|
Slavná sněmovno! Mám čest
promluviti k vám do duše. Ctění pánové! Vy
zajisté víte, kde se nacházíme, a tu musím
prohlásiti, že ujmuv se slova vynasnažím se co
nejvíce dáti najevo, že se s námi musí v této
sněmovně počítat.
Uznávám vystoupení řečnické za velmi důležité,
neboť zde poskytnuta jest možnost říci pravdu do
očí, byť ta pravda byla i sebevíce trpkou.
Nechci proto mluviti o schopnosti vládní, nýbrž,
ctění pánové, ujímám se slova, abych použil
svého poslaneckého mandátu ku prohlášení všeho,
co cítím, abych mohl svým voličům říci také, že
jsem zde v této sněmovně dělal, co jsem mohl,
abych složil jim účty ze svého jednání, aby ti,
kteří mne sem vyslali, shledali a seznali, že
jsem nesložil ruce v klín, nýbrž vždy a všude
pevně stál jsem na tom, aby vyšla konečně pravda
najevo jako olej na vodu.
Ctění pánové! Buďme upřímnými, neboť upřímnost
krášlí muže. Upřímnost jest ozdobou každého
řečníka a upřímný člověk je každému vítaný a
milý, neboť on jest charakterní. Charakter
krášlí a zdobí člověka a charakterní člověk
neostýchá se promluviti a říci pravdu.
Ctění pánové! Tento názor jest jistě jasný a
poukazuji vás na své prohlášení, že vůle
voličstva jest mně svatou a že ji jako čestný
člověk také náležitě respektuji.
Nesmím při této příležitosti zapomenouti, že
ujímám se slova proto, abych náležitě
využitkoval všech práv občanských, aby tu z mého
místa rozletělo se do všech částí říše hromové
volání.
Především však varuji před mylným pojetím, že
tuto důležitou otázku bylo by možno rozluštiti
ze dne na den a ujímám se slova, abych skvěle
dokumentoval, že voličstvo má ve mně zástupce
nelekajícího se říci pravdu i na rozhodujících
místech.
Tato parlamentní budova slyšela již mnoho a
proto musíte mně dovolit, abych zvolal, že první
povinností řečníka je, aby si uvědomil, že do
parlamentu byl vyslán, a nikoliv, že sám vyslal
se.
A proto zajisté mně dovolíte, abych mluvil tak,
jako mně to káže svědomí, abych řekl pravdu,
pouhou pravdu, nic než pravdu, aby mi voličové
mohli říct, až se vrátím skládat jim účty ze
svého jednání: „Dobře, hochu!“
Tato dvě prostá slova budou mne těšiti více, než
sebevětší a rozsáhlejší pochvalné projevy,
poněvadž ve slovech těch obsaženo jest
nejkrásnější uznání, které může se zástupci lidu
dostati od uznalých občanů, kteří seznali, že
jejich zástupce, pravím ještě jednou, jejich
zástupce, řekl tam ve Vídni pravdu do očí všem,
aby ti viděli, že všechno nevoní, co kvete,
nýbrž že stávajícími poměry bylo způsobeno to,
že pravda musí ven a že je povinností poslance
také neohroženě stát na tomto stanovisku.
Slavná sněmovno! Vyžaduji si proto slovo, abych
měl příležitost vyjádřiti zde své stanovisko i
stanovisko celé strany.
Otázka tato jest velice důležitá. Projevy mé,
které zde slyšíte, jsou jistě takové, že nevím,
na čí straně bude nespokojenost. Ano, já chci
pokračovati ve své řeči takovým způsobem, aby
bylo mezi námi jasno.
Slavná sněmovno! Kdo bude míti užitek z toho, co
zde tvrdím? Zajisté, že strana naše, občanstvo a
lid. Lid, který nás sem vyslal a naše strana,
která organizována jsouc, dbá disciplíny.
My jsme masa, ctění pánové, což je evidentní a
což dokazuje, že neopírám se ve své dnešní řeči
o názory své, nýbrž o názory mnohých.
Ctění pánové! Jak vidíte, podnikám zde mnoho pro
pravdu, která jest věčná a můžete mně věřit, že
to, co zde mluvím, také cítím i za tím stojím.
Ať si kdo chce jakékoliv důsledky bude chtít z
mé řeči vyvozovati, tu ruku na srdce, pánové a
řekněme si to hezky upřímně: „Pryč se lží a
klamem!“
Odpustíte mi zajisté, ctění pánové, tuto
povšechnou otázku a dovolíte, abych poznovu k
vám zvolal, že mně není lhostejno, s jakými
poměry musíme zápasit a mohu poukázati na jednu
věc, která jest s to otřásti důvěru naši, že s
námi se to myslí dobře.
Slavná sněmovno! Naše voličstvo sociálně
demokratické musí konečně zvěděti pravdu a my
musíme tlumočiti toto jejich přání, že dále
takhle to jíti nemůže a nesmí a že škoda každého
okamžiku, ve kterém nepřipomene se určitým
kruhům, že mají také své povinnosti vůči říši i
vůči nám.
Slavná sněmovno! Musíme to říci před celou
Evropou, jako uragán musí volání po pravdě zníti
od Uralu přes Krkonoše do Pyrenejí a za protestu
celé Internacionály volám: „Že tato vláda
zapomněla dát do toaletních pokojíků sněmovny
hedvábný papír!“
Slavná sněmovno! Chápu vaše vzrušení a
prohlašuji, že přicházím právě odtamtud, abych
zde protestoval jménem celého lidstva, jménem
lidských synů proti takovému jednání. A na nás
jest, abychom, skládajíce účty ze své činnosti
svým voličům, jim také otevřeně řekli, jak se
věci mají. Pravda musí zvítězit a v poslední
chvíli v hodinu dvanáctou volám: „Nechť
interesované kruhy postarají se okamžitě o
nápravu, dokud je ještě čas a pokud jsou
toaletní pokojíky prázdny!“ |
