klecánek. Potom
vás dává pozdravovat pan přednosta zdymadel, že
to asi dneska ještě nepůjde. - Von ten pacholek
mechanik ještě se nevrátil z posvícení v
Kralupech. Už je tam přes tejden.
(Vystoupil na parník.)
Z těch peněz, co jste mně dali - tak jsem taky
zaplatil poplatek za ten váš pobyt tady ve
zdymadlech, takže vám nenesu nic nazpátek. - Pan
přednosta vám to účtoval podle sazby na nákladní
lodě - a taky vás prosí, abyste se laskavě
podepsali do pamětní knížky.
(Podá jim knížku.)
MIKULÁŠEK
Můžou říct panu přednostovi, že jsme tady byli
docela spokojený. - Máme tady všeho dost, máme
tady co pít - a jíst taky -
(Lekne se.)
Ježíšmarjá. - Aby se mně ta cikánská pečínka
nepřipálila - z toho psa, co k nám v noci vlez
omylem na palubu. Peču si ho dole pod kotlem v
popelu. - A tlustej byl, potvora -
(Zaleze dolů.)
STRUHA
Poslyšte, pane redaktore, napíšou do týdle
knížky panu přednostovi něco na památku. Třebas
ňákej veršíček. Já nerad skládám takový věci.
(Dá Kumesovi knížku.)
KUMES (skládá verše)
Hm – pouhý – dlouhý! Sen - ven! Den! Beze změn -
MIKULÁŠEK (řve zezdola
zoufale.)
Připálil se! Všechno psi sádlo vyteklo do
popela!
KUMES
Hm, hm - Psát příležitostné verše. - To je
maličkost -
(Píše). Jsme v
zdymadlech již třetí den - po pravé straně máme
Klecany, na levém břehu Libšice. Se srdečným
pozdravem posádka parníku Lanna 8.
STRUHA
To jste zveršoval moc pěkně. To je opravdu
pořádná báseň - jedna radost.
VANĚK
Mně by se tady u vás taky líbilo. Jenom se mně
zdá, že je to tady trochu jednotvárný - pořád
jedno a to samý. - Ještě máte štěstí, že vejš po
vodě už nepřijdete na žádný zdymadla. -
MIKULÁŠEK (Vyleze ven.
Utírá si hubu.)
Já dycky říkám, že ze psa je nejlepší ledvina. -
Ostatní se všecko připálilo - a přece ten popel
nebyl tolik žíznivej - ale to dělá ten papír, ve
kterým pečeně byla zabalená. Rozhodně se na to
ten Život a utrpení svatejch Páně nehodí.
Nejlepší jsou noviny. A mně pořád něco říkalo,
nebal toho psa do namočenýho svatýho Augustina -
uškvaří se ti to. (Ke
zřízenci.) Jednou jsem pek kočku v
Národních listech, v zábavnej příloze - ale to
byla pochoutka! Ta se jen rozsypala.
(Podává láhev.)
Tak, abychom se napili!
VANĚK
Mám z toho strach, aby to se mnou nedopadlo zas
jako včera - šel jsem od vás až ve dvanáct hodin
v noci a moje stará racajda mne nechtěla ani
domů pustit. (Napije
se.) A ten kravál! Abych prej si zůstal
spát ve zdejmadle na vratech, když prej se
nemůžu votáď nikdy vypravit.
(Napije se zase.)
Není prej ani jeden den, abych se ve zdejmadle
nevožral. To prej tak vypadá, jako by ve Vltavě
netekla voda, ale samej rum. - No dyť vona to
není taky žádná přijemná služba! Kdyby tady
alespoň člověk něco dělal, ale vono mně to dycky
připadá - jako když si děti stavějí rybníčky.
(Pije.)
STRUHA
To máte pravdu. Mně tydle nový vymoženosti nijak
neimponujou. To mě nehne, co si nějakej inžinýr
vymyslí. Já jsem čet o Panamským průplavu, ale
to byl pěknej škandál - pěkná Panama. Ještě
todle k nám zavádět!
(Pije.)
KUMES (píše).
OSTATNÍ (kouří a
popíjí).
KUMES (diktuje si a
píše).
Redakci Denní pochodni.
Referát číslo 2.
Doprava parníku Lanna 8 z Karlína do Bratislavy.
Jak jsme již čtenářstvo ve svém prvém referátu
seznámili, nejbližší stanicí naší byla Trója,
odkud pokračovali jsme v další plavbě, držíce se
přesně koryta řeky lemované po obou stranách
břehy a četným obyvatelstvem, které s
neobyčejnými sympatiemi sledovalo nás, dokud
jsme nezmizeli na obzoru. Na palubě vše zdrávo.
Nedaleko Kralup proděláváme karanténu
(pomlčka) - už
plných čtyřicet osm hodin. Všichni těšíme se na
pokračování dopravy našeho parníku Lanna 8 do
Bratislavy. Náš referent Kumes, který je stále
nervus rerum celé výpravy, cítí se neobyčejně
svěží. Kapitán Struha.
STRUHA
Ale pane redaktore, prosím jich - jenom nic
špatnýho nebo choulostivýho vo mně. To víte -
bude se to číst u Zlatý lodě - žena se to
náhodou doví, a pak to máme!
KUMES
Nebojte se, pane kapitáne. Naopak. Poslyšte, jak
končím celý referát.
(Píše.)Kapitán Struha jeví po celé cestě
neobyčejnou chladnokrevnost - řídí obratně loď a
jest přitom neobyčejně milým společníkem. -
STRUHA
To tam nepište, prosím - Jakejpak společník. -
Žena by myslila, že chlastám. -
KUMES
Jak je libo. Dobře.
(Píše.) Napíšeme: - a jest přitom
neobyčejně milým pánem. S veškerou úctou -
MIKULÁŠEK (Vyskočí.
Polekaně. Ukazuje kupředu.)
Ježíšmarjá, dyť my jedem - koukejte - někdo
votevřel zdymadlo - koukejte - jak se řítíme. -
VANĚK (Chce skočit na
břeh.)
Tak spánembohem - mějte se hezky.-
STRUHA (chytí ho za šos
a zadrží)
Počkat - počkat - žádný vyskakování na břeh. Já
jsem zodpovědnej za všecky pasažéry. Podívejte
se na tabulku na komíně: Naskakovati a
vyskakovati za jízdy parníku se přísně zapovídá.
ZŘÍZENEC ZDYMADLA VANĚK
Prokristapána - propánaboha - dyť já musím
zavřít vrata, až vyjedete - jinak nám uteče celá
Vltava.
STRUHA
Žádná vzpoura na lodi - jestli nechcete viset na
rahně. Dokud nepřistaneme, pojedete s námi!
Mikulášku, přiložit řádně pod kotel, ať
nahradíme, co jsme ve zdymadle promeškali!
MIKULÁŠEK (Zaleze dolů.
Je slyšet, jak přikládá uhli. Volá vzhůru.)
Ještě lopatku a kotel nám praskne!
----OPONA----
ŠESTÁ SCÉNA
Mělník. Parník Lanna 8
u břehu. Večer.
STRUHA (volá na
Mikuláška, který spouští kotvu)
Dej pozor na provaz, Mikulášku, když spouštíš
kotvu. Pořád ti to říkám. Zas vyvedeš hloupost.
MIKULÁŠEK
A mám rozsvítit světlo na přídi, aby na nás ňáká
loď nenajela?
STRUHA
Rozsvěť zelenou lucernu.
(K Vaňkovi, který seděl
zdrceně na zádi.)Tak, teď můžete se
vrátit domů. A oholte se. Za těch pár dní vám
nějak narostly vousy.
KUMES
Vyřiďte náš uctivý pozdrav milostivé paní.
MIKULÁŠEK
Vona se jistě už žalem utrápila. Myslila jistě,
že jste vožralej někam spad do řeky.
KUMES (podává Vaňkovi
cigaretu)
Zapalte si na cestu!
VANĚK (nevezme si)
Copak mně pomůže cigareta. - Já nešťastnej
člověk - (Vyleze na
břeh.)Jestlipak trefím domů? -
Spánembohem. - Vy jste mně dali!
(Vrávoravým krokem námořníka sklesle odchází ze
scény.)
MIKULÁŠEK
Byl to hodnej člověk - takovej trpělivej - jenom
jednou v noci předevčirem jsem ho přistihl, že
plače.
KUMES
Abych mohl doplniti svůj referát – musíme - pane
kapitáne, nějak vypátrat, kde se nalézáme.
STRUHA
To nejste sám, který je na to zvědav. I mne to
zajímá. -
MIKULÁŠEK (řve s rukama
u úst na břeh)
Haló - Pomoc! Haló - Patrol!
(Vidí ženu z Mělníka,
která se blíží.)Jak se to tady jmenuje,
mladá paní?
ŽENA Z MĚLNÍKA (Stará.
V ruce má modlitby a růženec.)
Nedělají si ze mě blázny - usmrkanej kluku.
Nejsem žádná mladá paní. - Mně už je přes
sedmdesát roků. Jdu z nešporů – z božího
kostelíčka - až támhle od Kokořína - a lecjací
obejdové, světoběžníci, bratránkové budou
člověka po cestě zdržovat. Kde prej sou? Jako
kdyby před sebou neviděli Mělník.
STRUHA
Nezlobte se, babičko. - Já tu byl jednou před
deseti roky. - Taky mně to bylo nějak povědomé
místo - ale to víte -
KUMES
A dovolte mně otázku, stará paní, jak jste
poznala, že je to zde Mělník?
ŽENA Z MĚLNÍKA
Já jsem se zde narodila, ty můj blbej synáčku.
KUMES
To si musím poznamenat. A dovolte mně ještě
jednu otázku. - Je to ostrov, ten Mělník - nebo
co to je? Poněvadž tamhle je nějaké rameno,
které vypadá jako nějaká řeka.
ŽENA Z MĚLNÍKA
To je Labe - ty moje hovado.
STRUHA (odplivne si)
Labe! Jakýpak Labe! Vltava je to! Zas tady tomu
dali náký jiný jméno – ty křupani.
KUMES
Tak je to přece pravda. - Nedávno jsem četl v
Časopise československých turistů, že u Mělníka
vlévá se Labe do Vltavy. Při nejbližší
příležitosti budu o tom telegrafovati své
redakci.
ŽENA Z MĚLNÍKA
Chceš ještě něco vědět, ty telecí hlavičko?
MIKULÁŠEK
Nám to úplně stačí, zlatá paní.
STRUHA
Nevíte, babičko, když už jsme se tak pěkně
rozpovídali - jak daleko je odtud do Bratislavy?
ŽENA Z MĚLNÍKA
Malá hodinka, ale pěšinkama přes háječek je to
malá třičtvrtěhodinka. Tak spánembohem - já už
musím jít. - Vy blázni! Blázni byli, kordy měli
- hadrama se zabíjeli. -
(Křižuje se.) Pánbů s námi a zlé pryč.
(Odejde.)
KUMES
Jak v prostém venkovském lidu jsou skryty pravé
poklady lidových rčení a pořekadel. Musím si to
poznamenat.
(Píše si u svítilny.)Můj
blbej synáčku - ty moje hovado - ty telecí
hlavičko -
(Několik kamenů zalétne
na parník.)
MIKULÁŠEK
Ta stará matička nás kamenuje!
(Křičí.) Jestli
na tebe vylezu, ty babská čarodějnice!
STRUHA (k Mikuláškovi)
Vyhoď ty kameny do vody, aby se nám loď
nenaklonila. (Stmívá se
kvapem.)
KUMES
V těchto šířkách slunce náramně rychle zapadá.
Už ani dobře nevidím na psaní - a nový referát
zas nebude hotov! A já všechny dojmy zapomenu.
Buďte tak laskav, pane kapitáne, připomeňte mně
ráno - že v těchto šířkách slunce náramně rychle
zapadá.
STRUHA (k Mikuláškovi)
Připomeň mu to, Mikulášku - já bych to do
rána taky zapomněl.
MIKULÁŠEK
Ale jo - já si udělám uzel na kapesníku.
(Ke Kumesovi.)
Prosím vás - půjčte mně šnuptychl! -
KUMES
Jestli se rozhlédneme, pánové - tu vidíme před
sebou jasně celou přírodu a krásu neznámých
krajů - v jejichž centru se nalézáme. Mimoděk
povznášíme své mysli k tvůrci všehomíru, a proto
navrhuji - abychom si zazpívali - Přijde jaro -
přijde.
VŠICHNI (zpívají.)
----OPONA----
SEDMÁ SCÉNA
Děčín. Parník Lanna 8 -
zakotven u pobřeží.
Ukazatel: (Zamazáno) Do
Děčína -Nach Tetschen!
MIKULÁŠEK
(leží na zádech a
chrápe).
STRUHA a KUMES
(Klečí nad ním a zavádí mu umělé dýchání.Po
chvíli odpočívají a utírají si pot.Hej
rup - hej rup!
(Křičí při zavádění.)
STRUHA
To je neštěstí. Ten má smůlu. Před třema dnima
ho pošleme do Děčína s telegramama -a za tři dny
nám ho přinesou v takovém stavu. A ještě nám
nadávali, že se s ním dřeli přes celý město - z
České besedy až sem. -
KUMES
Z toho je vidět, že je tam silná česká menšina!
Já bych navrhoval, abychom ho křísili dál.
STRUHA
Já myslím, abychom si zas chvíli odpočinuli.
Vždyť přece dýchá. To nám namluvili, hned
abychom zaváděli s ním umělý dýchání - a
podívejte se, jak chrápe! Umělý dýchání se přece
zavádí -
KUMES
Jen u utopenců.
STRUHA
To máte pravdu, pane redaktore. Jednou vytáhli
ňákýho pána slušně oděnýho z Vltavy - měl už nos
a oči užraný od raků a ryb. Zavolali policejního
lékaře - a ten nařídil hned umělý dýchání. Tak
mu utrhli obě ruce - jak byl chudák celej
zetlelej. -
(Dívá se na Mikuláška.)
Ten chrápe - jako
když pilou řeže!
KUMES
Já bych myslil, abychom ho snad obrátili na
břicho!
OBA (ho
převracejí na břicho.)
MIKULÁŠEK
(vypouští větry - prdí silně v různých
modulacích)
-
STRUHA
Pozdrav pánbů - - Už přichází k životu. -
KUMES
Já bych myslil, pane kapitáne, abychom ho zase
obrátili. -
STRUHA
Dobrá. Obrátíme ho.
(Obrátí ho společně.)
Mikulášku,
to jsme my!
MIKULÁŠEK
(otevře oči).
STRUHA
Poznáváš nás? Copak se to s tebou stalo,
chudáku? Vždyť jseš v cizině - pamatuj se!
MIKULÁŠEK
(slabým hlasem)
Dejte mně napít!
KUMES
A co vám máme dát napít, pane Mikulášku?
MIKULÁŠEK
Co blb – blb – blbnou - voni blb – blb - blbej –
(Usne znovu a
chrápe.)
STRUHA
Nic naplat - musíme zas zavésti umělé dýchání -.
MIKULÁŠEK
(posadí se)
Kde to sem?
STRUHA
Pořád ještě v Děčíně. - Jakpak jsme mohli bez
tebe vodject - když si se nám na tři dni
ztratil. -
KUMES
No - uklidněte se, pane Mikulášku, vždyť
takového dobrého a svědomitého topiče bychom
nenašli.
MIKULÁŠEK
Tak já jsem si taky po ty celý tři dni na nic
jinýho nemyslel - jestli ko-kotel pod vo-vohněm
nevyhasl - (Dá
se do pláče.)
Dyž já jsem takovej
nešťastnej - celej život samý takový
pronásledování. Vo co uhodím, tak samý zklamání.
Dejte mně trošíčku rumu. -
STRUHA
Napí se, Mikulášku, napí! Napí, kamaráde. -
Každej má svůj osud!
KUMES
Proto jsem také nedávno četl v Národní politice
od pana profesora Stanislava Nikolau, že Turci
jsou fatalisté.
MIKULÁŠEK
(škytá)
Neblbnou nahlas, pane redaktore. Kdybyste
věděli, lidičky, co jsem já všechno zkusil - tak
byste si nedělali ze mne legraci.
(Pokouší se zpívat.)
Mě už nemá
žádnej rád - ani ten můj kamarád...
STRUHA
Tak uz kuš. - Všichni si tě vážíme. Dyť jsme
krajani v cizině!
MIKULÁŠEK
No jo - dyť mne sem vodnesli docela cizí lidi -
kdybyste to byli aspoň vy - ale cizejma lidma
dávat mě vodnášet. -
STRUHA
Nebreč - kdepak jsme tě měli hledat.
MIKULÁŠEK
Kde jste mě měli hledat! Dyť jste mě přece před
třema nebo čtyřma dnima poslali na telegrafní
úřad s těma telegramama a raportama pana
redaktora.
KUMES
Děkuji vám srdečně, Mikulášku - jakpak to
dopadlo s těmi telegramy?
MIKULÁŠEK
Hovno dopadlo. - Tak mně tam na poště řekli, že
prej poštovní ředitelství v Praze nepřijímá
český telegramy z Děčína. - A tak jsem si
myslel, mám jít zas sem na loď - je to zbytečný
zdržování - raději to rychle odbydeš hned ve
městě. Najdeš Českou besedu - poněvadž seš Čech
- dáš si to přeložit vod krajanů do němčiny -
půjdeš na poštu - a pošleš to. - Pošleš to - a
tak sem tu Besedu hledal tři dni. - Ptám se v tý
hospodě - tam v hospodě - jdu do druhý - do
třetí hospody - a žádnej nic neví. Až konečně
třetí nebo čtvrtej den - jako na zavolanou -
vlezu vám do jedný hospody - samý český noviny -
opravdu - vona to byla Česká beseda. - Dám si
čtvrtku vína - ani jsem ji nedopil - a už mě sem
nesli podle adresy těch telegramů - Lanna 8 -.
KUMES
Musíme, Mikulášku, ty telegramy poslat z
nejbližší naší zastávky - jsou to vskutku
výstižné a věcné referáty - a hlavně se mně
jedná, aby co nejdříve byly odeslány - poněvadž
je to velice akutní.
STRUHA
Tak, Mikulášku, dobře, že ses vrátil - my už
měli o tebe strach. -
MIKULÁŠEK
Já jsem na vás po celou tu dobu furt myslel. -
Podívejte se, že jsem vám přinesl uhli. -
(Vytahuje ze všech
kapes.) To
je z různejch putyk!
HANS (přibližuje
se)
Jawohl - wir kennen unsere Österreicher. Wo gan
se her?
[Ano, známe naše Rakušáky. Odkud jdete?
/Nepřesný záznam saského dialektu./]
MIKULÁŠEK
(sebere uhlí, které vyndal, a leze dolů)
Tak musím zas zatopit.
KUMES
Entschuldigens - meine Name Kumes, Redakteur und
Mitarbeiter, Journalist von die Zeitung
alltäglicher Rundschau von meisten Abonnenten in
Prag und Ausland in Tschechoslowakische Republik
- Täglicher Fakel! Fakel! Jawohl! Also das ist
gut. Wir machen alle zusammen großes Reis, um zu
diesen Schief Lanna acht nach Bratislau zu
expedieren. Ich muß laut der Befehles alles zu
beschreiben, was uns passiert, ist, geworden
wird! Verstehen Sie, bitte?
[Promiňte,
mé jméno je Kumes, redaktor a spolupracovník -
novinář z novin, v Praze i na venkově v
Československé republice nejrozšířenějšího
deníku Denní pochodeň. Pochodeň! Ano! Tak je to
dobře. Všichni společně podnikáme velkou cestu,
abychom dopravili tuto loď Lanna 8 do
Bratislavy. Podle příkazu musím popsat vše, co
se nám přihodí. Rozumíte, prosím?]
HANS
Es ist šo a gut. Mit solchen Trotteln kann ich
doch nicht reden! Fahren sie weiter! Unser
sächsisches Zollamt kann doch das Stroh im Ihre
Kopf ništ tassieren! Da hamse Ihre Freikarte! 5
[Je
dobře. S takovými hlupáky se přece nedá mluvit.
Jeďte si dál. Náš saský celní úřad nemůže přece
proclívat slámu ve vaší hlavě. Tu máte své
povolení volného průjezdu. /Nepřesný záznam
saského dialektu./](Dá
jim list a odejde.)
KUMES (hrdě
pronáší)
Nikdy jsem si v životě nepomyslil, že budu muset
někdy mluvit německy.
----OPONA----
OSMÁ SCÉNA
Hamburk.Lanna 8
zakotven!
VŠICHNI (úplně
zamourovaní, černí od uhlí, které se na ně
sypalo, a zarostlí,neboť se po čtvrt roku
neholili! Uklízejí lopatou a koštaty uhlí s
paluby dovnitř kotelny. Nálada deprimovaná,
vybuchující místy v ohromné rozčilení a
rozhořčení.)
STRUHA (házi
koště do vody)
Naseru jim.
MIKULÁŠEK
Já taky -
KUMES (po
chvíli)
Ale, pánové -
STRUHA (dožraně)
Vo tomhle máte psát do novin! Jak s náma tady v
tomhle prachsetsakramentským Hamburku - v
takovej námořní díře - Hamburk! Nějakej Hamburk!
Kam se hrabe celej Hamburk proti našemu čistýmu
přístavu v Karlíně. - Tam je všechno čistý jako
sklo. Když si vobjednáš uhlí pro parník -
přivezou ti ho pěkně na fůře - a nůšema ti ho
vodnášejí hezky do kotelny a paluba je jako
vyleštěnej taneční sál. Žádnej mour - žádný
uhlí. - Čisto - pořádek, ale ty Hamburáci -
pacholci - voni si vymyslejí nějaký bagry -
vysoký jako tři poschodí - haldy uhlí jako hory.
- Takovej bagr votevře tu svoji zatracenou tlamu
jako lítá sáň, nacpe se tři sta metrickými centy
uhlí - votočí se k vám prdelí - vobrátí se, než
bys napočítal tři - a vyblije na nás z vejšky
padesáti metrů tolik uhlí – že div se náš parník
nepotopil.
- Ještě štěstí - že jsme rychle ujeli.
MIKULÁŠEK
Všude dobře - doma nejlíp! Jako co se mně včera
stalo! Vožralej sem nebyl - nic jsem nepil - nic
jsem nechlastal - a sotva si vylezu na nábřeži -
najednou přijdou ke mně dva páni - abych se
legitimoval. Povídám - vy rošťáci, vy syčáci -
já vám se legitimovat? Chytil jsem je a hodil
jsem je do kanálu - a to byla sranda - jak ty
chlapi lezli po těch žebříkách v tom nábřeži zas
nahoru!
KUMES
Máte pravdu - pánové, že jsou tady divné
pořádky. To bude dlouho trvat - než přivyknem na
takové poměry. Pamatujete se přece, pane
kapitáne, že jsem už před čtrnácti dny posílal
telegram našemu konzulátu v Hamburku, aby nás
očekával čtrnáctého. Přijeli jsme třináctého a
dnes je šestnáctého - a ještě se nedostavil, aby
nás uvítal jménem naší vlády. Co mám
telegrafovat do našeho listu? Dostal jsem přece
rozkaz z naší redakce, abych náš příjezd oznámil
konzulátu. Co si o mně pomyslí správní rada naší
Denní pochodně. Poslala už nám deset šeků!
Všechno jsme projedli - a výsledek - o čem mám
referovat? - Mám jim referovat - o tom, že na
německých mapách, které jsme si koupili - není
vůbec Bratislava? Kam vlastně jedeme?
MIKULÁŠEK
Do Bratislavy.
STRUHA
Vypadáme to pěkně. - Teď - abychom se šli umýt -
vzít si čistý límeček a náprsenku. Když jsme v
cizině - tak se musíme taky reprezentovat.
Takhle u nás na Maninách nechoděj ani dráteníci.
KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍK RACUCHA
(objeví se na nábřeží)
Maucta, krajani. Odpusťte, že vyrušuji. - Slyšel
jsem český rozhovor, který mne velice potěšil,
neboť doufám, že budete mít zajisté zprávy o
československém parníku Lanna 8, který měl tyto
dny připlouti do hamburského přístavu. Hned po
obdržení telegramu poslal mne pan konzul, abych
paroloď Lanna 8 vyhledal – a jménem jeho a
republiky uvítal tento pozdrav drahé vlasti. -
Po celé čtyry dny tahám s sebou kapelu - teď
čekají na mne v hotelu Strausenhof!
STRUHA (na
Mikuláška)
Vytáhni vlajku!
MIKULÁŠEK
(Vytáhne na komín hadr, na kterém je napsáno):
LANNA 8-NAZDAR
RACUCHA (Třese
se pohnutím. Ukazuje na vlajku.)
Tedy vy - vy jste Lanna 8?
VŠICHNI
(salutují)
MIKULÁŠEK
K službám, vašnosti.
RACUCHA
Krajané! Vítám vás jménem Československé
republiky. (Dívá
se na papírek. K sobě.)
Ksakru, je to celý
ňák rozmazaný, jak ten koncept tahám po celý
čtyry dni s sebou.
(K ostatním.)
Jménem
Československé republiky v hlavním obchodním
přístavě svobodného města Hamburku. Nazdar! -
Nazdar
VŠICHNI
Nazdar!
RACUCHA
Vážení pánové! Kéž splní se slova našeho
velikého Jana Ámose Komenského, že Čechové budou
mít též jednou své velké loďstvo!
(K sobě.)
Ježíšmarjá - kdyby
to tak někdo stenografoval.
(K ostatním.)
Jako on i vy
odebrali jste se do ciziny, abyste všude hlásali
slávu českého jména -
MIKULÁŠEK
Nazdar!
RACUCHA
A jako husité objevili se znenadále u Baltického
moře - vy jste se zjevili v hamburském přistavě.
Váš prapor vlaje, nad Hamburkem vlaje - a nemohu
jinak končit než slovy našeho nezapomenutelného
Havlíčka: Ať žije československé válečné
loďstvo! Nazdar!
VŠICHNI (řvou)
Nazdar!
RACUCHA (jde na
palubu k nim)
A nyní, pánové, pro dnešní večer jste mými hosty
v kabaretu Blaue Spinne 6
[Modrý pavouk]
!
----OPONA----
DEVÁTÁ SCÉNA
V hamburském kabaretu
Blaue Spinne.
Reeperbahn. Malá špeluňka námořnická. U
harmonia sedí kapelník s modrýma
brýlema,holohlavý a se svislým bílým knírem.
Přes holou hlavu má černou paruku a přes bílý
knír černý knír zastrkovací. Dělá cikána. Nos od
pití červený. Baguje. Na začátku hraje chorál na
harmoniu a skončí: „Hoch soll er leben!“
[Bude žít vysoko]
FRITZI a JOHANNA
(v šansonetních úborech
hrajou karty.)
ČÍŠNÍK (spí.)
RACUCHA
(vstoupí)
Jen dále, krajané,
jen dále - vstupte jen dále! Tady jsem jako
doma. Tady je to náramně útulné! Nebývá zde
obyčejně nikdo, a mají tady nejlepší grog a
anglický džin!
JOHANNA (křičí
na kapelníka)
Unser Pépischek kommt. Geh, Šandor, und spiel
was -
[
Náš Pepíček přichází. Šandore, jdi a zahraj něco
-]
FRITZI (křičí a
věší se na Racuchu)
Mein Pupschen - mein Pépischek - gib mein Džin!
[
Můj milánku - můj Pepíčku - dej mně jeden džin!]
RACUCHA
Nein, meine Damen - heute werden wir eine
Flasche Champagner trinken!
[
Ne, mé dámy - dnes budeme pít šampaňské!]
JOHANNA a FRITZI
(kričí)
Šampáner, Jessus Šampáner.
JOHANNA (budí
číšníka)
Du Áss, Du - er schläft hier wie a Schweinkerli.
- Auf!- auf! - A Šampánerkíbli!
[ Ty
mrcho, ty - on spí jako sviňák - vzhůru! -
vzhůru! - a šapaňkýbl /chladič na šampaňské,
lidově také aiskýbl./ ]
ČÍŠNÍK (vstane,
rozespale):
Und Sifon auch?
[ A
sodovku taky? ]
STRUHA, MIKULÁŠEK A KUMES
(během scény vstoupili
zvědavě)
KUMES
Ja, ja, Herr Kellner - mir nur die Sodawasser
bringen Sie!
[
Ano, ano, pane vrchní, mně přineste jen sodovku!
]
MIKULÁŠEK
Já bych radši rum.
STRUHA
A grog!
RACUCHA
Jo, přátelé, všechno bude. Ale napřed přijde
šampaňské. To je všechno na státní útraty.
JOHANNA (chytila
se Mikuláška)
Ja, Rum - Rum - Du – Schweinbíbli -
[
Ano - rum - rum - ty - biblické prase - / v
Bibli je prase považováno za nečisté zvíře.
Nesmí se jíst, či obětovat, ani se nesmí dostat
na dosah Boha./ ]
FRITZI (chytila
Struhu)
Ja - Grog - Grog - Gib mir a Cigaretl -
[Ano
- grog - grog - dej mi cigaretu - ]
ČÍŠNÍK (odejde)
STRUHA (k
Racuchovi)
Pane konzule - já takové věci nemám rád - to
víte - jsem ženatej člověk - a přivezeš si pak s
sebou domů ještě ňákou vošklivou nemoc -
RACUCHA
(poslouchá napůl a tahá
Johannu)
Ale - krajané, to všechno musí být.
MIKULÁŠEK
Doží - dopí - život je tak krátký - vožereš se -
a nevrátíš se zpátky.
(Štípá Johannu, která
si právě sedla Racuchovi na klín.)
Tak co, křepeličko?
KUMES
To je dobrodružství. - Z toho by moh být pěkný
fejeton: Návštěva v největším hamburském
kabaretu Blaue Spinne.
RACUCHA (k
Johanně. Ukazuje na kapelníka.)
Wo ist der alte Kapellmeister Fritz?
[
Kde je starý kapelník Fritz? ]
JOHANNA
Alle Noten und Klavier hat er uns heute früh
verkauft und ist wahrscheinlich nach Bremen
durchgebrannt. So müßte unsere Gnädige einen
neuen Kapellmeister engagieren. - Das ist a
Zigeuner, Geigenkönig Šandor aus Agram - Leider
hat er heute keine Geige und kein Klavier. So
mußte unsere Gnädige a Harmonium mieten.
[
Dneska ráno prodal nám všechny noty a piáno a
fouknul asi do Brém. Tak musela madam angažovat
novýho kapelníka - je to cikán, král houslí
Šandor ze Záhřeba - bohužel dneska nemá žádný
housle ani piano. Tak musela naše madam vypůjčit
harmonium. ]
(Jemu do ucha.)
Man sagte - er sei
grade aus dem Zuchthaus heute auf freien Fuss
gesetzt. -
[
Říká se - že ho dneska pávě pustili z basy - ]
KAPELNÍK (zuřivě
hledí kolem sebe.)
JOHANNA (jde k
němu a hladí mu paruku)
Also, Šandor, spiel uns a Zigeunerlied!
[
Tak, Šandore, zahraj nám cikánskou píseň! ]
KAPELNÍK
Bitte - (hraje:
Točte se, pardálové.)
ČÍŠNÍK (přinesl
víno, grogy a láhev rumu.)
MIKULÁŠEK
(vstane a křičí)
Dyť von hraje - Točte se pardálové!
KUMES
Vidíte, přátelé zde vidíte nejlépe zářivý
příklad, že všechny melodie, které cigáni
čerpali patrně od Maďarů, jsou slovanského
původu, takzvaná církevní dórická stupnice.
(Nadšeně).
A všimněte si, pánové, jeho krásného cigánského
typu!
RACUCHA
Herr Kapellmeister, kommen Sie her! Spielen Sie
uns čardaš!
[
Pane kapelníku, pojďte sem. Zahrajte nám čardáš!
](Dá mu peníze.)
KAPELNÍK (jde
opět zpět.)
RACUCHA (ke
Kumesovi)
Na čardáších je právě nejlépe vidět původ
slovanských písní.
MIKULÁŠEK
(donesl kapelníkovi rum)
Napí se rumu, ty černá svině cikánská. Viď,
takhle kdybys byl se mnou o samotě, to bys mně
ukradl tenhle můj stříbrnej řetízek!
KAPELNÍK (pije.)
MIKULÁŠEK
(zadrží mu ruku)
Prrr - to bys mně všechno vychlastal, ty
uličníku.
(Odplivne si.)
Inu, cikán - Cikán
prevítská!
KUMES
Národ bez vlasti, pane Mikulášku. Představte si,
že u nich nikdo nevydrží sedět na jednom místě.
Řekněme například, že tohohle cikána chtěla
usadit někde císařovna Marie Terezie - a on jí,
jak se lidově říká – vzal roha!
RACUCHA
Pánové, připíjím na zhoubu rakouské dynastie,
nazdar!
VŠICHNI
Nazdar!
KAPELNÍK (jeví
čím dále větší zájem o společnost.) (vybídne
šansonety)
Bitte, meine Damen, mögen Sie höflichst unserer
warmen Bitte Folge leisten und uns ein schönes
Lied vortragen zu wollen zu möchten. Pardon
möchten zu wollen! [
Prosím, dámy, zdali byste laskavě vyhověly naší
vřelé prosbě a chtěly byste nám zazpívat krásnou
píseň. Pardon chci chtít! ]
JOHANNA
Solo oder Duett?
[
Sólo nebo duet? ]
RACUCHA
Ein hübschesch Duett!
[
Hezký duet! ]
JOHANNA a
FRITZI (začnou
zpívat vpředu)
Mit den Füßchen
klap, klap, klap
(nohama klepají)
Mit den
Händchen tap, tap, tap -
Einmal hin,
einmal her,
(poskakuji ze strany na stranu)
Rundherum - es
ist nich schwer!
[ Nožičkama kla klap, klap - / ručičkama
ťap, ťap, ťap - / jednou tam a jednou
sem, / kolem dokola, není to těžké! ]
VŠICHNI
(křičí)
Výborně!
MIKULÁŠEK
(vstane a dělá po nich)
Tap, tap, tap, - cap - cap - cap -, klap - klap
- klap -
STRUHA
Pamatuj se, Mikulášku, nedělej nám ostudu v
cizině!
KUMES (Spletl se
a pije už hodně dlouho grog. - Právě dorazí
sklenici a vstane.)
Ctěné shromáždění! Pánové a dámy! Jménem tisku
neorganizovaných žurnalistů, sdružených kolem
neodvislého nejrozšířenějšího listu Denní
pochodeň děkuji vám za srdečné přijetí a jsem
ochoten na všeobecnou žádost - přispěti též
kapkou do moře milé naší zábavy -
(Zaujme pózu a zpívá.)
Od kostela po
silnici -
po silnici od
kostela -
cestář tluče
kámen -
s mou holkou je
ámen -
(Refren.)
Ježíšmarjá - to
jsem si dal -
to jsem si dal
u-al -
Pro sebe)
Jak je to dál -
(Zpívá stejně
jako dřív)
Jak je to dá – á – á – ál - A jo - a jo – a jo -
(Chytí se zase.)
V kostele je
kámen - s cestářem je ámen - moje holka po
silnici - trala la la la tralalala -
(Lekne se, že to splet,
a zpívá refrén.)
Ježíšmarjájózef -
já nevím dál - já nevím dál - pročpak jsem vstal
- pročpak jsem vstal - když nevím dál -
(potácí se)
Jak loď klesám ke
dnu, raději si sednu.
STRUHA
Správně jste udělal, pane redaktore, že jste si
sedl. - Co si o nás pomyslí místní obecenstvo.
MIKULÁŠEK
(vstává)
Teď já dám něco k lepšímu -
STRUHA (tahá ho)
Sedneš!
MIKULÁŠEK
Neboj se! Já se blamovat nebudu - Přeces mě
slyšel už kolikrát u Zlaté lodě, ten můj kuplet:
Já a moje Barča.
RACUCHA
Nechte pana vrchního strojmistra zpívat od
srdce! Ať dnešní večer připomíná nám ve všem
naši vzdálenou vlast! Nazdar!
MIKULÁŠEK
(spustí)
Já a moje
Barča,
chtěli jsme se vzít -
chtěli jsme si v parku,
stáneček postavit -
a při té naší práci -
zastih nás policajt -
nepřejte si, lidé -
jakej to byl rajt -
Já jim štastně unikl -
a teď v base Barča má
a ted':
(Refrén.)
flámuju jen já -
jen já - jen já -
teď flámuju jen já jak fiala!
(Při celém kupletu dělá
blbé pohyby, například znázorňuje basu jako basu
ku hraní.)
VŠICHNI (zpívají
refrén s sebou při opakování. I subrety, které
dělají: lalala -)
STRUHA (mlátí
nohama do taktu.)
RACUCHA (Vstane
dojatě, dá ruku za vestu. Chce něco slavnostního
zazpívat.)
Krajané – krajané -
Oh Tannenbaum,
oh Tannenbaum,
wie grün sind deine Blätter -
[ Ó jedličko, ó jedličko, / jak zelené je
tvé jehličí - (Stará německá vánoční
píseň.)]
Krajané -
(klesne na židli)
dál to
nejde, krajané -
(Hrozně se rozpláče.)Nemohu
– nemohu -
KAPELNÍK (spustí
na harmonium a zpívá tremolo)
Pod Berounkou
pod Tetínem,
růže se tam červená -
tam, ach, v háji -
tam s vojínem -
dlí panenka blažená.
VŠICHNI
(Vstanou unisono a
vravorajíce obklopí kapelníka.)
KAPELNÍK
(Vstane, sundá černou paruku, černý knír a
obejme Mikuláška. Řve)
Krajané - Já jsem taky Čech -
STRUHA (odstrčí
Mikuláška a zařve na kapelníka)
Pane, vy jste podvodnik!
KUMES (řve na
kapelníka)
Dyť vy máte být, chlape, cikánský král houslí
Šandor z Agramu -
RACUCHA
Hlásil jste se na konzulátu jako Čech?
MIKULÁŠEK
Vodkuď seš, ty falešníku?
KAPELNÍK
Krajané -(strachy
se klepe) já
jsem z Manin - u Holešovic -
STRUHA (dopálí
se)
Co? Takhle děláš našejm Maninám vostudu?
Přátelé, ven s ním!
VŠICHNI
Ven - lumpe - podvodníku -
(Vyhodí ho.)
KAPELNÍK (volá
ve dveřích. Prorocky řve)
Krajané - pánbů vás potrestá - vy obejdové -
(Nadává chvilku
venku.)Holoto
- rošťáci.
----OPONA----
DESÁTÁ SCÉNA
Na šírém moři.
Na palubě leží Kumes,
Struha a obě hamburské subrety.
Všichni mají
obvázanou hlavu.
KUMES (vzbudí se
a rozhlédne se)
Nikdy v životě jsem se nedomníval, že se octnu
na šírém moři! A také jsem se nedomníval, že
osoby cestující po šírém moři - tak záhy
podléhají mořské nemoci. Musím sestaviti nový
referát do naší redakce. Referát čislo 262. Jak
jsem se již zmínil v předešlém referátě - měli
jsme přesně v jedenáct hodin dvacet minut v noci
vyplouti z hamburského přístavu a pátrati po
nové cestě, která by co nejrychleji a
nejkratšeji dopravila parník Lanna 8 do
Bratislavy. Zdrželi jsme se však prohlídkou
hamburských historických památek, které popisuji
na jiném místě - až do páté hodiny ranní, kdy
odebrali jsme se na lod, abychom vše připravili
k našemu bezodkladnému výjezdu - když vtom byli
jsme zachváceni Golfským proudem a s parnikem
Lanna 8 byli jsme vrženi na šíré moře. - Díky
teplému Golfskému proudu nepotřebujeme tolik
uhlí k vytápění kotle - neboť kotel teplou
atmosférou vyhřeje se mnohem dříve. Posádka lodi
úplně nemocná následkem neočekávaných útrap. -
Nejzdravějším cítí se zpravodaj Kumes, který je
jako vždy nervus rerum celého podniku. Výprava
rozmnožena o dva členy z nejlepší hamburské
dámské společnosti, které s sebou přivedl
kapitán Struha k ránu na loď, aby se seznámila
se zařízením lodi a s posádkou. Kapitán Struha -
STRUHA (Při
prvém svém pojmenování se vztýčil vsedě a
naslouchal.)
Jaký kapitán Struha, já bych si vyprosil - pane
redaktore, abyste mne neustále dával do těch
vašich novin. Ostatně - já ty ženský nepřived -
Jednu jste přitáh vy - jednu přivlík Mikulášek.
- Tak je to. - Vy sám jste nám udělal pěknou
vostudu. - Pročpak jste se nakonec sepral s tím
panem Racuchou? A pak jste nechtěl platit – ano
- ano - pořád jste hloupě vedl svou - že jste
abstinent, že pijete jen sodovku - a byl jste
tak vožralej a namazanej - no - viděl jsem ve
svým životě hodně kořalů - a takovýho, jako jste
vy - jsem jaktěživ neviděl. To Mikulášek - ten
je velkej ochlasta - ale ten se choval proti vám
jako anděl. -
KUMES (směje se
hloupě)
Já se na nic podobnýho nepamatuji - to je asi
výtvor vaší námořnické fantazie!
STRUHA
Víte - vy jste se mně tak zprotivil - Já se
snesu s každým. Mám kamarády, že jsem se s nima
po dvacet let ani nehádal - a s vámi jedu osm
měsíců, a už se musím hádat!
KUMES
Pročpak byste se se mnou hádal? Nejste žádný
kompetentní člověk, abyste mohl někomu něco
vyčítat! Neustále mluvíte jen o tom, aby se vaše
žena o ničem nedověděla - hrajete si na
neviňátko - a co jste včera dělal tam v kabaretu
se slečnou Fritzi a Johannou - ! Pořádný manžel
nesahá hned najednou dvěma neznámým slečnám pod
sukně.
STRUHA (Usazený,
ale omlouvá se.)
Vy byste si toho naporoučel - to byste mně musil
teprve dokázat!
KUMES (ukazuje
mu ruku)
Podívejte se na tu modřinu - jak jste mne včera
štíp do ruky tou vaší medvědí tlapou - když jste
mne chtěl předejít v rozpínání reformních
kalhotek slečny Fritzi. -
STRUHA
Tak lžete sprostě. - Ani jedna, ani druhá
kalhoty neměly. -
KUMES (poražen)
Tak odpusťte - prosím - to jsem teda musil mít
vlčí mhu!
FRITZI a JOHANNA
(současně se probouzí)
Ach – Gott - mein Gott - solche Kopfschmerzen!
Es ist wie a Katzenjammer.
[
Ach - bože - můj bože - taková bolest hlavy! To
je jako kocovina. ]
KUMES (uctivě a
radostně):
Gutes Morgen - Guten Morgen - Guter Morgen -
winše ich Inen angefeligst. Sie sind villeicht
nicht hundert begreifen- wo Sie gefunden sich!
[Dobré jitro - dobrejtro - dobrýtro - přeju vám
to nejlepší. Nejste asi sto pochopit - kde se
nacházíte. ]
FRITZI A JOHANNA
(rozhlédly se kolem a
řvou šíleně)
Jessus – Jessus – Maria! Mutter Gottes! Wir
fahren! Je je je!
(Řvou. Vstanou. Každá
objímá jednoho.)
Wohin fahren wir?
Sagen Sie uns. Sagen Sie uns ganze Wahrheit!
[Ježíš - Ježíš - Mária! Matko boží! My jedeme!
Je - je - je! Kam jedem? Řekněte nám. Řekněte
nám celou pravdu! ]
KUMES
Nach Bratislava.
FRITZI (klesne a
pláče)
JOHANNA (jako
šílená)
Nach Bataslava? Wir sind in Kupplerhände
gefallen!
[ Do
Bratislavy? Upadly jsme do rukou kuplířu! ]
FRITZI
Sie wollen unsere Jugend auf Ewigkeit verderben!
[ Vy
chcete navěky zmařit naše mládí! ]
JOHANNA (mlátí
Struhu):
Du elender Kuppler - kehr zurück - kehr sofort
zurück! Mit so einer Kafémühle am Meere zu
fahren – ach - Gott -
[Ty
bídný kuplíři - obrať nazpátek - obrať ihned
nazpátek! S takovým kafemlejnkem jet na moře -
ach - bože -](Svalí
se na zem k Fritzi a obě usedavě štkají.)
STRUHA
Co chtějí ty ženský?
KUMES
Nelíbí se jim zkrátka u nás - jsou obě strašně
překvapeny, že se najednou obě probudily na
palubě našeho parníku. - Vynadaly nám kuplířů -
a jsou přesvědčeny, že je chcete v Bratislavi
prodat někam do bordelu. Také to asi patrně
oznámí nejbližším úřadům - jestli hned je
nevysadíte na břeh. -
(Zezdola kravál a
křik.)
MIKULÁŠEK
(vylézá nahoru a táhne za sebou Ivesa)
Tak lez, ty nalezenče.
STRUMA
Kdo je to? Co to znamená? Jak se dostal tento
cizí námořník na náš parník?
MIKULÁŠEK
Když jsem se teď probudil na hromadě uhlí dole,
tak jsem zpozoroval, že mne někdo objímá a
chrápe. - Trvalo to hodně dlouho, než jsem ho
vzbudil-
IVES (Vylezl
zatím úplně a blbě se rozhlíží.)
MIKULÁŠEK
Když už stál konečné na nohou - tak začal něco
brebentit a já mu z toho rozuměl jenom:
Ámbyrg-drydnó-Tulon -
[
Hamburg - válečná loď - Toulon / Nepřesné
opakování francouzské výslovnosti. / ]
a potom pořád
takhle se mlátí do prsou - vyvaluje oči a řve:
Ives, Ives!
IVES (Mlátí se
do prsou, vyvaluje oči a řve.)
Ives, Ives - ujuj - Matros de la troaziem clas
du drydnó Tulon! Se moa, me kamarad. [ Ives,
Ives - ano, ano - námořník třetí třídy válečné
lodi Toulon! To jsem já, kamarádi.
KUMES
To je francouzský námořník, přátelé. Že komprán
- že komprám, mosié!
(Smeká před Ivesem a
představuje se mu.)
Že svi ýn redaktér
de la Gazette ze novell flambon in Prag mosié
Kumes - (na
Struhu)
sela- -se la capitene Struha dy notre-dame-šíf -
Lanne le ytiém - isi mosjé Mikulášek yn mekanýzm
dy Lanna le ytiém.
(Na subrety.)
E se son notr voajažér dé dam!
La Fritzi e la Žán d'ámbyrk!
[
Rozumím - rozumím, pane! Jsem redaktor novin
Nová pochodeň v Praze, pan Kumes - to je - to je
kapitán Struha našeho parníku Lanna 8 tady je
pan Mikulášek, strojník Lanny 8. A to jsou naši
cestující, dvě dámy. Fritzy a Johanna z
Hamburku. ]
IVES (přišel
během řeči k vědomí)
Mon Dyjé - Mon Dyjé -
(Řve.)
Se ne pa mon drydnó
Tulon? Že svi pérdy - že svi pérdy -
[
Můj bože - můj bože - To není moje válečná loď
Toulon? Jsem ztracen - jsem ztracen - ]
MIKULÁŠEK
To je sprostej chlap. -
IVES
U e mon drydnó Tulon? Doné moa mon drydnó! Truvé
moa mon drydnó Tulon!
[
Kde je má válečná loď Toulon? Dejte mně mou
válečnou loď! Najděte mně mou válečnou loď
Toulon! ](Třese
Kumesem.)
STRUHA
(znepokojen)
S tím to neni v pořádku. - tomu se asi něco
stalo -
KUMES
Malé nedopatření. Spletl si v noci v hamburském
přistavě omylem náš parníček Lanna 8 se svojí
válečnou lodí - drydnótem Tulonem! A vlez se k
nám vyspat!
----OPONA----
(Ještě při stažené
oponě - za oponou křik Ivesa.)
Doné moa mon drydnó Tulon! Truvé moa mon drydnó
Tulon!
[
Dejte mně mou válečnou loď! Najděte mně mou
válečnou loď Toulon! ]
JEDENÁCTÁ SCÉNA
Holandská pevnost
Hertogenbosch na řece Maasu.
Hertogenbosch. Kromě Ivesa všichni ze scény
desáté. Lanna 8 právě zakotvil u pobřeží.
HOLANDSKÝ VOJÁK
(chodí v dřevákách a širokých kalhotách po
břehu.
Na rameni pušku s bodlem a kouří z krátké
dýmky.)
VŠICHNI (na
palubě Lanna 8 stojí a dívají se na vojáka.)
MIKULÁŠEK
(uvazuje z paluby loď a křičí po chvíli na
vojáka)
Jářku - pročpak stále chodíte tak sem a tam -.
Hlídáte tady něco?
VOJÁK (chodí
pořád kolébavým krokem přes jeviště.)
KUMES (volá na
vojáka)
Verstehen sie dajč?
[
Rozumíte německy? ]
VOJÁK
(neodpovídá a chodí dál.)
KUMER
Parlé vú fransé?
[
Mluvíte francouzsky? ]
VOJÁK (zas nic.)
KUMES (ke svým)
To je, pánové, zas nějaký zvláštní případ.
MIKULÁŠEK
To bude asi ňákej hluchoněmej voják nebo
simulant!
STRUHA (zlostně)
Kams nás to zavez, Mikulášku? Pořád ses kasal,
že nás dostaneš ze širýho moře zas na ňákou řeku
- a tak se mně zdá, že jsme se octli zas někde
pěkně na suchu!
FRITZI
Das ist doch a Holländr!
[ To
je přece Holanďan! ]
KUMES
Jawohl, das ist a fliegendr Holländr.
[
Jasně to je létající Holanďan. ]
STRUHA
Co řekla ta ženská?
KUMES
Ale, že je to ňákej Holandan - patrně to asi
bude - teď si vzpomínám, že jsem viděl už jednou
podobnýho člověka na plakátě s holandským kakao!
MIKULÁŠEK
Jako by ho vystříhli z obrazu Rembrandta nebo
jinejch starejch holandskejch mistrů.
KUMES
Jak to? Jak vy přijdete k Rembrandtovi, pane
Mikulášku?
MIKULÁŠEK
Ale jó - já jsem měl strýce z matčiny strany, a
ten byl invalidou - a hlídal v tý vobrazárně v
Rudolfinum. V neděli odpůldne jsme tam za ním
chodívali - a on nám dycky ukazoval obrazy vod
ňákýho Rembrandta. -
STRUHA (vezme si
Kumesa a Mikuláška pod paždí)
Přátelé – tak, teď bychom snad mohli ty naše
ženský vysadit na břeh! Ňák se s námi moc rychle
spřátelily. S tím Ivesem šlo to hladčeji. - Když
jsme v noci narazili na tu anglickou válečnou
loď – co jede kolem světa – tak si klidně
přestoupil – a plaval si to pěkně dál. -
JOHANNA
(Pozoruje, že se jedná o ně. Chytí si Struhu.)
Aber, Karlitschek - mach nur keine Geheimnisse
vor uns!
[
Ale, Karlíčku - neměj pře náma žádné tajnosti! ]
(Odtáhne ho.)
FRITZY
Was geht los, mein Pupschen?
[ O
co jde, můj miláčku? ]
(Odtáhne za ucho
Kumesa.)
MIKULÁŠEK (obě
dvě plácá)
Co se zas ježíte, děvčátka?
HOLANDSKÝ PODDŮSTOJNÍK
(se objevil a pozoroval závěr)
Haló! Haló!
(Kričí na ně.)
Wat is hír?
[ Co
je tu? ]
KUMES
Unser Dampfer Lanna acht, Herr Major!
[
Náš parník Lanna 8, pane majore! ]
PODDŮSTOJNÍK
Sprechen dajč?
[
Mluvíte německy? ]
KUMES
Jawohl!
[
Ano! ]
PODDŮSTOJNÍK
Von wo sind Sie?
[
Odkud jste? ]
STRUHA (hrdě a
slavnostně)
Aus Manina!
[ Z
Manin! ]
PODDŮSTOJNÍK
Aus Manila? Manila? Geben sie mir Briefmarken -
ich hab Briefmarkensammlung.
[ Z
Manily? Manila? Dejte mi poštovní známky - mám
sbírku poštovních známek. ]
STRUHA Co to povídá?
KUMES
Ale, že si dělá sbírku poštovních známek a chce
na nás nějaké známky z Manily
STRUHA
To je hovado!
PODDŮSTOJNÍK
(česky)
Velice mne těší - pánové, že jsem hovado. To se
velice často stává na cestách, že se ani
nenadáte a sejdete se s krajanem. Vy jste z
Prahy?
MIKULÁŠEK
Ježišmarjá - to je náhoda - nejste vy snad taky
z Prahy?
PODDŮSTOJNÍK
Ne - nikoliv - já pocházím vlastně z holandské
kolonie Celebesu. Moji rodiče jsou Češi a mají
tam kávové plantáže. - Já jsem už příslušníkem
holandským a odbývám si šestinedělní cvičení.
Poslali mne je odbývat z Celebesu až sem do
holandské pevnosti Hertogenbosch na řece Maasu
pod Rotterdamem. Já jsem se totiž tři roky
nehlásil k vojenskému cvičení.
KUMES
(styděl se za Struhu)
O našem neočekávaném setkání s vámi, pane
plukovníku, neopomenu napsati do našeho
nejrozšířenějšího pražského časopisu Denní
pochodeň. Vaše ctěné jméno?
PODDŮSTOJNÍK
Lojzík van Kračmera - poddůstojník osmého pěšího
pluku Jejího Veličenstva holandské královny
Vilemíny.
STRUHA (styděl
se)
Odpusťte, pane felvébl - že jsme hned byli tak
sprostý, ale tahle holandská vopice s tím
bajonetem nic nemluví - nic neodpovídá - a pořád
chodí kolem nás - jako bychom nesměli vystoupit
ani na břeh.
To - kdybyste přišel do karlínského přístavu -
tak tam ani jednoho vojáka neuvidíte - a je to
karlínský přístav!
PODDŮSTOJNÍK
Vidíte, krajané, zde je pevnost - sem nikdo
nesmí. A vy jste sem připluli - to nejde! Musíte
zase co nejrychleji odsud! Ovšemže si napřed
prohlédnu vaše papiry, máte-li povolení vyject z
rotterdamského přistavu do řeky Maasu!
STRUHA (směje se
nuceně)
To ovšem nemáme – hehe - nikde nic takovýho od
nás nechtěli. -
PODDŮSTOJNÍK
Tak? A kam vlastně plujete?
MIKULÁŠEK
Copak nevidíte, že dopravujeme náš parnik Lanna
8 do Bratislavy?
PODDŮSTOJNÍK
Tak, Bratislava -
(Směje se.)
Cheche - znám
dokonale všechny naše holandské kolonic - ale o
takovém přístavu nic nevím. Váš pobyt zde -
krajané - zdá se mně být trochu přespříliš
podivný - a co to máte za dámy na palubě? To
jsou ženy některých z vás?
MIKULÁŠEK (směje
se)
Poslouchaj - pane felvébl. - Ty flundry vám tady
vysadíme na břeh. - V Hamburku se nás tyhle dvě
zpěvandule chytly v kabaretu - a vod tý doby ne
a ne se jich zbavit. Už jsme je chtěli hodit do
moře.
PODDŮSTOJNÍK
(velice přísně a vážně)
Krajané, vy zapomínáte, že jste se octli na půdě
spojených nizozemských království, kde pod
vládou naší královny Vilemíny netrpí se žádná
prostituce! - Jsem nucen, krajané, zatknouti vás
jménem královny Vilemíny a odvésti vás na
pevnost k výslechu! Tak, prosím, prosím - račte
vystoupit!
KUMES
Ale dovolte přece, krajane - vždyť jsme krajané!
PODDŮSTOJNÍK
Krajan sem - krajan tam. Jsem poddaným Jejího
Veličenstva a kvůli vám, krajané, nepřeji si
nikterak odbývati vojenskou službu v daleké
holandské kolonii Quajaně. U nás je přísnost!
(Na vojáka.)
Ols arediert.
[
Všechny zavřít. ]
Lezte, krajané!
VŠICHNI
(vylézají smutně a ustrašeně).
VOJÁK
(odpočítává je)
ons, zwoa, dri, firdi, fejf.
MIKULÁŠEK
Ale, krajane felvéble, nedá se opravdu nic
dělat?
PODDŮSTOJNÍK
(drsně)
Lojzík van Kračmera z Celebesu není žádný
hovado! Marš, marš, krajané.
----OPONA----
DVANÁCTÁ SCÉNA
U Lorelei na Rýně.
Noc temná a zlověstná. Bouře. Prší, hřmí, vichr
burácí a blesky se křižují. Dlužno dbáti vždy
toho, aby mluvící nebyli v řeči rušeni. Lanna 8
pluje proti proudu Rýna mezi skalinami. Napřed
je slyšet dlouho uvedené pohnutí přírody, v něž
se mísí kvílení a úpěnlivá modlitba obou subret,
jež klečí na kolenách a spínají ruce k nebi.
FRITZI a JOHANNA
Heilige Maria, Mutter Gottes - Heiliger Jesu
Kristi - unser Barmherziger - Herz Jesu -
erbarme uns elender Dirnen!
[
Svatá Maria, Matko boží, svatý Ježíši Kriste -
náš milosrdný - srdce Ježíšovo - smiluj se nad
námi, ubohými děvkami! ](Opakují
ještě jednou, co mužové pijí každý z láhve.
Blesk - hrom!)
MIKULÁŠEK
Pánbů s námi! - Vožralýho pánbů neopustí. -
Ještě dobře, že jsme si udělali pořádný zásoby
kořalky. - Beztoho celý čtyry neděle tam v tý
pevnosti holandský - co jsme tam byli -
nedostali jsme ani hlt!
(Blesk a bouch!)
JOHANNA a FRITZI
Jesu Kind - sei uns gnädig - lieber Gott- und
rette uns aus allen Gefahren! Erbarme dich,
großer Gott – uns elender Dirnen!
[
Ježíšku - buď nám milostiv - milovaný bože - a
vysvoboď nás ze všech nebezpečí! Smiluj se,
velký bože - nad námi ubohými děvkami! ](Blesk
- hrom!)
MIKULÁŠEK
Tady sme! (Křičí
nahoru do oblak.)
Prásknuls vedle! Špatně se trefuješ!
(Veliký dunivý náraz.)
STRUHA
Už jsme přejeli osmou skálu. Jen z ní kamení
stříká na všechny strany.
KUMES
Nadarmo se neříká, že nejvelkolepější příroda na
celém Rýně je u Lorelei. -
(Volá nadšeně.)
Lorelei, přátelé - Lorelei na Rýně - toť Scyla a
Charybda!
MIKULÁŠEK
Nebavte se tolik, vždyť není ani hrom slyšet!
Kdybyste raděj trochu svítil sirkama - abychom
viděli na cestu!
(Blesk - hrom! Delší
hřmění bez blesků v úplné tmě!)
KUMES (mezitím
škrtá sirky a svítí na vodu).
STRUHA
Krucifix - tahle bouřka vypadá - jako by to na
nás poslal ten cikánský Kapellmeister! Tohle
jsem nikdy nezažil, ať do mne hrom uhodí!
(Současně blesk s
hromem.)
STRUHA (sedne si
leknutím)
Už držím hubu.
KUMES
Dnes již lidský rozum chápe úplně zjevy
přírodní! Pánové - není boha!
(Blesk s hromem.)
KUMES (rychle se
křižuje)
Pánbů s námi! Rouhejte se zas trochu vy,
Mikulášku.
MIKULÁŠEK
Já bych se rouhal - ale už to není nic platný -
podívejte se - už se to trhá! Tamhle vylezly
hvězdy. - Déšť už přestal. - Ta celá bouřka
beztoho stála za hovno. - To bylo, jako když se
blejská na okurky. -
STRUHA
Ba jo –
(Znalecky se rozhlíží)
Už se to přehnalo –
ale zapotil jsem se. -
(Dunění hromu z dálky)
KUMES (k
subretám)
Der liebe Herrgott ist mit dem Sturm beim
Teufel!
[
Milý pánbůh je s bouřkou v pekle! ]
Pánbů už je s bouřkou v čertech.
FRITZI A JOHANNA
(sedají z klečení
pohodlně)
Gott sei Dank. Gib mir trinken! Gib mir trinken.
[
Bohu dík. Dej mi pít! Dej mi pít! ]
MIKULÁŠEK
To se nám to zas pluje - teď ještě - kdybychom
si mohli něco zazpívat. -
KUMES
Znám jednu překrásnou starou německou píseň o
Lorelei - (Zpívá
a dělá veliká gesta)Ich
weiß nicht, was soll es bedeuten - daß ich so
traurig bin...
[ Já
nevím, co vskutku je se mnou, že jsem tak
zarmoucen... ( báseň H. Heine "Lorelei", překlad
F. Hrubín) ](Spadne
do vody.)
VŠICHNI (ho
vytahují a křičí)
Muž přes palubu!
KUMES (objeví se
hlavou nad zábradlím Lanna 8, vypustí proudem
vodu,které se dole napil, a huláká dál)
Ein Märchen aus uralten Zeiten, das kommt mir
nicht aus dem Sinn!
[
Jak dávnou tu báji temnou mám vypudit z hlavy
ven! ](Vyleze a
postaví se.)
SOUBRETY
(vpadnou se zpěvem)Die
Luft ist kühl - es dunkelt - und ruhig fließt
der Rhein-
[
Stmívá se, chladný vzduch vane a klidně plyne
Rýn - ]
KUMES (rozháněl
se široce, a vlítne znova do vody.)
SOUBRETY
Jessus!
VŠICHNI
(naklánějí se nad vodou)
MIKULÁŠEK
(odplivne si)
Co máme telegrafovat, pane redaktore, vašemu
listu?
KUMES (šplouchá
a prská vodu pod parníkem)
Telegrafujte: Náš zpravodaj Kumes právě se koupá
v noční tmě ve vírech Rýnu u Lorelei.
MIKULÁŠEK
Chlap se drží provazu - až mu lezou voči!
----OPONA----
TŘINÁCTÁ SCÉNA
Frankfurt nad Mohanem.
Lanna 8 zakotven u pobřeží. Nápis LANNA 8!
MIKULÁŠEK
(Samoten. Čte zbytek knihy Život svatých.)
No, už z tý knihy o těch svatejch mnoho nezbylo!
Ani jsem to všechno nepřečetl - včera jsem začal
číst život svatýho Hieronymusa - chci si to ráno
dočíst, a list vytrženej.
(Odloží zbytek knihy.
Rozhlíží se pátravě.)
Nikde nic. -
Jestlipak se jim to povede?
(Sedne si.)
Kdyby už pánbů dal
– a těch ženskejch jsme se ňák zbavili!
(Rozhlédne se po
palubě.) Jak
je to tady pěkné bez nich!
(Založí si hlavu do
dlaní, zadumá se a po chvíli zpívá)
U potůčku zarmoucená sedím...-
LANDA a KAIFÁŠ
(Členové A. C. Sparty. Přicházejí.)
LANDA (mluví
naširoko)
Tady ňákej trouba zpívá česky. - Člověče - všim
si si těch noh toho frankfurtskýho levýho
křídla? To se porád bojím, aby mu meruna, když
jí stopne -nepřerazila ty jeho hůlčičky -
KAIFÁŠ
Ale toho dlouhýho beka maji dobrýho.
LANDA
Dyť to taky nic neni. Viděls to včera. - Vrazil
jsem ho i s merunou do branky. - A to jsem
merunu jen tak lehounce zfalšoval. Kdybych ji
byl pořádně načutnul - tak byli is gólmanem
nebožtíci.
MIKULÁŠEK (stále
zpívá, ovšem od příchodu obou potichu)
KAIFÁŠ
Kdo to tady furt mečí?
(Otočí se.)
Vidíš ho - to je ňákej tichej blázen. -
LANDA
Sakra - čti! Člověče!
(Čte.)
Lanna 8. Nazdár!
KAIFÁŠ
Hergót. -To jsou ty športsmeni - co plujou do
Bratislavy! Čteš přece o jejich dopravě v Denní
pochodni? Kvůli nim přece rozpustili celý státní
dopravní ústav a poděkoval se před čtvrt rokem
prezident živnostenské obchodní komory!
LANDA
Co mně to povídáš - předešle byl přece ve
sportovním Pondělníku úvodní článek o jejich
výpravě, který napsal redaktor Horáček.
(Stáli oba hodně v
popředí stranou. Jdou blíže k Mikuláškovi.
Sejmou čepice a unisono vzkřiknou.)Hip,
hip, hurej, Lanna 8!
MIKULÁŠEK
Dejž to pánbů. - Pánové jsou taky z Prahy?
KAIFÁŠ
My jsme ze Sparty
LANDA
Včera jsme to F. K. Frankfurtu natřeli 6: 1. A
zejtra máme revanš.
KAIFÁŠ
A to to bude dělat 12:0! Oni si z toho
Frankfurtu mysleli, když půjdou hlavama - že nás
rozházejí - ale to jsme je usadili. Hrajete taky
futbal?
MIKULÁŠEK
Před patnácti lety uvrtali mě v jednej hospodě,
kde se scházel klub Manina VIII, abych jako vzal
místo pokladníka klubu. Tak jsem jim pořád
půjčoval ze svejch: tu na merunu, tu zas si
vypůjčovali na duši - a nakonec se poprali, klub
se rozpad a já utřel hubu o svý peníze!
LANDA
To se dnes ovšem nemůže stát - protože jsme my
futbalisté organizovaní. Byl jste tenkrát
distancovanej?
MIKULÁŠEK
To se ví - to nebyla tenkrát žádná maličkost –
dělalo to přes dvě stě korun, co jsem do toho
klubu vrazil!
KAIFÁŠ
Vy jste kapitán parníku?
MIKULÁŠEK
Teď ho zastupuju.
LANDA
Aha, aha - vy jste tedy pan Mikulášek - četli
jsme už také o vás v Denní pochodni v referátech
pana redaktora Kumesa. -
KAIFÁŠ
A kde je kapitán a pan Kumes?
MIKULÁŠEK
Ale máme tady takovou nepříjemnou záležitost! To
vědí - hehe - jsou v tom ženský. Voni sou ty
potvory všude chytlavý - a pořádnej člověk se
jich pomalu ani zbavit nemůže. - Ale jen si
představte, jaká je to vachrlatá situace, když
dvě takový hamburský rajdy se najednou k vám
přidají a vy je musíte vozit s sebou po celý tři
měsíce. V Holandsku nás kvůli nim na čtyry
neděle zavřeli -. To byl částečně taky kapitán
Struha vinen, protože řek jednomu holandskýmu
felvéblovi, že je hovado. A von ten Holanďan
tomu náhodou rozuměl, poněvadž to byl holandskej
českej Celebesák!
LANDA
O tom jsme také četli.
KAIFÁŠ
A co máte s těma ženskejma?
MIKULÁŠEK
Co máme - to je to! Kapitán Struha s redaktorem
Kumesem slíbili jim, že jim tady ve městě koupí
obleky - a zatím je zavedou do domu Armády
spásy. Tam je dají zapsat - a ztratějí se. Pod
kotlem je zatopíno - že div nepraskne -.
(Vzkřikne.)
Ježíšmarjá! Tamhle
už běžej! A ženský za nima!
(Rychle tahá kotvu a
odvazuje lod.)
LANDA a KAIFÁŠ
(křičí z jeviště)
Špurt, Špurt! Špurtněte to!
STRUHA a KUMES
(Uřícení a udýchaní skoči na loď.)
MIKULÁŠEK (křičí
na sparťáky)
Kamerádi, proboha vás prosím, zadržte ty
fuchtle, než odrazíme.
STRUHA a KUMES
(strkají se od břehu koštětem a deštníkem.
Ovšem nápodobuje se odstrkávání)
Ježíšmarjá.
FRITZI a JOHANNA
(Vběhnou na jeviště.
Přes šansonetní úbor mají pelerínky a na hlavě
klobouky Armády spásy.)
MIKULÁŠEK (řve)
Už jedem!
LANDA a KAIFÁŠ
(Zadržují ženské, které se s nimi perou a
křičí.)
FRITZI a JOHANNA
So ane Šwajneraj! Gebet uns unsere Jugend
zurück!
[
Taková sviňárna! Vraťte nám naši mladost ]
----OPONA----
ČTRNÁCTÁ SCENA
Gramzelbach.
Gramzelbach na Mohanském průplavu do Dunaje.
Všichni maji nedokonalé obleky pro zimu. Parník
Lanna 8 zamrzlý u břehu. Kolem sníh. Na komíně
sníh. Na břehu je ohníček z roští a kolem chodí
dokola jako vězňové – rozhazujíce a foukajíce si
do rukou - Struha, Mikulášek a Kumes. Pes chodí
na šňůře s Mikuláškem.
Chvíli chodí tak mlčky.
KUMES
To je pěknej Silvestr! Zamrzli jsme u vesnice
Gramzelbachu v Mohanském průplavu jako Nansen na
severni točně. Ještě dostaneme kurděje!
(Chodí všichni stále
dokola.)
STRUHA
To je vinen jenom Mikulášek. Na Štědrej den mu
zamrz kotel, poněvadž chtěl mermomocí někde
sehnat vánoční stromeček. A než si moh řict:
„Narodil se Kristus Pán“ neštěstí bylo hotovo!
To byl pěknej Ježíšek! Vrátí se chlap zas
vožralej jako dycky, celej uválenej, a místo
vánočního stromečku si přivede s sebou psa!
KUMES
S tim psem to není špatné. Nansena jedině
zachránili eskymáčtí psi! V nejhorším případě
zapřáh je do saní, odjel na pevninu a Fram
nechal Framem.
MIKULÁŠEK
To je dobrý - jako bych já za to moh, - že kotel
zamrz! Copak jsem tenkrát - když jsme byli před
půlrokem na moři - taky za to moh, že se nám z
tý mořský vody udělaly v kotli solný krápníky,
který jsme museli až na Helgolandě vysekávat?
Takovej malinkej parníček moc nepotřebuje -
uhodí mráz a už je s rozumem v koncích. A když
už se mluví o těch mrazech - copak jsem
kalendář? Já dělám přírodu? Já jsem si
nevymyslil žádný roční počasí - to mě zas tak
neurážejte!
KUMES
Je úplně logické, že jsme zamrzli. - Na jaře, v
létě nebo na podzim nemohla by se nám taková věc
rozhodně stát! Včera - když jsem byl ve vesnici
Gramzelbachu hledat telegrafní úřad - optal jsem
se na obecním úřade - jak dlouho bývá tenhle
Mohanský průplav zamrzlý. - Svolali schůzi
obecního zastupitelstva a po dlouhé debatě
dostal jsem za odpověď, že to bývá různé. Jednou
rozmrzne dříve - jednou později, ale pravidelně
až v dubnu.
MIKULÁŠEK
Udělali bychom přece jen nejlepší - kdybychom
šli přezimovat do toho Hajzlbachu. - Jsou tam
slušný tři hospody a pivovár! Psa necháme na
palubě, aby hlídal pěkně parník, a jednou denně
ho někdo z nás přijde nakrmit!
KUMES
(rozčileně)
Ale dovolte, o čem budu psát ve svých referátech
o dopravě Lanna 8?
STRUHA
Takhle se do Bratislavy nikdy nedostanem.
(Zlobí se.)
Zatracenej život!
(Oheň vyhasne.)
MIKULÁŠEK
A tak - co teď chcete dělat? Přece tady
nezůstaneme, abychom tu do rána zmrzli? Pojď,
Amidore (táhne
psa na loď),
uvážu tě hezky ke komínu!
(Váže psa.)
STRUHA (bere
Kumesa za ruku)
Pojďme – pojďme!
(Podívá se na parník a
utírá si oči kapesníkem.)
Lanna 8 - na
shledanou na jaře!
KUMES
Upokojte se, pane kapitáne. Do Bratislavy
nemůžeme už míti rozhodně daleko. Jakmile ledy
roztají a příroda oblékne se v jarní háv -
pojedeme dál!
VŠICHNI (mávají
šátky k parníku Lanna 8.)
STRUHA (pohnutě
křičí)
Parníku Lanna 8 - přeji ti šťastný a veselý Nový
rok na tvé cestě do Bratislavy!
VŠICHNI (odchází
à tempo zpívajíce)
Přijde jaro, přijde - brzy bude máj - stříbrné
své vlny Mohan rozleje - a parníkem Lanna dál se
odpluje!
----OPONA----
| 
Text hry, který je zde uveden, je převzat z
publikace "Jaroslav Hašek a ti druzí | Větrný
mlynář a jeho dcera"; Polygrafia Praha 1976;
Editor Radko Pytlík v edičních poznámkách uvádí,
že je použit text původního,
prvního rukopisu s tím, že chybějící první
tři scény jsou převzaty z
rukopisu druhého. Radko Pytlík též
vysvětluje, proč jsou jako autoři uváděni
mimo Kische, Longena a Haška, ještě Roosewelt a
Verne. Tak to bylo zveřejněno ve zprávě k
uvedení hry v Tribuně z 30.12.1921. Jedná se
samozřejmě o nadsázku. Jména učinkujících jsou
převzata z
druhé stránky prvního rukopisu