|
Z Pešti dne... (Tel. t. k.) (Poslanecká
sněmovna.) Sněmovna pokračovala v rokování o
vyhubení nemaďarských národů.
Předseda navrhuje zavedení stanného práva v
krajích obývaných Nemaďary a otrávení studní.
(Odpor mezi posledními dvěma poslanci
národností.) Předseda navrhuje, aby se zřetelem
na životní zájmy země byli poslední dva
národnostní poslanci vyloučeni na čtrnáct schůzí
ze sněmovny a odevzdáni pro velezrádné výroky
„Neslýcháno“ a „Styďte se“ soudu. Slibuje, že v
případě schválení svého pilného návrhu dá oba
poslance ihned zatknout ve sněmovně.
Poslanec Hoitsy ohrazuje se proti tomu, poněvadž
by schůze v nepřítomnosti oněch dvou darebáků
(Živá pochvala) nebyly tak veselé. Beztoho jsme
už pozavírali všechny ostatní poslance
národností a nyní nemáme komu plivat do
obličeje, štípat ho a políčkovat. (Volání „Tak
jest!“) Navrhuje proto, aby prozatím kvůli
legraci nebyli odevzdáni soudu. (Velký hluk.)
Předsedající hájí v replice svůj pilný návrh.
Praví, že jest to k politování, když syn této
svobodné země ujímá se individuí, kterým k
šibenici schází jen krok. (Pochvala.)
Prohlašuje, že sněmovna se neschází kvůli
legraci se dvěma lumpy, nýbrž aby vážně
pracovala. Myslí, že jednal vždy správně a zdá
se mu být hloupou komedií dívat se do blbých
obličejů posledních dvou národnostních poslanců.
On přece pohlíží dnes stejně na rozluštění
národnostní otázky jako před rokem. A dostali-li
ostatní národnostní poslanci dohromady tři sta
sedmdesát let vězení, proč by tito dva poslední
mohykáni (Bouřlivá veselost) měli dělat výjimku.
Prosí, aby se tedy sněmovna usnesla, aby oni
byli ihned zatčeni a v poutech dopraveni do
vězení. (Živá pochvala a volání „Eljen!“)
Poslanec Atyája praví, že chce cosi poznamenat k
pilnému návrhu předsedy. Maďaři vždy ctili
svobodu a právo (Hlučný potlesk) a proto prosí,
aby se předseda, než dá zatknout a uvěznit tu
pakáž, jich optal, mají-li co vzkázat svým
rodinám, poněvadž možná dost, že podlehnou
útrapám dlouholetého, ale spravedlivého vězení.
Jest to jen malá poznámka v zájmu práva,
lidskosti a svobody.
Předsedající žádá od sněmovny, aby všichni,
kteří nesouhlasí s poctivým návrhem předřečníka,
vstali, aby viděl, kdo z nich je nepřítelem
svobody a lidskosti. (Volání „Nikdo!“) Předseda
děkuje a dává hlasovat o svém pilném návrhu.
Přijímá se jednohlasně.
Přikročuje se k zatčení vyloučených. (Volání „Eljen!“)
Předseda praví, že neměli, co by vzkázali svým
rodinám. Svědčí to jistě o nízké duševní
schopnosti národnostních poslanců, když si ani v
tak kritické chvíli nemohou vzpomenout, co by
měli vzkázat svým rodinám. Praví, že se přičiní,
aby rodiny právě zatčených poslanců byly
postaveny pod policejní dohled. (Souhlas )
Nato přikročeno bylo k dalšímu rokování o
vyhubení nemaďarských národů.
Poslanec Bartányi navrhuje otravovat studně
otrušíkem.
Poslanec Barabás navrhuje sublimát.
Poslanec Págáry soudí, že tento prostředek je
přece jen trochu divoký (Hluk), neboť spíš pijí
ti velezrádci kořalku než vodu. Navrhuje tudíž
rozdávání otrávených lihovin v krajinách
obývaných Nemaďary a zavedení nuceného pití
alkoholu. Otravovat vodu je nebezpečné, neboť i
Maďaři pijí pitnou vodu. (Hluk a volání „Lže ten
padouch!“)
Předseda ohrazuje se proti útokům poslance
Págáryho, že by Maďaři pili vodu. Naposled ještě
prohlásí Págáry, že dosud neviděl opilého
Maďara.
Místopředseda Navay poznamenává, že Págáry je
divoká svině (Potlesk) a prosí, aby přes jeho
mrtvolu (Potlesk) se přešlo k dalšímu rokování.
Muž, který pije vodu, jako Págáry, je mrtvým pro
stranu neodvislosti.
Předseda oznamuje, že jestli Págáry řekne ještě
slovo, že mu rozbije hlavu židlí, jedině co mu
dovolí, je to, aby sněmovnu odprosil.
Poslanec Págáry prosí o slovo. Praví, že pro
dnešek je nejméně kompetentním pan předseda, aby
někoho žádal o odprošení. Doba je příliš
pohnutá, než aby se pitomým žvastem tříštily
síly. Pokud se týče jeho osoby, je ochoten na
obranu své cti někomu vykopnout zuby, ať je to
předseda nebo místopředseda. Poslanec Págáry
praví dál, že z jisté strany byl pojmenován
divokou sviní. Neví, co o tom má soudit. Prosí
sněmovnu, aby odhlasovala, zdali je „divoká
svině“ urážkou. Nato obrátil se poslanec Págáry
na předsedu s ujištěním, že z jeho špinavého
prádla udělá prapor, který strčí do kupy hnoje
na svém kukuřičném poli. (Trvalý nepokoj.)
Předseda žádá poslance o povolení desetiminutové
přestávky, aby mohl poslance Págáryho
zpolíčkovat. Poté že dá hlasovat o návrhu
předřečníka, zdali je „divoká svině“ urážkou.
(Potlesk.)
Poslanec Vartyd (katolický lidovec) žádá
poslance Págáryho, aby mu vysvětlil, kam se
podělo deset tisíc korun subvence pro chudé
řemeslníky v Págáryho volebním okrese, neboť
vyčítá-li někdo někomu špinavé prádlo,
předpokládá se o něm, že se sám převléká aspoň
jednou za měsíc. (Veselost.) Myslí ale, že
poslanec Págáry nemůže dokázat, že by se kdy
koupal v době své poslanecké činnosti.
Poslanec Károly (strana neodvislosti) praví, že
se právem domnívá, že předřečník vystupoval
někde v cirkuse, aby bavil obecenstvo nechutnými
vtipy. Jeho jednání nelze nijak pojmenovat, než
klukovským. Podává návrh, aby sněmovna vyslovila
své politování nad způsobem řeči poslance
Vartyöho. Kdyby nešetřil vážnosti sněmu, vytahal
by toho uličníka sám za uši.
Předseda dává hlasovat o tomto návrhu. Návrh se
přijímá dvoutřetinovou většinou.
Poslanci Vartyömu uděluje se důtka za pochvaly
celé sněmovny.
Předseda dává nyní hlasovat o svém návrhu na
povolení desetiminutové přestávky. Návrh se
zamítá za různých projevů. Přikročuje se nyní k
debatě, zdali „divoká svině“ je urážkou.
Poslanec hrabě Bocso (proti) praví, že nahlédl
do stenografických protokolů a že neshledal, že
by někdo, kdo byl tak nazván, považoval podobné
slovo za urážku. Řečník sám byl několikrát po
sobě pojmenován divokým vepřem, aniž by se cítil
uražen. (Poslanec Págáry volá: „To jste vy!“)
Poslanec hrabě Bocso pokračuje, že žádný rozumný
člověk nenajde v tom vyjádření urážku. Divoký
vepř je čistotnější, nežli domácí a živí se
travinami. Divoká svině je chytré zvíře.
Posledně o honě zastřelil jednu a ta měla právě
takové oči jako poslanec Págáry. (Velký hluk a
volání: „Teď jste to napravil!“)
Předseda odnímá mu slovo.
Poslanec Dag (křesťanský sociál) omlouvá se, že
je opilý. Neví, oč se jedná, poněvadž spal, ale
prosí, aby mu jeho stav byl prominut. Ví dobře,
co mluví a prosí ještě jednou, aby mu odpustili,
že se přihlásil o slovo. Končí ujištěním, že
ztratil cestou do sněmovny předplatní lístek do
lázní a kapesní hodinky. (Hlučné projevy
nevole.)
Místopředseda Navay volá: „Do vašich hodinek nám
nic není, měl jste ohlásit ztrátu na policii.“
Poslanec Kamszár (neodvislý socialista) obrací
se na místopředsedu: „Konstatuji, že pan Navay
je zbabělec. (Smích nalevo.) Ano, zbabělec,
poněvadž opírá se vždy o policii. (Projevy
nevole.) Je hlavním sloupem policejního režimu a
povalíme-li Navaye, povalíme i policejní režim.“
(Smích ve středu.)
Návrh se přijímá. Předseda žádá sněmovnu, aby
nyní při pokračování v debatě o vyhubení
nemaďarských národů zdržela se všech výkřiků a
prohlašuje, že zemi nastává nyní vážná a
posvátná povinnost, jejíž splnění nesmí být
ohrožováno pokřikováním a povykem. („Výborně!“)
Pokud se týče jeho vlastní osoby, není žádným
osobním nepřítelem nemaďarských národů, jedině
politickým. Jako člověk podává jim ruku, ale
jako politik je vraždí. (Hlučná pochvala.) A aby
pak dokázal, že je nestranný, odnímá sám sobě
slovo. (Neutuchající volání slávy. Řečníku
blahopřejí předsedové všech politických frakcí.)
Předseda děkuje za tento spontánní projev ve
prospěch nestrannosti. Od té doby, co
socialističtí poslanci sedí ve Vacově na
pevnosti, nejsou podobné projevy rušeny
posměšnými výkřiky. (Pochvala.) Máme mezi sebou
jedině jednoho neodvislého socialistu a ten byl
tak taktní, že odešel do restaurace. (Pochvala.)
Poslanec Zoltán prohlašuje, že jako
přírodozpytec je proti otravování studní v
krajinách obývaných Nemaďary. Ve studniční vodě
nachází se mnoho živoků, prvoků a hmyzu, jejichž
otrávení bylo by těžkou ztrátou pro vědu.
Poslanec Kodál polemizuje s předřečníkem. Táže
se, co je mu milejší. Živá vířenka mlhová (Vorticella
nebulifera), či mrtvý Slovák, Rumun nebo Srb?
(Poslanec Zoltán volá: „Divím se, že znáte
latinsky.“)
Poslanec Kodál dovozuje, že na této odpovědi
záleží. Věda musí ustoupit politice
svobodomyslného národa. Až budou vyhubeni
nemaďarští národové, pak on sám bude první,
který vystoupí na ochranu živoků, prvoků a hmyzu
žijícího ve studničních vodách. (Pochvala.)
Poslanec Zoltán ohrazuje se proti tomu, že věda
musí ustoupit politice. Jestli má poslanec Kodál
vši... (Bouřlivý projev nevole. Poslanec
Kikinday volá: „Ven s padouchem.“ Vřava.)
Předseda vybízí ku klidu a po krátké poradě se
sněmovními sluhy vylučuje poslance Zoltána na
pět schůzí. Žádá poslance, aby Zoltána při
odvádění ze sněmovny zbytečně netýrali. V
případě, že by se něco přihodilo, odkazuje
ztýraného na sněmovního lékaře.
Poslanec Dag (křesťanský sociál) omlouvá se, že
je ospalý. Neví, oč jde, ale prosí, aby mu bylo
odpuštěno, že se přihlásil ke slovu. Myslí, že
již vystřízlivěl. Proto podává návrh na ukončení
dnešní schůze. (Hlučná pochvala a potlesk.)
Po poslanci Dagovi mluvil ještě poslanec
Magas,
který žádal přítomné poslance o konstatování, že
poslanec Dag nemá charakteru. Včera měl to
potěšení přijmout jeho návštěvu a po jeho
odchodu pohřešil budíček. (Buřlivá veselost.)
Poslanec Dag praví, že onen budíček skutečně
vzal (Rozruch), ale jedině proto, že byl od
jisté německé firmy z nepřátelské Vídně. (Hlučná
pochvala.) Jednal jedině v zájmu obrození
domácího průmyslu, ostatně nestál ani za pět
korun. (Projevy nevole.) Ano, za pět korun, a
jistě dal zaň deset korun, čímž okradl zemi o
pět korun, které pohltila cizina. (Hlučná
pochvala.) Prosí tedy, aby sněmovna vyslovila
své roztrpčení nad zlodějem národního blahobytu.
(Pochvala.)
Předseda vyslovuje poslanci Magasovi své
roztrpčení jménem sněmu, že kupováním v cizině
okrádá domácí živnostníky. Diví se, že něčeho
podobného je schopen muž, který dal onen krásný
návrh, aby chorvatští poslanci byli postrkem
dopraveni do svých voličských okresů.
Poslanec Bagácsa uvádí, že když byl ten návrh
proveden, poslal poslanec Röbörö svou rodinu na
letní byt do Mehadije. Rukama tohoto muže prošly
totiž peníze na úhradu nucené dopravy
chorvatských poslanců do jich loupežnické země.
(Nepokoj.)
Poslanec Röbörö ujímá se slova. Prohlašuje, že
jeho nejmladší synek trpí andělskou nemocí a
proto že ho poslal s celou rodinou do Mehadije.
Užil k tomu peněz ušetřených na chorvatských
poslancích. (Rozruch.) Svých příjmů nemohl na to
obětovat, poněvadž dodnes svými dietami splácí
dluhy, učiněné při své poslední volbě. Zvítězil
nad rumunským kandidátem většinou sto padesáti
hlasů. Dostal celkem 1582 hlasů, které koupil po
pěti korunách, to je 7990 korun. (Místopředseda
Navay volá: „7910 korun!“ Vzrušení.) Poslanec
Röbörö prosí za odpuštění, že se zmýlil o
osmdesát korun. Prohlašuje, že místopředsedovo
volání je nemístné, poněvadž týž mu na volby
nepřispěl ani haléřem. (Veselost.) Vykládá dále,
jakým způsobem ušetřil na chorvatských
poslancích při jich dopravě postrkem. Poněvadž
byli dopravováni z Pešti pěšky od jedné četnické
stanice na druhou, trvala jejich doprava tři
neděle. Na této cestě zahynuli vysílením tři.
(Pochvala.) Na jednoho byly vypočteny za
stravování denně tři koruny. Na zahynulých
získal jsem tak 18 korun a ostatním strhl korunu
na den. Neboť domníval jsem se, že tři koruny
denně na stravu pro velezrádce je příliš mnoho.
(Pochvala.) Užil jich pro svou rodinu. Pro
maďarskou rodinu. (Pochvala.) A přijde-li někdo
a řekne, že je to loupež, tu odpoví mu, že se za
tu loupež nestydí, neboť se stala za bílého dne.
(Bouřlivý potlesk. Řečníku se blahopřeje.)
Poslanec hrabě Vagyássy ujímá se slova. Má za
to, že by byl již čas, aby schůze byla ukončena.
Neboť je nebezpečí, že by při podobném
pokračování schůze nakonec jeden druhého okradl.
Důkazem toho je, že jeho soused poslanec
Járásbérós prohlíží si právě jeho tobolku,
kterou mu vzal před chvílí bez jeho souhlasu z
kapsy. (Odpor nalevo, souhlas napravo.) Řečník
končí ujištěním, že neobviňuje poslance
Járásbéróse z krádeže, poněvadž ví, kolik měl v
tobolce peněz. (Hlučný souhlas.)
Poslanec Járásbérós praví, že jest též pro
ukončení dnešní schůze, neboť většina poslanců
dívá se tak podivně, jako by chtěla
rehabilitovat krádež. (Bouřlivá veselost.) Vrací
tobolku hraběti Vagyássyovi neporušenou. (Hlučný
souhlas nalevo, odpor napravo.) Hledal v ní jen
medailónek s podobiznou své choti. Nenašel však
ničeho, co by zavdalo příčinu k tomu, aby mu
poslal své svědky. (Potlesk.) V otázce cti
nedovolí svému svědomí ani nejmenší výtky, neboť
za heslo si vzal: „Čest vlastní je ctí národa.“
(Hlučný souhlas a výkřiky: „Vždyť nejste ženat!“.)
Předseda poznamenává, že je již půl desáté
hodiny večer a kdyby i kdo chtěl tvrdit, že jsme
z Asie, to nám nemůže vzít. Evropský čas na
našich hodinkách. (Potlesk.) Žádá tudíž, aby se
hlasovalo, zdali má se schůze ukončit či v ní
pokračovat.
Návrh na ukončení schůze přijímá se všemi proti
jednomu hlasu neodvislého socialisty, který se
právě vrátil z restaurace.
Předseda děkuje poslancům za jednomyslný projev
a praví, že velká doba vyžaduje velké muže,
kteří by v těžkých chvílích byli zajedno. Děkuje
poslancům za důstojný průběh a končí jednání ve
tři čtvrtě na deset hodin večer.
Příští schůze zítra. Jednací pořádek:
Pokračování dnešního. |
